Restaging karcinomu rekta - Kulatý stůl

Součástí pracovního setkání onkologů a chirurgů byl i kulatý stůl zabývající se restagingem karcinomu rekta, u kterého je po neoadjuvanci snížena specificita a senzitivita všech metod. 

TIP: Pro lepší zážitek zvolte režim "Celá obrazovka" (ikonka vpravo dole na liště)

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Tak nyní se dostáváme velice krátce k restagingu, kde je ale dramaticky jiná situace, protože samozřejmě je to souhrn té radiochemoterapie. Já se znovu ptám po panu profesorovi Šlampovi, jestli už se zde objevil? Tak já poprosím pana doktora Burkoně, aby šel za mnou asi a aby se pokusil v Rámci kulatého stolu pana profesora Šlampu trošičku nahradit, kdyby na něho byly cíleny dotazy. Pojďte si k nám tady sednout ke Kulatému stolu, který není kulatý. Čili Vlastíku souhlasíš s tím? Chceš to nějak komentovat? Ještě jsem chtěl, my jsme vydali standardy vyšetření. Jsou na webových stránkách Radiologické společnosti, ty protokoly na vyšetření, ta sekvence atd. Ty standardy se týkají pooperačních vyšetření. Ten problém je, že v podstatě žádná z těch zobrazovacích metod, jen vyšší zánět, vazivo a OCD. Je jakási naděje difúze, kdy difúze vlastně v hodnotě podle množství vody, dá se říci, volné a podle nastavení těch parametrů té difúze, které my třeba používáme, standardně se používá jeden, my používáme tři různé difúze, což prodlužuje, myslím, to vyšetření, protože jedna sekvence trvá třeba deset minut, tak porovnání vývoje těch obrazů té difúze, jestli při zvyšujícím se čísle ta bílá tmavne nebo netmavne, tak se dá odhadnout, jestli ta tkáň je nádorová. Tak zdá se, že ta difúze dnes spolu s PET/CT, s některými typy radionuklidů, je daleko nejlepší metoda k odlišení nebo k restagingu. Potíž je, že ta specificita je strašně nízká, to znamená, pokud ten restaging je ve smyslu: "zmenšilo se to", tak je to v pohodě, pokud ten restaging je T2, když to předtím byla T3, tak jsme bez šance. Já to mohu určitě potvrdit, protože zatímco, jak už jsem říkal, že je velice dobrá korelace a my to společně sledujeme, naše pracoviště, a vyhodnocujeme resekáty versus prostě ten staging, takže u těch pacientů, protože neměli neoadjuvanci, tak v podstatě ten staging se kryje téměř vždy s tím resekátem, tak u toho restagingu to je opravdu hodně jinak, hodně jinak. A je to tak, že samozřejmě to má určité konsekvence. Nicméně restaging se zase probíral na těch fórech, o kterých jsem hovořil a o čem se diskutuje, tak se diskutuje o dvou věcech - o míře restagingu a o době restagingu. Ještě před dvěma lety bychom tady asi hovořili o tom dělat restaging za 4 týdny po skončení neoadjuvance a operaci za 6 týdnů, názory se změnily, operace se doporučuje až za 8 týdnů po skončení neoadjuvance, to znamená ten restaging se dostal do sedmého týdne a Habr-Gama tlačí dále na pilu a už to chce posunovat po dvanáctém týdnu, ovšem Habr-Gamě nebo Sao Paulu jde o to, aby dosáhlo co největšího procenta complete response a nám tedy zatím jde o to, abychom docílili samozřejmě co nejlepšího restagingu, tak aby ten pacient měl naději na co nejradikálnější chirurgický výkon. Ale je možné, že také se ten názor ještě změní. Chtěl bych zase říci, těch let nikdo nemáme tolik, aby nemohli ti pacienti ten restaging podstoupit rovnou v rámci multioborové komise. A je to tak, že i když my si myslíme, že už ty magnety umíme dobře číst, tak když tam bude vedle nás kolega a radiolog, tak prostě uvidí tam něco, co třeba jsme přehlédli, takže i z toho důvodu. O čem se tedy diskutuje, jestli provádět vždy v rámci restagingu i celkový restaging. A závěr jednoho z fóra, že jsme vlastně ten blok připravovali společně, tak jsme trošičku byli konzultováni, jestli je to opravdu nutné a my si myslíme, že to je nutné, že nestačí lokální restaging, že musí být celý.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Podívejte se i na další přednášky webcastu Pracovní setkání onkologů a chirurgů 2014 - webcast.

Související články

Úvodní přednáška bloku s kazuistikami byla zaměřena na důležitost předoperačního stagingu u pacientů s tumorem rekta.  

Přednáška zazněla na Pracovním setkání onkologů a chirurgů (nejen) Jihomoravského kraje a přináší přehled perkutánních a intravaskulárních metod a jejich užití v léčbě  metastazujícího karcinomu kolorekta.  

Radioterapie snižuje riziko lokální recidivy a má pozitivní vliv i na celkové přežití. Předoperační konkomitantní chemoradioterapie působí i na vzdálená metastatická ložiska a má lepší léčebné výsledky než samostatná radio- či chemoterapie. Přednáška hovoří o indikacích, efektu, výhodách a nevýhodách neoadjuvantní a adjuvantní radioterapie u karcinomu rekta a o přidání chemoterapie k předoperační radioterapii. V závěru  se přednášející věnuje i speciálním technikám radioterapie jako je stereotaktická radioterapie/radiochirurgie.