Populační odhady počtu nemocných s kolorektálním karcinomem v ČR

Hodnocení léčebné zátěže a kvality péče je často skloňovanou prioritou současného zdravotnictví. V zásadě jde o určení, komu má být podána jaká léčba, a následně o sledování, zda se tak stalo včas a s jakým výsledkem.

Populační odhady počtu nemocných s kolorektálním karcinomem v ČR – jeden z nástrojů hodnocení včasné diagnostiky časných stadií a rekurence onemocnění

Doc. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D.1; prof. MUDr. Jitka Abrahámová, DrSc.2; RNDr. Jan Mužík1; Mgr. Ondřej Májek1; RNDr. Tomáš Pavlík1; Mgr. Jana Koptíková, Ph.D.1; prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc.1,3; doc. MUDr. Jindřich Fínek, Ph.D.1,4
1Institut biostatistiky a analýz MU, Brno; 2Onkologické oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice, Praha; 3Klinika komplexní onkologické péče MOÚ, Brno; 4Onkologické a radioterapeutické oddělení FN, Plzeň

Úvod

V odborných termínech hovoříme o predikci incidence a prevalence nemocných, o jejich geografické distribuci a související ekvitě léčebné péče, o standardní péči a o dosahovaném přežití. Tyto analýzy ovšem vyžadují dlouhodobě sbíraná a kvalitní data. Česká onkologická společnost ČLS JEP buduje informační systém, který kombinací populačních a klinických registrů pokrývá hlavní oblasti hodnocení léčebné péče. Tato práce na příkladu kolorektálního karcinomu (CRC) představí datové zdroje a jejich využití pro následující oblasti:

  • hodnocení epidemiologické situace, retrospektivně i v predikčních odhadech;
  • hodnocení výsledků léčebné péče na populační úrovni, indikace slabých míst a rizik;
  • hodnocení dostupnosti a distribuce léčebné péče v ČR.

Hodnocení vstupů a výstupů léčebné péče je významným nástrojem k plnění Národního onkologického programu ČR a promítá se i do jeho ústředního hesla „správná léčba správnému pacientovi“. Tato práce dokládá, že pro tyto analýzy disponujeme dostatečnými datovými zdroji a že umíme zmíněné heslo rozšířit i do podoby „správná léčba správnému pacientovi – včas a na správném místě“. Slovo včas je v onkologii zvláště podstatné; u nově diagnostikovaných pacientů znamená záchyt méně pokročilých klinických stadií významně vyšší šanci na delší přežití než u stadií pokročilých. U již léčených pacientů jde především o včasné poskytnutí účinné terapie při relapsu nebo progresi choroby. Zajištění dispenzarizace není při vysoké onkologické zátěži české populace jednoduchá věc a hraje v ní velkou roli spolupráce různých lékařských specializací a zdravotnických zařízení. Onkologická péče je v ČR dvoustupňová, k síti regionálních zdravotnických zařízení přibyla v posledních letech auditovaná síť komplexních onkologických center (KOC).1 Smyslem těchto změn ovšem není soustředění veškeré péče do několika málo center. Jen u CRC se péče týká více než 43 000 pacientů, každoročně je navíc diagnostikováno téměř 8 100 nových případů. Takovou zátěž může účinně zvládat pouze dostatečně kapacitní a organizovaná síť všech typů zdravotnických zařízení, kde KOC hrají roli vysoce specializovaných pracovišť. Analýza dostupných dat je nezbytnou podmínkou dalšího rozvoje této sítě.

Dostupná data o kolorektálním karcinomu v ČR

Kvalitní data hrají v monitoringu léčebné péče klíčovou roli. Základem systému musí být ovšem data reálná, získaná přímo v klinické praxi. Samotné mezinárodní údaje nestačí k posuzování výsledků skutečně dosahovaných v našem zdravotnickém systému. Pro onkologická sledování jsou v ČR využívány níže uvedené datové zdroje2:

  • Jako součást monitoringu české populace zpracovává Český statistický úřad data o demografické struktuře obyvatelstva ČR. Data postihují demografické charakteristiky populace, zejména celkový počet obyvatel, věkovou strukturu, očekávanou délku života atd.3,4 Zdrojem údajů o populační mortalitě zhoubných novotvarů v ČR je databáze příčin úmrtí, kterou rovněž zpracovává ČSÚ podle mezinárodních metodik na základě údajů z listu o prohlídce mrtvého (ICD-10 klasifikace).
  • Hlavním zdrojem dat o epidemiologii zhoubných nádorů je Národní onkologický registr ČR (NOR). Dnes je NOR nedílnou součástí komplexní onkologické péče a při úplném pokrytí 100 % české populace obsahuje za období 1977–2006 více než 1,4 milionu záznamů. Registrace novotvarů je legislativně zakotvena a je povinná. Široké veřejnosti jsou data přístupná na webovém portálu www.svod.cz.5
  • Základním zdrojem klinických dat jsou klinické registry ČOS, zaměřené na sledování výsledků léčebné péče přímo v klinické praxi. V kombinaci s NOR představují tyto klinické databáze celek umožňující hodnocení nejen výsledků péče, ale i populačních ukazatelů kvality, včetně plošné a regionální dostupnosti péče.
  • Některé informace nelze získat z běžně dostupných zdrojů dat. Jako příklad lze uvést časový vývoj pravděpodobnosti relapsu/progrese primárního nádorového onemocnění nebo pravděpodobnost nasazení vyšších linií protinádorové terapie u různě zatížených pacientů. V tomto případě jsou pro predikce a odhady využívány odborné posudky a odhady expertní skupiny ČOS. Panel expertů zpracovává podklady každoročně na základě jasně formulovaných a datově podložených otázek.

Ačkoli je počet využitelných datových zdrojů relativně velký, základem populačních sledování zůstává Národní onkologický registr. NOR je jediný plošný zdroj dat informující o klinickém stadiu nádorového onemocnění v době diagnózy. Dobrou zprávou je, že právě tyto záznamy jsou v databázi reprezentativně obsaženy a jsou kvalitní. Kvalita NOR nadto v čase postupně roste, což je vynikající vizitka práce všech odborníků, kteří se NOR věnují, ať již centrálně nebo v regionech.
Při detailním rozboru je nutné si uvědomit, že NOR je populační epidemiologický registr, a obsahuje tedy všechny záznamy o zachycených novotvarech. Všechny záznamy nemohou být úplné v diagnostických parametrech, neboť tyto údaje není možné z objektivních důvodů stanovit (záznamy DCO, nálezy při pitvě, velmi časná úmrtí, odmítnutí péče pacientem apod.). NOR umožňuje tyto objektivní důvody analyzovat a oddělit je od skutečně chybných a neúplných záznamů, jak dokládá tabulka 1. Závěr je pro data NOR velmi potěšující. Recentní data NOR obsahují pouze 4,3 % záznamů, kde není uvedeno klinické stadium a přitom tento fakt nelze objektivně zdůvodnit. Tyto záznamy považujeme za chybné a při prognózách počtu léčených pacientů nejsou zahrnovány do nákladových modelů. Databáze NOR je tedy využitelná i pro analýzy výsledků péče a kromě diagnostických údajů přináší cenné údaje o protinádorové léčbě, včetně zapojení jednotlivých léčebných modalit.

Epidemiologie kolorektálního karcinomu v ČR

Kolorektální karcinom je jednou z nejčastějších onkologických diagnóz a ve všech vyspělých státech jeho incidence setrvale narůstá. Česká republika bohužel obsazuje přední místa v mezinárodním srovnání. Podle dat studie Estimates of the cancer incidence and mortality in Europe in 20066 (incidence kalkulovaná na evropský věkový standard) je ČR s roční incidencí 51,0/100 000 mužů na 2. místě v Evropě a při incidenci 24,1/100 000 žen na 3. místě. Podle nejnovějších dat z roku 2006 nás tak na evropském prvním místě vystřídalo u mužů Maďarsko (incidence 54,4/100 000 mužů), u žen před námi stojí Maďarsko a Slovenská republika.6 Populační zátěž je skutečně vysoká, ročně je v ČR nově diagnostikováno 7 900–8 100 pacientů s tímto karcinomem a 4 300–4 500 pacientů na něj zemře.5 Rovněž mortalita je na předních světových pozicích (muži 2. místo, ženy 4. místo). Incidence přitom stále roste, index růstu dosáhl hodnoty 120 % v relaci s rokem 1995 (obrázek 1).
Lékařské, etické a společenské důsledky tohoto stavu jsou zřejmé. Jsou o to závažnější, že nemoc v podstatné míře postihuje pacienty v produktivním věku. Typický věk českého pacienta s kolorektálním karcinomem sice leží v intervalu 60–75 let, ale 23 % všech nemocných je mladších než 60 let. Přesto lze v posledních letech pozorovat náznaky zlepšení, především stabilizaci mortality, která začíná vykazovat i mírný pokles (obrázek 1). Při stále rostoucí incidenci ovšem situace vede ke zvyšování prevalence, tedy počtu žijících osob, u kterých byl v minulosti diagnostikován a léčen kolorektální karcinom. Prevalence dosáhla v roce 2006 hodnoty 42 341 osob a ve srovnání s rokem 1995 tak vzrostla o 91 % (obrázek 1). Souhrnný přehled českých epidemiologických dat přináší tabulka 2. Vysokou populační zátěž kolorektálním karcinomem lze vyjádřit i formou kumulativního rizika, resp. celoživotního rizika onemocnění touto chorobou. Pro tyto výpočty existuje mezinárodně přijímaná metodika.7–9 I tyto výpočty vedou u české populace k alarmujícím hodnotám, kumulativní riziko vzniku nádoru ve věku 0–84 let je u mužů 12,8 % a u žen 6,5 % (obrázek 2). Tabulka 3 dále dokumentuje, že kolorektální karcinom se v ČR velmi významně podílí i na celkovém sumárním riziku onemocnění zhoubnými nádory. Tyto výpočty záměrně vztahujeme k věkovému intervalu 0–74 let u mužů a 0–79 let u žen, neboť tzv. naděje dožití (střední délka života) v české populaci je 73,7 let u mužů a 79,9 let u žen.2

Hodnocení diagnostiky a včasný záchyt onemocnění

Je všeobecně známo, že záchyt onkologického onemocnění v méně pokročilém klinickém stadiu (nejlépe ve fázi prekancerózy) výrazně zvyšuje naději na dobrý výsledek léčby a na dlouhodobé přežití. Dostupná populační data o kolorektálním karcinomu vystavují v tomto ohledu českému zdravotnictví nelichotivé hodnocení. Z obrázku 3 vyplývá, že v ČR je více než 50 % nových pacientů s kolorektálním karcinomem diagnostikováno v klinickém stadiu III nebo vyšším. To samozřejmě významně zhoršuje dosažitelné výsledky léčby, nemluvě o souvisejících nákladech. Situace se nadto v čase nijak nelepší a ani poslední dostupná data z roku 2006 nenaznačují pozitivní trend, spíše naopak. Z dostupných dat také vyplývá, že vysoký výskyt pokročilých stadií se týká všech regionů ČR. Čtenář může sám tato data analyzovat na portálu www.svod.cz.5
Epidemiologická situace je výzvou k posílení všech aktivit směřujících k prevenci kolorektálního karcinomu, v první řadě organizovaného screeningu tohoto onemocnění. Program screeningu dostal v letech 2008–2009 nový rozměr, byla schválena primární screeningová kolonoskopie pro účastníky starší než 55 let, do programu se zapojuje více odborných společností a jsou připravovány velké propagační kampaně. Rozsah tohoto článku neumožňuje bližší popis screeningového programu, všechny potřebné informace lze však nalézt na novém portálu www.kolorektum.cz.

Kolorektální karcinom jako další primární nádor u téhož pacienta

K celkové epidemiologické zátěži české populace významně přispívá také výskyt nádorů kolorekta jako dalších (druhých, případně třetích) primárních nádorů u téhož pacienta. Nemocní s nejrůznějšími nádorovými duplicitami či triplicitami nejsou výjimkou. Samozřejmě existují i kolorektální karcinomy jakožto první primární nádory u téhož nemocného, u kterého je v následujících letech diagnostikován další primární nádor jiné provenience. Jelikož incidence těchto dalších primárních nádorů poněkud zaniká v celkových epidemiologických shrnutích (viz tabulka 2), věnujeme mu zde poněkud větší prostor. Detailní analýza historických dat NOR odhalila významně narůstající počet mnohotných maligních onemocnění v čase (tabulka 4). Zatímco v období do roku 1985 šlo o necelá 3 % z celkového počtu diagnostikovaných malignit, v období po roce 1995 již tento podíl překročil 10 % a dostupná data z roku 2006 odhalují více než 15 % těchto onemocnění.

V současnosti se karcinomy kolorekta v postavení dalšího primárního nádoru dají očekávat až u 1 100–1 200 osob ročně, což je počet, který značně zvyšuje celkovou léčebnou zátěž. Onkologická pracoviště se samozřejmě musí plně věnovat i těmto pacientům. Provedená analýza jasně vylučuje záměnu kolorektálního nádoru jakožto dalšího primáru za návrat téhož onemocnění u stejného pacienta, ať již by šlo o relaps nebo o progresi. Uvedené zkreslení není možné, neboť drtivá většina nádorů kolorekta je v pozici dalšího primárního nádoru diagnostikována po diagnóze jiných maligních chorob, a to s menším, či větším časovým odstupem (tabulky 4, 5). Nejčastěji se nádory kolorekta jako další primární nádor vyskytují po jiných kožních nádorech (C44), u žen po karcinomech prsu a děložního čípku či těla, u mužů potom po karcinomech prostaty, ledvin a močového měchýře (tabulka 5). I v případě, že je novotvar kolorekta zachycen opakovaně u téhož pacienta, je mezi oběma diagnózami značný časový odstup (tabulka 6) a opakovaný záznam v databázi NOR identifikuje druhý primární nádor kolorekta jiné lokalizace včetně morfologie a klinického stadia.

Predikce počtu léčených pacientů s kolorektálním karcinomem

Máme-li jakkoli hodnotit léčebnou péči, je znalost počtu léčených pacientů nezbytným začátkem. V onkologii nestačí pouze počet pacientů podle diagnózy, klíčová je také znalost klinického stadia onemocnění. Díky validním datům NOR takové údaje máme k dispozici pro všechny onkologické diagnózy a navíc v dlouhodobých časových řadách. Bez tohoto zázemí bychom nemohli smysluplně uvažovat o nákladech na léčbu ani hodnotit její výsledky. Česká onkologická společnost buduje informační systém, který kalkuluje predikce počtu léčených pacientů. Predikce jsou výsledkem modelování vývoje demografické struktury obyvatel a incidence zhoubných nádorů; další významnou komponentou jsou modely přežití vedoucí k využitelným predikcím prevalence léčených pacientů. Základem prognóz jsou data NOR, se kterými je pro tento účel nutné pracovat s jistým omezením. Data musí být aktuální a musí reflektovat současnou situaci ve zdravotnictví. Zásadní jsou záznamy pacientů, kteří skutečně prošli zdravotnickým zařízením a byli léčeni. Počty pacientů diagnostikovaných např. při pitvě sice mají epidemiologický význam, ale hodnocení nákladů nijak neovlivňují. Výsledkem auditu populačních dat je referenční soubor věrohodných záznamů, které zachycují léčbu a výsledky léčby u pacientů s řádně dokončenou diagnostikou. Jak dokumentuje tabulka 1, i následná separace protinádorově léčených a neléčených pacientů ještě stále poskytuje dostatečně velký vzorek pro analýzy. Počty léčených pacientů lze odhadovat i v jednotlivých regionech ČR. Predikce umožňují plánovat počty pacientů pro všechny modality protinádorové terapie.

V tabulce 7 je uveden příklad populačních predikcí pro kolorektální karcinom v ČR pro roky 2009–2010. Tabulka je rozdělena na dvě části, první část (tabulka 7a) sumarizuje počty pacientů s CRC jako prvním nádorem u daného člověka. Již z této analýzy vyplývá, že počet ročně protinádorově léčených pacientů výrazně přesahuje 7 000. Nově provedená analýza NOR, kterou se podařilo ověřit i proti výkaznictví plátcům zdravotní péče, umožnila sumarizaci počtu pacientů s CRC jako dalším primárním nádorem (viz též tabulky 4–6 a predikce v tabulce 7b). Tyto analýzy přinášejí odhad dalších téměř 1 100 ročně léčených pacientů. V celkovém součtu tedy musíme pro rok 2010 počítat s 8 273 léčenými pacienty (90% interval spolehlivosti pro tento odhad vymezuje hranice: 7 587–8 959).
Srovnání dat z roku 2006 (poslední dostupná a uzavřená data NOR) a predikcí pro rok 2010 v tabulce 7 jednoznačně dokládá rostoucí počet léčených pacientů v ČR. Na nárůst nákladů na léčbu je nutné se připravit i v následujících letech. Velmi smutnou skutečností je, že rostoucí léčebná zátěž je významně tvořena i pacienty s pokročilým stadiem onemocnění. Nedostatečná prevence a relativně slabý včasný záchyt onemocnění si tak vybírají svou daň v léčebných nákladech a samozřejmě také ve snížené šanci na léčebný úspěch. Odhady počtu protinádorově léčených pacientů jsou přitom prováděny velmi přísně a nemohou být nadhodnoceny, spíše naopak. Všechny neúplné nebo nekonzistentní záznamy NOR (především s neuvedeným klinickým stadiem) jsou z klinických prognóz vyřazeny.
Predikce počtu pacientů jsou každoročně aktualizovány a předávány plátcům zdravotní péče jako podklad pro plánování léčebných nákladů. Stanovení počtu léčených pacientů, který vyplývá z epidemiologické situace, poskytuje populační referenční data pro následný monitoring klinické praxe. Odborná společnost a plátci zdravotní péče tak získávají informace o dostupnosti terapie, celostátně i v jednotlivých regionech. Počty skutečně léčených pacientů nemohou zásadně překročit epidemiologicky odhadnutou zátěž.

Hodnocení výsledků péče

Česká onkologická společnost (ČOS) vypracovala návrhy indikátorů kvality onkologické péče, jejich uplatnění v praxi ale předpokládá plošnou implementaci parametrického elektronického chorobopisu pacienta.2 Parametrizace záznamů pacienta však dosud v ČR plošně k dispozici není, a tudíž neexistují dostatečné podklady pro přímé srovnávání zdravotnických zařízení mezi sebou. U vybraných parametrů je možné provést srovnání dat dané nemocnice proti populačním hodnotám nebo provést analýzu vlastních výsledků v čase. Populační data NOR nabízejí v této oblasti velmi cenné hodnocení celkového přežití onkologických pacientů.
Nejčastěji se pro vyjádření závažnosti nádorového onemocnění na populační úrovni používá pětileté relativní přežití vyjadřující podíl pacientů, kteří po 5 letech od diagnózy nezemřeli v souvislosti s nádorovým onemocněním. Relativní přežití je kalkulováno jako poměr celkového přežití (představuje celkovou pozorovanou mortalitu v souboru pacientů s nádorem) a tzv. očekávaného přežití (představuje mortalitu v obecné populaci, která odpovídá sledované skupině pacientů věkem a pohlavím), jinak řečeno, relativní přežití vyjadřuje celkové přežití korigované na mortalitu spojenou s dalšími chorobami, na něž může pacient zemřít.10,11
Tabulka 8 přináší hodnocení relativního přežití pacientů s kolorektálním karcinomem v ČR. Přežití dosahované u méně pokročilých klinických stadií je relativně vysoké a v čase se významně zlepšuje. Problémem v české populaci je bohužel stále velmi vysoká incidence primárně diagnostikovaných metastatických onemocnění, která snižuje hodnoty přežití, pokud analýzu provedeme pro všechna klinická stadia dohromady. Mezi jednotlivými stadii je tak výrazný rozdíl, že zatímco u pacientů diagnostikovaných ve stadiu I se pětileté přežití pohybuje nad hranicí 80 %, u pacientů diagnostikovaných ve stadiu IV se pohybuje pouze v rozsahu 9–15 %. Tato data nepřipouštějí polemiku o významu včasného záchytu CRC.
Relevantní srovnání hodnot populačního přežití pacientů s CRC v mezinárodním měřítku není nijak snadné. Existují sice celoevropské12 i celosvětové13 studie, nicméně přímé srovnání publikovaných hodnot může být zavádějící. Fakt, že se v těchtěchto studiích Česká republika pohybuje pod evropským průměrem, rozhodně přímo nesouvisí s kvalitou protinádorové léčebné péče. Mnohé publikované studie čerpají data z devadesátých let minulého století, a nemohou tedy vypovídat o současných trendech, které jsou právě v ČR podstatné (tabulka 8). Dalším vysvětlením je skutečně vysoký podíl českých pacientů diagnostikovaných ve stadiu IV, což je však způsobeno celkově nedostatečnou osvětou a prevencí i absencí organizovaných screeningových programů v 90. letech. V neposlední řadě by pak hodnocení výsledků léčebné péče mělo vycházet ze srovnání přežití pacientů, kteří skutečně podstoupili protinádorovou léčbu. Pouze soubor léčených pacientů totiž svými výsledky může vypovídat o kvalitě léčebné péče, neboť nezahrnuje pacienty neléčené z objektivních důvodů (kontraindikace léčby, velmi vysoký věk, odmítnutí léčby, extrémně pokročilé onemocnění).

Možnosti mapování incidence léčených onkologických pacientů a dostupnosti péče v ČR

Data NOR umožňují určit trvalé bydliště pacienta, místo léčby a zdravotnická zařízení včetně jejich role v léčbě zhoubného nádoru. Práce s těmito daty je ovšem limitována zákony, především zákonem na ochranu osobních údajů pacientů. Z tohoto důvodu nemohou být správcem NOR k analýzám nikdy poskytnuta neanonymizovaná data. Avšak lze analyzovat bydliště pacienta v agregované podobě na úrovni krajů a také místo léčby, včetně typu zdravotnického zařízení. Tyto analýzy by umožnily sledování migrace onkologických pacientů za léčbou a navíc by přispěly k optimalizaci dostupnosti péče v jednotlivých regionech. Nutnou podmínkou je ovšem úplnost záznamů o zdravotnickém zařízení v datech NOR. Proto byla ve spolupráci s ÚZIS ČR jako správcem dat provedena pilotní analýza dat NOR s cílem zjistit využitelnost záznamů o ZZ. Cílem analýz není srovnávat jednotlivé nemocnice nebo regiony, ale nabídnout populační přehled, ke kterému lze vztáhnout data konkrétní oblasti nebo zdravotnického zařízení. Ukázky výstupů těchto analýz v této části práce jsou tedy anonymní a jednotlivé regiony jsou zakryty.
Rozbor úplnosti dat NOR vedl k potěšujícímu závěru. Záznamy získané po roce 2000 jsou u protinádorově léčených pacientů zcela úplné, jsou identifikována hlásící ZZ i ZZ zapojená do léčby. Prakticky žádný záznam protinádorově léčeného pacienta není bez identifikace alespoň jednoho ZZ. Velmi vysoká je také úplnost záznamů o pracovišti chirurgické léčby, téměř u všech operovaných pacientů je toto pracoviště uvedeno. Úplnost záznamů o pracovištích odpovědných za nechirurgickou léčbu je již nižší a bude vyžadovat další validaci především s využitím dat plátců zdravotní péče. Tabulka 9 potvrzuje tyto závěry přímo na záznamech o kolorektálním karcinomu z let 2001–2006.
Úplnost záznamů NOR přináší u CRC relativně zarážející poznání. Do léčby nebo minimálně do hlášení zhoubných nádorů je zapojeno velmi mnoho zdravotnických zařízení nejrůznějších typů. Jen na chirurgické léčbě se podle záznamů NOR podílelo v daném období 386 různých ZZ, z nichž velká většina ošetřila pouze velmi malé množství pacientů. Rovněž počty identifikačních kódů ZZ odpovědných za hlášení ZN nebo za dispenzarizaci svědčí o relativně malé míře centralizace péče.

Další rozbor dat NOR naznačil poměrně velké rozdíly mezi jednotlivými regiony ČR v péči o primárně diagnostikované pacienty s kolorektálním karcinomem (tabulka 10). Pacienti celkově cestovali za léčbou do jiných regionů relativně málo (8,6 %), avšak v jednotlivých regionech se situace značně lišila (1,9 %–17,8 %). Rovněž zapojení komplexních onkologických center do primární léčby kolorektálního karcinomu se mezi regiony značně různilo, od téměř 93 % až po méně než 50 %.
Pilotní rozbor NOR tedy skončil pozitivním závěrem a tato data lze použít k mapování onkologické péče v ČR. Nicméně všechny výstupy zde uvádíme pouze jako dokumentaci možností populačních dat a jsme si vědomi jejich omezené interpretace. Problémy jsou zejména dva:

  1. Jde o údaje retrospektivní, z let 2001–2006. Od té doby se situace v některých regionech značně změnila, síť KOC se stabilizovala a měnila se i struktura poskytovatelů ZP.
  2. Data NOR umožňují mapovat pouze primární péči o nově diagnostikované pacienty. Léčba následných komplikací, relapsů a progresí již v databázi NOR podchycena není, což může být zdrojem zkreslení. Budoucnost těchto analýz je ve spolupráci s plátci zdravotní péče, jejichž záznamy umožní identifikovat všechny fáze protinádorové terapie.

Poděkování

Vývoj a zkvalitňování analytické nadstavby nad populačními daty o epidemiologii zhoubných nádorů v ČR je podporováno výzkumným grantem Ministerstva zdravotnictví ČR (projekt IGA, no. 10621–2). Vývoj prediktivních populačních modelů a vývoj portálu www.kolorektum.cz dlouhodobě podporuje výzkumným grantem společnost ROCHE, s.r.o.

Literatura

  1. Věstník MZ ČR č. 7/2008 (z 28. prosince 2008); Věstník MZ ČR č. 5/2009 (z 16. července 2009).
  2. Dušek L, Žaloudík J, Indrák K. (2006) Informační zázemí pro využití onkologických populačních dat v ČR. Klinická onkologie, Suplement 1/2007, 200 s., ISSN 0862-495X.
  3. Demografická příručka 2007. Český statistický úřad, 2008. Dostupné z http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/publ/4032-08-2007
  4. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Národní zdravotnický informační systém (NZIS), Národní onkologický registr (NOR), [20.12.2007], dostupné z http://www.uzis.cz/info.php?article=368&mnu_id=7300
  5. Dušek L, Mužík J, Kubásek M, et al. Epidemiologie zhoubných nádorů v České republice [online]. Masarykova univerzita, [2005], [cit. 2008-12-15]. Dostupný z http://www.svod.cz. Verze 7.0 [2007], ISSN 1802–8861.
  6. Ferlay J, Autier P, Boniol M, et al. Estimates of the cancer incidence and mortality in Europe in 2006. Ann Oncol 2007;18: 581–92.
  7. Curado MP, Edwards B, Shin HR, et al. Cancer Incidence in Five Continents, Vol. IX. IARC Scientific Publications No. 160, Lyon, IARC, 2007.
  8. Breslow NE, Day NE. Statistical Methods in Cancer Research, Vol II. The Design and Analysis of Cohort Studies (IARC Scientific Publications No. 82). Lyon: International Agency for Research on Cancer 1987.
  9. Bray F, Guilloux A, Sankila R, et al. Practical implications of imposing a new world standard population. Cancer Causes Control 2002;13:175–82.
  10. Ederer F, Axtell LM, Cutler SJ. The relative survival rate: A statistical methodology. National Cancer Institute Monograph 1961;6:101–21.
  11. Brenner H, Hakulinen T. On crude and age-adjusted relative survival rates. J Clinic Epidemiol 2003;56(12):1185–91.
  12. Berrino F, DeAngelis R, Sant M, et al. Survival for eight major cancers and all cancers combined for European adults diagnosed in 1995–99: results of the EUROCARE-4 study. Lancet Oncol 2007: http://oncology.thelancet.com
  13. Coleman M, Quaresma M, Berrino F, et al. Cancer survival in five continents: a worldwide population-based study (CONCORD). Lancet Oncol 2008;9:730–56.

Článek byl publikován ve speciální příloze časopisu Farmakoterapie (ročník 5, září 2009), pod názvem Kolorektální karcinom 2009, celé číslo naleznete zde.

Vložit komentář

Autor komentáře
Text komentáře
Akce

Související články

Úvodní přednáška bloku s kazuistikami byla zaměřena na důležitost předoperačního stagingu u pacientů s tumorem rekta.  

Přednáška zazněla na Pracovním setkání onkologů a chirurgů (nejen) Jihomoravského kraje a přináší přehled perkutánních a intravaskulárních metod a jejich užití v léčbě  metastazujícího karcinomu kolorekta.  

Radioterapie snižuje riziko lokální recidivy a má pozitivní vliv i na celkové přežití. Předoperační konkomitantní chemoradioterapie působí i na vzdálená metastatická ložiska a má lepší léčebné výsledky než samostatná radio- či chemoterapie. Přednáška hovoří o indikacích, efektu, výhodách a nevýhodách neoadjuvantní a adjuvantní radioterapie u karcinomu rekta a o přidání chemoterapie k předoperační radioterapii. V závěru  se přednášející věnuje i speciálním technikám radioterapie jako je stereotaktická radioterapie/radiochirurgie.