Léčba lymfoproliferací

Přednáška prof. MUDr. Marka Trněného, CSc. přednesená na úvod satelitního sympósia dne 24. června 2010 u příležitosti XXIV.Olomouckých hematologických dnů s mezinárodní účastí.

Přednáška přednesená na úvod satelitního sympósia společnosti Roche s.r.o. shrnuje klíčovou roli rituximabu v léčbě NHL a CLL a pokroky, které byly dosaženy zavedením rituximabu do léčby těchto onemocnění.

TIP: Pro lepší zážitek zvolte režim "Celá obrazovka" (ikonka vpravo dole na liště)

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Poprvé byla monoklonální protilátka použita v roce 1980. A já nevím, jestli jste schopni to číst, ale byla to protilátka, která byla použita proti nespecifikovanému antigenu u pacienta, který měl vysokou lymfocytózu, a popisovalo se snížení počtu leukocytů. To bylo v roce 1980, za 12 let později, v review, které napsalo do Bloodu skupina amerických autorů, tak uzavírali to tak, že to bylo období poměrně malých pokroků, ale že zůstávají optimističtí, že snad v budoucnu se podaří použít monoklonální protilátky, eventuálně samotné nebo v kombinaci, nebo jako radioimunokonjugáty v léčbě lymfoproliferací. CD20 antigen se ukázal jako antigen, který je významný, i když jeho... je významný z hlediska lokalizace, i když jeho přesný význam z hlediska fungování buněk pořád zůstává i dodneška částečně zahalen tajemstvím. Nicméně již v roce 1994, to znamená dva roky po zmíněném review, byla publikována prvá práce s protilátkou IDEC-C2B8, podle mističky, z níž ta protilátka pocházela, nebo z níž byla identifikována v rámci té série testů, a ukázalo se, že to je protilátka, která může mít význam pro léčbu CD20 pozitivních lymfoproliferací. V roce 1997 byla publikována práce, na jejímž základě byl rituximab, Mabthera, registrována. Bylo to u nemocných s nízce maligními lymfomy, a tady vidíte na tom grafu, že u drtivé většiny pacientů došlo ke snížení té nádorové masy, a objektivní odpověď hodnocená tedy tou parciální remisí, redukcí nádorové masy o více než 50 % byla hodnocena u 48 % pacientů. Takže na základě této práce, na základě jejího akceptování příslušnými úřady, se rituximab, Mabthera, dostala k použití. Já bych se zmínil v tomto úvodu jenom u tří základních diagnóz, a to zejména u prací, které byly randomizované, a které tedy jasně demonstrovaly benefit, význam Mabthery pro nemocné. Difúzní velkobuněčný lymfom, přestože ty prvé práce byly zejména u pacientů s indolentími lymfoproliferacemi, tak v roce 2000 na plenárním zasedání Americké společnosti pro hematologii profesor Coiffier prezentoval prvou randomizovanou studii u difúzního velkobuněčného lymfomu, a v podstatě po téměř dvaceti letech snahy zlepšit režim CHOP, to byla revoluce, která ukázala potom později v dalších studiích, že právě ta chemoterapie v kombinaci s imunoterapií přináší signifikantní zlepšení ve smyslu celkového přežití. Jsou to pacienti starší šedesáti let. Totéž platí pro pacienty mladší šedesáti let, kteří mají dobré riziko podle mezinárodního prognostického indexu. Práce prezentovaná v roce 2004. Tady jsou data Kooperativní lymfomové skupiny, která ukazují, že pacienti, kteří byli léčeni pro difúzní velkobuněčný lymfom imunochemoterapií, to je ta jednička, mají nejenom signifikantně zlepšenou dobu do progrese, ale také celkové přežití. Folikulární lymfom... nebudu ukazovat ty křivky, které demonstrovaly, že ten pokrok u folikulárního lymfomu je poměrně velmi malý a že můžeme dělat, co chceme, a v podstatě těm pacientů život nejsme schopni prodloužit... až do doby, než vstoupila na scénu imunochemoterapie, což znamená rituximab plus chemoterapie. Toto je příklad té první studie R-CVP, která ukázala, že R-CVP je signifikantně lepší z hlediska prodloužení doby do progrese i z hlediska celkového přežití. Je zajímavé, že všechny čtyři velké randomizované studie, které byly publikovány, všechny shodně jako poprvé v historii demonstrovaly, že volba chemoterapie, respektive imunochemoterapie v prvé linii, ovlivní osud pacientů ve smyslu zlepšeného celkového přežití. A na to nastoupila otázka udržovací terapie. V roce 2004 prezentoval van Oers výsledky dat z EORTC studie u pacientů s folikulárním lymfomem v relapsu, kde udržovací terapie signifikantně prodlužuje zase celkové přežití, a na letošním ASCU, v roce 2010, prezentoval profesor Gilles Salles velkou studii, první výsledky velké studie, PRIMA studie. Spoluautorem byla také kooperativní lymfomová skupina, a tady konkrétně v zastoupení pana doktora Belady, kterému tímto gratuluji, že rituximab v prvé linii jako udržovací léčba opět signifikantně prodlužuje dobu do progrese. Tady je ta doba sledování krátká, to znamená, tady nebyl prokázán ještě ten benefit z pohledu celkového přežití. A konečně poslední jednotkou je chronická lymfatická leukémie, kde v roce 2008 profesor Hallek za celou skupinu německou, ale i další centra, včetně českých center, ukázal data, že rituximab, fludarabin, cyklofosfamid signifikantně zlepšuje celkové přežití u nemocných s chronickou lymfatickou leukémií. A je to zase poprvé v historii, kdy první linie léčby u chronické lymfatické leukémie prodloužila celkové přežití. Jaké jsou tedy závěry pro ten náš úvod a pro tu naši diskusi? Za prvé, že v rámci indukce imunochemoterapie prodlužuje celkové přežití u těch nejzávažnějších a největších jednotek jak difúzního velkobuněčného lymfomu, tak folikulárního lymfomu, tak u chronické lymfatické leukémie, a že rituximab v rámci udržovací terapie signifikantně prodlužuje přežití u nemocných s folikulárním lymfomem. Na výsledky u pacientů s difúzním velkobuněčným lymfomem a chronické lymfatické leukémie si musíme počkat.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Podívejte se i na další přednášky webcastu Videosympósium k léčbě NHL a CLL.

Související články

Zavedení rituximabu (MabThera) do léčby chronické lymfocytární leukémie (CLL) změnilo pohled na léčbu tohoto onemocnění. Během mezinárodního setkání lékařů MabThera Global Expert Meeting,  které proběhlo v Praze ve dnech 27. - 28.3. 2010, byla značná pozornost věnována roli rituximabu v léčbě CLL. Zde vám nabízíme prezentace přednášejících, kteří se věnovali tomuto tématu.

Signální dráha B-buněčného receptoru není jediná dráha, kterou nádorové buňky využívají ke své existenci a ke své proliferaci. Přednáška se věnuje problematice BCR signální dráhy a s ní související signální dráhy fosfatidylinositol-3-kinázy. Přednáška zazněla v rámci společného sympózia Kooperativní lymfomové skupiny a České skupiny pro CLL. 

Přednáška zazněla na 7. Moravském Lymfomovém Symposiu v Olomouci 28. ledna 2011.