Minimální uzlinové postižení u karcinomu žaludku - přednáška

Přednáška zazněla na XIII. Motolských onkologických dnech dne 10. března 2011 v sekci Nádory jícnu a žaludku.

TIP: Pro lepší zážitek zvolte režim "Celá obrazovka" (ikonka vpravo dole na liště)

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Dámy a pánové dovolte mi omluvit docenta Šimšu vzhledem k pracovnímu vytížení. Radikální chirurgická operace zůstává základní léčebnou metodou karcinomu žaludku. Jedině radikální operace dává pacientovi šanci k trvalému vyléčení nebo dlouhodobému přežívání. K totální nebo subtotální gastrektomii patří i odstranění spádových lymfatických uzlin v prvním i druhém kompartmentu, tzv. lymfadenektomie. Zatímco terapeutický význam lamfadenektomie je stále živě diskutován, význam pro staging je v tuto chvíli nepochybný. Pro přesný staging onemocnění je třeba odstranit co největší počet lymfatických uzlin. Standardem pro zpracování je barvení hematoxylin-eosin. V části uzlin s negativním nálezem u standardu lze při užití podrobnějších metod přesnějšího zpracování, například imunohistochemií nebo molekulární biologií, zjistit malé shluky maligních buněk, které v závislosti na jejich velikosti nazýváme mikrometastázy nebo izolované nádorové buňky. Na obrázku vidíme normální nález v uzlině. Zde potom metastázu karcinomu v lymfatické uzlině žaludku, vlevo ve zpracování standardním, vpravo pak imunohistochemický obraz při barvení směsí protilátek proti buněčnému cytokeratinu. Zde potom obraz mikrometastázy ve stejném zpracování, který je podstatně lépe detekovatelný právě imunohistochemicky. A následně pak obraz izolovaných nádorových buněk v imunohistochemickém zpracování. Klasifikace současně stanovuje tři typy uzlinového postižení. Zaprvé jsou to metastázy, které jsou definovány jako shluky nádorových buněk větší než 2 mm. Označují se klasicky podle počtu N1, N2,... Druhou skupinou jsou mikrometastázy, které jsou definovány ve velikosti mezi 0,2 mm do 2 mm. A označení je potom následně v závorce. Většinou jsou prokazovány imunohistochemickým barvením. Třetí skupinou jsou pak izolované nádorové buňky, což jsou jednotlivé buňky nebo jejich malé shluky menší než 0,2 mm. Označují se N0, s dalším označením v závorce. Jsou vždy prokazovány imunohistochemickým barvením. Navíc nevykazují metastatickou aktivitu, jako je proliferace, stromální reakce, penetrace do stěn cévních a mízních splavů apod. Při studiu minimálního uzlinového postižení zůstávají dosud nezodpovězené otázky. Například frekvence výskytu mikrometastáz, jejich distribuce v lymfatickém systému a také jejich další postup, zda jsou zničena imunitním systémem nebo získávají vlastní cévní zásobení se vznikem plnohodnotné metastázy, která pak může být zdrojem buďto lokální recidivy nebo zakládání další vzdálené metastázy. S těmito otázkami souvisí i klinický a prognostický význam minimálního uzlinového postižení. Výsledky současně publikované nedávají jednoznačné závěry. Někteří autoři negativní vliv mikrometastáz na pětileté přežívání pacientů prokázali, jiní toto zhoršení prognózy u svých nemocných neprokazují. Naše výsledky byly získány v rámci výzkumného záměru Fakultní nemocnice Motol s podporou grantu IGA za poslední dva roky 2009 až 2010. Této nerandomizované multicentrické studie se zúčastnila čtyři chirurgická pracoviště, kromě naší kliniky v Motole také chirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice, klinika FN na Bulovce a chirurgické oddělení nemocnice Atlas ve Zlíně. Do studie bylo zařazeno 73 pacientů po radikální operaci průměrného věku 66 let. Subtotálních gastrektomií bylo 33, totálních 40. Celkem bylo vyšetřeno 1245 uzlin, což bylo průměrně 17 uzlin na jednoho pacienta. Metastázy pak byly standardním vyšetřením prokázány ve 29 %. Uzliny s negativním nálezem byly následně vyšetřeny imunohistochemicky a pak bylo shledáno 3 % mikrometastáz a 6 % izolovaných nádorových buněk. Pro hodnocení klinického a prognostického významu minimálního uzlinového postižení těchto pacientů byl použit odhad přežívání jednotlivých skupin těchto pacientů v matematickém modelu podle Kaplan-Meier. Ke statistickému srovnání byl použit Wilcoxon-Gehan test. V první skupině byli srovnáni pacienti s negativním nálezem v lymfatických uzlinách s predikcí přežití pacientů s minimálním uzlinovým postižením. Rozdíl nebyl shledán statisticky významný. Ve druhé skupině byli srovnání pacienti s minimálním uzlinovým postižením, to znamená imunohistochemicky pozitivní, s predikcí přežití všech ostatních pacientů, to znamená imunohistochemicky negativní. Ani zde nebyla shledána statistická významnost. Poslední skupinou jsou pacienti s mikrometastázami vzhledem k pacientům s izolovanými nádorovými buňkami. Také zde v predikci přežití nebyla shledána statistická významnost. Závěrem lze shrnout, že výsledky studií vlivu minimálního uzlinového postižení na prognózu nemocných s karcinomem žaludku jsou zatím rozporuplné. Naše předběžné výsledky zhoršení prognózy těchto pacientů neprokazují. Proto zatím nelze doporučit technicky, časově ani finančně náročnou metodu imunohistochemického zpracování k rutinnímu barvení lymfatických uzlin. Stejně tak nelze přítomnost mikrometastáz nebo izolovaných nádorových buněk považovat za indikaci k podání adjuvantní léčby. Děkuju vám.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Podívejte se i na další přednášky webcastu Motolské onkologické dny - webcast.

Související články

Zhoubné nádory žaludku jsou celosvětově pátou nejčastější malignitou, která drží třetí místo v mortalitě na zhoubné nádory. V České republice incidence i mortalita klesá, ale v pořadí četnosti nádorových onemocnění zaujímají zhoubné nádory žaludku 10. příčku. Přehled epidemiologických dat z Národního onkologického registru zahájil edukační seminář o zhoubných nádorech žaludku. 

Přednáška zazněla na XIII. Motolských onkologických dnech dne 10. března 2011 v sekci Nádory jícnu a žaludku.

Přednáška zazněla na XIII. Motolských onkologických dnech dne 10. března 2011 v sekci Nádory jícnu a žaludku.