Podávání trastuzumabu v neoadjuvanci u pacientek s HER2-pozitivním karcinomem prsu

Neoadjuvantně podávaný trastuzumab společně se standardní chemoterapií u pacientek s HER2-pozitivním karcinomem prsu výrazně přispívá k prodloužení přežití bez příznaků nemoci. Jeho podávání je přitom pacientkami dobře snášeno, a to i přes současné podávání doxorubicinu.

Podávání trastuzumabu v neoadjuvanci u pacientek s HER2-pozitivním lokálně pokročilým karcinomem prsu – studie NOAH


Převzato z Farmakoterapie, 2/2009

Úvod

Lokálně pokročilý karcinom prsu (LABC – locally advanced breast cancer) šířící se do blízkého okolí (kůže, svalovina a/nebo lymfatické uzliny), včetně jeho mimořádně agresivní zánětlivé varianty – inflamatorního karcinomu (IBC – inflammatory breast cancer), se v USA vyskytuje s incidencí přibližně okolo 6 % veškerých nově diagnostikovaných karcinomů prsu; ještě vyšší je pak incidence v Evropě, a to až 10 %.

Tyto pacientky čelí vysokému riziku rekurence a mají krátkou průměrnou délku života. Medián přežití se u tohoto onemocnění pohybuje v rozmezí 3–6 let, a je tedy výrazně horší v porovnání se ženami s diagnózou lokálně nepokročilého, nemetastatického karcinomu prsu (> 10 let). Z výsledků celé řady klinických studií i z běžné praxe je zřejmé, že v úspěšnosti léčby hraje důležitou úlohu předoperační systémová farmakoterapie, která do jisté míry určuje možnosti následného chirurgického výkonu, a tím samozřejmě i pacientovu prognózu.

Cíl studie

Cílem studie NOAH (NeOAdjuvant Herceptin) bylo zhodnocení profilu účinnosti a bezpečnosti trastuzumabu v neoadjuvantní léčbě u nemocných s lokálně pokročilým karcinomem prsu.

Metodika

Studie NOAH je multicentrická, randomizovaná, otevřená studie, jíž se zúčastnilo 228 nemocných s pokročilým HER2-pozitivním a 99 pacientek s HER2-negativním karcinomem prsu. Nemocné byly léčeny třemi cykly režimu doxorubicin + paclitaxel, následně čtyřmi cykly paclitaxelu a třemi cykly kombinace cyclophosphamid, methotrexát, fluorouracil. Pacientky s HER2-pozitivním nádorem byly randomizovány do ramene se samotnou chemoterapií, nebo k léčbě trastuzumabem + chemoterapií. Pacientky s HER2-negativním nádorem dostávaly pouze chemoterapii. Po chirurgickém výkonu byla provedena radioterapie. V trastuzumabovém rameni byl po operaci ženám podáván po dobu celkem 52 týdnů trastuzumab ve třítýdenních cyklech.
Primárním sledovaným parametrem této studie bylo přežití bez příhody (EFS – event free survival), definované jako progrese při léčbě nebo relaps po operaci nebo úmrtí z jakékoliv příčiny, sekundárně pak byla hodnocena zejména úplná patologická odpověď na léčbu či její bezpečnost a snášenlivost.

Výsledky

Zhodnocením údajů z obou základních ramen studie, tj. žen s HER2-pozitivním nádorem, bylo zjištěno, že až 70 % pacientek léčených trastuzumabem v porovnání s pouhými 50 % žen léčených neoadjuvantně chemoterapií bez trastuzumabu přežívalo bez příznaků onemocnění 3 roky po zahájení léčby. S tím velmi úzce koresponduje i pokles relativního rizika recidivy karcinomu (HR: 0,56; p = 0,006). U nemocných léčených trastuzumabem bylo dosaženo signifikantně vyšší četnosti úplné patologické odpovědi než u nemocných v obou skupinách bez trastuzumabu (obrázek 1). Ještě vyššího rozdílu bylo dosaženo v podskupině žen s inflamatorním karcinomem, když úplné patologické odpovědi bylo dosaženo u 55 % nemocných léčených trastuzumabem ve srovnání s 19 % nemocných s HER2-pozitivním nádorem léčených samotnou chemoterapií a 29 % nemocných s HER2-negativním nádorem. V závěru studie bylo možné v rameni, v němž byl podáván trastuzumab, pozorovat i určitý trend v prodloužení celkového přežívání, k jeho ověření však bude zapotřebí dlouhodobějšího sledování nemocných.
Léčba trastuzumabem byla pacientkami velmi dobře snášena a její bezpečnost z hlediska kardiovaskulárních nežádoucích účinků byla uspokojivá, a to i přesto, že současná aplikace antracyklinů a trastuzumabu byla po dlouhou dobu považována za rizikovou.

Závěr

Neoadjuvantně podávaný trastuzumab společně se standardní chemoterapií u pacientek s HER2-pozitivním karcinomem prsu výrazně přispívá k prodloužení přežití bez příznaků nemoci. Jeho podávání je přitom pacientkami dobře snášeno, a to i přes současné podávání doxorubicinu.

Literatura

Gianni L, Eiermann W, Semiglazov V, et al. Neoadjuvant trastuzumab in patients with HER2-positive locally advanced breast cancer: primary efficacy analysis of the NOAH trial. 2008. 31st Annual San Antonio Breast Cancer Symposium: abstract No 31.

Komentář ke studii

Související články

Neoadjuvantní léčba karcinomu prsu je v posledních letech používaná stále častěji.

Přednáška o výsledcích biologické léčby v České republice podložených daty z klinických registrů a také o financování a hrazení onkologické léčby, zazněla na satelitním sympóziu ve čtvrtek 13. října 2011 v Českém Krumlově. Onkologové plní své sliby, léčí uváženě, výsledky léčby v České republice jsou srovnatelné s výsledky registračních studií, data jsou dokladována v klinických registrech a onkologové predikují počty nemocných.

Pacientky s HER2 pozitivním metastazujícím karcinomem prsu mají nyní novou možnost léčby v 1. linii. Duální blokáda HER2 pertuzumabem v kombinaci s trastuzumabem a chemoterapií je účinnější než blokáda jedním anti-HER2 přípravkem a to při současném zachování kvality života. Přednáška shrnuje výsledky klinických studií s duální blokádou HER2 NeoSphere a CLEOPATRA a pokládá otázky pro klinickou praxi a odpovídá na ně. Můžete si také vyzkoušet, jaký léčebný postup byste zvolili v léčbě tří pacientek s HER2+ karcinomem prsu.