Přednáška zazněla v rámci sekce Právo a onkologie na Brněnských onkologických dnech  21. dubna 2011.

Pro lepší zážitek zvolte režim "Celá obrazovka" (ikonka pod videem)

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Dobré odpoledne, dámy a pánové. Já si dovolím jenom krátce navázat na to, co tady říkala paní doktorka Těšinová. S tím, jestli jsme se setkali s kazuistikami podobnými té, kterou popisovala - setkali. A bohužel nejenom v rovině civilněprávní, laicky řečeno v té rovině, kdy jde o peníze, ale i v rovině trestněprávní, kdy tedy lékařka v rozporu s tím, jak má být přípravek aplikován, aplikovala nikoliv intravenózně, ale intramuskulárně. S následky podobnými, jako popsala doktorka Těšinová. Vyústilo to v trestní stíhání lékařky pro trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti. A byli jsme docela rádi, že jsme dosáhli podmíněného zastavení trestního stíhání. S tím, že paní doktorku to stálo zhruba sto tisíc korun, aby jaksi k tomuto podmíněnému zastavení trestního stíhání došlo. Zdůrazňuji, jednalo se o přípravek běžně používaný. Pouze byl aplikován jinou cestou, než bylo doporučeno. Takže ty případy ani zdaleka nejsou dnes výjimečné. A lze očekávat, že budou přibývat. A to prosím i v situaci, kdy v konečném výsledku tomu pacientovi bylo pomoženo či dokonce mu tedy byl zachráněn život. To samo o sobě té odpovědnosti nezbavuje. A téma, o které jsem byl požádán já a na kterém jsme se dohodli, je mírně odlišné. Týká se problematiky povinné mlčenlivosti lékaře s důrazem na vztah k orgánům činným v trestním řízení. Já předpokládám, že ta základní právní úprava povinné mlčenlivosti je Vám známá. Je stále dána Zákonem 20/1966 Sb., byť tedy v té novelizované podobě. A stanoví, že každý zdravotnický pracovník je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl při výkonu povolání. S výjimkou případů, kdy ty skutečnosti sděluje se souhlasem ošetřované osoby. A není tím dotčena povinnost oznamovat určité skutečnosti, která je uložena zdravotnickým pracovníkům nějakými zvláštními právními předpisy. My v současné době sledujeme dva takové docela zajímavé trendy. Na jednu stranu tedy se lidé čím dál tím více otevírají osobám téměř neznámým, na různých sociálních sítích typu Facebook a podobně. Na straně druhé v kontaktu a v kontextu poskytování zdravotní péče sledujeme stále důraznější tlak na ochranu jejich soukromí. A v případě, že pacienti či jejich příbuzní mají pocit, že došlo tedy k porušení povinné mlčenlivosti a došlo k zásahu do jejich soukromí, tak se velmi důsledně a důrazně domáhají svých práv. Nejčastěji cestou žalob na ochranu osobnosti. Musím říci také to, že jaksi opadla taková ta ostýchavost soudů přiznávat nízká finanční zadostiučinění či dokonce tyto případy řešit pouze formou nějaké omluvy či něčeho podobného. Ale velmi ochotně dneska přiznávají těm pacientům docela vysoká finanční zadostiučinění. Jenom pro příklad jedno nepravomocně rozhodnutí, které tedy zatím bylo zrušeno Vrchním soudem v Olomouci, se týkalo toho, že tedy lékařka vydala lékařskou zprávu do ruky jiné než oprávněné osobě. A za samotné vydání této zprávy soud prvního stupně, konkrétně Krajský jsou v Brně, přiznal zadostiučinění ve výši sto sedmdesát tisíc korun. Zdůrazňuji, za samotné vydání zprávy. Vrchní soud v Olomouci aktuálně ten rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a vrátil to zpět. Já tady jen demonstruji, že ten soud neměl sebemenší problém jaksi přiznávat, v případě, že dospěl k závěru, že došlo k porušení nějaké právní povinnosti, finanční zadostiučinění ve výši řádově stovky tisíc korun. Takže musíte počítat s tím, že jaksi tlak na zachovávání povinné mlčenlivosti je poměrně značný. A já bych zdůraznil to, že ta mlčenlivost se netýká, jak je někdy mylně chápáno, jenom údajů o zdravotním stavu, ale týká se všech skutečností, které se ten člověk, poskytovatel zdravotní péče dozví při výkonu svého povolání. Velmi často jsou to záležitosti, které se týkají rodinných vztahů, sociální situace, někdy i finančních poměrů. Obecně ty věci, které nejsou až tak moc známy veřejně nebo nejsou obecně známé. Stejně tak je docela široce pojímáno i to poskytování zdravotní péče, to znamená v žádném případě to nelze omezovat na situace, kdy Vy jste s tím pacientem v ordinaci, případně mu poskytujete zdravotní péči v nemocnici. Nepochybně se to bude týkat i těch případů, kdy se Vám pacient, právě s důvěrou v to, že tedy Vy to nikomu dalšímu nepovíte nebo nesdělíte, tak se Vám svěří při nějaké náhodné návštěvě. Ať už někde na ulici, nebo při nějaké jiné příležitosti. To znamená, jak ten okruh údajů, které jsou chráněny, tak to samotné poskytování zdravotní péče chápejte velmi široce. A je lépe tam, kde si jaksi nevíte rady, spíše to brát tak, že sdělená informace je chráněna povinnou mlčenlivostí a její zveřejnění by bylo zásahem do soukromí pacienta. Tady vidíte, že zákon připouští výjimky. Tou první a základní výjimkou pochopitelně je to, že Vám k tomu dá souhlas sám pacient. To je v pořádku. Je věcí pacienta, jak Vás zprostí mlčenlivosti, v jakém rozsahu a ve vztahu ke komu. Velmi ale doporučuji to, abyste to měli velmi dobře zadokumentováno. Pochopitelně s popisem pacienta. Všichni víme i z běžného života, že ty vztahy se můžou vyvrbit nejrůznějším způsobem. A pacient, který Vám jeden den ústně řekne: "Klidně něco někde řekněte," tak je schopen to za čtrnáct dní popřít. Takže mějte to velmi dobře zadokumentováno. To jsou ty případy, kdy k prolomení mlčenlivosti dochází se souhlasem pacienta. Další prolomení jsou dána obecně závaznými právními předpisy. V současné době je těch výjimek něco přes třicet. Já ani zdaleka nebudu vypočítávat všechny, zdaleka by to překročilo rozsah toho našeho semináře, tedy toho našeho bloku. Zmíním se o těch výjimkách nejdůležitějších. A to těch (z mého pohledu), které jsou vázány na problematiku trestněprávní. Ještě předtím, než se k tomu dostanu, bych rád upozornil na tu poslední větu, která v mnoha případech pomohla zdravotnickým pracovníkům, kteří se dostali do osidel orgánů činných v trestním řízení, případně do hledáčku zájmů nějakých žalobců, kteří žalovali ať už na náhradu škody, nebo na ochranu osobnosti. Ta poslední věta tam byla přidána relativně nedávno. Když říkám nedávno, myslím v horizontu několika málo let. A umožňuje zdravotnickým pracovníkům účinnou obhajobu ve chvíli, kdy je proti nim vedený nějaký spor, ať už na náhradu škody, nebo na ochranu osobnosti, nebo je proti nim vedeno nějaké trestní řízení. Do té doby, než tam ta věta byla, totiž docházelo k tomu, že zdravotničtí pracovníci, pokud nebyli pacientem zproštěni mlčenlivosti, tak se de facto nemohli hájit, protože nemohli použít žádné informace, které měli k dispozici. To znamená, pacient řekl: "Vy jste mě špatně léčili." A Vy jste mohli tak maximální říci: "Není to pravda." Ale už jste nemohli vytáhnout dokumentaci, nemohli jste vytáhnout informace, které máte k dispozici. Dneska ta poslední věta znamená, že ve chvíli, kdy pacient nebo jeho příbuzní zahájí nějaký spor, tak musí počítat s tím, že se budete hájit za pomoci všech informací, které máte k dispozici a které jste od toho pacienta v rámci poskytování zdravotní péče získali. Pokud jde o oznamovací povinnost a výjimky z povinné mlčenlivosti, tam já musím říci, že nemám dobrou zprávu, protože zdravotničtí pracovníci se ocitají do jisté míry ve dvojím ohni. Na jednu stranu, když si špatně vyhodnotí to prolomení povinné mlčenlivosti, riskují tedy to, že budou trestně stíháni pro trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji, kdy v té nejvyšší trestní sazbě, to znamená, pokud to učiní tiskem, rozhlasem, televizí nebo podobně účinným způsobem, jim hrozí trestní sazba až ve výši pěti let nepodmíněně. Což je poměrně hodně. V případě, že naopak tedy neprolomí tu mlčenlivost tam, kde měli, tak jim hrozí trestní postih za něco jiného. Musím říci, že už před 31. 12. 2009 ty průlomy do povinné mlčenlivost v oblasti trestněprávní nebyly zrovna jednoduché na vysvětlování a nebyly zrovna jednoduché na pochopení. A od 1. 1. 2010 s nabytím účinnosti nového trestního zákoníku se nám to bohužel ještě zkomplikovalo, a to právě v oblasti, se kterou se lékaři nebo zdravotničtí pracovníci mohou setkat poměrně často. Tou první výjimkou, kdy Vy tedy jste povinni prolomit povinnou mlčenlivost, je trestný čin nepřekažení trestného činu. To znamená oznamovací povinnost tehdy, když se dozvíte, že se tedy připravuje nebo páchá některý ze zde uvedených trestných činů. Já upozorňuji, že v trestním zákoníku je těch trestných činů výrazně více. Já jsem vybral pouze ty, se kterými Vy se setkáte asi tak nejčastěji ve své praxi. Při přípravě trestního zákoníku bylo řečeno, že to nepřekažení trestného činu by se mělo vztahovat na ty trestné činy řekněme nejzávažnější, na ty, kde tedy výrazně převažuje ten zájem společnosti nad zájmem konkrétní osoby, případně nad zájmem té konkrétní osoby na ochraně soukromí. Můžete si asi sami udělat úsudek, do jaké míry se to zákonodárcům podařilo, když se podíváte, že tedy de facto stejná váha je dávána trestným činům jako přijetí úplatku a trestnému činu vraždy. Já o tom mám do jisté míry pochybnosti, jestli tedy skutečně to bylo vyjádření společenské nebezpečnosti nebo spíše reakce na aktuální možná politickou poptávku. Nicméně v tom zákoně se to objevilo. Já jsem tam ten trestný čin přijetí úplatku a uplácení dával spíše proto, abyste viděli, že do jisté míry je tam nerovnováha mezi tou trestnou činností, která má být překažena. Z hlediska zdravotnických pracovníků to nejčastěji bude dozvědění se o trestném činu těžkého ublížení na zdraví, případně trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji, trestného činu pohlavního zneužívání a trestného činu týrání svěřené osoby. Pro Vás je klíčové to, zda se o páchání toho trestného činu dozvíte hodnověrným způsobem. To znamená, Vy sami si musíte vyhodnotit, jestli ta informace je, nebo není hodnověrná. Já s oblibou používám příklad, když k Vám přijde pacientka a řekne: "Ten můj starej, ten mi tak pije krev. Já ho jednoho krásnýho dne zabiju!", tak se pravděpodobně nedozvíte o tom, že tedy připravuje trestný čin vraždy, a nepůjdete tu nebohou ženu oznamovat na policii. V případě, že přijde se slovy: "Ten můj starej, ten mi tak pije krev. Já ho dneska večer zabiju. Už jsem si koupila sekeru a až si večer sedne k Lize mistrů, tak ho švihnu - a bude vymalováno." V takovém případě ta informace už celkem nasvědčuje tomu, že ta dobrá žena připravuje trestný čin vraždy. A Vy máte povinnost překazit. Zpravidla překazit buď tím způsobem, že jí to rozmluvíte, i to tedy zákon připouští, pokud by se to rozmluvení nejevilo jako dostatečně efektivní, tak nejčastěji tím, že to tedy oznámíte policii či obecně orgánům činným v trestním řízení. To jsou prosím Vás případy, kdy Vy se dozvíte o přípravě nebo páchání nějakého trestného činu. To znamená, k té trestné činnosti aktuálně dochází anebo je tedy připravována. Je nutno říci, že to nebývají situace příliš časté, protože většinou se dopředu nikdo jaksi nesvěřuje s tím, že se chystá k nějaké trestné činnosti. Pro Vás mnohem záludnější je druhý trestný čin, kterého se můžete dopustit, a sice neoznámení trestného činu. A tam se jedná o případy, že se tedy opět hodnověrně dozvíte, že někdo jiný spáchá mimo jiné trestný čin vraždy, těžkého ublížení na zdraví, z těch dalších týrání svěřené osoby a tak dále. A opět spáchání takové trestné činnosti nenahlásí. Já jsem tam záměrně zvýraznil ten trestný čin těžkého ublížení na zdraví, protože to přináší neskutečné výkladové problémy, protože trestný čin těžkého ublížení na zdraví je definován tak, že tedy někdo, kdo jinému úmyslně, zdůrazňuji slovo úmyslně, způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán nějakým odnětím svobody. A teď se vrátím k tomu předchozímu, kdy Vy tedy máte oznamovací povinnost, když se dozvíte o těžkém ublížení na zdraví. Čili k Vám přijde pacient, který vykazuje takové známky poškození zdraví, které naplní to kritérium té těžké újmy na zdraví. Vy za této situace byste si měli vyhodnotit, jak k této těžké újmě dospěl. Pokud dospějete k tomu, že tedy mu tuto těžkou újmu způsobil někdo další, a to na základě vlastního zjišťování nebo na základě informací podaných tím pacientem nebo někým jiným, tak byste si ještě měli vyhodnotit, jestli mu ta újma byla způsobena úmyslně. A pokud si na všechny tyto otázky odpovíte, že tedy ano, tak máte oznamovací povinnost. Já musím říci, že toto hodnocení, že se jedná o poměrně obtížnou právní kvalifikaci. A samy orgány činné v trestním řízení a soudy mají neskutečné problémy odlišovat trestný čin pokusu o zabití, trestný čin pokusu o vraždu, trestný čin těžkého ublížení na zdraví, případně ublížení na zdraví z nedbalosti. A po vás se tady v podstatě chce, abyste během relativně krátké doby provedli poměrně komplikovanou právní kvalifikaci nějakého jednání, a na základě této poměrně složité právní kvalifikace se tedy rozhodli, zda oznámíte, že jste se dozvěděli o spáchání trestného činu. Málokdy ta situace bude natolik průhledná, že Vám prostě někdo řekne: "Najel do mě zcela záměrně soused autem, protože jsme se pohádali. A přerazil mi (třeba) obě nohy." Tam asi není co řešit, tam to toto kritérium bude splňovat. Ale v jiných situacích jen velmi obtížně vyhodnotíte, zda byl spáchán trestný čin těžkého ublížení na zdraví. Asi Vám v tu chvíli nezbývá nic jiného, než se vrátit k té hodnověrnosti a vyhodnocovat, jak tedy hodnověrné jsou ty informace, které jste se dozvěděli. Já velmi doporučuji, přítomní právníci vědí, trestní právo je na fakultách vyučováno v rozsahu dvou, tří semestrů a každá jednotlivá kvalifikace těchto skutkových podstat je poměrně složitá. Doporučuji tedy, pokud se dozvíte o tom, že pacient nebo někdo jiný spáchal nějaký trestný čin nebo se stal obětí nějakého trestného činu, kontaktujte nějakého právníka a poraďte se s ním, zda tedy máte, nebo nemáte oznamovací povinnost, protože znova říkám - jste v situaci, kdy každé rozhodnutí může být bohužel špatné. Jenom zdůrazňuji, v obou těch skutkových podstatách je trestný čin týrání svěřené osoby. To znamená, pokud se dozvíte o týrání svěřené osoby, ať už k němu došlo, nebo k němu dochází, nebo k němu docházet bude, máte oznamovací povinnost vždy. A upozorňuji také na to, že policejní orgány a obecně orgány činné v trestním řízení se v současné době na tuto trestnou činnost poměrně zaměřují. A zaměřují se nikoli jen na osoby, které se samotné toho týrání dopouštěly, ale zaměřují se i na jejich okolí. To znamená na ty osoby, které mohly o tom týrání vědět, a nic nepodnikly. Mediálně dobře známý půl roku starý případ týraného chlapce v Brně. Orgány činné v trestním řízení pochopitelně pokračují v šetření stran školy a stran zdravotnických zařízení, kam ten chlapec případně docházel. Zda bylo možno rozpoznat, že byl týrán, a zda tedy někdo neporušil povinnost oznamovat takový trestný čin. Čili to jsou ty dvě zásadní výjimky, kdy tedy máte povinnost prolomit mlčenlivost vždy. Setkáváte se ale i s tím, že policisté se na Vás opakovaně obrací s tím, že chtějí nějaké informace. A když se jich zeptáte, na základě jakého právního přepisu je chtějí, tak Vám v podstatě odpoví tím stylem: "My jsme policie, my můžeme chtít úplně všechno, my máme mundúry, pendreky, pistole, takže nám ty informace prostě sdělíte." Policisté se v těchto případech mýlí. Oni mohou vyžadovat pouze informace na základě zákona. A pokud jsou schopni zdůvodnit, jaký zákon, jaký konkrétní obecně závazný právní předpis jim k tomu dává oprávnění. Pokud za Vámi tedy přijde policista, ať už osobně, nebo Vám zatelefonuje, nebo Vás kontaktuje nějakým jiným způsobem, vždy chtějte vědět, na jakém právním základě ty informace požaduje. Pokud není schopen Vám relevantně odpovědět, tak to podání té informace odmítněte. V případě, že ten policista bude naléhat, můžete mu doporučit velmi jednoduchou věc. A sice pokud potřebuje informace, které jsou chráněny povinnou mlčenlivostí a potřebuje je pro účely trestního řízení, nechť si opatří souhlas soudce. Pokud by v tu chvíli policista argumentoval tím, že na to nemá čas, náladu nebo něco podobného nebo "kde bude shánět soudce", můžete ho velmi snadno odbýt tím, že na každém okresním soudě je neustále přítomen nějaký soudce, který mu ten souhlas může dát během několika málo minut. Ten úkon, byť je písemný, tak je velmi neformální. Setkal jsem se i s tím, že policie podala žádost: "Žádáme o zproštění mlčenlivosti osoby X. Y. v rozsahu tom a tom." A soudce pod to napsal propiskou "souhlasím", podepsal se, dal tam razítko a souhlas byl platně dán. Takže policisté, pokud rychle potřebují nějaké informace a nemají zákonnou oporu, nechť Vám donesou podepsaný souhlas od soudce. V tu chvíli Vy si ho založíte do dokumentace a jste tedy právně chráněni. Opět, totéž prosím Vás platí ve vztahu k soudům. Setkali jsme se s případem, kdy proti lékařce byla podána civilní žaloba, bylo na ní podáno i nějaké trestní oznámení, ale to bylo smeteno ze stolu. A byla na ni podána i stížnost na Komoru. A spočívalo to v tom, že lékařka pouze soudu sdělila, zda konkrétní osoba je, nebo není schopná přijít k soudu. Nic víc, nic míň. Už toto samo bylo posuzováno z hlediska té stěžovatelky jako zásah do soukromí a porušení povinné mlčenlivosti. Naštěstí to v tomto případě pro tu lékařku dopadlo na všech těch frontách dobře. Pokud Vás kontaktuje policie ještě v nějakých jiných souvislostech, tak po novelizaci Zákona o policii může policie pro účel zahájeného pátrání po konkrétní hledané nebo pohřešované osobě žádat od zdravotnického zařízení poskytnutí informací o době a místě poskytnutí zdravotní péče této osobě. Zdůrazňuji, ta aktivita musí vzejít ze strany policie. Bohužel ve chvíli, kdy Vy třeba víte, což není tak těžké někdy zjistit, že máte hospitalizovánu osobu, která je hledaná nebo pohřešovaná, tak nemůžete Vy sami aktivně kontaktovat tu policii. U té pohřešované by se to dejme tomu ještě dalo nějakým způsobem obhájit v rámci nějaké obecné prevenční povinnosti, i když i tam je to na hraně, ale obecně musí vzejít ta aktivita ze strany policie. Opět v jednom nejmenovaném zdravotnickém zařízení jsem se setkal s tím, že tedy měli hospitalizovanou hledanou osobu a naznačili to nějakému pochůzkáři, který obcházel to zdravotnické zařízení. A on pak aktivně se zeptal, jestli tam náhodou ta hledaná osoba není. A ještě dostal hodinky, jak je šikovný, že tedy vypátral hledanou osobu ve zdravotnickém zařízení. Takže aktivita musí vzejít ze strany policie. Upozorňuji tedy, že skutečně v oblasti mlčenlivosti si musíte velmi pečlivě přečíst a vyhodnotit právní předpisy. A při vědomí toho, že zejména to prolomení mlčenlivosti ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení je docela komplikované, nezbývá mi, než Vám doporučit, pokud se hodnověrně dozvíte o nějaké trestné činnosti, kontaktujte právníka, ať Vám s tím pomůže. Protože bohužel, zní to hloupě, ale cokoliv uděláte, může být špatně. Děkuji Vám za pozornost a přeji hezký zbytek odpoledne.

Stáhněte si prezentaci ve formě podcastu (formát MP3, velikost 19,3 MB)

Poslechněte si i další přednášky, které zazněly na XXXV. Brněnských onkologických dnech s XXV. Konferencí pro nelékařské zdravotnické pracovníky ve dnech 21.-23. dubna 2011.

Další články

  1. Odpovědnost za škodu na zdraví v medicínsko-právních sporech

    7. 5. 2011 -

    Přednáška zazněla v rámci sekce Právo a onkologie na Brněnských onkologických dnech  21. dubna 2011.

  2. Problémy s tvorbou informovaných souhlasů v onkologii

    8. 5. 2011 -

    Přednáška zazněla v rámci sekce Právo a onkologie na Brněnských onkologických dnech  21. dubna 2011.

  3. Právo a výzkum v onkologii

    8. 5. 2011 -

    Přednáška zazněla v rámci sekce Právo a onkologie na Brněnských onkologických dnech  21. dubna 2011.