Úhrady péče a právní regulace občaského zákoníku pro ceny péče

Úhradové problematice, vztahům poskytovatelů zdravotních služeb k pojišťovnám, ustanovení § 2950 Nového Občanského zákoníku Odpovědnost za škodlivou radu, ustanovení §2636 Smlouva o péči o zdraví a dalším otázkám, které přinese nový Občanský zákoník se věnuje přednáška, která zazněla na pracovní snídani v rámci V. kongresu medicínského práva. 

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Já si dovolím sedět, protože je taková krásná snídaňová atmosféra. A chci tedy spíše říct několik provokativních myšlenek, které by měly vyvolat jakési Vaše dotazy nebo reakce. Uvidíme. A zkusím se zabývat v podstatě hlavně těmi věcmi, které se týkají nějakých peněz, úhrad, toho, co Vás zajímá v těch vztazích ke zdravotním pojišťovnám a podobně. Nicméně začnu spíše tím ustanovením toho paragrafu 2950, to jest tou odpovědností za tu škodlivou radu. Čili s tou odpovědností mimo jiné za tu neúplnost informace. A jde mi tedy v podstatě o to vyjádřit tu myšlenku, kterou říkáme do jisté míry dlouhodobě, že ve chvíli, kdy poskytovatelé zdravotních služeb sice mají nějaké limitace, nějaká omezení z pohledu toho, jakou péči mohou pacientům poskytnout, aby byla uhrazena ze strany zdravotních pojišťoven, tak přesto by vždycky jejich informace ve vztahu k pacientovi měla být jaksi plná, pokud jde o možnosti léčebných prostředků. To znamená - byť poskytovatelé vědí, že mohou podávat jenom určité léčivé přípravky, ale třeba ví, že jsou na trhu jaksi další a jsou tu další možnosti, tak ta jejich informace musí být takto úplná. Potom je ten bod B, tedy otázka řešení toho, zda ta pojišťovna uhradí nebo neuhradí, zda pacient bude sám atakovat tu pojišťovnu, zda mu poskytovatelé pomohou, zda odborná společnost bude intervenovat v té věci... Ale právě ta záležitost, že by ta informace byla jaksi neúplná, neboť by byla redukována v možnostech toho, co nám vlastně uhradí pojišťovna, nebo co "Tobě, milý paciente, uhradí pojišťovna", tak to by byla právě ta možnost, kdy pacient by poté mohl zjistit (nebo jeho pozůstalí také v určitém případě samozřejmě), že tu byly obecně k dispozici další možnosti, byť nehrazené ze zdravotního pojištění, byť pro většinu pacientů nedostupné vzhledem k cenám toho, kdy by to hradili sami mimo systém zdravotního pojištění. Přesto právě ta situace, kdy by došlo k té újmě na zdraví, ne-li k smrti v daném případě, byť tu byly nějaké prostředky, byť nehrazené ze zdravotního pojištění nebo byť neochota pojišťovny, by mohla způsobit právě tu odpovědnost a nárokování si nějaké náhrady škody právě z tohoto titulu. Takže já to úplně nevidím na tu situaci ve vztahu pojišťovna - poskytovatel, kdy pojišťovna dává spíše informace, co uhradí, to není podle mě škodlivá rada, ale obával bych se uplatnění toho institutu v rámci odpovědnosti poskytovatele, čili zdravotnického pracovníka nebo jeho zaměstnavatele ve vztahu k pacientům, protože pacient by nedostal tu informaci úplnou z tohoto hlediska. To ve vztahu právě k té odpovědnosti. Tady bych zdůraznil tuto myšlenku. Byť mám za to, že v podstatě to šlo obdobně dovodit už z dnešního občanského zákoníku, tak ten nový to zdůrazňuje úplně jednoznačně a říká tam neúplnost informace a důsledek škody. A to neúplnost informace od toho profesionála, což ve zdravotnictví je typické. Byť by možná mohl být nějaký zdravotník, který by reálně nebyl úplně úžasný profesionál, tak se na něho rozhodně takto bude hledět a ta odpovědnost tam bude přísná. Což je obecně ve zdravotnictví ve vztahu k tomu, co všechno dělají zdravotníci, když se na ně bude hledět přísně jako na ty profesionály, kteří mají být ti úžasní, špičkoví, perfektní... A pokud nejsou, tak si nesou svoji odpovědnost. Potom bych měl druhý bod, a to je druhý odstavec paragrafu 2636, právě smlouva o péči o zdraví. Já jsem to už včera trošku zmiňoval. To je to ustanovení, které celé říká: "Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno." A tam se trošku obávám jedné věci, protože známe to všichni, jak to vypadá. Asi nikdo z nás nebo málokdo z nás bude mít prvního první 2014 smlouvu se všemi zdravotními pojišťovnami a bude mít tedy jistotu úhrady ze strany zdravotních pojišťoven. Nehovořím o tom, kolik to bude a podobně. A ve chvíli, kdy by se třeba stalo, že by nedošlo k té smlouvě s tou zdravotní pojišťovnou, zatím netypická situace, ale proč ne... A budeme mít ty pacienty, které budeme léčit, ale nebudeme s nimi mít to ujednání o tom, že v případě, že pojišťovna za ně neuhradí, uhradí to oni sami. A to já vidím jako docela velké riziko, byť zatím vždycky se nám asi zpravidla podaří dojednat nějakou smlouvu od zdravotní pojišťovny. Pokud si s pacientem předem či následně nedomluvíme nějakou úhradu, tak jako by tam žádná úhrada nebyla. Ta smlouva je vlastně a priori bezplatná, pokud se nedohodne s tím pacientem něco jiného. V tomto prosím vidím jakési riziko té smlouvy o péči o zdraví, že pokud se na konci neobjeví nikdo, kdo je ochoten zaplatit za pacienta, tak byť jsem říkal a budu říkat do konce roku, že za aktuální situace je to ten pacient, kdo je náš dlužník a budeme po něm chtít minimálně nějaké bezdůvodné obohacení, tak po Novém roce je to riziko, že ani tohle bychom nevymohli, protože pokud jsme se s ním nedomluvili na konkrétní úhradě nebo na vůbec nějaké odměně, tak v tu chvíli jsme se domluvili na tom, že poskytujeme svoji práci zadarmo, že je to vlastně jakýsi dar, ta péče pro něho. Jiná situace minimálně v tomto gardu, nepochybně bude to pacient nějaký zahraniční a podobně, kde vůbec nelze uvažovat o tom krytí tím zdravotním pojištěním. A v tu chvíli musím mít aspoň nějakou dohodu, že je odměna. Tam je docela dobrá výhoda, že pokud bude dohoda, že je odměna bez nějaké konkrétní informace o výši, to úplně stačí, neboť je ustanovení paragrafu 1792, který říká: "Plyne-li ze smlouvy povinnost stran poskytnout a přijmout plnění za úplatu, aniž je ujednána její výše či způsob, jakým bude tato výše určena, platí, že úplata byla ujednána ve výši obvyklé v době a v místě uzavření smlouvy a případně ji soud určí." Ale potřebujeme mít vždycky nějakou a priori dohodu o tom, že vůbec musí být nějaká odměna. Protože pokud to pomineme zcela, tak v tu chvíli jsme v tom riziku, že se bude tvrdit, že smlouva je bezplatná a nemáme tam podle mě šanci právě ani přes bezdůvodné obohacení si vymoci vůbec nějakou částku, takže tohle beru jako docela rizikovou záležitost. - Můžu k tomu? Nemáme náhodou ale v zákoně o zdravotních službách povinnost předem informovat, kolik to bude stát? - To také, ta veřejnoprávní povinnost tam je. - Já vím, že to je veřejnoprávní povinnost, ale zase se obávám, že nesplněním této veřejnoprávní povinnosti bychom mohli pacientovi způsobit tu škodu, kterou on by v podstatě nám pak započítával proti našemu nároku na zaplacení obvyklé ceny. - Chci tím říct, že pokud se vůbec nebudeme s pacientem o tom bavit a nebude tam ani jakýkoliv důkaz ujednání o tom, že jsme se bavili o nějaké odměně, ceně, úhradě či cokoliv podobného (nebo s kýmkoli, ne s pacientem, ale třeba s někým, kdo si objednává pro lidi pracovně lékařské služby nebo nějaké preventivní prohlídky nehrazené ze zdravotního pojištění), tak jsme ve velkém riziku toho, že nám potom řekne: "Ale my jsme se o žádných penězích nebavili, tudíž žádné peníze platit nebudu, neboť smlouva je bezplatná, pokud se nedomluvíme jinak." - Já s tím plně souhlasím, ale jenom právě s ohledem na tu veřejnoprávní regulaci bych doporučil nejen, že bude ujednáno, že to bude úplatné, ale aby bylo i ujednání o té výši. - To je určitě naprosto optimální situace všude, kde budeme v režimu samoplátců nebo někoho, kdo nehradí ze zdravotního pojištění, tak minimálně tím systémem, odkazem na seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami a dojednáním si hodnoty bodu nebo podobně. To nepochybně stačí, neboť odkazem na jiný režim nebo na jiný dokument, který stanoví ty ceny, dosáhneme toho, že aspoň něco... Nemusí to být nutně vždycky ujednání, protože na počátku nikdy nevíme. Vyšetření až ukáže, jaká péče bude hrazena nebo jaká péče bude poskytována. To znamená mít vůbec nějaký systém, který nám stanoví tu otázku ceny. A potom bych ještě zmínil takový jeden drobný bodík, a to je otázka toho takzvaného laesio enormis. Když jsem si četl na počátku občanský zákoník a tu otázku neúměrného zkrácení, tak jsem si říkal, že toto se téměř neuplatní. Říká se, že v Rakousku, kde to mají coby vzor pro toto naše ustanovení, tak se to neuplatňuje také téměř. A je to vlastně otázka toho, že poskytujeme nějaké služby nebo nějaké plnění a to protiplnění, ta hodnota je neúměrná té hodnotě toho našeho plnění. A tam se při nějakých regulačních mechanismech můžeme celkem dostávat do oblasti zdravotního pojištění nebo oblasti úhrad za péči. A teoreticky, říkám stále teoreticky, neboť ani v tom Rakousku to moc funguje, by bylo možno toho využít, že to je tak jaksi nespravedlivá částka, že nám náleží jiná platba, než je ta velmi nízká a neodpovídající hodnotě té naší práce. Tak to jenom takový poslední bod do té případné diskuse, na kterou se celkem těším, k otázkám úhrad a právní regulace občanského zákoníku pro ceny péče, byť jaksi je ta primární regulace v oblasti zdravotního pojištění veřejnoprávní trošku někde jinde. Ale ten nový občanský zákoník nám do toho vstoupí nepochybně. Děkuji za pozornost.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Podívejte se i na další přednášky webcastu Nový občanský zákoník a jeho dopady do smluvních vztahů - webcast .

Související články

Přednáška shrnuje pomocí dat z lékových registrů celkové přežití a přežití bez známek progrese u hlavních onkologických diagnóz a srovnává reálný stav léčených pacientů s polulačními predikcemi České onkologické společnosti v letech 2011 a 2012.  V druhé části se přednášející zamýšlí na otázkou, zda by neměl regulátor rozlišovat mezi pojmy VILP (Vysoce inovativní léčebné prostředky) a oprhan drugs. 

Přednáška ekonoma diskutuje několik otázek, které budou muset zdravotnická zařízení v souvislosti s novým Občanským zákoníkem a úhradovou vyhláškou 2014 v příštím roce řešit.  

Je povinností lékaře podat pacientovi léčivý přípravek, je-li indikovaný, je-li optimální léčbou, avšak ví, že jej pojišťovna neuhradí? Jaké je právní postavení lékaře ve vztahu k pacientovi, zaměstnavateli a zdravotní pojišťovně? Jaké sankce mohou lékaře a zdravotnické zařízení postihnout v souvislosti s podáním nebo podáním léčby? Na tyto otázky odpovídá na satelitním sympóziu v rámci Jihočeských onkologických dnů 13. října 2011 v Českém Krumlově Mgr. Policar.