Úplná odpověď mnohočetných jaterních metastáz na léčbu paclitaxelem a bevacizumabem

Tato kazuistika byla představena na BOD 2011.

Kazuistika

V roce 1999 byl u tehdy 56-leté pacientky diagnostikován dobře diferencovaný duktální karcinom levého prsu, T2N0M0, ER 20 %, PR 20 %, proliferační aktivita středně vysoká s MIB 1 indexem 20 %, imunohistochemická reakce na cerB 2 negativní.

Pacientka podstoupila chirurgický konzervativní výkon na levém prsu s exenterací levé axily. Uzavřeno jako pT2pN0M0.

Následně absolvovala adjuvantní aktinoterapii LD 50 Gy + boost LD 10 Gy do lůžka původního tumoru (intersticiální brachyterapie).

Pacientka byla již v té době postmenopausální, adjuvantní chemoterapii odmítla, upřednostnila adjuvantní hormonální léčbu: tamoxifen 20 mg 1× denně po dobu 5 let.

Na jaře 2009 se objevily u pacientky dyspeptické obtíže a intermitentně tlakové bolesti v pravém podžebří. Provedeno kompletní restagingové vyšetření, kde bylo prokázáno sonograficky suspektní solitární metastatické ložisko v pravém laloku jaterním, které bylo následně potvrzeno i na CT vyšetření.

27. 8. 2009 provedena paliativní resekce jater. Histologicky potvrzena meta duktálního karcinomu prsu s pozitivními steroidními receptory ER 90 %, PR 90 % a negativní imunohistochemickou reakcí na cerB-2, Ki 67 20 %.

Pacientce podáno celkem 6 cyklů kombinované paliativní chemoterapie schéma FAC ve standardním dávkování: doxorubicin 50 mg/m2 a cyclophosphamid 500 mg m2 v D1 a flurouracil 500 mg/m2 v D1 + D8. Chemoterapie ukončena v prosinci 2009 a poté zahájena paliativní hormonální léčba inhibitory aromatázy: letrozol 2,5 mg 1× denně.

V květnu 2010 došlo k výrazné elevaci nádorových markerů – CEA 87,03 ug/l, CA 15,3 143,5 kIU/l.

Dle kontrolního CT vyšetření jater popsána suspektní progrese nálezu, následné PET/CT vyšetření jednoznačně potvrdilo v obou lalocích jater mnohočetná ložiska charakteru meta do velikosti 23 mm. Jiné postižení prokázáno nebylo.

Pacientka v celkově dobrém stavu, PS 1, bez přidružených závažných onemocnění, byla indikována k paliativní biochemoterapii dle následujícho schématu: paclitaxel 90 mg/m2 D1 + D8 + D15 a bevacizumab v dávce 10 mg/kg D1 + D15, cyklus `a 28 dnů.

Tolerance léčby velmi dobrá. Po 3. cyklu došlo k poměrně výraznému poklesu nádorových markerů – CEA na 33,79 ug/l a CA 15,3 na 86,6 kIU/l.

Po 4. cyklu došlo k dalšímu poklesu CEA na 5,27 ug/l a CA 15,3 na 45,52 kIU/l.

V říjnu 2010 po 4. léčebném cyklu dle kontrolního PET/CT vyšetření došlo k vymizení všech ložisek v játrech, tedy bylo dosaženo kompletní remise. Pacientka nadále pokračovala v zavedené léčbě, ale po 6. cyklu došlo k rozvoji periferní neuropatie gr. 2 po paclitaxelu. Z tohoto důvodu byla dávka chemoterapie redukována a od 8. cyklu již pokračováno pouze v monoterapii bevacizumabem, který byl dobře tolerován.

Počátkem dubna došlo k mírné elevaci CEA na hodnotu 5,6 ug/l, CA 15,3 dosud v normě na hodnotě 32,10 kIU/l. Následně bylo provedeno plánované PET/CT vyšetření, které prokázalo 2 drobná nová ložiska v jaterním parenchymu.

Závěr

Při léčbě paclitaxelem a bevacizumabem bylo dosaženo rychlé odpovědi mnohočetných jaterních metastáz při velmi dobré toleranci bevacizumabu. Pacientka byla 6,5 měsíce v zobrazovací remisi s negativitou nádorových markerů – CEA na 3,11 ug/l a CA 15,3 na 28,21 kIU/l.

Související články

Kazuistika léčby 44-letá nemocné s karcinomem prsu v diseminovaném stádiu byla představena na BOD 2011.

Významnou skutečností zjištěnou ve studii AVADO je, že nebyl potvrzen zrychlený nádorový růst po vysazení anti-VEGF léčby, jak se zdálo z preklinických testů. PFS bylo i v takovém případě delší a počty metastatických lézí v době progrese nižší než v rameni s placebem.