Kolorektální karcinom – vedoucí pozice v incidenci na světě, významný zdravotní problém ČR

Navzdory tomu, že incidence kolorektálního karcinomu v České republice stagnuje, a mortalita dokonce mírně klesá, stále jsme na prvním místě na světě ve výskytu tohoto onemocnění u mužů a na 9. místě u žen.

Kolorektální karcinom – vedoucí pozice v incidenci na světě, významný zdravotní problém České republiky

Prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc.
Klinika komplexní onkologické péče MOÚ, Brno

Navzdory tomu, že incidence kolorektálního karcinomu (CRC) v České republice stagnuje, a mortalita dokonce mírně klesá (obrázek 1), stále jsme na prvním místě na světě ve výskytu tohoto onemocnění u mužů (obrázek 2) a na 9. místě u žen (obrázek 3). Kolorektální karcinom je zároveň nejčastějším onkologickým onemocněním u obou pohlaví v naší republice. U mužů je častější než u žen (obrázek 4) a s věkovou preferencí v sedmém decenniu života (obrázek 5). V rámci České republiky lze pozorovat v incidenci jisté meziregionální rozdíly. Nejvyšší výskyt je zaznamenán v kraji Plzeňském a Jihočeském (obrázek 6). Kolorektální karcinom se tak stává jednoznačně závažným zdravotním problémem, který by měl být v popředí pozornosti celkové zdravotní politiky státu a veřejnost by měla být kontinuálně odpovídajícím způsobem informována, jak tomuto onemocnění předcházet, jaké jsou možnosti současné diagnostiky a léčby.
Obecně lze říci, že incidence CRC přirozeně narůstá s věkem, stejně jako je tomu u většiny ostatních nádorů. Je to důsledek vzniku různých genových abnormalit, většinou zřejmě spojených s delecí supresorových genů. Nicméně etiopatogeneze tohoto onemocnění je složitější. Svoji roli hrají jak hereditární faktory, tak vlivy prostředí. Stále platí, že CRC je častější v ekonomicky vyspělejších zemích, což může být spojeno s vyšším příjmem živočišných tuků, červeného masa, stejně jako s nedostatkem vlákniny v potravě a nedostatkem fyzické aktivity, spojeným s obezitou.

V patogenezi CRC převládají genetické změny ve sliznici střeva (obrázek 7). Fyziologický střevní epitel je dynamickým systémem, který se rychle obnovuje, a to již během 5–6 dní. Tím se stává značně náchylným ke genetickým změnám, jež se po čase trvale zakódují do genomu buňky a vedou ke vzniku anatomických změn v podobě chronických zánětlivých změn a polypů. Intenzivní proliferace buněk je však za fyziologických podmínek v rovnováze s jejich apoptózou. Teprve porušení regulačních mechanismů vede ke zmíněným histologickým změnám. Klíčovým faktorem ovlivňujícím mechanismus apoptózy je protein APC, produkt genu APC. Tento protein se nachází v bazální membráně buněk sliznice tlustého střeva. Alterace genu APC se projeví selháním mechanismu apoptózy, což má za následek nekontrolovanou proliferaci. Tato porucha se jeví jako primární, ale k rozvoji karcinomu jsou nutné i postupně vznikající další defekty, např. v genu DCC na chromosomu 18q a genu p53 na chromosomu 17p. K rozvoji maligního bujení rovněž patří porucha adheze buněk, což souvisí s poruchou regulačních proteinů, jako je zmiňovaný protein APC a β-katenin, γ-katenin, axin, conductin a další. Celý proces je však zřejmě složitější, neboť se stále objevují nové genetické změny typické pro CRC a odlišné od fyziologické sliznice střeva. Podle etiopatogeneze můžeme rozdělit výskyt CRC na sporadický, familiární a hereditární. Sporadický výskyt je nejčastější a tvoří až 70 % všech CRC. Vyskytuje se u obou pohlaví a převážně po 50. roce života. Také u těchto onemocnění můžeme detekovat somatické mutace v onkogenech myc, ras, src, erbB2 nebo supresorových genech p53, APC, DCC nebo v reparačních genech MSH2, MLH1, MSH6 a jiných.

Pokud se setkají kombinace rizikových faktorů z prostředí a některé z výše popsaných genetických alterací v rodinném prostředí, pak se může objevovat tzv. familiární CRC, což vidíme přibližně u 20 % případů. Přítomnost CRC u příbuzného prvního stupně zdvojnásobuje riziko jeho vzniku u ostatních členů rodiny. Pokud takový příbuzný onemocněl karcinomem kolorekta před 60. rokem věku, pak se toto riziko ještě zvyšuje.
Hereditární formy CRC jsou charakterizovány přítomností dědičného nepolypózního nebo polypózního syndromu. Jsou přítomné u 5–10 % pacientů s tímto onemocněním. Mezi první patří Lynchův syndrom a mezi druhé pak skupina zahrnující familiární adenomatózní polypózu, Peutzův-Jeghersův syndrom, juvenilní polypózu, PTEN-hamartomatózní syndrom a smíšený polypózní syndrom. Příčinou familiární adenomatózní polypózy jsou v naprosté většině mutace v genu APC. Nemoc se projevuje vznikem stovek až tisíců prekancerózních adenomatózních střevních polypů, které se začínají objevovat již v době puberty. Autosomálně recesivní typ dědičnosti predispozice se u tohoto syndromu objevuje u jedinců s mutacemi genu MYH. Juvenilní polypóza je autosomálně dominantní onemocnění se vznikem hamartomatózních polypů v gastrointestinálním traktu. Jsou známé mutace ve dvou genech spojených s tímto syndromem, a to v genu MADH4 a genu BMPRIA. Zárodečná mutace v genu PTEN se projevuje jako autosomálně dominantní Cowdenův syndrom s rozvojem v dospělosti nebo jako vrozený Bannayanův-Rileyův-Ruvalcabaův syndrom (PTEN-hamartomatózní syndrom). Součástí obou syndromů jsou i juvenilní polypy a mnohočetné hamartomy. Peutzův-Jeghersův syndrom je opět vzácný hereditární syndrom s autosomálně dominantní dědičností, u kterého byla zjištěna zárodečná mutace genu STK11. U smíšeného polypózního syndromu byl zjištěn výskyt genu CRAC1, který byl např. stanoven u několika mnohočetně postižených aškenázských židovských rodin. Nejčastější formou dědičného CRC je Lynchův syndrom. Jedná se o autosomálně dominantně dědičné onemocnění, jehož příčinou jsou mutace v některém z „mismatch“ reparačních genů (MMR). Na hereditární formu CRC je třeba vždy myslet, i když její výskyt je minoritní. V ČR existuje možnost genetického testování v postižených rodinách, přičemž jednotliví členové rodin jsou pak předmětem celoživotního sledování nebo profylaktických léčebných opatření k zamezení vzniku nádorového onemocnění nebo k jeho časnému zjištění.

Současné názory na etiopatogenezi CRC podporují komplexní, multifaktoriální vlivy, které kromě výše popsaných genetických změn jsou spojeny s genetickými změnami vzniklými na podkladě působení zevního prostředí a životosprávy. Výživové zvyklosti hrají nesporně významnou úlohu. Vliv celkového kalorického příjmu spojeného s obezitou v etiopatogenezi CRC byl potvrzen klinickými studiemi. Podle těchto studií je obezita u mužů spojena s dvojnásobným zvýšením rizika vzniku karcinomu střeva, ale nikoliv rekta. Nezávislým rizikovým faktorem je i konzumace červeného masa, ale studie neprokázaly, zda úplná abstinence od červeného masa může být faktorem protektivním. Smažené a grilované maso zvyšuje obzvláště riziko vzniku karcinomu rekta. Naopak inverzní vztah byl zaznamenán u konzumace rybího masa. Nebylo prokázáno, že by náhrada masa sójou měla ochranný význam. Celkově není dosud jasné, zda dieta s vysokým příjmem proteinů je rovněž kancerogenní, i když je spojena s akcelerací proliferace epitelu. Živočišné tuky jsou naproti tomu velmi rizikové, neboť jejich metabolizace bakteriální flórou střeva vede k tvorbě kancerogenů. Není jednotného závěru, zda jsou to právě nasycené tuky – některé studie totiž potvrzují jejich rizikovost, jiné však nikoliv. Řadu let se tvrdí, že vysoký příjem vlákniny, zvláště z obilovin, ovoce a zeleniny, hraje ochrannou roli při vzniku adenomatózních polypů nebo karcinomů. Toto tvrzení bylo vysloveno na základě několika epidemiologických studií. V mechanismu protektivního účinku se zdůvodňuje možnost naředění kancerogenů vláknitou dietou, urychlením střevní pasáže a vytvořením příznivého střevního prostředí. Faktem ovšem je, že existují i výsledky jiných studií, které prokazují, že vláknina nehraje při vzniku karcinomu střeva a konečníku žádnou roli. Antioxidanty z ovoce a zeleniny mohou sice mít určitý protektivní význam, nicméně je třeba toto působení blíže objasnit a prokázat. Pozornost přitahují bioaktivní látky v brokolici a květáku, jako jsou glukosaminofoláty, karotenoidy, indoly aj.
Dalšími faktory zvyšujícími riziko vzniku CRC mohou být sedavý způsob života a kouření cigaret. Studie prokazují, že sedavý způsob života podporuje spíše vznik karcinomu střeva než rekta, ale mechanismus vzniku není dostatečně objasněn. Další studie poukazují na významné zvýšení rizika při kouření více než 35 balíčků cigaret/rok u mužů. Při 20 balíčcích cigaret/rok se zvyšuje riziko vzniku adenomatózních polypů. V poslední době se prokázalo, že také u žen, středně silných kuřaček, je incidence dvakrát vyšší než u nekuřaček. Naproti tomu u mužů byl ve vztahu k rektálnímu karcinomu pozorován jistý mírný protektivní účinek mírného požívání alkoholu. Možným zdůvodněním je interference s metabolismem folátů. Je však také prokázáno, že konzumace nejméně 70 g etanolu denně vede ke zvýšenému riziku. Nepodařilo se prokázat jako rizikový ani jako protektivní faktor chronické pití kávy a čaje.

Epidemiologické studie podporují skutečnost, že užívání nesteroidních antiflogistik vede ke snížení incidence CRC i adenomů. Z těchto důvodů jsou tyto látky, a především selektivní inhibitory cyklooxygenázy 2, intenzivně zkoumány a v literatuře se objevují slibné i méně slibné výsledky. Zvýšení exprese genu COX2 je prokázáno až u 90 % sporadických karcinomů a 40 % adenomů tlustého střeva. Pravděpodobně působí na úrovni časné fáze kancerogeneze akcelerací apoptózy a inhibicí angiogeneze. Další výzkum v této oblasti je však žádoucí, poněvadž účinek se projevuje až po dlouhé době užívání a přetrvává jen krátkodobě po vysazení léčby.
Bylo prokázáno, že vliv výživy na vznik CRC je dán střevní mikroflórou, jejíž kvantitativní poměry jsou zásadně ovlivněny stravou. Naprostá většina bakterií ve střevě patří do skupiny E. coli. Byly zjištěny také intracelulární lokalizace těchto bakterií. Pravděpodobně jde o enteroinvazivní patogenní kmen E. coli. Mezi hlavní mechanismy, kterými střevní mikroflóra ovlivňuje vznik karcinomu, patří dekonjugace žlučových kyselin, fermentace vedoucí k tvorbě butyrátu, tvorba diacylglycerolu, syntéza pentanů a další, které se považují za kancerogenní.
Výše popsané faktory jsou známou skutečností, kterou by se měl zabývat každý projekt na snížení incidence CRC, problémem však není jen incidence, ale rovněž narůstající požadavky na diagnostiku a náročnost současné moderní onkologické léčby. Pokud onemocnění už vzniklo, je otázkou, jak postupovat. Před samotným vznikem mnohdy předcházejí symptomy, které trvají delší či kratší dobu a postižený se většinou snaží vyčkat, zda obtíže samy neustoupí. Jen menšina se dostaví při prvních příznacích k lékaři na kontrolu. Z praxe je známo, že obtíže předcházejí 3–4 měsíce před ověřením diagnózy. V takových případech je mnohdy onemocnění pokročilé, a vyhlídky na úplné uzdravení jsou pak malé. Proto stále platí, že zásadní pro snížení mortality na CRC je prevence. V případě, že onemocnění je lokálně pokročilé nebo metastatické, je třeba zvažovat, které zdravotnické zařízení je vhodné, protože existují různé možnosti v diagnostice a léčbě v jednotlivých zdravotnických zařízeních. Vzhledem k tomu, že dnešní komplexní přístup k metastatickému onemocnění umožňuje prodloužení života v mediánu o 25 měsíců (oproti 5 měsícům před 15 lety), platí zde zásada volby správného zdravotnického zařízení, které se touto chorobou zabývá denně. Onkologové razí heslo „správný lék správnému pacientovi“. Celosvětově se onkologická péče staví za tzv. „personalizaci léčby“. Toho je možné dosáhnout jen na pracovištích, která se věnují onkologickým onemocněním často. Tato pracoviště mají většinou k dispozici širokou škálu léčebných a diagnostických metod a zdravotnický personál je školen v této velmi specifické a závažné problematice. Zásadní je vždy volba správné léčebné strategie na začátku léčebného procesu. Ta může jednoznačně ovlivnit prognózu pacienta. A k tomu je třeba mít všechny dostupné, moderní způsoby diagnostiky a léčby. Nejsprávnější volbou jsou komplexní onkologická centra (KOC), třebaže i v případě volby menšího onkologického pracoviště (onkologická ambulance, onkologické pracoviště menšího rozsahu samostatné nebo jako součást menší nemocnice) je možné dostat adekvátní péči, protože závažnost jednotlivých typů onemocnění je různá a některá nevyžadují špičkové technologie. Rozhodnutí by mělo být na lékařské komisi v komplexním onkologickém centru, která určí správnou strategii léčby a pacienta buď doporučí do onkologické ambulance či pracoviště menšího rozsahu, nebo do KOC.

Co tedy můžeme celkově učinit pro to, abychom se zbavili nešťastného prvenství v incidenci CRC? Jistě je především třeba zdůraznit všechny možné metody primární a sekundární prevence a od dětství vštěpovat zásady správné životosprávy edukačními programy na všech úrovních vzdělávání obyvatelstva. Je třeba se rovněž věnovat cílenému screeningovému programu, který ovšem v tomto případě není vůbec jednoduchý. Screeningový program by měl splňovat zásady jednoduchosti, nenáročnosti pro pacienta i státní pokladnu a měl by být snadno aplikovatelný na velkou část populace. V případě CRC není primární asymptomatický záchyt ve světle těchto kritérií jednoduchý. Test na okultní krvácení zvaný hemokult je sice jednoduchý, laciný, ale značně nepřesný, s významnou falešnou negativitou i pozitivitou, vedoucí k traumatizaci jedince i zdravotníků. Imunodetekce okultního krvácení je sice k dispozici, ale je poněkud dražší a není dosud dostatečně osvědčená. Samotná sigmoideoskopie nebo kolonoskopie jsou sice metodami suverénními, ale jsou invazivní a ne každý jedinec je ochotný riziko vzniku komplikací podstoupit, virtuální kolonoskopie pomocÍ CT s sebou rovněž nese nebezpečí falešné negativity, a v případě pozitivity pak stejně kolonoskopické vyšetření. Vyšetření videokapslí je zatím finančně velmi náročné a pro screening nepoužitelné. V ČR je toto vyšetření dostupné na vybraných pracovištích na vyžádání pro samoplátce. Každopádně však platí, že dostatečná edukace obyvatelstva o tomto onemocnění, edukace o možnostech hereditárních a familiárních forem, edukace o správné životosprávě a vhodnosti některého z výše uvedených diagnostických možností nebo jejich kombinace je zatím tou správnou cestou. Časný záchyt vede většinou k zachování života. Pozdní záchyt je spojen s náročnou léčbou, která sice dnes již vede k významnému prodloužení kvalitního života, ale ne k jeho záchraně.

Závěr

Zásady vedoucí ke snížení incidence:

  1. primární prevence – edukační programy;
  2. sekundární prevence – záchyt rizikových rodin, genetické testování, kontinuální sledování rizikových jedinců, regionální preventivní programy v zatížených oblastech;
  3. screeningový celostátní program – možnosti výběru – sigmoideoskopie, kolonoskopie, hemokult, imunodetekce, virtuální CT kolonoskopie, videokapsle.

Zásady vedoucí ke snížení mortality:

  1. strategie léčby stanovena v KOC;
  2. léčba aplikována v onkologických centrech nebo KOC;
  3. celostátní kontinuální edukační program pro zdravotníky;
  4. mezioborová koordinace mezi klinickými onkology, radioterapeuty, gastroenterology, chirurgy.

Zajistit snížení incidence kolorektálního karcinomu v ČR není tedy jednoduché, ale trvalý a intenzivní komplexní projekt, založený na zásadách popsaných výše, může vést k úspěchu.

Článek byl publikován ve speciální příloze časopisu Farmakoterapie (ročník 5, září 2009), pod názvem Kolorektální karcinom 2009, celé číslo naleznete zde.

Vložit komentář

Autor komentáře
Text komentáře
Akce

Související články

Úvodní přednáška bloku s kazuistikami byla zaměřena na důležitost předoperačního stagingu u pacientů s tumorem rekta.  

Přednáška zazněla na Pracovním setkání onkologů a chirurgů (nejen) Jihomoravského kraje a přináší přehled perkutánních a intravaskulárních metod a jejich užití v léčbě  metastazujícího karcinomu kolorekta.  

Radioterapie snižuje riziko lokální recidivy a má pozitivní vliv i na celkové přežití. Předoperační konkomitantní chemoradioterapie působí i na vzdálená metastatická ložiska a má lepší léčebné výsledky než samostatná radio- či chemoterapie. Přednáška hovoří o indikacích, efektu, výhodách a nevýhodách neoadjuvantní a adjuvantní radioterapie u karcinomu rekta a o přidání chemoterapie k předoperační radioterapii. V závěru  se přednášející věnuje i speciálním technikám radioterapie jako je stereotaktická radioterapie/radiochirurgie.