Současný pohled na chemoradioterapii karcinomu rekta

Karcinom rekta je po stránce epidemiologické, etiologické a histologické v literatuře zařazován do kategorie kolorektálního karcinomu. Nicméně léčebná strategie karcinomu rekta se významně odlišuje od terapie karcinomů tlustého střeva.

Prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc.; MUDr. Pavel Lovas
Klinika radiační onkologie MOÚ a LF MU, Brno

Karcinom rekta je po stránce epidemiologické, etiologické a histologické v literatuře zařazován do kategorie kolorektálního karcinomu. Nicméně léčebná strategie karcinomu rekta se významně odlišuje od terapie karcinomů tlustého střeva. To je dáno anatomií rekta a biologickým chováním nemoci, která má tendenci nejen k systémové diseminaci, ale i častým lokálním relapsům. Léčba karcinomu rekta je typickým příkladem komplexní multimodální onkologické léčby. Důslednému stagingu je třeba věnovat pozornost hlavně na rozhraní některých stadií, u kterých pečlivý staging následně zásadně ovlivní léčebnou strategii. Stagingová vyšetření lze rozdělit na ta, která slouží k vyloučení vzdálené diseminace nemoci (tj. odlišení M0 od M1). Je to hlavně rtg plic, CT břicha a pánve, USG jater. Pro strategii léčby lokalizovaného či lokálně pokročilého onemocnění je nutné provést vyšetření ke zjištění rozsahu primárního tumoru a regionálního uzlinového postižení. Pro zjištění rozsahu primárního tumoru je nutné, aby každý pacient s karcinomem rekta byl vyšetřen transrektálním ultrazvukem (TRUS) nebo magnetickou rezonancí pánve. Hlavním smyslem je identifikovat skupinu pacientů s vysokým rizikem lokální rekurence nemoci a u těchto pacientů zařadit do léčby předoperační chemoradioterapii. TRUS je metoda velmi přesná k rozlišení jemných anatomických detailů v relativně malé oblasti (cca 10 cm od anu) a dokáže odlišit pacienty se superficiální lézí T1 od pacientů s lézí T2 (toho MR s takovou přesností není schopna). Endorektální ultrazvuk je dobrou metodou i k hodnocení tumorů T3 a T4, je-li to technicky možné (průchodnost pro USG sondu). TRUS je dobrá a vysoce citlivá metoda i pro určení N stadia. Nevýhodou jsou technické limitace, a také velké rozdíly mezi vyšetřujícími a závislost na jejich individuální zkušenosti. MR je excelentní metoda pro přehledné zobrazení celého mesorekta, a zvlášť pro predikci radiálního chirurgického okraje (circumferential resection margin, CRM) po totální mesorektální excizi. Má větší zobrazovací pole a do budoucna s využitím specifického kontrastu se bude jeho význam v lokálním stagingu zvyšovat. V uzlinovém předoperačním stagingu je stále standardním vyšetřením CT pánve, je však méně senzitivní a specifické v porovnání s předešlými metodami. Pankolonoskopie by měla vyloučit synchronní karcinom tlustého střeva a má být provedena předoperačně nebo peroperačně. Také v tomto případě platí nutnost znalosti předoperační histologie tumoru.
Základní kurativní metodou zůstává radikální chirurgický výkon. Postavení radioterapie v léčebném schématu je kurativní (neoadjuvantní nebo adjuvantní) a paliativní. Vzhledem k incidenci nemoci byla za poslední desetiletí studována pestrá paleta kombinací – předoperační a pooperační chemoradioterapie s různými schématy konkomitantní chemoterapie, zejména na bázi fluoropyrimidinů, krátký předoperační cyklus radioterapie (5x 5 Gy), dlouhý předoperační a pooperační cyklus radioterapie s různým časovým odstupem před operací, resp. po operaci, a intraoperační radioterapie.
Indikaci radioterapie najdeme ve všech stadiích nemoci:

  • časný karcinom rekta, tj. stadia T1–2 N0: v ČR převažuje primární kurativní chirurgický postup; v literatuře lze najít údaje o indikaci intrakavitární brachyterapie se zdrojem 192Ir a intraluminální aplikaci rtg záření (kontaktní rtg terapie);
  • lokálně pokročilý rektální tumor, tj. T3–4, N+ nálezy – vzhledem k riziku lokálního relapsu je ozáření indikováno vždy;
  • resekovatelný tumor – předoperační chemoradioterapie (současný trend) nebo pooperační chemoradioterapie;
  • neresekovatelný tumor – předoperační chemoradioterapie nebo paliativní radioterapie;
  • lokální recidiva nádoru – opětovná zevní radioterapie (reiradiace) nebo intraoperační radioterapie.

Časné lokalizované stadium může být úspěšně léčeno širší škálou léčebných modalit v monoterapii (endoluminální radioterapie, transanální endoskopická mikrochirurgie). Je-li proveden limitovaný chirurgický výkon, musí být pečlivě zhodnocena histopatologie a v případě negativních prognostických faktorů či relapsu včas provedena radikální chirurgická léčba bez ohledu na sfinkter, případně s adjuvantní radioterapií.
Lokálně pokročilé stadium nemoci se léčí vždy kombinací více léčebných modalit. Více než 15 randomizovaných studií a tři metaanalýzy prokázaly snížení počtu lokálních recidiv při doplnění radioterapie. Ohledně délky přežití jsou v odborné literatuře kontroverzní závěry. Systematický přehled studií s radioterapií však naznačuje, že přínos předoperační radioterapie je asi 10 % s ohledem na zlepšení přežití. Soudobé doporučení, které je široce akceptované, je zařadit předoperační radioterapii jako standard u lokálně pokročilého karcinomu rekta.
Zevní radioterapie je indikována pro nádory rekta a rektosigmatu s proximální hranicí ve vzdálenosti lokalizované kolonoskopicky do 20–25 cm od anu, tj. u nádorů, které jsou lokalizovány v mesorektu a jejichž regionální lymfatika jsou v oblasti pánve, je tedy možné ozářit je v jednom objemu.
Neresekovatelný nádor rekta je velmi heterogenní nemocí. Jeho hodnocení záleží na zkušenosti chirurga a toxicitě léčby, kterou je pacient ochoten akceptovat. Všichni pacienti s primárně neresekovatelným nálezem mají podstoupit neoadjuvantní chemoradioterapii s dávkou 50–54 Gy s cílem dosáhnout resekability s negativním chirurgickým okrajem. Také v případě výrazné regrese je doporučována následná operace v původním rozsahu onemocnění.
V případě vzdálené diseminace nemoci u neresekovatelného onemocnění je paliativní ozáření jedinou možností pro dosažení lokální kontroly nemoci. Rozsah, dávka a frakcionace jsou individuální dle rozhodnutí radiačního onkologa.
Lokální recidiva nádoru rekta má nepříznivou prognózu s průměrným přežitím 1–2 roky. O reiradiaci zatím nejsou signifikantní údaje. Po poradě v rámci multidisciplinární komise lze volit různý, individualizovaný postup s reoperací a reiradiací zevní terapií pooperačně či intraoperační radioterapii perioperačně.
V současné době se prosazuje v neoadjuvantní i adjuvantní léčbě zhoubných nádorů konečníku konkomitantní chemoradioterapie. Randomizovanými studiemi je potvrzeno dosahování lepších léčebných výsledků po aplikaci kombinované neoadjuvantní konkomitantní chemoradioterapie. Konkomitantní chemoradioterapie je zatížena vyšší toxicitou, a proto musí být její indikace pečlivě zvažována. Konkomitantní chemoradioterapie může být zvažovanou léčebnou modalitou u lokálních recidiv karcinomu konečníku u nemocných, u nichž zatím radioterapie nebyla provedena.

Předoperační chemoradioterapie

Před zahájením neoadjuvantní konkomitantní chemoradioterapie nebo samostatné radioterapie u hrozící nádorové stenózy je nutné zvážit provedení odlehčovací kolostomie. V léčbě tohoto onemocnění má konkomitantní chemoradioterapie své standardní místo v neoadjuvantní terapii stadia II a III. Předoperační ozařování, které musí být prováděno protrahovaně v období 4–6 týdnů, má proti pooperačnímu ozáření některé výhody. Cévní zásobení v oblasti pánve není porušeno chirurgickým výkonem a fibrotickými změnami. Lze tedy předpokládat větší pravděpodobnost odpovědi oxygenovaných buněk na radioterapii. Při neoadjuvantní radioterapii je menší pravděpodobnost radiačního poškození tenkého střeva, neboť pooperačně může dojít k přesunu a fixaci kliček v ozařované pánvi. Díky zmenšení nádorového objemu (downsizing, downstaging) je vyšší pravděpodobnost zachování funkce svěrače, zvyšuje se míra lokální kontroly a celkového přežití proti skupině pacientů s adjuvantní aplikací radioterapie. Neoadjuvantní radioterapie, případně v kombinaci s chemoterapií, snižuje riziko peroperačního rozsevu nádorových buněk v oblasti pánve a břicha. Předoperační léčbou se může dosáhnout konverze inoperabilního nálezu na operabilní. Hlavním smyslem neoadjuvantní chemoradioterapie je umožnit chirurgovi dosáhnout negativního chirurgického cirkumferenčního (laterálního) okraje (CRM) při následné totální mesorektální excizi, protože pozitivní CRM je hlavním rizikovým faktorem lokálního relapsu choroby.
Nevýhodou předoperační radioterapie je omezená znalost kompletního histopatologického stagingu, tím se může zvýšit riziko overtreatmentu, tedy aplikace agresivnější léčby neadekvátní danému stadiu onemocnění. Tuto nevýhodu může částečně snížit přesný staging onemocnění využívající nejmodernějších zobrazovacích metod (transrektální sonografie, magnetické rezonance aj.). Transrektální sonografie je v současné době standardní metodou v diagnostice karcinomu rekta. Další nevýhodou neoadjuvantní radioterapie standardní frakcionací (5x 1,8–2,0 Gy/týden, 46–50 Gy, celkem 4–6 týdnů) je oddálení termínu operace. Chirurgický výkon je doporučováno provést alespoň 6 týdnů po ukončení neoadjuvantní standardně frakcionované radioterapie (vhodné je i přešetření stagingu), kdy se účinek neoadjuvantní terapie plně projeví. Odezní akutní postradiační změny a ještě se neprojeví chronické změny normálních tkání po ozáření. Dosud však nebyly publikovány studie, které by potvrdily, že oddálení termínu operace při neoadjuvantní léčbě zhoršuje prognózu onemocnění.
Akcelerované režimy radioterapie jsou indikované u vybraných pacientů s operabilními nádory (vyšší věk pacienta, krvácející tumor aj.). Nejsou vhodné u hraničně operabilních tumorů, protože nelze očekávat downstaging. Předpokládanou výhodou akcelerovaného režimu je redukce možnosti intraoperační diseminace. Akcelerovanou radioterapií se aplikuje na oblast malé pánve obvykle od pondělí do pátku nejčastěji dávka 5x 5,0 Gy. Operaci je nutno provést do 72 hodin od ukončení radioterapie, dříve než se plně projeví její akutní toxicita.
Randomizovanými studiemi je potvrzeno dosahování lepších léčebných výsledků po aplikaci kombinované neoadjuvantní konkomitantní chemoradioterapie. Přidáním systémové chemoterapie k předoperační radioterapii se zvyšuje míra kompletních patologických remisí (z 5–10 % na 15–20 %) i dosažení downstagingu tumoru (z 30 % na 50 %). Byly provedeny dvě velké randomizované prospektivní studie (EORTC 22921 a FFCD 9203), které hodnotily, zda předoperační přidání chemoterapie k radioterapii má vliv na zlepšení výsledků léčby. Obě prokázaly v rameni s chemoterapií snížení míry lokálních recidiv a zvýšení počtu pT0 nálezů. Neprokázalo se zlepšení pětiletého přežití pacientů a byl pozorován větší počet pacientů s G3 toxicitou.
Konkomitantní chemoradioterapie je tedy pro lokální kontrolu účinnější, ale je zatížena vyšší akutní toxicitou, a proto musí být její indikace pečlivě zvažována. U polymorbidních starších pacientů je vhodnější zahájit léčbu operací.
Od počátku tohoto století se začal v praxi hodně využívat prekursorový lék capecitabin. Capecitabin je perorální fluoropyrimidinový derivát, který se v játrech enzymaticky přeměňuje na 5-fluorouracil (5-FU). Postupné uvolňování 5-FU zaručuje protrahovaný cytostatický a radiosenzibilizující účinek. Capecitabin se podává během radioterapie včetně víkendů v dávce 825 mg/m2 dvakrát denně (první dávka dvě hodiny před ozářením, druhá dávka za 12 hodin). Standardní frakcionací 5x 1,8 Gy/týden je aplikována na oblast malé pánve dávka 45 Gy, poté zmenšeným polem na oblast tumoru dávka 5,4 Gy. Kombinací záření s novými cytostatiky (oxaliplatina) bylo ve studiích dosaženo většího počtu patologických remisí za cenu zvýšené akutní toxicity neoadjuvantního režimu. Kombinace není zatím standardem.
Za standardní cytostatikum pro konkomitantní podání u karcinomu rekta je považován fluorouracil. Radiosenzibilizujicí účinek 5-FU ze skupiny pyrimidinových analogů je znám více než tři desetiletí. Ačkoliv přesný mechanismus vzájemné reakce 5-FU s ionizujícím zářením není znám, předpokládá se synchronizační působení (ve fázi S buněčného cyklu), aktivace apoptózy a inhibice reparačních pochodů po ozáření. Aplikace 5-FU do 20 hodin před aplikací záření má významný radiosenzibilizující účinek. Nejvyšší potenciační účinek byl však popsán, pokud byl 5-FU podán 5 minut až 8 hodin po ozáření. Vzhledem k jeho krátkému biologickému poločasu je vhodnější podávat 5-FU i. v. kontinuálně 1.–5. den nebo v kontinuální intravenózní aplikaci po celou dobu ozařování.
Studie NSABP R-03 srovnávala výsledky předoperační a pooperační radioterapie ve vztahu k výkonu zachovávajícímu svěrač. Výsledky byly lepší ve skupině pacientů s neoadjuvantní radioterapií, kde podíl chirurgických výkonů zachovávajících svěrač byl 50 %, kdežto u pooperačně ozařovaných pacientů činil 30 %.
Předoperační a pooperační radioterapie byla porovnávána ve čtyřech randomizovaných studiích. Německá studie prokázala signifikantní snížení počtu lokálních relapsů, akutní a pozdní toxicity a signifikantní vzestup operací šetřících svěrač v rameni s předoperační radioterapií. Nebyl prokázán rozdíl v pětiletém přežití. Proto v současnosti cT3, cT4 tumory mají být ozářeny předoperačně. K tomu, aby mohla být adjuvantní chemoterapie po neoadjuvantní (chemo)radioterapii jednoznačně klinicky doporučena, je její úloha nedostatečně prostudována, nicméně na základě publikovaných údajů se zdá, že je přínosem pro výsledek kombinované léčby.
V konkomitantním použití s radioterapií probíhají studie II. fáze s bevacizumabem. Zatím nelze podat jednoznačné klinické doporučení, jde jen o studie proveditelnosti.

Indikace k předoperační neoadjuvantní chemoradioterapii u karcinomu konečníku

Klinická stadia

  • T3 N0; jakékoliv T N1–2
  • T4 a/nebo lokálně neresekabilní (s cílem konverze v operabilní stadium) – viz výše

Léčebná schémata

  • 5-FU 225 mg/m2 i. v. v kontinuální infuzi 24 hod., po celou dobu radioterapie radioterapie 5x 1,8 Gy/45 Gy (objem tumoru, svodné lymf. oblasti – tzv. „malá pánev“) radioterapie 5x 1,8 Gy/5,4 Gy (objem tumoru a objem postižených uzlin – tzv. boost)
  • 5-FU 500 – 1 000 mg/m2 i. v. v kontinuální infuzi 24 hod., den 1–5, týden 1, 5 radioterapie 5x 1,8 Gy/45 Gy (objem tumoru, svodné lymf. oblasti – tzv. „malá pánev“) radioterapie 5x 1,8 Gy/5,4 Gy (objem tumoru a objem postižených uzlin – tzv. boost)
  • 5-FU 400 mg/m2 i. v. bolus + leucovorin 20 mg/m2 i. v. bolus, den 1–4, týden 1, 5 radioterapie 5x 1,8 Gy/45 Gy (objem tumoru, svodné lymf. oblasti – tzv. „malá pánev“) radioterapie 5x 1,8 Gy/5,4 Gy (objem tumoru a objem postižených uzlin – tzv. boost)
  • Capecitabin 825 mg/m2, 2x denně p. o., po celou dobu radioterapie radioterapie 5x 1,8 Gy/45 Gy (objem tumoru, svodné lymf. oblasti – tzv. „malá pánev“) radioterapie 5x 1,8 Gy/5,4 Gy (objem tumoru a objem postižených uzlin – tzv. boost)

Pozn.: U schématu s capecitabinem nejsou zatím ukončeny studie III. fáze klinického zkoušení, předběžné výsledky však jsou značně přesvědčivé. Capecitabin může v současné době v ČR předepsat onkolog u nemocných s nemožností žilního přístupu v neoadjuvantním podání v kombinaci s radioterapií u nemocných s karcinomem rekta stadia Dukes B, C.

Pooperační radioterapie a chemoradioterapie

Pooperační ozáření standardní frakcionací v celkové dávce 46–50 Gy je indikováno u nádorů rozsahu pT3 a pT4 a při průkazu pozitivních lymfatických uzlin, při neradikální resekci (při pozitivních okrajích resekátu). Pooperační radioterapii lze také zvážit u tumorů pT2 s rizikovými faktory (G3, lymfangioinvaze, angioinvaze). Výhodou adjuvantní radioterapie je znalost kompletní histologie, tj. lepší odlišení pacientů s vysokým rizikem, u nichž je indikována kombinovaná léčba, od pacientů s nízkým rizikem, u kterých je dostačujícím výkonem operace samotná. Nevýhodou je relativně vyšší akutní a pozdní toxicita s možností poškození kliček tenkého střeva. Kombinace předoperační a pooperační radioterapie se nedoporučuje – nevede k žádnému zlepšení léčebných výsledků, a navíc zvyšuje morbiditu léčby.
Přidání adjuvantní chemoterapie k pooperační radioterapii zvyšuje lokální kontrolu. Předpokládá se, že lokální kontrola po provedení samostatné předoperační radioterapie je srovnatelná s adjuvantní konkomitantní chemoradioterapií. Přidání systémové léčby k radioterapii však zvyšuje míru akutní toxicity 3. a 4. stupně z 5 % na 20–30 %. Pozdní toxicita se však nezvyšuje a její výskyt se udává u 10 % pacientů. Standardně je současně s radioterapií podáván 5-FU, 400–425 mg/m2, i. v. bolus, den 1–4 (5), s leucovorinem, 20 mg/m2, i. v. bolus, den 1–5, interval 28 dnů, přičemž 1–2 série chemoterapie jsou aplikovány samostatně ještě před zahájením konkomitantní chemoradioterapie.
Čtyřramenná studie GITSG srovnávala výsledky léčby adjuvantně aplikovanou samostatnou chemoterapií, samostatnou adjuvantní radioterapií, samostatnou chirurgickou léčbou a kombinovaným režimem. Nejlepší lokální kontrola a celkové přežití byly prokázány v rameni s kombinovanou léčbou (radikální chirurgický výkon, pooperační radioterapie a chemoterapie). Samostatná adjuvantní chemoterapie podle studie NSABP R-01 zvyšovala celkové přežití a bezpříznakové období (DFS – disease- -free survival), ale neměla vliv na lokální kontrolu jako u studií používajících kombinovaný adjuvantní režim, tj. radioterapii s chemoterapií. V Evropě proběhlo více studií srovnávajících samostatnou chirurgickou léčbu s adjuvantní radioterapií, která zvyšovala míru lokální kontroly, ale bez vlivu na celkové přežití.
Žádná randomizovaná studie neprokázala zlepšení přežití u samostatně aplikované pooperační radioterapie. Kombinovaný léčebný přístup s adjuvantní chemoradioterapií doporučoval v USA National Cancer Institute (NCI) již v roce 1990 jako léčbu pro stadium pT3 pN1–2. Akutní toxicita pooperační kombinované léčby je větší.

Indikace k pooperační adjuvantní chemoradioterapii u karcinomu konečníku

Klinická stadia

  • pT3, pT4, event. pT2 (s rizikovými faktory – G3, lymfangioinvaze, angioinvaze)
  • pN+

Léčebná schémata

5-fluorouracil 400–425 mg/m2, i. v. bolus, den 1–4 (5)
leucovorin 20 mg/m2 i. v. bolus, den 1–4 (5)
radioterapie 5x 1,8 Gy/45 Gy (lůžko tumoru, svodné lymf. oblasti)
radioterapie 5x 1,8 Gy/5,4 Gy (cílené ozáření anastomózy při pozit. okrajích)

Pozn.: Radioterapie je indikována v případě absence neoadjuvantní radioterapie. V případě nemožnosti i. v. aplikace 5-FU p. o. podání capecitabinu ve stejném dávkování jako při neoadjuvantní chemoradioterapii.

Intraoperační radioterapie

Intraoperační radioterapie (IORT) se používá v léčebných schématech vzácně. Během chirurgického výkonu se jednorázově aplikuje na oblast lůžka tumoru vyšší dávka záření (10–20 Gy), která je pak pooperačně doplněna adjuvantní zevní radioterapií. Intraoperační radioterapie se zpravidla provádí pomocí mobilních ozařovacích přístrojů elektronovými svazky nebo ortovoltážním rentgenovým zářením, nebo se pacient během operace přemísťuje z operačního sálu na ozařovnu k provedení ozáření a poté zpět na sál k dokončení operace. Tato metoda léčby je vhodná pro pokročilé lokalizované tumory s vysokým rizikem lokální recidivy. Vyžaduje speciální technické vybavení. Její výhodou je možnost aplikace vysoké dávky do lůžka tumoru bez zvýšení rizika poškození okolních zdravých tkání. Zkušenosti jsou především ze severoamerických institucí.

Paliativní chemoradioterapie

Ve vybraných případech, kdy je u pacienta biologicky nižšího věku diagnostikován lokálně pokročilý primárně inoperabilní karcinom konečníku nebo jeho inoperabilní recidiva, lze v léčebné strategii zvážit také možnost aplikace konkomitantní chemoradioterapie u pacientů, kteří nebyli zatím léčeni radioterapií. Léčebná schémata jsou obdobná jako při neoadjuvantní chemoradioterapii, tedy pokus o konverzi inoperabilního stadia v operabilní (často se aplikuje vyšší dávka záření, až 60 Gy, s konkomitantní chemoterapií, nebo samostatně); přístup však musí být přísně individuální.

Zdroj, technika a plánování radioterapie

Ozařovací plán se připravuje v trojrozměrném plánovacím systému na podkladě obrazu z počítačové tomografie. Lokalizace a simulace je provedena na RT simulátoru, součástí je provedení simulačních snímků.
Zdrojem pro radioterapii je lineární urychlovač zpravidla o vyšší energii brzdného záření 15–20 MV. Poloha nemocného je zpravidla pronační na břiše na speciální podložce s otvorem pro břicho (v tzv. bellyboardu, obrázek 1 a 2). Močový měchýř je naplněn.
Techniky: konvergentní tři pole (3T), BOX technika čtyř konvergentních polí.
V průběhu radioterapie jsou provedeny kontroly nastavení portálovým snímkováním a ověření dávky in vivo dozimetrií.

Cílové objemy

Předoperační radioterapie

  • GTV 1 (nádorový objem) – je určen rozsahem nádoru (GTVT) a postižením uzlin (GTVN);
  • CTV 1 (klinický cílový objem) – hranice jsou určeny rozsahem GTV 1 s regionálními uzlinami:
  • zahrnuje vždy: tumor, celé mesorektum, presakrální prostor, vnitřní ilické uzliny;
  • volitelně dle rozsahu a lokalizace tumoru:
    • fossa ischiorectalis a oblast vnitřního a vnějšího análního svěrače
    • u tumorů lokalizovaných do 6 cm od anu (nízce sedících) nebo pokud tumor invaduje do análních svěračů a pokud je předpokládanou operací abdominoperineální resekce rekta;
    • obturatorní uzliny – tumor lokalizován do vzdálenosti 10 cm od anu, v případě postižení uzlin v mesorektu nebo vnitřních ilických uzlin nebo pokud je přítomna invaze tumoru do jiných pánevních orgánů (T4);
    • zevní ilické uzliny – v případě invaze tumoru do předních pánevních orgánů – prostata, semenné váčky, pochva, děloha, močový měchýř (T4), v případě postižení laterálních pánevních uzlin (N+ lateral.) – uzliny podél a. iliaca int., a. pudenda int., a. obturatoria, a. iliaca ext.;
    • ingvinální uzliny – tumor postihuje dolní třetinu pochvy nebo anální svěrače;
    • u nádorů s prorůstáním do předních pánevních orgánů – prostata, semenné váčky, pochva, děloha, močový měchýř (T4), je zahrnuta i oblast šíření tumoru a svodná lymfatická oblast příslušného postiženého orgánu.

PTV 1 (plánovací cílový objem) – je určen objemem CTV 1 s lemem zpravidla 1–2 cm (obrázek 3 a 4).

Cílené ozáření nádoru (boost)

GTV 2 = GTV 1 (nádorový objem).
CTV 2 (klinický cílový objem) – mesorektum v rozsahu tumoru s lemem 2 cm kraniálně a kaudálně od tumoru.
PTV 2 (plánovací cílový objem) – je určen objemem CTV 2 s lemem zpravidla 1 cm.

Adjuvantní radioterapie

Nádorový objem GTV – neurčuje se.
Klinický cílový CTV – zahrnuje lůžko tumoru s lemem 3–5 cm a lymfatické uzliny jako u předoperační radioterapie.
Plánovací cílový objem PTV – je určen objemem CTV s lemem jako u předoperační radioterapie.

Pooperační radioterapie

Nádorový objem GTV – je určen rozsahem rezidua nádoru a ponechanými postiženými uzlinami.
Klinický cílový objem CTV – zahrnuje objem GTV s lemem a lymfatickými oblastmi jako u předoperační radioterapie.
Plánovací cílový objem PTV – je určen objemem CTV s lemem jako u předoperační radioterapie.
Při radioterapii po amputaci rekta pro nízko sedící tumory PTV zahrnuje i perineální oblast.

Pooperační radioterapie v případě „pozitivních okrajů“

Nádorový objem GTV – nestanovuje se.
Klinický cílový objem CTV – je určen lůžkem nádoru s lemem a uzlinami jako u předoperační radioterapie.
Plánovací cílový objem PTV – zahrnuje objem CTV a lem jako u předoperační radioterapie.
Cílené ozáření oblasti anastomózy (boost) – anastomóza (event. dle klipů) s lemem minimálně 2 cm.
Radioterapie po amputaci rekta pro nízko sedící karcinom zahrnuje i oblast perineální jizvy.

Frakcionace a dávky záření

Předoperační radioterapie: 40–46 Gy: 5x 1,8–2,0 Gy/týden (PTV1) + 4–6 Gy (PTV 2) nebo 20–25 Gy: 5x 4–5,0 Gy, pondělí – pátek (akcelerovaná frakcionace).
Pooperační radioterapie: 44–50 Gy (PTV 1), event. boost do celkové dávky 50–54 Gy na oblast anastomózy; 5x 1,8–2,0 Gy/týden.
Kritické orgány a toleranční dávky (TD5/5) při standardní frakcionaci: Močový měchýř (60–65 Gy), tenké střevo (45–50 Gy).

Nežádoucí účinky chemoradioterapie

Nežádoucí vedlejší účinky léčby zářením u pacientů s karcinomem konečníku jsou vyšší při pooperační radioterapii a při kombinované léčbě s chemoterapií. Nejčastější akutní nežádoucí účinky vyplývají z poškození sliznice střev – objevuje se proktitida nebo enteritida. Projevují se častým imperativním nucením na stolici a průjmovitou stolicí. Ve stolici se může objevit hlen nebo krev. Velmi časté je postižení močového traktu vedoucí k cystitidě, se symptomy, jako jsou časté a imperativní nucení na močení nebo dysurie. Při kombinaci s chemoterapií se častěji vyskytuje hematologická toxicita a toxicita spojená s typem aplikovaného cytostatika, především akutní enteritida, která může být ve vzácných případech i fatální komplikací. Může se vyskytnout kožní toxicita projevující se erytémem, pigmentací, suchou nebo vlhkou deskvamací, event. s nasedající sekundární mikrobiální infekcí. Kožní změny jsou lokalizovány mimo ozařovanou oblast a plně rozvinuté dávají klinický obraz tzv. hand-foot syndromu.
Výrazné nežádoucí účinky mohou výjimečně vést k přerušení nebo ukončení radioterapie. Tím dochází ke snížení účinku léčby zářením. Lépe je proto předcházet akutním nežádoucím účinkům, zejména nedráždivou, nenadýmavou, lehce stravitelnou stravou, zvýšeným příjmem tekutin, důkladnou hygienou a péčí o pokožku a včasným přerušením konkomitantní chemoterapie.
Pozdní toxicita se objevuje za tři a více měsíců, případně i za několik let po ukončení radioterapie. Nejčastěji se setkáváme s postižením funkce pánevního dna, rekta, urogenitálního systému. Je těžké odlišit nežádoucí účinky vzniklé pooperačně od pozdní toxicity chemoradioterapie, jako jsou chronická proktitida a enteritida, fibróza močového měchýře, neuralgie, lymfedém dolních končetin, azoospermie, radiační kastrace u žen ve fertilním věku. Vzácněji se objevují stenózy střev a ureterů, perforace střevních stěn, rektovaginální píštěle, atrofie kůže, poruchy svěračů, postupná paraparéza dolních končetin aj.

Závěr

Pro primárně hraničně operabilní a inoperabilní maligní nádory konečníku je indikována předoperační chemoradioterapie s bolusovým nebo kontinuálním podáním 5-FU (případně s p. o. podáním capecitabinu) s cílem dosažení radikální operability. Tato redukce nádoru (downstaging) může u nízko sedících nádorů konečníku dovolit provedení operace zachovávající svěrač. U lokálně pokročilých nádorů je v současnosti standardním postupem. Ve srovnání s pooperační chemoradioterapií má nižší toxicitu a lepší výsledky.
Randomizovanými studiemi byl prokázán přínos konkomitantní chemoradioterapie i v adjuvantní aplikaci po resekci rozsáhlejšího nádoru rekta (pT3, pT4, pozitivní uzliny). Vzhledem k preciznějšímu stagingu před léčbou je předoperačně možná přesnější stratifikace nemocných k multimodálnímu postupu, a proto je tento postup sice pořád akceptovatelný, ale není již považován za zcela standardní v léčbě lokálně pokročilého karcinomu rekta.
Konkomitantní chemoradioterapii je i přes zvýšení míry rizika vedlejších účinků (hematologická toxicita, průjem, mukoitida, postradiační kožní reakce) v indikovaných případech dávána přednost před samostatnou radioterapií nebo chemoterapií pro lepší léčebný účinek. Prokazatelně vede ke snížení rizika lokální recidivy a zdá se, že zlepšuje přežívání pacientů.
Paliativní úloha radioterapie u karcinomu rekta je dána klinickou situací a indikaci je nutné individuálně konzultovat s radiačním onkologem.

Literatura

  1. Bujko K, Nowacki MP, Nasierowska-Guttmejer A, et al. Long-term results of a randomized trial conventionally fractionated chemoradiation for rectal cancer. Br J Surg 2006;93:1215–23.
  2. Cervantes A, Rosseló S, Rodríguez-Braun E, et al. Progress in the multidisciplinary treatment of gastrointestinal cancer and the impact on clinical practice: perioperative management of rectal cancer. Annals of Oncology 2008;719:266–72.
  3. Doležalová H, Ondrová B, Hynková L. Moderní radioterapie v léčbě kolorektálního karcinomu. Vyzula R, Žaloudík J, et al. Rakovina tlustého střeva a konečníku. Maxdorf 2007;205–17.
  4. Horová H, Ondrová B, Šlampa P, et al. Nádory konečníku. Radiační onkologie 1. vydání, Galén-Karolinum 2007;153–62.
  5. Horová H, Soumarová R, Šeneklová Z, et al. Nežádoucí účinky konkomitantní chemoradioterapie a možnosti jejich ovlivnění. Časopis lékařů českých 2003;142:53–6.
  6. Hyam SDM, Mamounas EP, Petrelli N, et al. A clinical trial to evaluate the worth of preoperative multimodality therapy in patients with operable carcinoma of the rectum: A progress report of NSABP Protocol R-03. Dis Colon Rectum 1997;40:131–9.
  7. Kocáková I, Růžičková J, Kocák I, et al. Postavení konkomitantní chemoradioterapie v léčebném algoritmu u rektálního karcinomu. Časopis lékařů českých 2003;142:32–5.
  8. Kiss I, Šlampa P, Langer D,et al. Epidemiologie, etiologie a diagnostika nádorů tlustého střeva a rekta. EUNI-portál elektronického vzdělávání lékařů a farmaceutů v ČR, 2006, www.euni.cz.
  9. Martling A, Holm T, Johansson H, et al. The Stockholm II trial on preoperative radiotherapy in rectal carcinoma: long-term follow-up of a population-based study. Cancer 2001, 4, s.896–902.
  10. Nagtegaal ID, Quirke P. What is the role for the circumferential margin in the modern treatment of rectal cancer? J Clin Oncol 2008;26:303–12.
  11. NCCN Practice Guidelines in Oncology – v.2.2009, www.nccn.org.
  12. Perez CA, Brady LW, et al. Principles and practice of radiation oncology. 4th ed., 2004; Lippincot Williams & Wilkins, Philadelphia, 1607–29.
  13. Sauer R, Becker H, Hohenberger W, et al. Preoperative vs. postoperative chemoradiotherapy for rectal cancer. N Engl J Med 2004;351:1731–40.
  14. Šlampa P, a kol. Radiační onkologie v praxi. Druhé aktualizované vydání. Masarykův onkologický ústav 2007;47–52.
  15. Šlampa P, Lovas P, Lovasová Z, et al. Konkomitantní chemoradioterapie solidních nádorů. Postgraduální medicína 2009;11:153–60.
  16. Šlampa P, Soumarová R, Kocáková I, et al. Konkomitantní chemoradioterapie solidních nádorů. Galén 2005:168.
  17. Wolmark N, Wieand HS, Hyams DM, et al. Randomized trial of postoperative adjuvant chemotherapy with or without radiotherapy for carcinoma of the rectum: NSABP protocol R-02. J Natl Cancer 2000;5:388–96.

Článek byl publikován ve speciální příloze časopisu Farmakoterapie (ročník 5, září 2009), pod názvem Kolorektální karcinom 2009, celé číslo naleznete zde.

Vložit komentář

Autor komentáře
Text komentáře
Akce

Související články

Jaké nové studie přinesl letošní kongres ASCO v oblasti léčby kolorektálního karcinomu? Přednáška představuje výsledky studie III. fáze CALGB 80405 a FIRE-3. 

Přednáška podává pohled na data z registru CORECT z pohledu věkového složení léčených pacientů.  

Jaké jsou léčebné cíle u pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem? Přednáška představuje analýzu z registru CORRECT, ve které je zpracováno jak hodnotí lékaři své pacienty, kteří jsou léčeni cílenou léčbou v 1. linii z hlediska resekability metastáz při zahájení léčby. Přednáška se věnuje léčbě metastatického karcinomu kolorekta bevacizumabem, výsledkům léčby z registru CORECT a představuje velkou klinickou studii fáze III.