Nové výzvy v léčbě nemocných s chronickou lymfocytární leukémií

Přednáška, která zazněla na úvod satelitního sympózia společnosti Roche s názvem GAZYVARO – Nová možnost léčby CLL, uvádí problematiku chronické lymfocytární leukémie, seznamuje s věkovým rozložením nemocných, očekávanou délkou přežití a komorbiditami.  

TIP: Pro lepší zážitek zvolte režim "Celá obrazovka" (ikonka vpravo dole na liště)

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych vás jménem předsednictva přivítat na satelitním sympóziu firmy Roche. Je to vlastně druhý díl ze čtyřdílného seriálu dnešního věnovaného problematice chronické lymfocytární leukémie a máme před sebou 3 přednášky našich renomovaných speakerů, takže myslím, že se máme na co těšit. Já bych na úvod si dovolil jenom několik diapozitivů, které by nás uvedly do té problematiky. Tady ještě finanční prohlášení o spolupráci s farmaceutickými firmami. Rád bych zdůraznil, že ani já ani tady mí kolegové jsme od žádné z těchto firem neobdrželi drahé kabelky nebo šperky z Pařížské ulice, tak jak jsme tomu byli svědkem třeba v politice, ale my nejsme politici, my makáme, takže toto nehrozí. Takže chronická lymfocytární leukémie, už to slyšíte asi po xté, ale je onemocnění převážně starších pacientů. Medián věku v době diagnózy je zhruba 65-72 let, záleží na tom, odkud se podíváme, kde jsou ty analýzy. Tady je třeba analýza z naší kliniky, za posledních zhruba 14 let jsme měli medián v době diagnózy kolem 69 let. Co je důležité si uvědomit, že většina pacientů na začátku léčby vůbec nejsou léčeni a trvá u některých pacientů poměrně hodně dlouho, než k té léčbě dospějí. Z literatury víme, že medián období do léčby první linie se pohybuje kolem 6ti let, takže musíme k tomu samozřejmě přičíst tento údaj k tomu věku v době diagnózy, pak se teprve dostáváme na věk nebo medián věku, při kterém ten pacient zpravidla dospěje k léčbě. A teď to srovnejte s těmito čísly, největší v podstatě nebo veškeré randomizované studie v první linii u CLL za posledních dejme tomu 10 let a vidíte, že co se týče mediánu věku v jednotlivých léčebných ramenech, tak naprostá většina těch studií se vůbec ani nepřiblížila k těm věkovým charakteristikám té běžné CLL populace, s jednou výjimkou v minulosti a teď naštěstí začíná konečně zájem v podstatě farmaceutických firem, ale i je to naše chyba lékařů, kteří se staráme o CLL, že ten zájem o starší pacienty nebyl doposud tak výrazný. Očekávaná délka přežití, to je věc, která je trošičku matoucí. Asi většina z nás ví, že při narození v České republice mají muži pravděpodobnost přežití kolem nebo dožití se kolem 75 let, ženy o něco více. Ale teď, když se podíváme na situaci, kdy se člověk se dožije 75 let, tak vidíte, že tady u mužů už není 0, že prostě došel na konec své životní dráhy, ale pokud se pacient dožije 75 let, tak samozřejmě, řekl bych, přežije nebo vyhne se třeba závažným onemocněním, na která by mohl zemřít. A vidíte, že má pravděpodobnost, že se může dožít téměř 10ti let dalších a u žen je to více než 11,5 let. Čili často my bereme v úvahu pouze tuto záležitost a tím pádem očekávané přežití u starších pacientů je podceňováno. Čili pokud se podíváme na léčbu u pacienta, který dospěje k léčbě a je mu 77 let, tak neměli bychom to brát tak, že pacient měl v podstatě pravděpodobnost, že se dožije 75 let, to znamená už měl být 2 roky po smrti, to znamená léčebně v podstatě s ním nebudeme nejlépe dělat nic. Takže toto je potřeba brát v úvahu. Na druhou stranu toto jsou data pro průměrnou populaci, takže nemůžeme to zase vzít z toho opačného konce a říct, že pacient, kterému je 80 let a je indikován k léčbě CLL, že přežije těch 7 let. To pravděpodobně už bychom si zase příliš fandili. Druhá věc, která, kromě věku, nás velice zajímá, jsou přidružená onemocnění. Z této analýzy z Mayo Clinic vidíte, že už v době diagnózy většina pacientů, naprostá většina, má významné přidružené choroby. A dokonce téměř polovina závažné - jako je ischemická choroba srdeční, diabetes mellitus a tak dále. Na těchto 2 grafech vidíte, že buď počet, to je tento graf, nebo závažnost komorbidit, to je tento graf, v některých analýzách měly významný vliv na celkové přežití, to znamená významně zkracovaly celkové přežití pacientů. A to samozřejmě znamená, že je to i z toho důvodu, že pacienty, kteří jsou starší a mají významné komorbidity, nemůžeme léčit úplně stejně jako mladé pacienty, protože ta toxicita intenzivních režimů jako FCR je často nepřijatelná. A poslední věc, o kterou bych se s vámi chtěl podělit, je, že právě CLL zkracuje přežití též u starších nemocných. Toto je opět analýza z Mayo Clinic, zde je v podstatě projektované přežití neselektované populace a tady vidíte přežití jejich pacientů. Toto byl věk v době diagnózy 65-74 let. U starších pacientů - tam už ta "p" hodnota nevyšla, ale vidíte, že ty křivky se také jednoznačně rozvírají. Takže na toto bychom měli myslet při vlastně zvažování, jak léčebně naložit s pacienty staršími a potřebujeme tedy nové účinnější, ale také zároveň bezpečné léčebné postupy. A o těch se dozvíte v následujících přednáškách.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Podívejte se i na další přednášky webcastu GAZYVARO – Nová možnost léčby CLL - webcast.

Související články

Hematoonkologičtí pacienti patří mezi léčebně a ošetřovatelsky velmi rizikové. Během dvouměsíční léčby akutní leukemie dochází u poloviny pacientů k významnému a u téměř pětiny k velmi významnému poklesu (nad 10 %) hmotnosti za měsíc a rozdíl průměrných hmotností na začátku a na konci hospitalizace je 6,6 kg. V případě alogenní transplantace dochází k podobným poklesům cca u stejné části pacientů a měsíční rozdíl průměrných hmotností je 4,6 kg. Nálezy nutno považovat za významné s rizikem nadbytečného odbourávání svalové hmoty. 

Q-Lite je projekt České skupiny pro chronickou lymfocytární leukémii (ČS CLL), který se věnuje pacientům, kteří z různých dúvodů nemohou podstoupit standardní léčbu své choroby imunochemoterapií ve plné dávce.

Přednáška Bc. Klepárníkové z Interní hematoonkologické kliniky FN a LF MU Brno zazněla na 1. Psychoonkologickém sympóziu v září 2010 v Brně. Přednáška se zabývá povoláním zdravotní sestry a zátěžovým situacím, ve kterých se sestry a pacienti ocitají na hematoonkologické JIP.