Role kombinace cílené léčby a chemoterapie v léčbě metastatického kolorektálního karcinomu

Kvalitativní skok v léčbě metastatického kolorektálního karcinomu (mCRC) na počátku 21. století znamenala dostupnost monoklonálních protilátek – bevacizumabu, cetuximabu a panitumumabu.

Prof. MUDr. Bohuslav Melichar, Ph.D.
Onkologická klinika Lékařské fakulty Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice, Olomouc

Úvod

Kvalitativní skok v léčbě metastatického kolorektálního karcinomu (mCRC) na počátku 21. století znamenala dostupnost monoklonálních protilátek – bevacizumabu, cetuximabu a panitumumabu. V posledním desetiletí jsme byli svědky významného pokroku v léčbě mCRC. Léčba metastatického onemocnění byla u kolorektálního karcinomu dlouhou dobu považována za léčbu paliativní. To v současné době, alespoň u části nemocných, neplatí. V kombinaci s chirurgickou léčbou (resekce jaterních, případně plicních metastáz) je v současné době možno část nemocných s mCRC trvale vyléčit. Možnost kurativní léčby je prokázána zejména v případě jaterních metastáz. I když je dosud procento vyléčených nemocných s metastatickým onemocněním relativně nízké, je významné prodloužení přežití těchto nemocných v klinických studiích i běžné praxi zřejmé. Rozhodujícím faktorem zlepšení prognózy nemocných s mCRC je výrazný pokrok ve farmakoterapii v posledním desetiletí. Vzhledem k možnosti kurativní léčby i významnému prodloužení přežití u nemocných s metastatickým postižením jater při CRC jsou účinné režimy chemoterapie indikovány u většiny nemocných. Od konce 50. let 20. století byly po několik desetiletí jedinou účinnou protinádorovou farmakoterapií u mCRC fluoropyrimidiny. V 90. letech minulého století se objevily další účinné léky v této indikaci s odlišným mechanismem účinku. Jednotlivé randomizované studie1–4 i metaanalýza dat těchto studií5 již počátkem 90. let 20. století prokázaly, že chemoterapie statisticky významně prodlužuje ve srovnání s podpůrnou léčbou přežití u nemocných s pokročilým (většinou metastatickým) CR. Podání chemoterapie vedlo k prodloužení mediánu přežití z 8 na 12 měsíců, procento žijících pacientů bylo při léčbě chemoterapií po 6 a 12 měsících o 16 % vyšší (79 % oproti 63 % a 50 % oproti 34 %). Následně se ukázalo, že kombinovaná chemoterapie je spojena s dvojnásobně vyšším procentem objektivní odpovědi i prodloužením přežití. Je rovněž zřejmé, že se prognóza nemocných s mCRC zlepšila s dostupností irinotecanu a oxaliplatiny6 a medián přežití nemocných léčených kombinovanou chemoterapií se pohyboval mezi 18 a 24 měsíci.

Dalšího zlepšení výsledků bylo dosaženo právě kombinací cytotoxické chemoterapie s cílenou léčbou monoklonálními protilátkami podanými buď současně s chemoterapií, nebo sekvenčně po chemoterapii. Cytotoxická chemoterapie a cílená léčba působí zcela odlišnými mechanismy a mohou působit na odlišné populace buněk, které tvoří tkáň nádoru. Důležité pro kombinovanou léčbu je i různé spektrum vedlejších nežádoucích účinků. Z hlediska interakce můžeme výsledný účinek kombinace označit jako synergický, aditivní a antagonistický. Teoreticky jsou možné všechny tři výsledné účinky a rovněž klinická data naznačují, že interakce cílené léčby a cytotoxické chemoterapie může být synergická, aditivní nebo antagonistická.
Synergickou interakci chemoterapie a cílené léčby můžeme očekávat u kombinace chemoterapie s bevacizumabem. Vaskulární endoteliální růstový faktor (VEGF) působí tzv. nádorovou hypertenzi, která brání průniku léčiv do mikroprostředí nádoru. Blokáda VEGF neutralizuje nádorovou hypertenzi a zlepšuje penetraci léků do nádoru.7 V řadě klinických studií vedla kombinace bevacizumabu a chemoterapie ke zlepšení přežití.8,9 Jiným příkladem možné synergie je reverse rezistence na irinotecan u části nemocných léčených kombinací irinotecanu a cetuximabu ve studii BOND.10
K antagonismu může docházet, pokud blokáda proliferace nádorových buněk omezí jejich citlivost na cytotoxickou chemoterapii, i jinými mechanismy. Možnost antagonismu naznačují výsledky některých klinických studií s cetuximabem a chemoterapií u nemocných s nádory s mutovaným onkogenem K-ras, kdy kombinace vede k zhoršení výsledků léčby.11 Antagonistickou interakci rovněž vykazovaly kombinace protilátek proti EGFR a bevacizumabu.12
Aditivní výsledek předpokládá absenci interakce mezi cílenou léčbou a cytotoxickou chemoterapií, tedy že tyto dvě terapeutické složky inhibují na sobě nezávisle různé populace buněk nádoru. Klinické studie naznačují aditivní účinek, pokud je procento objektivní odpovědi součtem objektivní odpovědi dosažitelné při léčbě oběma složkami terapie zvlášť a není zřejmé zlepšení přežití. Jako příklad aditivní interakce může sloužit udržovací léčba bevacizumabem po předchozí kombinované léčbě.
Naše poznatky o interakcích mezi cílenou léčbou a chemoterapií jsou zatím velmi omezené. V následujících odstavcích budou shrnuty dosavadní poznatky o účinnosti jednotlivých cílených léků u nemocných s mCRC v monoterapii i v kombinaci s chemoterapií.

Účinnost monoklonálních protilátek používaných v léčbě metastatického kolorektálního karcinomu v monoterapii a v kombinované léčbě

Cetuximab
Účinnost cetuximabu jako monoklonální protilátky proti receptoru epidermálního růstového faktoru (EGFR) je teoreticky dána expresí cílové molekuly nádorovými buňkami. Exprese EGFR je u nemocných s CRC velmi různorodá, co se týče procenta buněk exprimujících tento receptor i intenzity exprese, nicméně u velké většiny nemocných je exprese této molekuly nádorovými buňkami detekovatelná. Exprese EGFR je u nemocných s CRC spojena se špatnou prognózou. U nemocných s prokazatelnou expresí EGFR je podle dosud dostupných dat účinnost cetuximabu nezávislá na stupni exprese.10 Navíc byla účinnost cetuximabu prokázána i u nemocných, u kterých bylo imunohistochemické vyšetření exprese EGFR negativní. V sérii 16 nemocných s mCRC s negativním výsledkem imunohistochemického vyšetření exprese EGFR byla objektivní odpověď pozorována ve 4 případech (25 %),13 tedy prakticky stejně často jako v prospektivní studii u nemocných s prokázanou expresí receptoru epidermálního růstového faktoru.10 Jako zásadní prediktivní ukazatel účinnosti cetuximabu se však ukázala přítomnost mutací onkogenu K-ras. Cetuximab je zpravidla neúčinný u nemocných s nádory s prokázanou aktivační mutací tohoto onkogenu a účinnost cetuximabu je omezena na případy nádorů s nemutovaným K-ras.14 U nemocných s nádory bez mutací K-ras je spojena s rezistencí na cetuximab mutace BRAF.15 Negativním prognostickým faktorem u nemocných s mCRC léčených v další linii kombinací cetuximabu a chemoterapie jsou i zvýšené hladiny parametrů systémové zánětlivé nebo imunitní odpovědi, např. neopterinu.16
Cetuximab je protilátkou třídy IgG1, což umožňuje aktivaci cytotoxicity zprostředkované protilátkami touto protilátkou navázanou na povrch nádorové buňky.17 Cytotoxicita zprostředkovaná protilátkami může být jedním z mechanismů účinku cetuximabu, jak naznačují výsledky retrospektivní studie ukazující na vztah polymorfismu receptorů imunoglobulinů a účinku cetuximabu.18

Účinnost cetuximabu byla nejprve dokumentována u nemocných s mCRC po selhání irinotecanu. V pilotní studii u 57 nemocných s mCRC po selhání léčby irinotecanem byla po podání cetuximabu v monoterapii objektivní odpověď zaznamenána u 11 % případů, u dalších 35 % nemocných bylo onemocnění nejméně 3 měsíce bez progrese a medián přežití všech nemocných byl 6 měsíců.19 Ve studii BOND, na jejímž základě byl cetuximab v indikaci mCRC registrován, bylo 329 nemocných s mCRC, který progredoval při léčbě nebo do 3 měsíců po ukončení léčby irinotecanem (většina nemocných byla rovněž léčena v minulosti i oxaliplatinou), randomizováno mezi kombinaci irinotecanu a cetuximabu a cetuximab v monoterapii.10 Cetuximab byl podáván v počáteční dávce 400 mg/m2 a následných týdenních dávkách 250 mg/m2. Parciální odpověď byla zaznamenána u 23 % nemocných léčených kombinací cetuximabu a irinotecanu a u 11 % nemocných léčených cetuximabem v monoterapii. Procento objektivní odpovědi se nelišilo u nemocných léčených v minulosti oxaliplatinou i u nemocných se striktně definovanou rezistencí na irinotecan (progrese během léčby nebo do 1 měsíce po léčbě). Podmínkou zařazení do této studie byl imunohistochemický průkaz exprese EGFR, procento objektivní odpovědi bylo však prakticky identické u nemocných s nízkým či vysokým procentem pozitivních buněk nebo s nízkou i vysokou intenzitou exprese. Medián trvání odpovědi byl 6 měsíců u nemocných léčených kombinací a 4 měsíce u nemocných léčených cetuximabem v monoterapii. Medián přežití byl 9 měsíců u nemocných léčených kombinovanou léčbou a 7 měsíců u nemocných léčených cetuximabem v monoterapii. V další randomizované studii byla srovnávána léčba cetuximabem v monoterapii s placebem u 572 nemocných po selhání léčby fluoropyrimidiny, irinotecanem a oxaliplatinou.20 Tato studie neplánovala tzv. cross-over a u nemocných léčených cetuximabem bylo kromě významně vyššího procenta objektivní odpovědi (8 % vs 0 %) a stabilizace onemocnění (31 % vs 12 %) prokázáno také statisticky významné prodloužení přežití (medián 6,1 vs 4,6 měsíce). V jiné studii bylo 1 298 nemocných po selhání léčby fluoropyrimidiny a oxaliplatinou randomizováno mezi léčbu irinotecanem v monoterapii a irinotecanem v kombinaci s cetuximabem.21 Kombinovaná léčba vedla k významnému zvýšení procenta objektivní odpovědi (16 % vs 4 %), prodloužení doby do progrese (medián 4,0 vs 2,6 měsíce). Vzhledem k významnému procentu nemocných v kontrolním rameni léčených irinotecanem však nebylo prokázáno zlepšení přežití.

Použití cetuximabu v kombinaci s chemoterapií bylo následně studováno v léčbě 1. linie mCRC. Ve studii CRYSTAL bylo 1 198 nemocných randomizováno mezi kombinaci irinotecanu, 5-fluorouracilu (5-FU) a leucovorinu (FOLFIRI) a FOLFIRI s cetuximabem.22 Kombinovaná léčba vedla k statisticky významnému zvýšení procenta objektivní odpovědi (47 % vs 39 %) a prodloužení doby do progrese (medián 8,9 vs 8 měsícům), zlepšení výsledků při kombinované léčbě však bylo omezeno na populaci nemocných s nádory bez mutace K-ras. V randomizované studii OPUS byla porovnávána účinnost kombinace oxaliplatiny, 5-fluorouracilu a leucovorinu (FOLFOX-4) s kombinací FOLFOX-4 a cetuximabu u 344 nemocných.11 Kombinovaná léčba vedla k vyššímu procentu objektivní odpovědi (46 % vs 36 %), prodloužení doby do progrese bylo však významné u nemocných s nádory bez mutace K-ras. U nemocných s mutací K-ras byla dokonce doba do progrese při kombinované léčbě statisticky významně kratší.

Bevacizumab
V případě bevacizumabu, protilátky proti VEGF, byla prokázána u nemocných s mCRC aktivita v 1. linii léčby v kombinaci se všemi cytotoxickými léky aktivními u mCRC. Podobně jako u jiných nádorů je neoangiogeneze významným faktorem v progresi mCRC. V randomizované studii byl bevacizumab ve dvou dávkách (5 mg/m2 nebo 10 mg/m2) přidán ke kombinaci 5-FU a leucovorinu.23 Přidáním bevacizumabu bylo dosaženo významně vyššího procenta objektivní odpovědi, významného prodloužení doby do progrese i celkového přežití. Zvýšení procenta objektivní odpovědi a prodloužení doby do progrese a celkového přežití bylo nejvýraznější u nemocných léčených nižší dávkou bevacizumabu a tato dávka (5 mg/m2 každých 14 dní) byla dále použita v navazujících studiích.
V následující studii byl testován účinek přidání bevacizumabu ke kombinaci irinotecanu, 5-FU a leucovorinu. Procento objektivní odpovědi (45 % vs 35 %), doba do progrese (11 vs 6 měsíců) i celkové přežití (20 vs 16 měsíců) byly v této randomizované studii významně delší u nemocných léčených kombinací bevacizumabu, irinotecanu, 5-FU a leucovorinu ve srovnání s nemocnými léčenými pouze irinotecanem, 5-FU a leucovorinem.8 Účinnost kombinace s bevacizumabem byla prokázána rovněž v léčbě další linie. U 829 nemocných po předchozí léčbě fluoropyrimidiny a irinotecanem byla srovnávána účinnost kombinace FOLFOX-4 s kombinací bevacizumabu a FOLFOX-4 a bevacizumabem v monoterapii.9 Kombinace bevacizumabu a FOLFOX-4 vedla k významně vyššímu procentu objektivní odpovědi (23 % vs 9 %), prodloužení doby do progrese (medián 7,3 vs 4,7 měsíce) i celkového přežití (medián 12,9 vs 10,8 měsíce). Účinnost bevacizumabu v monoterapii (objektivní odpověď 3 %, doba do progrese 2,7 měsíce) byla nízká. V randomizované studii v 1. linii léčby u 1 401 nemocných byl studován vliv přidání bevacizumabu ke kombinaci capecitabinu a oxaliplatiny (XELOX) nebo k režimu FOLFOX-4.24 Procento objektivní odpovědi se nelišilo, kombinovaná léčba však vedla k prodloužení doby do progrese (medián 9,4 vs 8 měsíce), prodloužení celkového přežití však bylo na hranici statistické významnosti (medián 21,3 vs 19,9 měsícům, p = 0,077). V této studii však pouze menší část nemocných pokračovala dle protokolu v léčbě až do progrese.
V případě bevacizumabu není definována skupina nemocných rezistentních na tento cílený lék. Účinnost bevacizumabu v monoterapii je nízká. Progresi při léčbě bevacizumabem je však nutno považovat za selhání chemoterapie, nikoliv bevacizumabu. V dalších studiích bude sledována účinnost chemoterapie další linie při pokračování léčby bevacizumabem.

Panitumumab
Panitumumab je humánní monoklonální protilátka proti EGFR. Rozdíly této protilátky oproti cetuximabu jsou dány především rozdílnými vlastnostmi obou protilátek. Z hlediska účinnosti terapie je v případě panitumumabu důležitý především delší biologický poločas, který umožňuje aplikaci v intervalech 14 dní, a třída protilátky (IgG2), která u panitumumabu neumožňuje cytotoxicitu zprostředkovanou protilátkami.17
Panitumumab byl registrován v léčbě mCRC až několik let po cetuximabu a bevacizumabu. Standardně je tento lék, na rozdíl od dvou výše zmíněných monoklonálních protilátek, podáván zatím pouze v monoterapii a kombinace s chemoterapií je v současné době předmětem klinických studií. V léčbě se tedy panitumumab uplatní sekvenčně po selhání předchozí chemoterapie. V randomizované studii bylo 463 nemocných s nádory progredujícími po léčbě fluoropyrimidiny, oxaliplatinou a irinotecanem randomizováno mezi panitumumab a podpůrnou léčbu.25 Léčba panitumumabem vedla k statisticky významnému prodloužení doby do progrese, v důsledku cross- -over 76 % nemocných v kontrolním rameni však nebylo prokázáno prodloužení celkového přežití. Účinnost panitumumabu byla omezena na nemocné s nádory bez mutace K-ras.26

Nežádoucí účinky

Výhody cílené terapie se projevují rovněž v oblasti nežádoucích účinků. Dráhy přenosu signálu jsou v normálních buňkách redundantní, a vyřazení jedné z těchto drah má proto omezený účinek na zdravé tkáně. Spektrum nežádoucích účinků biologických léků je také zcela odlišné, než je tomu v případě cytotoxických léků. Tyto skutečnosti lze doložit i na příkladu cetuximabu, bevacizumabu a panitumumabu.

Cetuximab
Nejčastějším nežádoucím účinkem je kožní exantém. Kožní eflorescence připomínají akné (akneiformní exantém) a nejčastěji postihují kůži obličeje a trupu. Mezi jiné projevy kožní toxicity patří xerodermie, trichomegalie či paronychia. Specifickou problematiku představuje postižení periorbitální kůže a víček, které bývá spojeno i s konjunktivitidou.27 Stupeň kožního postižení je nejvýznamnějším prediktivním faktorem účinnosti cetuximabu. Například ve studii BOND bylo procento objektivní odpovědi významně vyšší u nemocných, u kterých se objevil výraznější akneiformní exantém (objektivní odpověď v 59 % při kombinované léčbě a 25 % v monoterapii), než u nemocných bez akneiformního exantému (objektivní odpověď v 17 % při kombinaci a 7 % v monoterapii).10 Kožní toxicitu je možno zvládnout lokální terapií nebo perorálním podáváním doxycyklinu. Jen výjimečně jsou projevy kožní toxicity natolik závažné, že vedou k přerušení léčby.28,29
Nejzávažnějším a nejdramatičtějším, i když vzácným nežádoucím účinkem cetuximabu jsou infuzní reakce.30 Závažné infuzní reakce se vyskytují pouze v několika procentech nemocných léčených cetuximabem. Klinicky se tato reakce projevuje zarudnutím kůže a dechovou tísní, při závažných infuzních reakcích se můžeme setkat s přechodnou hypotenzí, ztrátou vědomí, zástavou dechu i oběhu. Etiologie infuzních reakcí není jasná, v literatuře se tyto reakce označují jako hypersenzitivní, anafylaktoidní či alergické. Tyto reakce připomínají reakce po podání jiných monoklonálních protilátek, např. rituximabu, a na základě dostupných informací se zdá, že podobně jako infuzní reakce po podání rituximabu nemá většina těchto příhod po podání cetuximabu alergickou etiologii. Podobně jako v případě rituximabu se může jednat o mohutnou systémovou zánětlivou odpověď. Jako důležitý se jeví poznatek, že za pečlivého monitorování vitálních funkcí na jednotce intenzivní péče je možno pokračovat v léčbě cetuximabem, následující infuze v týdenních intervalech bylo možno podat bez komplikací ambulantně. 31 Zkušenosti z praxe rovněž ukazují, že je po úspěšně zvládnuté závažné infuzní reakci možno dosáhnout parciální odpovědi.31
Dalším specifickým a poměrně častým účinkem léčby cetuximabem je hypomagnezemie.32 Pokles hladiny hořčíku v séru může být během léčby cetuximabem poměrně významný, ale pouze vzácně vede pokles hořčíku v séru ke klinicky významným potížím.
U nemocných léčených cetuximabem se rovněž relativně často setkáváme s průjmy. Tento projev gastrointestinální toxicity cetuximabu není vzácný, ale průjmy po podání cetuximabu v monoterapii jsou málokdy závažné. V klinické praxi je však cetuximab kombinován s irinotecanem, cytotoxickým lékem, jehož hlavní toxicitou je enterotoxicita, a při kombinaci těchto dvou léčiv jsou závažné projevy gastrointestinální toxicity (v tomto případě především průjmy) významně častější.

Bevacizumab
Mezi nejčastější nežádoucí účinky bevacizumabu patří hypertenze a proteinurie. Hypertenze je ve většině případů zvládnutelná medikamentózní úpravou. Proteinurie při dávce 5 mg/m2 každých 14 dní, používané v léčbě mCRC je pouze vzácně důvodem přerušení léčby. Dalšími nežádoucími účinky mohou být poruchy srážlivosti (tromboembolická choroba, arteriální trombózy i krvácení) a tvorba střevních píštělí.8,24 Mezi vzácné, ale potenciálně fatální nežádoucí účinky patří střevní perforace.33,34
Hepatotoxicita chemoterapeutik se stává významným aspektem léčby u nemocných s mCRC vzhledem k rostoucímu procentu resekcí u nemocných po předchozí chemoterapii a může vést k insuficienci zbylého jaterního parenchymu. Histologický nález po podání oxaliplatiny je podobný jaterní veno-okluzivní chorobě známé u nemocných po vysokodávkové chemoterapii.35 Na etiopatogenezi veno-oklusivní choroby se podílí VEGF.36 Vzhledem ke zvyšujícímu se počtu resekcí po kombinované chemoterapii, zejména režimech s oxaliplatinou, jsou pro klinickou praxi významné výsledky retrospektivní studie, která ukazuje protektivní účinek bevacizumabu na histologické změny jaterního parenchymu vyvolané chemoterapií.37 Podání bevacizumabu tedy spíše snižuje riziko jaterního selhání po případné resekci jater po neoadjuvantní léčbě.
Vzhledem ke zlepšující se prognóze nemocných s mCRC léčených bevacizumabem je rovněž studován vliv bevacizumabu na rozvoj aterosklerózy, zejména s ohledem na negativní vliv této léčby na některé rizikové faktory (hypertenze a proteinurie).

Panitumumab
Nežádoucí účinky panitumumabu jsou prakticky totožné s nežádoucími účinky cetuximabu s výjimkou infuzních reakcí. 17,25 Závažné infuzní reakce se, vzhledem k tomu, že se jedná o lidskou monoklonální protilátku, v případě panitumumabu prakticky nevyskytují.

Závěr

Cílená léčba monoklonálními protilátkami může zlepšit účinnost cytotoxické chemoterapie při současném podání i sekvenčně jako udržovací léčba či léčba další linie. Výhodou je různost spektra nežádoucích účinků cytotoxických i cílených léků. Optimální kombinace nebo sekvence cílených a cytotoxických léků je stále předmětem klinických studií.

Podpořeno grantem Interní grantové agentury Ministerstva zdravotnictví České republiky NR9096–4.

Literatura

  1. Scheithauer W, Rosen H, Kornek GV, et al. Randomised comparison of combination chemotherapy plus supportive care with supportive care alone in patients with metastatic colorectal cancer. Br Med J 1993;306:752–5.
  2. Nordic Gastrointestinal Tumor Adjutant Therapy Group. Expectancy or primary chemotherapy in patients with advanced colorectal cancer: a randomized trial. J Clin Oncol 1992;10:904–11.
  3. Allen-Mersh TG, Earlam S, Fordy C, et al. Quality of life and survival with continuous hepaticartery floxuridine infusion for colorectal liver metastases. Lancet 1994;344:1255–60.
  4. Rougier P, Laplanche A, Huguier M, et al. Hepatic arterial infusion of floxuridine in patients with liver metastases from colorectal carcinoma: Long-term results of a prospective randomized trial. J Clin Oncol 1992;10:1112–8.
  5. Simmonds PC. Palliative chemotherapy for advanced colorectal cancer: systemic review and meta-analysis. Colorectal Cancer Collaborative Group. Br Med J 2000;321:531–5.
  6. Grothey A, Sargent D, Goldberg RM, et al. Survival of patients with advanced colorectal cancer improves with the availability of fluorouracil – leucovorin, irinotecan, and oxaliplatin in the course of treatment. J Clin Oncol 2004;22:1209–14.
  7. Yang AD, Bauer TW, Camp ER, et al. Improving delivery of antineoplastic agents with anti-vascular endothelial growth factor therapy. Cancer 2005;103:1561–70.
  8. Hurwitz H, Febrenbacher L, Novotny W, et al. Bevacizumab plus irinotecan, fluorouracil, and leucovorin for metastatic colorectal cancer. N Engl J Med 2004;350:2335–42.
  9. Giantonio BJ, Catalano PJ, Meropol NJ, et al. Bevacizumab in combination with oxaliplatin, fluorouracil, and leucovorin (FOLFOX4) for previously treated metastatic colorectal cancer: results from the Eastern Cooperative Oncology Group study E3200. J Clin Oncol 2007;25:1539–44.
  10. Cunningham D, Hurnblet Y, Siena S, et al. Cetuximab monotherapy and cetuximab plus irinotecan in irinotecan-refractory metastatic colorectal cancer. N Engl JMed 2004;351:337–45.
  11. Bokemeyer C, Bondarenko I, Makhson A, et al. Fluorouracil, Leucovorin, and Oxaliplatin with and without Cetuximab in the first-line treatment of metastatic colorectal cancer. J Clin Oncol 2009;27:663–71.
  12. Hecht JR, Mitchell E, Chidiac T, et al. A randomized phase IIIB trial of chemotherapy, bevacizumab, and panitumumab compared with chemotherapy and bevacizumab alone for metastatic colorectal cancer. J Clin Oncol 2009;27:672–80.
  13. Chung KY, Shia J, Kemeny NE, et al. Cetuximab shows activity in colorectal cancer patients with tumors that do not express the epidermal growth factor receptor by immunohistochemistry. J Clin Oncol 2005;23:1803–10.
  14. Karapetis CS, Khambata-Ford S, Jonker DJ, et al. K-ras mutations and benefit from cetuximab in advanced colorectal cancer. N Engl J Med 2008;359:1757–65.
  15. Di Nicolantonio F, Martini M, Molinari F, et al. Wild-type BRAF is required for response to panitumumab or cetuximab in metastatic colorectal cancer. J Clin Oncol 2008;26:5705–12.
  16. Melichar B, Hyspler R, Kalabova H, et al. Gastrointestinal permeability – a parameter of possible prognostic importace in metastatic colorectal carcinoma. Pteridines 2008;19:19–22.
  17. Messersmith WA, Hidalgo M. Panitumumab, a monoclonal anti-epidermal growth factor receptor antibody in colorectal cancer: another one or the one? Clin Cancer Res 2007;13:4664–6.
  18. Zhang W, Gordon M, Schultheis AM, et al. ECGR2A and FCGR3A polymorphisms associated with clinical outcome of epidermal growth factor receptor-expressing metastatic colorectal cancer patients treated with single-agent cetuximab. J Clin Oncol 2007;25:3712–8.
  19. Saltz LB, Meropol NJ, Loehrer PJ, et al. Phase II trial of cetuximab in patients with refractory colorectal cancer that expresses the epidermal growth factor receptor. J Clin Oncol 2004;22:1201–8.
  20. Jonker DJ, O Callaghan CJ, Karapetis C, et al. Cetuximab for the treatment of colorectal cancer. N Engl J Med 2007;357:2040–8.
  21. Sobrero AF, Maurel J, Fehrenbacher L, et al. EPIC: Phase III trial of cetuximab plus irinotecan after fluoropyrimidine and oxaliplatin failure in patients with metastatic colorectal cancer. J Clin Oncol 2008;26:2311–9.
  22. Van Cutsem E, Kohne CH, Hitre E, et al. Cetuximab and chemotherapy as initial treatment for metastatic colrectal cancer. N Engl J Med 2009;360:1408–17.
  23. Kabbinavar F, Hurwitz HI, Fehrenbacher L, et al. Phase II, randomized trial comparing bevacizumab plus fluorouracil (FU)/leucovorin (LV) with FU/LV alone in patients with metastatic colorectal cancer. J Clin Oncol 2003;21:60–5.
  24. Saltz LB, Clarke S, Diaz-Rubio E, et al. Bevacizumab in combination with oxaliplatin-based chemotherapy as first-line therapy in metastatic colorectal cancer: a randomized phase III study. J Clin Oncol 2008;26:2013–9.
  25. Van Cutsem E, Peeters M, Siena S, et al. Open-label phase III trial of panitumumab plus best supportive care compared with best supportive care alone in patients with chemotherapy-refractory metastatic colrectal cancer. J Clin Oncol 2007;25:1658–64.
  26. Amado RG, Wolf M, Peeters M, et al. Wild- type KRAS is required for panitumumab efficacy in patients with metastatic colorectal cancer. J Clin Oncol 2008;26:1626–34.
  27. Melichar B, Nemcová I. Eye complications of cetuximab therapy. Eur J Cancer Care 2007;16;439–43.
  28. Segaert S, Van Cutsem E. Clinical signs, pathophysiology and management of skin toxicity during therapy with epidermal growth factor receptor inhibitors. Ann Oncol 2005;16:1425–33.
  29. Segaert S, Tabernero J, Chosidow O, et al. Management of skin reaction in cancer patients receiving epidermal growth factor receptor targeted therapies. J Dtsch Dermatol Ges 2005;3:599–606.
  30. Patel DD, Goldberg RM. Cetuximab-associated infusion reactions: pathology and management. Oncology 2006;20:1373–97.
  31. Melichar B, Cerman J, Malírová E. Successful management of infusion reaction accompanying the start of cetuximab therapy. Support Care Cancer 2007;15:445–9.
  32. Schrag D, Chung KY, Flombaum C, Saltz L. Cetuximab therapy and symptomatic hypomagnesemia. J Natl Cancer Inst 2005;97:1221–4.
  33. Saif MW, Elfiky A, Salem RR. Gastrointestinal perforation due to bevacizumab in colorectal cancer. Ann Surg Oncol 2007;14:1860–9.
  34. Hapani S, Chu D, Wu S. Risk of gastrointestinal perforation in patients with cancer treated with bevacizumab: a meta-analysis. Lancet Oncol 2009;10:559–68.
  35. Chun YS, Laurent A, Maru D, et al. Management of chemotherapy-associated hepatotoxicity in colorectal liver metastases. Lancet Oncol 2009;10:278–86.
  36. Iguchi A, Kobayashi R, Yoshida M, et al. Vascular endothelial growth factor (VEGF) is one o the cytokines causative and predictive of hepatic veno-occlusive disease (VOD) in stem cell transplantation. Bone Marrow Transplant 2001;27:1173–80.
  37. Ribero D, Wang H, Donadon M, et al. Bevacizumab improves pathologic response and protects against hepatic injury in patients treated with oxaliplatin-based chemotherapy for colorectal liver metastases. Cancer 2007;110:2761–77.

Článek byl publikován ve speciální příloze časopisu Farmakoterapie (ročník 5, září 2009), pod názvem Kolorektální karcinom 2009, celé číslo naleznete zde.

Vložit komentář

Autor komentáře
Text komentáře
Akce

Související články

Jaké nové studie přinesl letošní kongres ASCO v oblasti léčby kolorektálního karcinomu? Přednáška představuje výsledky studie III. fáze CALGB 80405 a FIRE-3. 

Přednáška podává pohled na data z registru CORECT z pohledu věkového složení léčených pacientů.  

Jaké jsou léčebné cíle u pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem? Přednáška představuje analýzu z registru CORRECT, ve které je zpracováno jak hodnotí lékaři své pacienty, kteří jsou léčeni cílenou léčbou v 1. linii z hlediska resekability metastáz při zahájení léčby. Přednáška se věnuje léčbě metastatického karcinomu kolorekta bevacizumabem, výsledkům léčby z registru CORECT a představuje velkou klinickou studii fáze III.