Parkinsonova choroba a řízení automobilu

Přednáška představuje výsledky společného projektu Dopravní fakulty ČVUT a Neurologické kliniky III. Lékařské fakulty UK zabývajícího se nalezením a ověření metod pro posouzení řidičských schopností řidičů s Parkinsonovou chorobou. Pacienti jsou si svého handicapu vědomi a vyrovnávají se s ním opatrnější jízdou. Pro mnoho z nich znamená ztráta řidičského průkazu také ztrátu zaměstnání, a proto jsou neurologové velmi opatrní při konečném rozhodnutí. 

Cílem projektu je nalezení a ověření metod pro posouzení řidičských schopností řidičů s Parkinsonovou chorobou. Ve spolupráci s neurologickou klinikou III. Lékařské fakulty UK byla provedena úvodní měření na simulátoru, která ukázala, že mnozí parkinsonici zapadají do clusteru zdravých jedinců. Dokázali své nedostatky kompenzovat a nebyl tak prokázán důvod pro ztrátu řidičského průkazu.

TIP: Pro lepší zážitek zvolte režim "Celá obrazovka" (ikonka vpravo dole na liště)

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

V následující přednášce bych se chtěl zmínit o dosti zvláštní spolupráci mezi lékaři a dopravními odborníky, která se týká posuzování řidičských schopností u pacientů postižených Parkinsonovou chorobou. Parkinsonova choroba je choroba, kterou trpí každý tisící člověk u nás. Je to zhruba jedno promile obyvatelstva. Parkinsonova choroba se projevuje spíše u starších lidí a díky stárnutí obyvatelstva začíná být jaksi čím dál více rozšířena. Pacienti parkinsonici ztrácejí postupně pohyblivost. A ta pohyblivost začíná většinou u dolních končetin a ti pacienti parkinsonici začínají špatně chodit a jsou čím dál více odkázáni na dopravu pomocí automobilu. S postupující nemocí ale dochází i ke ztrátě správného ovládání a koordinace horních končetin, a tím tedy i k tomu, že ten řidič parkinsonik může ohrožovat silniční provoz. Pro lékaře, kteří rozhodují o tom, jestli ten parkinsonik může ještě řídit, nebo nemůže dále řídit, je velmi obtížné rozhodnutí, že mu zakážou další řízení. Tím jaksi toho parkinsonika odkážou k nehybnosti, ale musí zase brát v úvahu, kdyby ohrozil ostatní účastníky silničního provozu, nejen sebe. A díky tomu byl rozjet výzkumný program, který se snaží najít pomocí automobilového simulátoru na dopravní fakultě, jak najít kritéria nebo jak najít testy, podle kterých by lékař mohl rozhodnout: "Tak teď už dál nemůžu nechat toho pacienta řídit, teď už skutečně toho musí nechat." Takže vycházíme z toho, jak ten pacient dokáže udržet automobil na rovné silnici. Většina těch parkinsoniků, kteří se obtížně pohybují, dokáží velmi dobře řídit a prakticky ten automobil bezvadně udrží na rovné silnici. Tady je příklad toho řízení automobilu, tedy to je příčná poloha toho automobilu v dopravním pruhu. Na vodorovné ose je ujetá délka, vzdálnost a na příčné ose je poloha automobilu vynášená od pravého okraje vozovky v metrech. A je vidět, že ten řidič několikrát vyjel do protisměru a jednou dokonce vyjel z toho dopravního pruhu o více než metr vpravo mimo vozovku, což by na mnohých vozovkách znamenalo havárii. Ale jinak ten automobil udržuje v tom dopravním pruhu celkem dobře. Tady se totiž při tom řízení uplatňuje celá řada zpětných vazeb. Ten řidič jaksi udržuje globální směr toho automobilu podle svého pohledu, který má zaostřený na bod dotyku tečny k vnitřnímu oblouku té vozovky ve vzdálenosti asi sedmdesáti osmdesáti metrů. A dál to hlídá další zpětná vazba podle periferního vidění, kdy vnímá krajnice té vozovky nebo dopravní pruhy. Tady je porovnání řízení toho pacienta parkinsonika s jiným parkinsonikem, kterého nedokážeme podle té trajektorie odlišit od zdravého řidiče. Tady ten parkinsonik, který je poměrně dosti postižený, řídí jako naprosto zdravý řidič. Během žádné situace během toho experimentu nevyjel z toho dopravního pruhu a udržuje ten automobil perfektně v tom dopravním pruhu. Ta trajektorie automobilu nese ale poměrně málo informace o tom, jak jsou ty motorické nebo neuromotorické vlastnosti toho pacienta poškozeny tou chorobou. Mnohem více informací získáme přímou analýzou chování servomechanismu oko-ruka. Ten řidič funguje v tom automobilu vlastně jako regulátor. Reguluje polohu toho automobilu na té silnici a ten regulátor polohy je tak zvaný servomechanismus. A to provádí tím, že vnímá polohu toho automobilu na základě toho optického vjemu. Jeho mozkové struktury analyzují scénu před tím automobilem a na základě polohy toho automobilu vydávají nějaké rozhodnutí pro svaly v ruce, které natáčejí volant tak, aby se ten automobil vrátil do středu toho dopravního pruhu. Čili my bychom pro tu analýzu toho chování servomechanismu oko-ruka potřebovali vyloučit dynamiku automobilu a zkoumat vlastně jenom vlastnosti toho řidiče. A to můžeme udělat snadno bez simulátoru. Můžeme to udělat pomocí prostého sledování bodu na obrazovce, kde ten řidič sleduje ten bod pomocí volantu. Tady je vidět uspořádání toho experimentu. Na obrazovce vidí řidič požadovanou polohu, to je ten zelený terčík, a na tu požadovanou polohu má dojet tím kurzorem, který ovládá volantem, to je ten bílý křížek. A my necháme řidiče chvilku sledovat ten bod, ten bod se náhodně pohybuje, skáče po té obrazovce v jednom směru, tedy vodorovně jenom. Skáče náhodnými skoky po celém prostoru té obrazovky. A když vyneseme polohu toho bodu v závislosti na čase, tak dostaneme takovéto závislosti, kterým se v regulační technice říká přechodové charakteristiky. A ty přechodové charakteristiky jsou rozloženy okolo nějaké průměrné přechodové charakteristiky a přibližně jsou tvořeny nějakým exponenciálním průběhem. Takle vypadá ten soubor přechodových charakteristik. Tady je kolem čtyřiceti těch přechodových charakteristik, které během asi pěti minut ten zkoušený řidič na tom experimentu zaznamená. Provedeme-li z těch čtyřiceti přechodových charakteristik průměr, dostaneme nějakou takovouto průměrnou přechodovou charakteristiku. A ta přechodová charakteristika nám nese spoustu informací o chování toho řidiče. Nalezneme tam čistě mentální část. Například to, co tam máme označeno jako Td, tak zvané dopravní zpoždění, to je doba, která je potřebná na vnímání té scény, její analýzu a rozhodnutí, co má ta ruka dělat. A teprve po skončení tohoto dopravního zpoždění začínají docházet signály k těm svalům, které pohybují tou rukou, prsty a tak dále. A ze začátku je ten pohyb tvořen takzvanou balistickou složkou. To je naučený pohyb, ten řidič ty kompenzační pohyby dělá podvědomě, baví se, sleduje krajinu a tak dále a nevnímá to, že udržuje ten automobil na silnici. A část těch pohybů je tvořena tedy tou naučenou navyklou kompenzací - a to je ta takzvaná balistická složka. A zhruba v polovině té přechodové charakteristiky, tam, kde dochází ke změně v křivosti, tam, kde je takzvaný inflexní bod, se začíná uplatňovat takzvaná kompenzační složka. To oko funguje jako zpětná vazba a dochází tady ke zpětnovazebnímu řízení. A ten řidič se snaží upravovat ty pohyby tak, aby dosáhl toho požadovaného cíle. Aby tedy ten bod posunul na ten terčík, kde se zrovna nachází. A z toho jaksi můžeme určit spoustu vlastností toho řidiče. Vidíme, že u těch pacientů parkinsoniků se výrazně prodlužuje to dopravní zpoždění, to nervové zpracování toho obrazu trvá déle, je pomalejší i ta svalová reakce na to a tak dále. A na dalším obrázku je vidět, jak vypadají ty přechodové charakteristiky u dosti postiženého parkinsonika. Většina těch přechodových charakteristik vypadají jako u zdravého člověka, ale vyskytují se tam přechodové charakteristiky s velkým dopravním zpožděním. Je tam třeba dopravní zpoždění jeden a tři čtvrtě vteřiny, kdežto u zdravého člověka se to dopravní zpoždění pohybuje okolo tři sta až čtyři sta milisekund. Ten pacient má velké potíže s dosažením toho ustáleného stavu. Tam se uplatňuje ten parkinsonský třes. Některé ty náběhy těch přechodových charakteristik jsou velmi pomalé a kdyby takhle ten parkinsonik kompenzoval tu výchylku toho automobilu, tak ho nestačí dostatečně rychle vrátit zpátky a ten automobil vyjede ze silnice. A celou řadu dalších rysů na tom můžeme rozpoznat. Jak již jsem řekl, z těch charakteristik je vidět velké dopravní zpoždění, jsou tam vidět nějaké zákmity na té přechodové charakteristice a je tam vidět neschopnost toho pacienta dosáhnout ustáleného stavu. Ten bod se neustále pohybuje okolo toho terčíku s velkým rozkmitem, to je ten parkinsonský třes, ten tremor, který ovlivňuje ten ustálený stav. A je tam dále vidět pomalý náběh té přechodové charakteristiky, což by při řízení mohlo způsobit, že snaha o navrácení toho automobilu do správného směru by probíhala velmi pomalu a mezi tím by ten automobil mohl vyjet ze silnice. Na základě těch změřených přechodových charakteristik můžeme konstruovat jednoduchý test, kterým by šlo testovat řidičské schopnosti toho parkinsonika. Když tady vybereme z těch změřených přechodových charakteristik ty, které jsou blízké tomu chování zdravého řidiče, tak můžeme z té průměrné přechodové charakteristiky z nich spočítané zrekonstruovat nebo vypočítat dráhu, když by se řidič potřeboval vyhnout nějaké překážce na silnici. Budeme předpokládat, že ten řidič se pohybuje po rovné silnici rychlostí osmdesát kilometrů za hodinu a dvacet metrů před ním vyjede na silnici automobil a vytvoří dva metry širokou překážku v tom dopravním pruhu a ten řidič se musí vyhnout. Nestačil by za těch dvacet metrů zabrzdit. Jediné řešení je vyhnout se té překážce. A předpokládáme, že ten řidič nemůže udělat větší pohyb volantem než pět stupňů, řekněme, s ohledem na smyk při té rychlosti a tak dále. Takže na základě té přechodové charakteristiky můžeme pro každého řidiče zkonstruovat trajektorii, jak by se té překážce vyhýbal. A tady máme naznačen, na tomto obrázku, průběh, jak se vyhýbají starší řidiči. Tady byli vybráni pro experimenty řidiči senioři od šedesáti do osmdesáti sedmi let, protože většina těch pacientů parkinsoniků se právě pohybuje v tomto věkovém rozmezí, aby byli srovnáváni s řidiči stejné věkové kategorie a ne s mladými řidiči, kteří mají podstatně rychlejší reakční dobu. Tady je vidět, že těch deset nebo kolik je tam řidičů se bohatě stačilo vyhnout té překážce a je vidět, že zdaleka neměl nejhorší chování ten nejstarší řidič. Tam jsou ti řidiči označeni iniciálami a rokem narození, takže lze najít tu křivku, která odpovídá tomu nejstaršímu řidiči a ta se kupodivu nachází někde uvnitř toho pole těch probandů. Takže zdravý řidič se stačí vyhnout té překážce. A pokud by u těch parkinsoniků byla podstatně delší reakční doba i podstatně pomalejší svalové pohyby při vyrovnání toho pohybu, tak ten test bude vypadat jako na následujícím obrázku, kde máme to vyhýbání pro skupinu dosti postižených parkinsoniků. A tam je vidět, že pouze jeden z těch pacientů by tu překážku těsně minul a ostatní by nezareagovali dostatečně rychle, aby se té překážce vyhnuli. Toto je tedy velmi jednoduchý test, který nevyžaduje ani použití toho simulátoru. A pomocí toho testu se dá sledovat třeba, jak se vyvíjí ty řidičské schopnosti nebo tedy vlastnosti toho servomechanismu oko-ruka, které jsou nejdůležitější pro řízení, jak se tyto schopnosti vyvíjí s pokračováním toho onemocnění. Tady je řidič, u kterého byly prováděny ty testy zhruba s roční a myslím jednou dvouroční prodlevou, a je vidět, jak se postupně zmenšuje ta rezerva, se kterou se dokáže té překážce vyhnout. A mohlo by to posloužit jako test pro neurology, který by umožňoval říct: "Teď už se blížíme té oblasti, kdy by ten pacient řídit neměl a kdy by se už nedokázal vyrovnat s takovýmito situacemi na silnici." Děkuji za pozornost.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Související články

Přednáška zazněla na Pracovním setkání onkologů a chirurgů (nejen) Jihomoravského kraje a přináší přehled perkutánních a intravaskulárních metod a jejich užití v léčbě  metastazujícího karcinomu kolorekta.  

Onkologové, chirurgové, radiologové a další odborníci se sešli v Kroměříži - pozvánka na webcast

V pátek 20. září se v Kroměříži  konal již pátý ročník Pracovního setkání (nejen) onkologů a chirurgů (nejen) Jihomoravského kraje. Stejně jako v předchozích letech i zde jsme byli s kamerou a připravujeme pro vás zveřejnění všech přednášek. Zatím si poslechněte videopozvánku pana profesora Kaly za chirurgy a pana profesora Vyzuly za onkology. Webcast z pracovního setkání najdete na portálu MojeMedicina 8. října 2013.   

Ročně dojde k více než 6 miliónům dopravních nehod. Příčinou 30% dopravních nehod je únava řidičů. Jaké jsou možnosti indikace únavy řidičů a včasného varování před mikrospánkem, když jediné přímé měření únavy je pomocí PET