Bevacizumab v 1. a dalších liniích léčby nemocných s kolorektálním karcinomem

Bevacizumab (Avastin) je v současnosti jedinou monoklonální protilátkou užívanou v České republice v 1. linii léčby mCRC. Je součástí režimů podávaných s cílem umožnit radikální metastazektomii a součástí intenzivních režimů s cílem významného prodloužení přežití i režimů méně intenzivních, zaměřených na kontrolu symptomů.

MUDr. Ilona Kocáková, Ph.D.
Klinika komplexní onkologické péče MOÚ a LF MU, Brno

Úvod

Možnosti systémové terapie nemocných s metastatickým kolorektálním karcinomem (mCRC) se v posledních desetiletích významně rozšířily. Uplatnění látek s antiproliferačním účinkem (fluoropyrimidiny, irinotecan a oxaliplatina) v léčbě generalizovaného onemocnění zásadně změnilo prognózu nemocných. Od roku 2005 máme k dispozici další vývojový stupeň léčby – cílenou molekulární léčbu v podobě monoklonálních protilátek. Bevacizumab, cetuximab a posléze panitumumab tak přinesly další rozšíření léčebných možností.
Bevacizumab (Avastin) je v současnosti jedinou monoklonální protilátkou užívanou v České republice v 1. linii léčby mCRC. Je součástí režimů podávaných s cílem umožnit radikální metastazektomii a součástí intenzivních režimů s cílem významného prodloužení přežití i režimů méně intenzivních, zaměřených na kontrolu symptomů.
Agresivita nádoru jde ruku v ruce s jeho angiogenezí – novotvorbou cév. Ta je nezbytným předpokladem růstu nádoru a jeho metastazování. Proces angiogeneze je uskutečňován řadou různých pro-angiogenních faktorů, z nichž klíčovým je tzv. VEGF (vascular endothelial growth factor – růstový faktor cévního endotelu). Nadměrná přítomnost tohoto faktoru koreluje se špatnou prognózou onemocnění. Nádor bez sítě krevních cév se živí prostou difuzí kyslíku a živin z okolí, svým růstem nad 1–2 mm se však dostává do stavu hypoxie, která je hlavní příčinou nadměrné exprese VEGF. Uvedený růstový faktor (obrázek 1) po vazbě se specifickými receptory na endotelových buňkách (VEGFR-1, VEGFR-2) aktivuje receptorové tyrozinkinázy. Výsledkem této aktivace je proliferace a migrace endotelových buněk a inhibice jejich apoptózy. Shrnuto a podtrženo – zvýšená exprese VEGF je asociována s nádorovým růstem, angiogenezí, metastazováním, a je tak skloubena se zhoršenou prognózou mCRC.
Bevacizumab je rekombinantní humanizovaná monoklonální protilátka zacílená na VEGF a inhibující jeho funkci (obrázek 2). Zablokováním vazby VEGF na jeho receptory dochází k neutralizaci biologické aktivity VEGF. Snižuje se vaskularizace nádoru, a tím se inhibuje růst tumoru a zároveň se snižuje riziko metastazování. Bevacizumab snižuje nitronádorový tlak, a tak umožňuje snazší průnik cytostatika do novotvaru. Takto lze vysvětlit synergní protinádorový účinek mezi bevacizumabem a chemoterapií (CHT). Kombinace standardní chemoterapie a bevacizumabu prokázala léčebný přínos u řady indikací. Bevacizumab je v současnosti registrován a používán v léčbě již čtyř typů maligních nádorů: kolorektálního karcinomu, karcinomu prsu, karcinomu ledviny a nemalobuněčného karcinomu plic. Koncem letošního roku je očekávána i jeho registrace u páté indikace – maligního gliomu.

Klinická účinnost bevacizumabu u metastatického kolorektálního karcinomu, přehled vybraných klinických studií

První klinické výzkumy s použitím této humanizované protilátky blokující VEGF byly prováděny právě u nemocných s mCRC. Registrace proběhla v roce 2005 na základě pivotní studie III. fáze (AVF2107g), která porovnávala tehdy nejvíce používaný Saltzův režim, IFL (týdenní aplikace irinotecanu s 5-fluorouracilem [5-FU], modulovaná leucovorinem) s placebem versus IFL + bevacizumab. Bylo hodnoceno 813 pacientů s mCRC. Léčba bevacizumabem prokazatelně významně prodloužila dobu celkového přežívání (OS) nemocných oproti chemoterapii samotné o 30 % (20,3 vs 15,3 měsíce; p < 0,001) a poprvé posunula délku doby bez progrese onemocnění za hranici 10 měsíců (10,6 vs 6,2 měsíce; p < 0,0001).1
V dalších randomizovaných kontrolovaných studiích nebo velkých observačních nerandomizovaných studiích byl bevacizumab kombinován prakticky se všemi běžně používanými režimy (FOLFIRI, FOLFOX-4, XELIRI, XELOX či samotnými fluoropyrimidiny). Délka přežití bez progrese onemocnění (PFS) se při užití bevacizumabu s kombinovanou léčbou na bázi fluoropyrimidinů (ať již capecitabinu či 5-FU) s oxaliplatinou nebo irinotecanem standardně drží za hranicí 10–11 měsíců a celkové přežití se pohybuje mezi 21 a 27 měsíci.2–7 Použití bevacizumabu pouze s 5-FU či capecitabinem může u nemocných, kteří nesnášejí intenzivní chemoterapii, nahradit režimy FOLFOX, XELOX, XELIRI, FOLFIRI podobnou účinností (PFS téměř 9 měsíců, OS téměř 18 měsíců).8
Přínosné informace jsou získávány také z klinické praxe a ze zahraničních registrů léčby bevacizumabem, které v současnosti zahrnují více než 4 000 nemocných. Opakovaně publikovány jsou nálezy z postregistrační rozsáhlé nerandomizované studie IV. fáze First BEAT nebo z rozsáhlého prospektivního registru BRITE (USA), kde byl bevacizumab podáván v kombinaci s chemoterapií na bázi fluoropyrimidinů. Střední doba celkového přežití při mediánu sledování 17,5 měsíce u 1 953 nemocných dosahovala 27,1 měsíce, jednoroční přežití bylo 74,7 %. Kozloff a spol. na konferenci věnované gastrointestinální problematice ASCO 2008 prezentovali medián PFS u kombinací s FOLFOX (n = 1 092) 10,0 měsíce; FOLFIRI (n = 280) 10,9 měsíce; IFL (n = 189) 9,0 měsíců; FU/FA (n = 132) 9,2 měsíce a XELOX (n = 94) 11,2 měsíce. Ve studii BEAT bylo dosaženo mPFS/mOS u FOLFIRI (n = 503) 11,6/23,7 měsíce; FOLFOX (n = 552) 11,2/25,9 měsíce; XELOX (n = 346) 11/23 měsíce; capecitabin/5-FU (n = 300) 8,6/18,0 měsíce. 9–12
Tyto výsledky podporují údaje o léčbě 1. linie získané z registru pacientů vedeného Českou onkologickou společností ČLS JEP. Prausová a spol. uvádějí medián PFS u FOLFIRI (n = 112) 14,6 měsíce; XELIRI (n = 74) 11,5 měsíce; XELOX (n = 375) 13,8 měsíce; FOLFOX (n=304) 12,5 měsíce a medián OS u FOLFIRI (n = 111) 27,8 měsíce; XELIRI (n = 74) 29,1 měsíce; XELOX (n = 373) mediánu dosud nedosaženo; FOLFOX (n = 301) 29,5 měsíce.13 Režim XELIRI je používán více na evropském kontinentě než v USA (důvodem je obava z vyšší frekvence průjmů u tohoto režimu vlivem odlišného katabolismu fluoropyrimidinů u obyvatel USA) a není bez zajímavosti, že Česká republika jako první publikovala použití tohoto režimu v kombinaci s bevacizumabem již na kongresu ASCO v roce 2006.14

Základní taktika léčby metastatického onemocnění

Kdy a jak dlouho bevacizumab podávat?
Odpověď na otázku, jak dlouho v 1. linii léčby mCRC antiangiogenní lék podávat, nám předkládá registrační studie NO16966. Tato studie začala jako dvouramenná. Primárním cílem bylo zjistit, zda režim XELOX (capecitabin a oxaliplatina) není méně účinný než režim FOLFOX-4 (5-FU/kyselina folinová/ oxaliplatina). Po zveřejnění výsledků z Hurwitzovy studie,1 která prokázala, že přidání bevacizumabu k chemoterapeutickému režimu IFL vede ke zvýšení počtu léčebných odpovědí, prodloužení délky remise a prodloužení přežití nemocných, byl design studie NO16966 změněn na 2x 2 faktoriální. Ve studii byl stanoven druhý primární cíl, a to porovnat účinnost bevacizumabu oproti placebu v uvedených kombinovaných režimech s oxaliplatinou. Sekundárními cíli byly celkové přežití, četnost odpovědí a bezpečnost léčby. Do studie bylo zařazeno 2 034 pacientů s mCRC dosud neléčených cytostatiky, z toho 1 401 bylo randomizováno pro léčbu kombinací s bevacizumabem.
Analýza dat prokázala, že podmínkou maximálního využití léčebného potenciálu bevacizumabu je jeho podávání minimálně do progrese onemocnění. Ve studii NO16966 (XELOX/FOLFOX ± bevacizumab) ukončilo přibližně 40 % nemocných léčbu dříve než 1 měsíc před dokumentovanou progresí onemocnění, což se negativně odrazilo v překvapivě malém prodloužení PFS (primární cíl studie): HR = 0,83 (PFS 9,4 vs 8,0 měsíce, p = 0,0023). U nemocných, u kterých byla ukončena léčba bevacizumabem maximálně měsíc před progresí, byla retrospektivně zjištěna větší účinnost léčby: HR = 0,63 (PFS 10,4 vs 7,9 měsíce, p < 0,0001).15 Prodloužení PFS a OS prokázaly i další studie s využitím různých cytotoxických režimů s konkomitantním podáváním bevacizumabu. Lze tedy bez nadsázky říci, že bevacizumab je v době publikace jediným biologikem, kde se můžeme opřít o jasný průkaz prodlouženého přežití oproti standardní chemoterapii v 1. linii léčby mCRC.
Otevřenou otázkou zůstává léčba po progresi spojená s úvahami o možné rezistenci na antiangiogenní léčbu. Zatím není k dispozici přímý důkaz o přínosu této léčby podávané po první progresi, určité nezanedbatelné signály však tento předpoklad podporují. V roce 2008 byly publikovány výsledky analýzy nemocných z amerického registru BRITE, kteří po první progresi nedostávali žádnou léčbu, nebo byli léčeni ve 2. linii samotnou chemoterapií, anebo chemoterapií s bevacizumabem. Střední doba celkového přežívání u skupiny bez léčby (n = 253) byla 12,6 měsíce, u druhé skupiny (n = 531) 19,9 měsíce. Nejlepších výsledků bylo dosaženo ve skupině třetí, léčené bevacizumabem po první progresi (n = 642), a to 31,8 měsíce.16 V současnosti probíhají další kontrolované randomizované studie, které přinesou jasnou odpověď na tuto otázku.

Slibná data podávání bevacizumabu ve 2. linii přináší další práce. Giantonio a spol. srovnává u pacientů předléčených pro mCRC paliativní chemoterapií režim FOLFOX-4 vs FOLFOX-4 + bevacizumab a prezentuje OS 10,9 vs 12,9 měsíce pro kombinaci s bevacizumabem.17

Existují kritéria pro výběr vhodného pacienta pro antiangiogenní léčbu?

Hledání prediktivního faktoru pro léčbu bevacizumabem je zatím bez úspěchu. Podrobné analýzy molekulárních markerů v pivotní studii neobjevily žádnou podskupinu nemocných, která by profitovala z léčby výrazně více než skupina jiná. Prospektivně i retrospektivně vedené rozbory údajů z různých studií III. fáze neukazují na žádný vliv pohlaví, věku ani stavu onkogenu B-raf. Mutovaný stav onkogenu K-ras je negativním prognostickým faktorem pro léčbu inhibitory EGFR, proto byl tento parametr studován též ve vztahu k účinnosti bevacizumabu. Ve studii AVF2107g byl zjištěn ve skupině léčených s nemutovaným, tzv. divokým typem, K-ras medián celkového přežití 27,7 měsíce a u mutovaného K-ras OS pouze 19,9 měsíce. Léčba chemoterapií a bevacizumabem však znamenala přínos oběma skupinám pacientů nezávisle na stavu K-ras (obrázek 3, 4).
Dnes víme, že ani hladiny VEGF před léčbou nejsou prediktorem účinku bevacizumabu. Současná zkoumání soustřeďují svůj zájem na vliv polymorfismů receptoru pro VEGF a cirkulující progenitorové endotelové buňky. Výsledky zatím neznáme.
Zhruba 2/3 nemocných s kolorektálním karcinomem se pohybují nad věkovou hranicí 65 let. Nabízí se zde otázka, zda je chemobioterapie vhodná i pro tyto starší pacienty. Analýza dvou placebem kontrolovaných studií AVF2107g (IFL ± bevacizumab) a 5-FU/LV ± bevacizumab se zabývala porovnáním účinností léčby a její snášenlivostí u populace starší 65 a 70 let. 439 léčených bylo starších 65 let (43 % z celkové populace zařazených pacientů), z čehož bylo 63 % starších 70 let. Rozdíl v mOS, respektive mPFS ve skupině ≥ 65 let v rameni s bevacizumabem oproti samostatné chemoterapii činil 5 měsíců (19,3 vs 14,3 měsíce, p = 0,006), resp. 3 měsíce (9,2 vs 6,2 měsíce; p < 0,0001) a ve skupině nad 70 let bylo mOS 18,9 vs 16,6 měsíce (p < 0,015) a mPFS 9,2 vs 6,2 měsíce (p < 0,0001). Četnost nežádoucích příhod nebyla věkem ovlivněna a celkově byla pozorována pouze vyšší četnost hypertenze. Lze konstatovat, že použití bevacizumabu v léčbě starších věkových skupin má stejný přínos jako u ostatní populace.18
Je tedy možno uzavřít, že léčba bevacizumabem je primárně vhodná a přináší léčebný přínos většině nemocných s CRC v 1. linii. Jednoznačně by z léčby měly být vyloučeny těhotné ženy a nemocní s přecitlivělostí na složky přípravku. Pacienti vyšších věkových skupin (nad 65/75 let) mohou mít vyšší riziko vzniku arteriální tromboembolické příhody, vždy je proto zapotřebí vzít v úvahu poměr přínosu a rizik, obzvláště u aktivních nemocných v dobrém biologickém stavu. Od jara roku 2009 byly v Souhrnu údajů o léčivém přípravku po schválení evropskou lékovou komisí EMEA ze seznamu kontraindikací odstraněny metastázy do CNS.

Od paliativní léčby metastatického onemocnění k léčbě s kurativním záměrem

Na pokročilý mCRC je stále více pohlíženo jako na onemocnění, při kterém mají nemocní šanci na dlouhodobé přežití a část z nich i na úplné vyléčení – např. pacienti s lokalizovaným a primárně inoperabilním postižením jaterního parenchymu. Léčebným cílem v těchto případech je maximální cytoredukce a po zmenšení nádorové masy v době, kdy je operace technicky dobře proveditelná, kurativní metastazektomie. Optimální předoperační/perioperační léčba tak dává nemocným šanci na dlouhodobé přežití.
Ukazatelem úspěšnosti dané léčby by měla být u použitého léčebného režimu informace o četnosti dosažených odpovědí, frekvenci dosažených resekcí a R0 resekcí, informace o intenzitě patologické odpovědi, v neposlední řadě nízká četnost perioperačních komplikací.
Ve studii AVF2107g bylo dosaženo v rameni IFL s bevacizumabem v celkové populaci 54,3 % léčebných odpovědi (ORR) vs 38,6 % v rameni jen s chemoterapií. U pacientů s divokým typem K-ras bylo dosaženo 60 % ORR. Přehledné výsledky z velkých studií jsou uvedeny v tabulce 1.
V nerandomizované rozsáhlé prospektivní studii BEAT bylo např. u nemocných s postižením jater léčených bevacizumabem a režimem s oxaliplatinou dosaženo 10,4% četnosti resekcí s kurativním záměrem a 8 % R0 resekcí s tím, že nemocní po R0 resekci přežívali dva roky téměř v 90 % (obrázek 5, 6).Řada diskusí byla a je vedena o tom, zda je léčba bevacizumabem vhodná u plánovaného operačního výkonu a zda nepovede k vyšší četnosti perioperačního krvácení či nebude mít vliv na pooperační hojení ran. Údaje získané v souboru 56 pacientů, u nichž byla provedena resekce, hovoří o nekomplikovaném průběhu operace v případě, že je léčba bevacizumabem ukončena a znovu zahájena s pětitýdenním odstupem od chirurgického výkonu (chemoterapie samotná je podávána beze změn).19 Tento fakt podporují též údaje získané od D’Angelica ze souboru 64 pacientů, u kterých byla provedena hepatektomie.20 Bezpečnost resekce vyplývá i z retrospektivní analýzy 96 nemocných s přestávkou 8 týdnů v léčbě bevacizumabem před operací21 a z údajů ze studie IV. fáze First BEAT.22

Po podání samotné chemoterapie, zejména chemoterapie na bázi oxaliplatiny, se může objevit postižení jaterního parenchymu, přičemž závažnější léze typu hemoragií nebo centrolobulární centrolobulární nekrózy, které mohou vznikat především při protrahovaném podání, mohou vést ke zvýšení perioperační morbidity. V tomto případě se zvyšuje i nutnost transfuzí. Výhodou použití bevacizumabu může být jeho protektivní účinek na jaterní parenchym – při podání bevacizumabu v kombinaci s režimem FOLFOX bylo v porovnání s režimem FOLFOX samotným zjištěno snížení výskytu a závažnosti dilatace jaterních sinusů.23
Je možno shrnout, že nemocným s potenciálně inoperabilními či primárně inoperabilními metastázami by měla být poskytnuta dobře snášená léčba s možností dosažení kurativních resekcí a zároveň dávající šanci na delší přežití, což bevacizumab nepochybně nabízí. Rozhodnutí o celém postupu léčby není rozhodnutím jednotlivce, ale vychází nutně z doporučení celého týmu onkochirurgických a dalších specialistů komplexních onkologických center.

Bezpečnost a snášenlivost bevacizumabu

Původní představa o použití cílené léčby byla spojena s prakticky nulovým výskytem nežádoucích účinků, dnes však víme, že cílený zásah do mechanismů určité signální dráhy, která je využívána buňkami i za fyziologických podmínek, je odpovědný také za některé komplikace provázející léčbu. Profil bezpečnosti bevacizumabu byl dobře popsán v mnoha studiích III. fáze a ve dvou velkých prospektivních již výše zmíněných projektech (First BEAT, americký registr). K dispozici máme i každoročně aktualizované údaje z české klinické praxe – českého registru, do kterého je zařazeno 1 337 pacientů s CRC (obrázek 7). Lze konstatovat, že incidence nežádoucích účinků ve vztahu k bevacizumabu je poměrně nízká – vyjma hypertenze (22–32 %) a mírné proteinurie (27–38 %). Incidenci a kauzalitu nežádoucích účinků ve vztahu k bevacizumabu uvádí tabulka 2.

Dávkování a způsob podání bevacizumabu

Bevacizumab se používá v 1. linii léčby mCRC v dávce 5 mg/kg podávané 1x za 14 dní anebo v dávce 7,5 mg podávané 1x za tři týdny, a to dle volby doprovodného chemoterapeutického režimu do progrese onemocnění. V případě ukončení léčby jakoukoliv složkou či celé chemoterapie z důvodu toxicity je třeba podávat udržovací léčbu bevacizumabem až do progrese onemocnění. Pro druhou linii je doporučena dávka dvojnásobná. Toto doporučení vychází z důkazů, které přinesly klinické studie, nicméně optimální dávka je často dále diskutována (Kabbinavar a spol. 2003, Hurwitz a spol. 2004, Sander a spol. 2006, Giantonio a spol. 2007). Vlastní léčba se provádí formou infuze, která při první dávce trvá 90 minut, při další 60 minut a při bezproblémovém průběhu se dále snižuje na 30 minut i méně. Premedikace před léčbou není potřebná.

Závěr

Biologická léčba je i vzhledem ke své nákladnosti soustředěna do center. Je společným zájmem všech lékařů počínaje praktickými lékaři, informujícími nemocné o možnostech léčby, přes diagnostiky, operatéry a onkology ve spádech až po zdravotníky v komplexních onkologických centrech, aby dobře identifikovali nemocného vhodného k této léčbě a poskytli mu všechny informace o alternativách léčby.

Literatura

  1. Hurwitz H, Fehrenbacher L, Novotny W et al. Bevacizumab plus irinotecan, fluorouracil, and leucovorin for metastatic colorectal cancer. N Engl J Med 2004;350:2335–42.
  2. Hurwitz HI, Fehrenbacher L, Hainsworth JD, et al. Bevacizumab in combination with fluorouracil and leucovorin: An active regimen for first-line metastatic colorectal cancer. J Clin Oncol 2005;23:3502–08.
  3. Saltz LB, Clarke S, Rubio ED, et al. Bevacizumab in combination with oxaliplatin-based chemotherapy as first-line therapy in metastatic colorectal cancer: A randomized phase III study. J Clin Oncol 2008;26:2013–19.
  4. Hecht JR, Mitchell E, Chidiac T, et al. A randomized phase IIIB trial of chemotherapy, bevacizumab, and panitumumab compared with chemotherapy and bevacizumab alone for metastatic colorectal cancer. J Clin Oncol 2009;27:672–80.
  5. Tyagi P, Grothey A. Commentary on a phase III trial of bevacizumab plus XELOX or FOLFOX4 for first-line treatment of metastatic colorectal cancer: the NO16966 trial. Clin Colorectal Cancer 2006;6:261–4.
  6. Hochster HS, Hart LL, Ramanathan RK, et al. Safety and efficacy of oxaliplatin and fluoropyrimidine regiment with or without bevacizumab as first-line treatment of metastatic colorectal cancer; results of the TREE Study. J Clin Oncol 2008;26:3523–9.
  7. Schmiegel WH, Reinacher-Schick A, Freier W, et al. Comparable safety and response rate with bevacizumab in combination with capecitabine/oxaliplatin (CapOx/Bev) versus capecitabine/irinotecan (CapIri/Bev) in advanced CRC (mCRC): A randomized phase II study of the AIO GI tumor study group. J Clin Oncol 2007. ASCO Annual Meeting Proceedings Part I. Vol 25, No. 18S (June 20 Supplement), 2007:4034.
  8. Kabbinavar FF, Hambleton J, Mass RD, et al. Combined analysis of efficacy: the addition of bevacizumab to fluorouracil/leucovorin improves survival for patients with metastatic colorectal cancer. J Clin Oncol 2005;23:3706–12.
  9. TREE study. J Clin Oncol 2006, 24, (Suppl. June 20). Abstract 3510.
  10. Kozloff M, Cohn A, Christiansen N. Safety of bevacizumab (BV, Avastin™) among patients (pts) receiving first-line chemotherapy (CT) for metastatic colorectal cancer (mCRC) – preliminary results from a larger registry in the US Journal of Clinical Oncology, 2005 ASCO Annual Meeting Proceedings. Vol 23, No. 16S, Part I of II (June 1 Supplement), 2005: 3566.
  11. Kozloff MF, Sugrue MM, Purdie DM. Safety and effectiveness of bevacizumab (BV) and chemotherapy (CT) in elderly patients (pts) with metastatic colorectal cancer (mCRC): Results from the BRiTE observational cohort study. 2008 ASCO Annual Meeting: Abstract 4026.
  12. Van Cutsem E, Rivera F, Berry S, et al. Safety and efficacy of first-line bevacizumab with FOLFOX, XELOX, FOLFIRI and fluoropyrimidines in metastatic colorectal cancer: the BEAT study. Ann Oncol 2009. Apr 30. [Epub ahead of print]
  13. Prausova J, Gruna J, Twardzikova P, et al. Safety and effectiveness of bevacizumab in combination with chemotherapy in patiens with metastatic colorectal cancer updated results from a large Czech observational registry, 11th World Congress on Gastrointestinal Cancer Barcelona, Spain, P0171.
  14. Kocakova I, Spelda S, Kocak I, et al. Phase I/II study of capecitabine plus irinotecan (XELIRI) in combination with bevacizumab as first-line therapy in metastatic colorectal cancer. ASCO, 2006, Proceeding book, poster 13540.
  15. Gastrointestinal Cancers Symposium, ASCO GI. 2008, January 25–27, Orlando, Florida.
  16. Grothey A, Sugrue MM, Purdie DM, et al. Bevacizumab beyond first progression is associated with prolonged overall survival in metastatic colorectal cancer: results from a large observational cohort study (BRiTE). J Clin Oncol 2008;26:5326–34.
  17. Giantonio BJ, Catalano PJ, Meropol NJ, et al. High-dose bevacizumab in combination with FOLFOX4 improves survival in patients with previously treated advanced colorectal cancer: Results from the Eastern Cooperative Oncology Group (ECOG) study E3200. Gastrointestinal Cancers Symposium. 2005:Abstract 169a.
  18. Kabbinavar FF, Hurwitz HI, Yi J, et al. Addition of bevacizumab to fluorouracil-based firstline treatment of metastatic colorectal cancer: pooled analysis of cohorts of older patiens from two randomized clinical trials. J Clin Oncol 2009;27:199–205.
  19. Gruenberger B, Tamandl D, Schueller J, et al. Bevacizumab, capecitabine, and oxaliplatin as neoadjuvant therapy for patients with potentially curable metastatic colorectal cancer. J Clin Oncol 2008;26:1830–5.
  20. D’Angelica M, Kornprat P, Gonen M, et al. Lack of evidence for increased operative morbidity after hepatectomy with perioperative use of bevacizumab: A matched case-control study. Ann Surg Oncol 2007;14:759–65.
  21. Reddy SK, Pawlik TM, Zorzi D, et al. Management of potentially resectable colorectal cancer liver metastase. J Am Coll Surg 2008;206:96–106.
  22. Berry S, Van Cutsem E, Kretzschmar A, et al. Preliminary efficacy of bevacizumab with firstline FOLFOX, XELOX, FOLFIRI and fluoropyrimidines for metastatic colorectal cancer: First BEAT. Presented at: 2008 Gastrointestinal Cancers Symposium, 25–27 January 2008, Orlando, FL. Abstract 350.
  23. Nordlinger B, Vaillant JC, Guiguet M, et al. Repeat liver resections for recurrent. Ann Surg Oncol 2009.

Článek byl publikován ve speciální příloze časopisu Farmakoterapie (ročník 5, září 2009), pod názvem Kolorektální karcinom 2009, celé číslo naleznete zde.

Vložit komentář

Autor komentáře
Text komentáře
Akce

Související články

Jaké nové studie přinesl letošní kongres ASCO v oblasti léčby kolorektálního karcinomu? Přednáška představuje výsledky studie III. fáze CALGB 80405 a FIRE-3. 

Přednáška podává pohled na data z registru CORECT z pohledu věkového složení léčených pacientů.  

Jaké jsou léčebné cíle u pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem? Přednáška představuje analýzu z registru CORRECT, ve které je zpracováno jak hodnotí lékaři své pacienty, kteří jsou léčeni cílenou léčbou v 1. linii z hlediska resekability metastáz při zahájení léčby. Přednáška se věnuje léčbě metastatického karcinomu kolorekta bevacizumabem, výsledkům léčby z registru CORECT a představuje velkou klinickou studii fáze III.