Lymfomy. Chronická lymfatická leukémie

Úvodní přednáška Edukačního sympózia Kooperativní lymfomové skupiny a České skupiny pro chronickou lymfocytární leukémii se věnuje především historii lymfomů a chronické lymfatické leukémie, od prvních popisů v 19. století, přes historii klasifikací až po historii léčby těchto onemocnění. Jaká byla cesta v léčbě lymfomů, od jejího začátku v roce 1902, kdy byla poprvé popsána radioterapie, až po rok 1988, kdy byla publikována první práce popisující výsledky léčby s rituximabem.  

TIP: Pro lepší zážitek zvolte režim "Celá obrazovka" (ikonka vpravo dole na liště)

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Dobrý den, dámy a pánové. Dovolte mi, abych vás přivítal na našem dnešním sympoziu, které organizujeme spolu s Českou skupinou pro chronickou lymfatickou leukémii. My jako Kooperativní lymfomová skupina, ale lidi to jsou pořád titíž. Když jsem přemýšlel, co říct úvodem, tak jsem si řekl, že jsme tam sice napsali patnáct let, ale že ta historie je trochu delší. Tak jsem si řekl, že Vás zavedu do trošku delší historie. A takový první skutečný popis - to v roce osmnáct set třicet dva popsal Hodgkin. A pak se objevovala nejrůznější jména. V roce čtyřicet pět Virchow použil slovo leukémie, v roce padesát pět se objevil termín lymphoadenoma, poprvé v roce osmnáct set sedmdesát jedna použil Billroth jméno maligní lymfom. První folikulární lymfom jaksi dokladovaný i histologicky byl popsán v roce devatenáct set dvacet pět. Na to navázala - to co všichni máme rádi - nekončící řada klasifikací, která byla nejprve založena mikroskopicky, jenom histologicky a takový velkým přelomem byl rok devatenáct set sedmdesát pět, kdy pánové Kohler a Milstein publikovali v Nature metodu na výrobu monoklonálních protilátek, a to již ovlivnilo to naše poznání. A samozřejmě to HUGO, to je projekt na mapování lidského genomu, který byl slavnostně ukončen v roce dva tisíce, to také, takže v roce devadesát tři byla publikována již klasifikace založená na imunofenotypizaci, REAL, provizorní klasifikace a teď se pohybujeme v klasifikaci WHO. Jak jsme na tom s léčbou? Röntgen v roce osmnáct set osmdesát šest popsal rentgenové paprsky, devatenáct set jedna poprvé popsáno použití rentgenu v léčbě nádorů, v roce devatenáct set dva poprvé v léčbě lymfomů. To je obrázek z té práce. Pak po druhé světové válce se objevil boom nových léků a kdybyste se podívali na to období kolem roku šedesát, tak vidíte, že to bylo období srovnatelné s obdobím, které zažíváme po padesáti letech - to znamená s obdobím monoklonálních protilátek, kdy se objevilo několik léků, které používáme dodnes. Zajímavé je, že druhý popis v literatuře použití chlorambucilu vycházel z pera profesora Libánského a spoluautorů v roce padesát sedm. Další přelom, rok šedesát devět, kdy byl popsán adriamycin a velmi brzy na to režim ACOP, kombinovaná chemoterapie, v roce sedmdesát tři poprvé použita. A toto jsou první křivky, které jsem našel, z publikace z roku devatenáct set sedmdesát pět. Byla to společná publikace MD Anderson (tehdy to tam ještě nebylo MD Anderson) a Bethesdy. A jenom aby Vás neklamala ta křivka, tak to je sledování jenom jednoho roku. Na ose x je jenom jeden rok. Na to samozřejmě navazovalo již studium a testování nových léků, ale v roce devadesát tři stále CHOP a můžeme říci, že dodnes stále tento režim nebyl ničím dramaticky překonán. Vracím se k roku sedmdesát pět, produkce monoklonálních protilátek a již o pět let později je poprvé popsáno použití Nadlerem a spolupracovníky, kdy v tom titulu článku je nazvána séroterapie poprvé použití ještě tehdy protilátky proti nějakému antigenu na B-buňkách. V roce devadesát tři před dvaceti lety byla zahájena fáze jedna klinické studie s látkou, která se jmenovala C2B8 podle políčka, kde byla detekována. V roce devadesát čtyři publikována a v roce devadesát osm, před patnácti lety byla publikována první práce, která popisovala účinek terapie u relabujících indolentních lymfomů. A v roce dva tisíce na American Society of Clinical Hematology Coiffier přednáší výsledky srovnání režimů CHOP versus R-CHOP. Takže to je jenom stručná historie do té doby, než jsme začali Mabtheru používat. A ty dnešní přednášky těch významných představitelů v oblasti lymfoproliferativních chorob Vás provedou tou historií a ukážou, kam půjdeme dál. Toto jsou jenom data, která jsou z českého registru. Tedy ne z českého registru, je to z NORu a z ÚZISu, mortalitní data jsou ze Státního statistického úřadu. Vidíte, že incidence stoupá, ale tady v roce dva tisíce se najednou začíná otáčet křivka mortality u nonHodgkinových lymfomů. A dovolte mi, když už tady máme ten příběh, abych já Vám také pověděl jeden svůj osobní příběh. V roce devatenáct set devadesát pět, téměř před dvaceti lety jsme diagnostikovali maligní lymfom u tehdy dvacetiletého studenta Vysoké školy zemědělské. Tehdy, přestože již v roce devadesát tři publikoval Fischer tu práci, tak my jsme používali tehdy ProMACE-CYTABOM. Ten pacient se dostal do parciální remise podle CT samozřejmě, takže jsme ho transplantovali. V roce devadesát pět byla publikována prvá práce o významu transplantací, randomizovaná studie. A dostal radioterapii, dostal se do kompletní remise. Nicméně za dva roky, za dva a půl roku došlo k prvnímu relapsu v ozařované oblasti a my jsme tady stáli před otázkou, co s tímto pacientem. Zvolili jsme metodu, která není úplně standardní. Dostal záchranný platinový režim a podruhé jsme ho odtransplantovali. A dostal se do druhé kompletní remise, aby za rok poté zrelaboval potřetí. A já tehdy, když jsem za ním byl, když jsme to probíhali, tak on mi říkal, že ví, že se uzdraví. Ono to má ještě další části, ten příběh je poměrně dost košatý, nebudu tím zdržovat. Nicméně po imunochemoterapii, byl to jeden z prvních pacientů, u kterého jsme použili rituximab, ten pacient se dostal do kompletní remise a v listopadu dva tisíce dvanáct, to znamená prakticky před půl rokem jsem měl tu příležitost, že jsem mu mohl odasistovat promoci na lékařské fakultě, protože on se potom rozhodl, že bude studovat lékařskou fakultu. Vystudoval a teď začal pracovat jako praktický lékař - nebo začal se vzdělávat jako praktický lékař. Takže to jenom takový můj osobní příběh s tím, jak jsme začínali s rituximabem. Já Vám děkuji za pozornost. Když jsme u té historie, toto je historická fotografie z roku dva tisíce pět. Máme i novější, ale já jsem si říkal, že zůstanu při krásném počasí, jako máme tady v Olomouci...

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Podívejte se i na další přednášky webcastu Lymfomy a chronická lymfocytární leukémie - webcast.

Související články

Význam měření minimální reziduální nemoci pro terapii CLL: Je připraveno pro využití v „prime time”?

Připravili jsme pro vás překlad článku o významu měření a metodách detekce minimální reziduální nemoci pro léčbu chronické lymfocytární leukémie. Článek byl publikován v časopise Hematology/Oncology Clinics of North America a je k dispozici ke stažení.  

Hematoonkologičtí pacienti patří mezi léčebně a ošetřovatelsky velmi rizikové. Během dvouměsíční léčby akutní leukemie dochází u poloviny pacientů k významnému a u téměř pětiny k velmi významnému poklesu (nad 10 %) hmotnosti za měsíc a rozdíl průměrných hmotností na začátku a na konci hospitalizace je 6,6 kg. V případě alogenní transplantace dochází k podobným poklesům cca u stejné části pacientů a měsíční rozdíl průměrných hmotností je 4,6 kg. Nálezy nutno považovat za významné s rizikem nadbytečného odbourávání svalové hmoty. 

V léčbě lymfoidních malignit je třeba se zaměřit nejen přímo proti nádoru, ale věnovat pozornost také mikroprostředí. Přednáška zazněla v rámci společného sympózia Kooperativní lymfomové skupiny a České skupiny pro CLL.