Bezpečnost a účinnost ribavirinu v kombinované léčbě s peginterferonem alfa-2a u vybraných skupin pacientů s chronickou virovou hepatitídou typu C (výsledky studie ML 19387)

Přednáška byla připravena pro satelitní sympózium PEGASYS (peginterferon alfa-2a) v léčbě chronické hepatitidy C, které proběhlo 10. května 2011 v Karlových Varech v rámci Májových hepatologických dnů a shrnuje výsledky studie ML 19387.

 

Do studie bylo zařazeno 370 pacientů s chronickou infekcí virem hepatitidy C (HCV). Průměrný věk pacientů při vstupu do studie byl 37,5 let, převládali muži (52,5%) nad ženami (47,5%). Průměrná hmotnost pacientů byla 75,2 kg (rozmezí 47 kg až 120 kg). Pacienti byli zařazeni do léčebných skupin dle hladiny alaninaminotransferázy (ALT) a přítomnosti současné infekce HIV. Do skupiny A (zvýšená hladina ALT bez přítomnosti infekce HIV) bylo zařazeno celkem 335 (90,5%) pacientů, do skupiny B (normální hladina ALT bez přítomnosti infekce HIV) bylo zařazeno celkem 35 (9,5%) pacientů. Do původně uvažované skupiny C (pacienti s infekcí HIV) nebyl zařazen žádný pacient, proto se s touto skupinou dále statisticky nepracovalo. Nejčastější byla infekce genotypem 1 (80,9%).

Pacienti byli léčeni pegylovaným interferonem alfa-2a (Pegasys®) ve standardní dávce 180 jug 1 x týdně podkožně a ribavirinem (Copegus®) v dávce 800-1200 mg denně (podle genotypu viru a hmotnosti pacienta vždy rozděleně do 2 denních dávek po 12 hodinách).

Setrvalé virologické odpovědi (SVR), definované jako negativní HCV RNA v séru 24 týdnů po ukončení léčby, dosáhlo (54,5%) pacientů infikovaných genotypem 1, z toho 54,3% ve skupině A, 57,1% ve skupině B (bez statisticky významného rozdílu). Zastoupení pacientů infikovaných jinými genotypy HCV bylo tak malé, že nebylo možné statistické zhodnocení. Jako hranice mezi nízkou (LVL) a vysokou (HVL) vstupní virémií byla stanovena hladina HCV RNA v séru 800 000 IU/ml. Nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly v dosažení SVR u pacientů infikovaných genotypem 1 s LVL (59%) a HVL (51%). Časné virologické odpovědi (EVR), definované jako vymizení HCV RNA ze séra či pokles její hladiny o nejméně dva dekadické logaritmy po 12 týdnech léčby, dosáhlo u 306 (82,7%) pacientů.

Celkem u 52 pacientů byla provedena během léčby změna dávky léku Pegasys® - u 49 (94,3%) pacientů ze skupiny A a u 3 (5,7%) pacientů ze skupiny B, a u 53 pacientů byla nutná změna dávky léku Copegus® - u 46 (86,8%) pacientů ze skupiny A a u 7 (13,2%) pacientů ze skupiny B). Celkem bylo zkoušejícími lékaři hlášeno 433 nežádoucích účinků (NÚ) léčby u 205 (55,4%) pacientů, 165 (44,6%) pacientů bylo bez NÚ. Nejvíce pacientů - 93 (45,3%) mělo pouze jeden NÚ, u jednoho pacienta (0,5%) se vyskytlo celkem 10 NÚ. Nejčastějšími NÚ byly anémie (23,2%) a neutropenie (19,4%). Léčbu předčasně ukončilo 80 (21,6%) pacientů. Nejvíce - 25 (31,6%) - z důvodu špatné spolupráce, 9 pacientů (11,4%) kvůli přetrvávající pozitivitě HCV RNA během léčby.

Studie potvrdila vysokou účinnost léčby kombinované léčby léky Pegasys® a Copegus® v běžné klinické praxi. Rovněž charakter a frekvence výskytu nežádoucích účinků léčby byla srovnatelná s výsledky mezinárodních multicentrických klinických studií.

Související články

Prezenatec podává přehled v současnosti platných tuzemských a zahraničních guidelinů léčby chronické HCV infekce.

Dnes je  první volbou v terapii chronických virových hepatitid  pegylovaný interferon (jako monoterapie u VHB, v kombinaci s ribavirinem u VHC). Léčba je časově omezená, proti konvenčnímu IFN větší účinnost, menší vedlejší účinky, větší komfort pro pacienty.

Prezentace přináší závěry pro kompenzovanou a dekompenzovanou cirhózu.