Invazivní lokální léčba metastáz kolorektálního karcinomu

Optimálním terapeutickým postupem při řešení maligních procesů jater je radikální resekční výkon. Toto řešení lze ale nabídnout jen poměrně malé skupině nemocných. Standardem ve všech ostatních případech je systémová chemoterapie.

Prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc.1; prof. MUDr. Zdeněk Kala, CSc.2; MUDr. Igor Kiss, Ph.D.3
1Radiologická klinika FN a LF MU, Brno; 2Chirurgická klinika FN a LF MU, Brno; 3Klinika komplexní onkologické péče MOÚ a LF MU, Brno

Úvod

K nejčastějším sekundárním maligním procesům v játrech patří metastázy kolorektálního karcinomu a karcinomu prsu. Optimálním terapeutickým postupem při řešení maligních procesů jater je radikální resekční výkon. Toto řešení lze ale nabídnout jen poměrně malé skupině nemocných. Standardem ve všech ostatních případech je systémová chemoterapie. Invazivní radiologie ale nabízí pacientům, kteří nejsou vhodnými kandidáty pro chirurgické řešení, některé postupy, které mohou při vhodné indikaci a správném technickém provedení vést nejen ke zlepšení kvality života těchto nemocných, ale také k prodloužení mediánu jejich přežití či „downstagingu“ postižení jater, a tím k možnosti sekundární resekability. Podle některých údajů v literatuře tyto výkony dokonce prodlužují pětileté přežití těchto pacientů a mají rovněž kurativní potenciál.
Obecně lze tyto invazivní radiologické výkony rozdělit na angiointervenční metody a perkutánní metody. Angiointervenčními metodami je dosahováno nejlepších výsledků při léčbě vaskularizovaných ložisek, zásobených dominantně arteriální krví. Cílem perkutánní metody je metastázu zcela zničit buď tepelně, nebo chemicky.

Angiointervenční metody

Tyto metody můžeme rozdělit podle techniky aplikace cytostatik na:

  • lokální chemoterapii (lokoregionální chemoterapii) cévkou či permanentním katétrem napojeným na zásobník (port katétr);
  • chemoembolizaci.

Volba metody závisí na:

  • charakteru nádoru;
  • lokalizaci nádoru;
  • počtu ložisek a jejich distribuci;
  • stavu jaterního parenchymu;
  • stavu cévního zásobení jater;
  • dostupnosti jednotlivých metod.

Před vlastním zahájením léčby je nezbytné, aby všichni nemocní byli komplexně vyšetřeni. Vedle vyšetření multidetektorovou výpočetní tomografií (MDCT) je to v současné době především vyšetření jater magnetickou rezonancí se specifickou kontrastní látkou Primovist (MR) a ultrazvukové vyšetření s kontrastní látkou Sonovue (CEUS). Samozřejmě k těmto metodám patří i PET-CT.1–3 Cílem komplexního vyšetření je:

  • zjistit počet ložisek v játrech (standard MR, CEUS nebo MDCT);
  • zjistit přesnou segmentární lokalizaci ložisek (standard MDCT nebo MR);
  • zjistit velikost ložisek (standard MDCT, MR, CEUS);
  • posoudit prokrvení ložiska (standard MDCT, MR, CEUS);
  • zjistit extrahepatální šíření tumoru (standard MDCT, PET-CT nebo MR);
  • co nejpřesněji charakterizovat sporná ložiska (standard MRCT, MR, PET-CT nebo CEUS).

Regionální chemoterapie katétrem

Myšlenka intraarteriální aplikace chemoterapeutika jako nového způsobu léčby zhoubných nádorů přichází z USA v padesátých letech. Jako lokální nebo regionální chemoterapii označujeme ty způsoby aplikace, jejichž cílem je dosáhnout vyšší koncentrace cytostatika v nádoru proti zbytku těla. Dosáhne se tak zvýšení místní účinnosti a snížení celkové toxicity léčby. Situace je však složitější, protože je nutno brát v úvahu jak biologickou povahu nádoru, tak i farmakologický profil konkrétního cytostatika. Nejčastěji používaným přístupem k lokoregionální aplikaci chemoterapie u nádorů jater je prostá intraarteriální infuze nebo chemoembolizace. V případě lokoregionální chemoterapie do jater bývá většinou intraarteriální chemoterapie kombinována se systémovým intravenózním podáním cytostatik k zamezení extrahepatální diseminace. V tomto případě je v játrech dosahováno mnohem větší koncentrace chemoterapeutik než v systémovém krevním řečišti. Pro intraarteriální podání může být také volena jiná kombinace cytostatik než pro systémovou aplikaci. Další metodou je intraportální aplikace. K experimentálním metodám patří intraarteriální infuze s filtrací (cytostatikum je odfiltrováno z žilní krve hemodialýzou nebo hemoperfuzí) nebo technicky mimořádně náročné metody izolované jaterní perfuze stop-flow infuzí s použitím okluzních katétrů. Relativní výhoda regionálního podání (Rv) je závislá na průtoku krve v a. hepatica nebo ve v. portae (Qt), na celkové clearance podané látky (Cl) a na extrakční frakci látky v játrech (E).

Relativní výhodu regionální aplikace chemoterapie lze zvýšit volbou cytostatika s rychlým vylučováním z organismu a vysokým extrakčním koeficientem v játrech nebo snížením průtoku krve. Mechanicky se snížení průtoku v postižené oblasti jater dosahuje použitím suspenze mikroembolizačních látek (např. polymerizovaných škrobových mikropartikulí) a cytostatika. Dochází ke zvýšenému účinku cytostatika podaného společně s mikroembolizační látkou. Jako embolizační materiál dnes převládá využití mikroembolizačních částic, které umí navázat různá cytostatika v různém objemu chemickou vazbou. Například moderní DCB částice dokáží takto navázat irinotecan (CPT-11). Embolizační částice pak cytostatikum „dopraví“ na místo určení k metastáze v játrech a zde se cytostatikum plynule po několik dnů uvolňuje. Po celou tuto dobu je v ischemizovaném terénu jater dosažena vysoká koncentrace cytostatika.
Technicky u všech těchto metod podáváme cytostatikum do jater přímo jaterní tepnou. Důvodem je, že jaterní tkáň je zásobená ze dvou zdrojů, cestou jaterní tepny a portální žíly, a 90–95 % jaterních tumorů je zásobeno právě arteriální krví z více než 60 %.4
Úspěch léčby záleží na distribuci cytostatika ke všem ložiskům v játrech. Přitom ale musíme co nejméně poškodit zdravou jaterní tkáň. Před zahájením léčby většinou uzavíráme všechny kolaterální cévy, kterými se dostává krev do jater (např. a. phrenica inferior, a. hepatica dextra odstupující z a. mesenterica superior). Cytostatikum a embolizační materiál se nesmí dostat do tepen, kterými proudí krev k žaludku či duodenu (a. gastroduodenalis, a. gastrica dextra, a. gastrica sinistra), protože by hrozilo riziko vzniku rozsáhlého vředu a následného krvácení, což je nejobávanější komplikace této léčby.
Léky můžeme podávat do jaterní tepny angiografickou cévkou či port katétrem. Cévku můžeme ponechat na místě přibližně týden, port katétr můžeme ponechat trvale. Angiografický katétr i port katétr zavádíme Seldingerovou technikou na angiografickém pracovišti (výkon provádíme v lokální anestezii) cestou stehenní tepny, podklíčkové tepny nebo mezižeberní tepny tak, aby hrot katétru směřoval do jaterní tepny. V případě port katétru jeho hrot fixujeme kovovou spirálou.5,6
Zavedení katétru Seldingerovou technikou v regionální chemoterapii sekundárních maligních procesů v játrech je účinný způsob léčby těchto nemocných. Japonské zkušenosti a technika vyvinutá Araiem zvyšují účinnost a snižují riziko komplikací tohoto výkonu.6,7 Hlavními kandidáty pro tuto léčbu jsou pacienti s kolorektálním karcinomem (CRC), u kterých jsou patrné jaterní metastázy, primární tumor je odstraněn a není detekováno extrahepatální šíření choroby. Výkon však lze nabídnout i nemocným, u kterých je progrese procesu v játrech a ostatní nález je stacionární či v regresi. Pro hodnocení účinnosti léčby používáme kritéria RECIST.
Po resekci jaterních metastáz CRC přežívá 2 roky 65 % pacientů a 25 % zůstává bez známek onemocnění. Běžně jsou pacienti po takovémto resekčním výkonu léčeni adjuvantně systémovou chemoterapií. Jejich vyhlídky může zlepšit lokoregionální intraarteriální chemoterapie v kombinaci se systémovou chemoterapií. Tato terapie signifikantně snižuje pravděpodobnost relapsu onemocnění v játrech.
Pro nedostatek informací o tom, zda intraarteriální podání chemoterapie (HAI) vede k lepším léčebným výsledkům než podání systémové, byla HAI neoprávněně podceňována. Výsledky metaanalýzy z roku 1996 analyzující 7 klinických studií porovnávajících HAI a systémovou léčbu metastatického postižení jater CRC prokazují následující: celková odpověď (RR) 41 % vs 14 % pro HAI, medián přežití 15 měsíců vs 11 měsíců pro HAI, a 70 % pacientů přežívajících 2 roky dostávalo právě HAI.8 Francouzská studie porovnávající účinnost HAI pomocí FUDR oproti kontrolní skupině, v níž polovina pacientů dostávala konvenční systémovou léčbu 5-fluorouracilem (5-FU) a polovina nejlepší podpůrnou péči, prokazuje RR 43 % vs 9 % pro HAI a statisticky významné celkové přežití pro HAI.9
Léčebnou strategii metastatického onemocnění jater CRC tvoří jednak neoadjuvantní podání chemoterapie regionální nebo systémové s cílem redukovat nádorovou masu a realizovat možnost operativního řešení, a jednak tzv. pooperační adjuvantní chemoterapie, jejíž možnosti jsou shodné s paliativním podáním chemoterapie. Jednou z možností adjuvantní chemoterapie právě po resekci jaterní metastázy je intraarteriální aplikace chemoterapie. Aplikace 5-FU intraarteriální kontinuální infuzí vedla k signifikantnímu prodloužení mediánu doby do relapsu 62 měsíců ve skupině s HAI ve srovnání se 14 měsíci v kontrolní skupině. Stejně tak se účinnost intraarteriální chemoterapie promítla do prodloužení doby přežití pacientů po metastazektomii. Pětileté přežití ve skupině s HAI bylo 78 % ve srovnání s 50 % v kontrolní skupině.10
Prodlužování mediánu přežití koreluje s lepší léčebnou odpovědí (dosažení kompletní remise chemoterapií či navození operability jaterních metastáz). V literatuře existuje dokonce velmi extrémní názor, že pokud agresivní léčbou udržíme u nemocného s diseminovaným maligním onemocněním játra funkční, prodloužíme tak délku života tohoto pacienta, přičemž kvalita jeho života bude vyšší než při systémové chemoterapii.6

Chemoembolizace

K chemoembolizaci cestou jaterní tepny přistupujeme u nemocných s menším počtem spíše vaskularizovaných metastáz. V literatuře se uvádí, že počet ložisek by neměl přesáhnout 5.11,12 Podle našich zkušeností je vhodnější mluvit o počtu postižených segmentů. K výkonu indikujeme nemocné, kteří mají alespoň 2–3 jaterní segmenty intaktní. Dnes u těchto nemocných bez výjimky používáme embolizační částice, nejčastěji DC Bead (Drug Eluting Beads). Jsou to synteticky utvářené částice, které umožňují optimální okluzi cévy. DC Bead na rozdíl od jiných částic z PVA nevytváří shluky. Tyto částice snesou dočasné stlačení o 20–30 %, do své struktury aktivně vážou cytostatikum a postupně ho v tumorózním ložisku uvolňují.
Částice DC Bead jsou produkovány jako embolizační systém určený k navázání zejména doxorubicinu, ale i dalších cytostatik, např. irinotecanu. Struktura polymeru založená na polyvinylalkoholu (PVA) je obohacena negativně nabitými sulfonovými skupinami, které pak vážou molekuly s pozitivním nábojem. Částice jsou kalibrovány v rozměrech 100–900 μm se schopností navázat až 40 mg cytostatika na 1 ml částic. Při takto provedené chemoembolizaci je tak aplikovaná přesně stanovená dávka cytostatika a výkon je standardizovaný.

Postupné uvolňování cytostatika prokázaly testy in vitro a na zvířecích modelech. Částice DC Bead jsou schopny udržovat vysoké koncentrace léčiva po dobu 6–72 dní. Na rozdíl od chemoembolizace s lipiodolem prokazujeme až 30krát nižší systémové koncentrace cytostatika, a naopak velmi vysoké koncentrace cytostatika v nádoru.13
Chemoembolizaci s DC Bead je možné opakovat v intervalech 4–8 týdnů. K vyhodnocení léčebné odpovědi využíváme vyšetření CT či nejlépe MR s kontrastem, které umožní lépe posoudit velikost nekrózy ložiska. Změna velikosti ložiska zpočátku není významná.
V literatuře se udává pro stejné cytostatikum v léčbě jaterních metastáz CRC při systémové chemoterapii pozitivní odezva v 17–44 % a průměrné doba života 9–16 měsíců, při intraarteriálním podávání formou chemoembolizace je pozitivní odpověď v 48–74 %, průměrná doba života pak 17–28 měsíců.14 Klinická účinnost léčby metastáz kolorektálního karcinomu pomocí DC Bead byla prokázána studiemi. Léčebná odpověď podle RECIST (Response Evaluation Criteria In Solid Tumors) je až u 80 % nemocných, k poklesu hodnoty CEA o více než 50 % došlo u 60 % pacientů. Zvýšení kvality života bylo zaznamenáno u 90 % léčených. Z hlediska dlouhodobých výsledků budou důležité závěry klinických studií II. a III. fáze (Precision IV, V), které již zahrnují stovky pacientů.
Mezi možné komplikace výkonu patří bolesti na hrudi či pod mečovitým výběžkem, dechové obtíže, zhoršení jaterních testů, vznik abscesu, hematomu a plicní embolie, vznik vředu v žaludku či duodenu, rozvoj jaterní cirhózy, vznik trombózy jaterní tepny nebo portální žíly a krvácení.15,16

Perkutánní metody odstraňování maligních tumorů jater

Ablace tumorů je definovaná jako přímá aplikace chemických látek nebo termální léčby do definované nádorové tkáně, jejímž cílem je dosáhnout predikace tumoru nebo jeho značné destrukce. K ablaci tumorů jater můžeme použít metody chemické nebo termální. Chemická ablace využívá ke zničení nádoru perkutánní aplikace různých látek (nejčastěji ethanolu, kyseliny octové, horkého fyziologického roztoku). Tyto látky vyvolají koagulační nekrózu. Termální ablační metody zahrnují postupy, které využívají k ablaci tumoru různé zdroje termální energie – buď teplo (radiofrekvence, laser, mikrovlny), nebo chlad (kryoterapie). Obecně lze téměř všechny výše uvedené metody provádět perkutánně, laparoskopicky nebo chirurgicky v lokální či celkové anestezii. Všechny lze považovat v širším slova smyslu za minimálně invazivní.17,18 Tyto techniky jsou obecně indikované, je-li počet ložisek méně než 5 a jejich velikost nepřesahuje 5 cm. Lze je provádět i u nemocných s těžkou jaterní dysfunkcí.
Z těchto technik u nemocných s metastázami CRC karcinomu v játrech je nejrozšířenější a nejvíce standardizovaná radiofrekvenční ablace (RFA). Touto metodou také obecně dosahujeme u nemocných s jaterními metastázami CRC nejlepších výsledků.
Radiofrekvenční „energie“ je střídavý proud, který osciluje v rozmezí vysokých frekvencí 200 – 1 200 kHz. Vyšší frekvence patří do mikrovlnného spektra. Princip RFA vychází ze vztahu mezi elektrickou energií, proudem a impedancí – P = I2 R (I2 = P/R). Energie a impedance určují proud. Produkce tepla klesá se vzdáleností – 1/r4. Pokud je proud příliš vysoký a je aplikován rychle, spálení v okolí elektrody omezuje tok proudu a další zvyšování teploty. Velikost a tvar ablace závisí na:

  • generovaném teple (průběh ablace, 1/R4, I2);
  • ztrátě tepla v tkáni (vedení tepla – difuze tepla, charakter – vaskularita tkáně a jejího okolí);
  • velikosti elektrody (velká elektroda s velkým povrchem dokáže zničit velké ložisko);
  • tvaru elektrody (ovlivňuje tvar výsledné termoablace).

Při radiofrekvenční ablaci způsobuje vlastní likvidaci tumoru teplo, které vzniká při vibraci elektronů uvnitř tkáně, což podmiňuje právě vysokofrekvenční proud. Buňky v okolí nekryté elektrody jsou zahřívány na teplotu 50 °C a více.18 Při této teplotě se začínají „rozpouštět a praskat“ buněčné membrány a dochází k postupné denaturaci bílkovin a ireverzibilnímu zničení buněk. Při RF termoablaci v ložisku podle typu přístroje dosahujeme teploty 60–105 °C. Pokud teplota dosáhne 60–70 °C, je tkáň nevratně zničena prakticky okamžitě. Pokud má být tkáň zničena dostatečně, je třeba, aby v celém ložisku byla dosažena teplota více než 50 °C na 4–7 minut.15
Vlastní přístroj se skládá z radiofrekvenčního generátoru a elektrod. Přístroje dnes mohou používat elektrody monopolární, bipolární a multipolární. Aktivní elektroda má tvar jehly o průměru 14–21 gauge. Jehlu zavádíme pod kontrolou ultrazvuku, CT nebo magnetické rezonance.
Původní elektrody dokázaly zničit ložisko do velikosti maximálně 1,5–2,0 cm. Postupným vývojem jak vlastních generátorů RF (zvýšení energie generátorů na 200 W a více, vývoj pulzních generátorů), tak elektrod se podařilo dosáhnout většího rozsahu koagulací. Expandibilní elektrody (kovové háčky, které se vysunují z hrotu elektrody), několik elektrod vedle sebe (tzv. clustry elektrod), chlazené elektrody (tzv. „cooled tip“ elektroda) a multipolární elektrody umožňují ničit větší ložiska.
Výrobci dnes uvádějí, že za optimálních podmínek lze v jednom sezení zničit ložisko o velikosti 5 cm. Obecně lze tedy shrnout, že v současné době existuje několik postupů, jak zvětšit průměr koagulační nekrózy během RFA:

  • aktivní elektroda (samoexpandibilní elektroda s háčky, chlazená elektroda, cluster, bipolární elektroda);
  • algoritmus RFA (typ přístroje – pulzní generátor);
  • chlazení tkáně (aplikace fyziologického roztoku před termoablací nebo během termoablace);
  • aplikace látek do tkáně (nejčastěji cytostatika, využití účinku hypertermie);
  • snížení prokrvení tkáně (embolizace porty, chemoembolizace arteria hepatica či jejích větví).

Výhodou metody je velmi dobrá kontrola průběhu tepelného ničení nádorové tkáně. Rozsah nekrózy je větší než při použití laseru. Morbidita a mortalita je minimální. Někteří autoři uvádějí velké riziko marginální rekurence nádoru. Podle jiných publikací dochází po jednom roce ke kompletní ablaci v 52–67 %. Přežití je pak za 1, 3 a 5 let 96 %, 64 % a 40 %.19–24

Závěr

Je třeba poznamenat, že vedle různých technických variant lokoregionální chemoterapie či chemoembolizace jaterních nádorů je podstatně širší škála onkologických protokolů, které upřednostňují různé typy cytostatik či jejich kombinace. Není ani shoda o dávkách a intervalech mezi jednotlivými dávkami. Někteří autoři navíc trvají na nutnosti kombinovat lokoregionální chemoterapii se systémovou. Další studie zdůrazňují nutnost hodnocení chemorezistence nádoru před zahájením léčby. Termoablace, byť má potenciál kurativní metody a první dlouhodobé výsledky u nemocných s metastázami kolorektálního karcinomu do jater ukazují velmi slibné pětileté přežití, je zatím stále pouze metodou paliativní. Nemůže nahradit chirurgické radikální odstranění metastázy.
I z tohoto stručného přehledu je patrné, že porovnat účinnost jednotlivých metod a protokolů je v nejlepším případě velmi obtížné. Navíc si musíme uvědomit, že úspěch léčby lze objektivně hodnotit až při sledování souboru nemocných minimálně 3 roky, lépe 5 let. Také to dělá z probíhajících studií běh na velmi dlouhou trať. Nic to ale nemění na skutečnosti, že účinná nechirurgická léčba nemocných s primárním či sekundárním nádorem jater je možná a intervenční radiologie v ní hraje nemalou roli.

Kazuistika 1

Pacient, 53 let, se solitární metastázou CRC při soutoku vena cava inferior v S8 (obrázek 1). Vzhledem k tomu, že primární tumor nebyl radikálně odstraněn, je tato metastáza řešena perkutánně pomocí RFA bipolární termoablací se zavedením dvou jehel pod CT kontrolou (obrázek 2). Na kontrolním CT (obrázek 3 a 4) je dobře patrné, jak termoablované ložisko, které se nesytí, tak termoablované kanály po zavedených jehlách.

Kazuistika 2

Pacient, 78 let, s mnohočetnými hypervaskularizovanými metastázami adenokarcinomu tlustého střeva v játrech (obrázek 1). Do jaterní tepny Seldingerovou technikou zavádíme katétr a provádíme nástřik, po kterém je vidět sycení ložisek v játrech arteriální krví (obrázek 2). Po chemoembolizaci s DC Beads se již ložiska nesytí (obrázek 3).

Kazuistika 3

Pacientka, ročník 1939, s karcinomem rekta a mnohočetnými malými, málo vaskularizovanými metastázami v játrech (obrázek 1). Do jaterní tepny zavádíme cévku k regionální chemoterapii a provádíme celkem 9 aplikací protokolem podle Müllera, a. gastroduodenalis uzavíráme kovovými spirálkami (obrázek 2). Na kontrolním CT ložiska nedetekujeme (obrázek 3).

Literatura

  1. Mechl M. Přínos mangafodipir trisodia (MnDPDP) jako specifické kontrastní látky pro MR zobrazení jater – první zkušenosti. Slovenská rádiológia 2001;8:21–4.
  2. Mechl M, Prokeš B, Nebeský T, et al. Význam vyšetření magnetickou rezonancí v onkologii. Klin Onkol 1995;8:99–106.
  3. Meyers MA. Neoplasms of the Digestive Tract: Imaging, Staging and Management. Philadelphia: Lippincott-Raven, 1998.
  4. Válek V, Boudný J, Vorlíček J, et al. Intervenční metody u onkologických nemocných. Praktická onkologie vybrané kapitoly. Praha: Grada 2000;275–87.
  5. Ondrášek J, Boudný J, Nebeský T, et al. Nový způsob implantace port-katétru k regionální chemoterapii jater. Klin Onkol 1994;7:142.
  6. Arai Y, Endo T, Sone Y, et al. Management of patients with unresectable liver metastases from colorectal and gastric cancer employing and implantable port system. Cancer Chemother Pharmacol 1992;31:99–102.
  7. Arai Y, Sone Y, Inaba Y, et al. New methods to prevent hepatic arterial occlusion on infusion chemotherapy by percutaneous catheterization. Cardiovasc Intervent Radiol 1994;17:71.
  8. Meta-Analysis group in Cancer: Reapraisal of hepatic arterial infusion in the treatment of nonresectable liver metastases from colorectal cancer. J Natnl Cancer Inst 1996;88:252–8.
  9. Rougier PL, Huguier M: Hepatic arterial infusion of floxuridine in patients with liver metastases from colorectal carcinoma: long term results of a prospective randomized trial. J Clin Onocl 1992;10:1112.
  10. Tono, T, Hasuike Y, Ohzato H, et al. Limited but definitive efficacy of prophylactic hepatic arterial infusion chemotherapy after curative resection of colorectal liver metastases: A randomized study. Cancer 2000;88:1549–56.
  11. Vogl TJ, Gruber T, Balzer JO. et al. Repeated transarterial chemoembolization in the treatment of liver metastases of colorectal cancer: prospective study. Radiology 2009;250:281–9.
  12. Lang EK, Brown Ch, et al. Colorectal Metastases to the Liver: Selective Chemoembolization. Radiology 1993;189:417–22.
  13. Eyol E, Boleij A, Taylor RR, et al. Chemoembolisation of rat colorectal liver metastases with drug eluting beads loaded with irinotecan or doxorubicin. Clil Exp Metastasis 2008;25:273–82.
  14. Fiorentini G, Aliberti C, Turrisi G, et al. Intraarterial hepatic chemoembolization of liver metastases from colorectal cancer adopting irinotecan-eluting beads: results of a phase II clinical study. In Vivo 2007;21:1085–91.
  15. Charsangavej C, Kirk IR, Dubrow RA, et al. Arterial Complications from Long-term Hepatic Artery Chemoinfusion Catheters: Evaluation with CT. Amer J Roentgenol 1993;160:779–81.
  16. Sakamoto I, Aso N, Nagaoki K, et al. Complication Associated with Transcatheter Arterial Embolization for Hepatic Tumors. Radio Graphics 1998;18:605–19.
  17. Dawson SL, Lee MJ, Mueller PR. Nonsurgical Treatment of Liver Tumors: Seminars in Interventional Radiology 1993;10:2.
  18. Goldberg SN, Gazelle GS, Solbiati L, et al. Ablation of Liver Tumors Using Percutaneous RF Therapy. Am J Roentgenol 1998;170:1023–8.
  19. Livraghi T, Goldberg SN, Monti F, et al. Saline-enhanced Radio-Frequency Tissue Ablation in the Treatment of Liver Metastases. Radiology 1997;202:205–10.
  20. Lencioni R, Crocetti L, Cioni D, et al. Percutaneous radiofrequency ablation of hepatic colorectal metastases: technique, indications, results, and new promises. Invest Radiol 2004;39:689–97.
  21. Giorgio A, Tarantino L, de Stefano G, et al. Complications after percutaneous salineenhanced radiofrequency ablation of liver tumors: 3-year experience with 336 patients at a single center. AJR 2005;184:207–11.
  22. Berber E, Pelley R, Siperstein AE, et al. Predictors of survival after radiofrequency thermal ablation of colorectal cancer metastases to the liver: a prospective study. J Clin Oncol 2005;23:1358–64.
  23. Mulier S, Ruers T, Jamart J, et al. Radiofrequency ablation versus resection for resectable colorectal liver metastases: time for a randomized trial? An update. Dig Surg 2008;25:445–60.
  24. Gillams AR, Lees WR. Five-year survival in 309 patients with colorectal liver metastases treated with radiofrequency ablation. Eur Radiol 2009;19(5):1206–13.

Článek byl publikován ve speciální příloze časopisu Farmakoterapie (ročník 5, září 2009), pod názvem Kolorektální karcinom 2009, celé číslo naleznete zde.

Vložit komentář

Autor komentáře
Text komentáře
Akce

Související články

Jaké nové studie přinesl letošní kongres ASCO v oblasti léčby kolorektálního karcinomu? Přednáška představuje výsledky studie III. fáze CALGB 80405 a FIRE-3. 

Přednáška podává pohled na data z registru CORECT z pohledu věkového složení léčených pacientů.  

Jaké jsou léčebné cíle u pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem? Přednáška představuje analýzu z registru CORRECT, ve které je zpracováno jak hodnotí lékaři své pacienty, kteří jsou léčeni cílenou léčbou v 1. linii z hlediska resekability metastáz při zahájení léčby. Přednáška se věnuje léčbě metastatického karcinomu kolorekta bevacizumabem, výsledkům léčby z registru CORECT a představuje velkou klinickou studii fáze III.