Peritoneální dialýza

V dalším díle pořadu portálu MojeMedicína a České televize o vyšetřovacích a léčebných metodách seznamuje prof. MUDr. Viklický, CSc.  a MUDr. Paříková, Ph.D.  z Institutu klinické a experimentální medicíny Praha laickou veřejnost s metodou peritoneální dialýzy.

Peritoneální dialýza je jednou z metod používaných k léčení pacientů, kterým selhávají ledviny. Pacient si může peritoneální dialýzu provádět doma sám, což je hlavní výhoda této metody, která se k léčení pacientů používá již více než 30 let. V naší zemi došlo k výraznému rozvoji metody v 90. letech minulého století. Chcete vědět co to je to selhání ledvin, jak probíhá peritoneální dialýza, jaké je složení dialyzačního roztoku a co se děje v těle? Podívejte se na video.

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Peritoneální dialýza je jednou z metod používaných k léčbě pacientů, kterým selhávají ledviny. Pacient si může peritoneální dialýzu provádět doma sám, což je hlavní výhoda této metody. Ledviny jsou pro člověka životně důležitým orgánem. Pokud ledviny selžou, člověk umírá. V současné době lze funkci ledvin nahradit třemi možnými způsoby. Nejfyziologičtější pro organizmus je transplantace ledviny buď od zemřelého, nebo od žijícího dárce. Pokud tento způsob léčby není možný, musí být pacient dialyzován. Dialyzační léčení je dvojího typu - hemodialýza a peritoneální dialýza. Oba způsoby léčby musí zajistit dostatečné odstranění škodlivých látek z organizmu, odstranění vody a neutralizaci kyselin, které vznikají v organizmu. Hemodialýza je léčba, při které je krev odváděna do přístroje, umělé ledviny, kde je očišťována od škodlivých látek. Peritoneální dialýza je metoda, která se k léčení pacientů používá už více než třicet let. V naší zemi došlo k výraznému rozvoji metody v devadesátých letech minulého století a nyní je touto metodou u nás léčeno asi pět procent pacientů se selháním ledvin. Nacházíme se na půdě Institutu klinické a experimentální medicíny. Přednostou Kliniky nefrologie je profesor Ondřej Viklický a jako vedoucí lékařka dialyzačního oddělení pracuje Alena Paříková. Peritoneální dialýza, někdy se jí říká břišní dialýza, je metoda náhrady funkce ledvin u pacientů, kteří mají už nezvratné selhání levin, mají chronické onemocnění ledvin, kdy se využívá polopropustných schopností pobřišnice, to jest peritonea, proto peritoneální dialýza. Tedy vlastně pacient si napouští speciální hadičkou, katétrem, která je umístěna do dutiny břišní, roztok a probíhá vlastně to očišťování krve cestou pobřišnice, kdy ty zplodiny látkové výměny, které je potřeba z těla odstranit, přecházejí do roztoku, který je v dutině břišní. A ten si potom pacient vypustí, a tím se z těla odstraní. Pobřišnice funguje jako polopropustná membrána a v krvi se u pacientů, kterým nefungují ledviny, zvýšuje hladina odpadních látek. A vzhledem k tomu, že ta pobřišnice je prokrvená krví, která má vysokou hladinu těch odpadních látek, tak ty přestupují přes pobřišnici z krve do toho dialyzačního roztoku. A po určité době se tento dialyzační roztok nasycený na základě koncentračního spádu s těmito odpadními látkami vypouští z břicha a pacient si ho nahrazuje novým roztokem, čistým. Hlavní složkou dialyzačního roztoku je fyziologický roztok, dále jsou tam ionty a glukóza, která funguje jako osmotické činidlo. A ta glukóza vlastně stahuje z pacienta přebytečnou vodu. Takže pokud pacient málo močí nebo nemočí vůbec, tak glukóza kromě toho, že do toho roztoku přechází škodlivé látky, tak ještě stahuje vodu, kterou by pacient za normálních okolností vymočil. Nejdříve si pacient umyje ruce. Připraví si všechny pomůcky nutné k výměně, potom vezme dialyzační roztok, který má již předem nahřátý na teplotu třicet sedm stupňů Celsia. A ten roztok si pověsí buď na stojan, nebo na nějaký připravený věšáček. Nejdříve si osterilizuje katetr, otevře si ten katetr, do výpustného vaku si vyprázdní břišní dutinu tím původním dialyzačním roztokem a posléze si napustí nový dialyzační roztok. Ta výměna trvá asi tak patnáct až dvacet minut. Hlavní výhodou je, že si pacient výměny provádí sám a je nezávislý na dialyzačním středisku. Může cestovat, pokud je jeho stav stabilizovaný, dochází na kontroly jednou za dva měsíce, může cestovat i do zahraničí. Ty firmy, které poskytují dialyzační roztoky, jsou nadnárodní, takže stačí, když firmě řekneme, kam na dovolenou, do jakého hotelu pacient jede, a ona mu tam s předstihem zaveze dialyzační roztoky. A může se dialyzovat v zahraničí na dovolené u moře. Ti pacienti se mohou koupat v moři, mohou sportovat, takže ten jejich život se snažíme co nejvíce přiblížit lidem, kteří jsou zdraví. Peritoneální dialýza je stejně účinná jako hemodialýza. Obě ty metody jsou v principu vzájemně zastupitelné, proto vlastně neexistuje úplně jasně natvrdo řečeno, kdo může mít peritoneální dialýzu a kdo může mít hemodialýzu. V naprosté většině případů platí, že oba typy této léčby jsou pro ty pacienty možné. Peritoneální dialýza probíhá kontinuálně, takže je fyziologičtější, více se přibližuje vlastní funkci ledvin, které také očišťují organizmus vlastně neustále. Nedochází tam k výkyvům, hlavně co se týče ultrafiltrace, stahování pacienta z vody, odvodňování, kdy na té hemodialýze on přibírá několik kil vody během toho období mezi dialýzami a potom my najednou z něj stáhneme tři, pět kilo vody. Kdyžto u peritoneální dialýzy se z pacienta stahuje tekutina neustále, což samozřejmě i co se týče srdce a dalších orgánů působí přirozeněji. Pacient na peritoneální dialýze s dialyzačním roztokem v břiše by neměl namáhat příliš břišní svalstvo, čímž se zvyšuje nitrobřišní tlak. Ale jsou lidé, kteří chtějí sportovat, kteří jezdí intenzivně na kole, na koni, lyžují. A v tom případě jim říkáme, že před tím vlastním sportem se mají vypustit, zasportovat si s prázdným břichem a pak se zase napustí a dialyzují se. Průměrné přežívání na peritoneální dialýze je kolem šesti let. Velmi dobré výsledky má v prvních dvou letech po zahájení peritoneální dialýzy. Potom ta účinnost klesá, protože pobřišnice se nedá nahradit. Je postupem času opotřebována těmi nefyziologickými dialyzačními roztoky, takže pacienti potřebují větší objemy dialyzačních roztoků a navíc každý pacient na dialýze ztrácí schopnost vlastních ledvin močit. A ne u každého pacienta je peritoneální dialýza schopná zajistit dostatečný odsun tekutin. To je ten hlavní limit, kdy pacienti nemočí, peritoneální dialýza není schopná z nich stáhnout dostatek tekutin a udržet ten stav normální hydratace. Potom je musíme převádět na hemodialýzu. A v ideálním případě jsou pacienti do dvou let transplantováni, takže to je naprosto ideální případ, kdy pacient je zahájen, pokud nemá vlastního dárce, peritoneální dialýzou a během prvních dvou let je odtransplantován. U peritoneální dialýzy jsou infekce nejčastější komplikací, nicméně v porovnání s hemodialýzou ty infekce nejsou častější. Takže bych nemluvila o limitech peritoneální dialýzy, ale komplikacích pouze. A tou je teda peritonitida, zánět pobřišnice, která někdy může být lehká, ale může být i velmi závažná. A velmi těžká peritonitida může být důvodem potom pro transfer pacienta z peritoneální dialýzy na hemodialýzu. Dále to může být únik peritoneálního roztoku kamkoliv mimo pobřišniční dutinu. V principu bychom měli hovořit s pacienty o metodě léčby nezvratného selhání levin ještě v době, kdy se do této situace nedostali. To znamená v době, kdy chodí do ambulancí. Především tedy k nefrologům, do nefrologických ambulancí, a kdy ještě jim fungují vlastní ledviny. Ovšem nefungují dobře a je jasné, že jednoho dne selžou. Ten pacient to má vědět už dávno dopředu, než se dostane do střediska. Ještě v době, kdy chodí do ambulance, má zaprvé vědět, že má v rodině nějakého žijícího dárce, jestli má nějakého blízkého příbuzného, což může být i manželka nebo manžel, který mu dá ledvinu. My provedeme transplantaci ještě předtím, než se zahájí dialýza. A to je nejlepší metoda léčby selhání. Pokud toto není možné, tak ten pacient může podstoupit transplantaci v budoucnu od zemřelého dárce, ale na to musí čekat, a proto se krev musí nějakým způsobem čistit. A k tomu chodí buď na tu hemodialýzu, nebo na tu peritoneální dialýzu. A má si toto zvolit dávno dopředu. U nás v České republice je to tak, že peritoneální pacient, pokud přichází k transplantaci, je vypuštěn, ta samotná transplantace proběhne a čeká se s peritoneálním katetrem v břiše na to, až začne ledvina fungovat. A v případě, že funguje, tak se peritoneální katetr odstraní. Jinde v zahraničí to bývá tak, že i přes ten peritoneální katetr se pacienti v případě nutnosti po transplantaci dialyzují. Musím říci, že naši pacienti u nás v České republice velmi málo využívají informací, ke kterým se můžou dostat nejenom z médií, ale i z odborného tisku, z pacientské literatury, z internetu. A že hodně spoléhají na to, co jim doporučí jejich ošetřující lékař. Přitom ošetřující lékař může být fandou jedné z metod, protože ji zrovna umí lépe než tu druhou, nebo protože z řady důvodů tu druhou nikdy nedělal. A to je jedno z možných vysvětlení, proč v České republice je peritoneální dialýzy mnohem méně než hemodialýzy. Proč v tomto zaostáváme za některými západoevropskými zeměmi. Peritoneální dialýza je jednou z metod používaných k léčení pacientů, kterým selhávají ledviny. Pacient si peritoneální dialýzu provádí sám v klidu domova. Funkci dialyzační membrány plní pobřišnice, což je výstelka dutiny břišní pokrývající stěnu břišní zevnitř a orgány uložené v břišní dutině. Pobřišnice se chová jako polopropustná membrána, přes kterou mohou pronikat látky a voda z jednoho prostoru do druhého. V tomto případě z krevních vlásečnic do dialyzačního roztoku a naopak. Při peritoneální dialýze se dialyzační roztok napouští do dutiny břišní pomocí katétru. Pro výměnu roztoků se využívá systém dvojích vaků, z nichž jeden vak je naplněn dialyzačním roztokem a druhý je prázdný. Pacient si napojí vaky ke katétru a nejprve vypustí roztok z dutiny břišní. Jakmile je dutina břišní prázdná, napustí nový dialyzační roztok. Výměnu roztoku provádí pacient obvykle čtyřikrát denně. Jedna výměna i s přípravou trvá asi dvacet minut. Pamatujte na to, že o své zdraví se musíte sami aktivně starat. Nikdo jiný to za Vás neudělá. Informace jsou důležité, protože pouze dobře informovaný pacient se může lékaře správně ptát a žádat nejlepší dostupnou zdravotní péči a léčbu. Mějte se hezky a příště na viděnou.

Stáhněte si prezentaci ve formě podcastu (formát MP3, velikost 12,5 MB)

Další díly pořadu Moje Medicína o vyšetřovacích a léčebných metodách.

Peritoneální dialýza je jednou z metod používaných k léčení pacientů, kterým selhávají ledviny. Pacient si může peritoneální dialýzu provádět doma sám, což je hlavní výhoda této metody, která se k léčení pacientů používá již více než 30 let. V naší zemi došlo k výraznému rozvoji metody v 90. letech minulého století

Další články

  1. Intervenční radiologické metody

    19. 5. 2011 -

    Prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc.,MBA z Radiologické kliniky Fakultní nemocnice Brno Vás seznámí s radiologickými intervenčními metodami.

  2. Orgánové transplantace

    4. 8. 2011 -

    Orgánová transplantace znamená přenos určitého orgánu nebo tkáně z těla jednoho člověka do druhého. V současnosti se nejčastěji transplantují ledviny, játra, srdce, plíce, slinivka břišní a tenké střevo. Lékaři z transplantačního centra IKEM vysvětlují laické veřejnosti, jak transplantace probíhají.

  3. Hemodialýza

    2. 12. 2011 -

    Hemodialýza je čištění krve při selhání ledvin pomocí přístroje, kterému se lidově říká "umělá ledvina". Hemodialýzou se čistí krev od odpadních látek, vody a nadbytečných solí, které se v ní hromadí v důsledku poruchy funkce ledvin.