- —Sdělování diagnózy
- —Shromáždění informací od pacienta
- —Navázání spolupráce při vytváření strategie léčby
- —Komunikace s rodinou
laskavá komunikace
Jak ohleduplně komunikovat s pacientem s onkologickou diagnózou
Způsob, jakým komunikujeme s pacienty a jejich blízkými, má obrovský vliv na jejich porozumění situaci a celkové zvládání závažného onemocnění.
Na přípravě se podílela a odbornou garantkou je
PhDr. Šárka Slabá, Ph.D.
Klinická psycholožka | Klinika gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. LF UK a VFN v Praze
Podívejte se na přednášku „Sdělování nepříznivé zprávy a komunikace s pacientem s onkologickou diagnózou“
V jakých situacích tato pravidla můžeme využít?
Pacient s onkologickou diagnózou
Po sdělení závažné diagnózy bývají lidé v šoku, často zažívají beznaděj a mohou procházet existenciální krizí. A my bychom pro jejich reakce měli mít pochopení a přistupovat k nim co nejcitlivěji.
Jaké emoční stavy pacienti nejčastěji zažívají?
Deprese
Patologicky pokleslá nálada s sebou přináší snížené sebehodnocení, pocit viny či pesimistický výhled do budoucnosti.
Anxieta
Pomáhá vypořádat se s náročnou situací, mobilizovat energii nebo se soustředit na to, co je podstatné. V patologické rovině se projevuje například prožíváním neurčitého strachu, pocitů ohrožení či pocitů napětí.
Popření
Vědomé i emocionální odmítání faktu, že je člověk vážně nemocný.
Regrese
Návrat v čase k takovému typu chování, které patří do dřívější fáze vývoje dotyčného člověka, opuštění dospělé role a vykazování infantilních vzorců chování.
Jak s pacientem komunikovat
Protokol SPIKES
Šestikrokové doporučení, které vytvořily lékařské komunity, nám pomůže zlepšit
komunikační dovednosti při kontaktu s onkologicky nemocným pacientem.
1. krok
SETTING
Příprava na rozhovor
Důležitá je příprava, díky které budeme předem vědět, co chceme pacientovi sdělit. Na rozhovor bychom měli mít dostatek času a nikdo by ho neměl přerušovat. Pokud si to pacient přeje, je vhodné k rozhovoru přizvat i jeho rodinu a další blízké osoby.
2. krok
PATIENT PERSPECTIVE
Hledisko pacienta
Cílem tohoto kroku je zjistit, co pacient již o svém zdravotním stavu ví nebo tuší. Můžeme se tak dozvědět nejen to, jaké informace o nemoci pacient má, ale také od koho nebo odkud pocházejí a jak je on sám interpretuje. ( např. „ Co už o své nemoci víte?“)
3. krok
INVITATION
Souhlas s předáním informací
V tomto kroku se pacienta zeptáme, zda si přeje znát podrobnosti o svém zdravotním stavu a léčbě. Někteří pacienti o svém stavu chtějí být plně informováni, zatímco jiní tyto informace nepotřebují nebo ani nechtějí. Pacient má právo nevědět, což bychom měli respektovat. Je ale důležité nechat pacientovi otevřenou možnost zeptat se kdykoliv později.
4. krok
KNOWLEDGE
Poskytnutí lékařských informací
Pacienta bychom měli připravit na to, že se mu chystáme sdělit špatnou zprávu. (např. „Je mi líto, že vám musím sdělit závažnou informaci“). Informace podáváme po malých částech a průběžně kontrolujeme, zda jim pacient správně porozuměl. Je nežádoucí případné ticho vyplňovat odbornými termíny nebo lékařskými frázemi. Ticho slouží k přijetí informace.
5. krok
EMOTIONS
Reakce na pacientovy emoce
Reagovat na emoce pacienta je při sdělování špatných zpráv jedním z nejobtížnějších úkolů. Emocionální reakce pacientů mohou být různé – od mlčení přes nedůvěru, pláč, popírání až po hněv. Měli bychom pacientovi umožnit vyjádřit obavy, strach i další emoce, které v něm daná situace vyvolává. A dále mu nabídnout empatickou odpověď i ujištění, že jsou jeho emoce oprávněné a respektujeme je.
6. krok
SUMMARY AND STRATEGY
Shrnutí a co bude dál?
Shrneme celý rozhovor a ujistíme se, že pacient všemu porozuměl. Vhodné je se doptat, jestli nechce něco upřesnit. Poté mu předložíme plán do budoucna, který nesmí končit tím, že pro pacienta už nemůžeme možné nic udělat. Plán do budoucna může být i předání do hospicové péče.
Fáze, kterými pacient prochází
Model Kübler-Rossové
V roce 1969 definovala švýcarská psychiatrička Elisabeth Kübler-Rossová pět fází smutku. Jde o univerzální model, kterým psychika reaguje na informaci o závažné změně zdravotního stavu i na jakoukoliv negativní událost či ztrátu.
Popření
Většina pacientů na negativní zprávu reaguje velmi zaskočeně. Pacienti si po zjištění diagnózy říkají: „Já? To není možné!“ Někteří mají pocit, že se lékaři spletli, případně vyžadují další vyšetření, která by diagnózu vyvrátila. Pacient po zjištění své diagnózy často reaguje prudce, bývá zmatený, nechápe, co se s ním děje, a není schopen přijímat a třídit informace. V této prvotní fázi může odmítat léčbu, spolupráci a péči druhých. Velmi důležité proto je, jakým způsobem lékař nemocnému diagnózu sdělí.
Zloba
Stádium zloby je velmi obtížné období, které je náročné hlavně pro okolí pacienta. Ten si často klade otázku: „Proč právě já?“ V této fázi je pacient plný zlosti, podrážděnosti a negativních emocí. Nemůže pochopit, proč nemoc postihla právě jeho. Trápí ho pocity viny, křivdy a zlobí se na své okolí. Typické pro toto období bývá sekýrování, agrese vůči druhým. Velmi důležité je věnovat pacientovi dostatek času a pozornosti. Vstřícnost, pozornost a empatie vede pacienta ke zklidnění.
Smlouvání
V této fázi jde o jakési vyjednávání s pozemskými i náboženskými autoritami, které pacient prosí o čas. Nemocný slibuje a věří, že za své dobré chování bude odměněn, že jeho život bude prodloužen a že nebude trpět bolestí a obtížemi. Pacient upravuje svůj žebříček hodnot a často hledá alternativní způsoby léčby.
Deprese
Jde o období, kdy se dostavují prázdné pocity a hluboký smutek nad ztrátou zdraví i nových možností. Pacient je konfrontován se skutečností, že se blíží smrt. Stav patologické deprese vážně ohrožuje duševní zdraví i život pacienta. Na místě bývá nastavení antidepresivní léčby.
Smíření
V této fázi již pacient nepociťuje zlost na svůj osud, je s ním smířený. Verbální komunikace bývá nahrazena komunikací neverbální nebo chvílemi ticha. Důležité je, aby umírající člověk získal pocit, že ani v této chvíli nezůstal sám. Stačí jen pouhý stisk ruky a tiché naslouchání, není třeba nic říkat.
Smutek a deprese: V čem se liší?
Rozpoznejme, v jakém rozpoložení se pacient nachází a co ho trápí.
Smutek
Má to těžké, ale dokáže se zasmát
Stojí za ním konkrétní příčina
Jde o aktivní proces, který má smysl
Neochromuje schopnosti
Pojí se s prožíváním silných citů
—
—
—
—
—
Deprese
Chybí mu energie a emocionalita
Nemusí mít příčinu
Dokáže člověka ochromit a zpasivnit
Oslabuje schopnosti (milovat, rozhodovat se)
Okleštěné city, otupělost, bez schopnosti prožitku