Dětská onkologie z pohledu ošetřující sestry

Přednáška Alice Cetlové a Bc. Petlachové z Kliniky dětské onkologie FN a LF MU Brno zazněla na 1. Psychoonkologickém sympóziu v září 2010 v Brně a zabývá se dětskou onkologií z pohledu zdravotní sestry. Přednáška obsahuje informace o vývoji a systému ošetřovatelské péče, údaje o sesterské dokumentaci a kompetencích sestry na dětské onkologii.

TIP: Pro lepší zážitek zvolte režim "Celá obrazovka" (ikonka vpravo dole na liště)

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Jmenuji se Alice Cetlová, pracuji na dětské onkologii v rámci Fakultní nemocnice Brno, na transplantační jednotce a přinesla jsem Vám prezentaci - takový pohled ze strany nás, sester, co vlastně ta práce obnáší. Svojí prezentaci jsem pojala trochu retrospektivně, protože na dětské onkologii pracuji už od roku 1992, a tak si myslím, že trošku právo srovnávat, jak to bylo dříve a jak je to teď, mám. Nejdříve jenom stručně, koho, co a jak léčíme. Už to tady přede mnou řekly paní magistry. Jsou to děti ve všech věkových kategoriích. Vidíte, že asi sto padesát nově diagnostikovaných dětí ročně, dvacet dětí s recidivou a třicet dětí projde naší klinikou, kdy se zhoubné nádorové onemocnění nepotvrdí. My jsme zaměřeni na veškerá onkologická onemocnění, nejenom krevní, ale i solidní tumory u dětí a také na diferenciální diagnostiku stavů, které jsou podezřelé z nádorové etiologie. Léčbu vedeme podle standardních protokolů, jednak evropských, jednak i severoamerických a poskytujeme komplexní vysoce specializovanou pediatricko-onkologickou péči včetně vysokodávkované chemoterapie a převodu periferních kmenových buněk, jak autologních, tak i alogenních. Teď taková retrospektiva. Základní body sesterské práce, jak to bylo dříve v těch devadesátých letech dvacátého století, kdy jsem na dětské onkologii, byť byla součástí pediatrické kliniky, začínala, a jak je to teď, kdy je to samostatná klinika. Onkologičtí pacienti byli léčeni na oddělení s dětmi, které neměly maligní onemocnění. Jednalo se o jedno oddělení s dvaceti čtyřmi lůžky. Oproti tomu dnes máme samostatnou klinikou dětské onkologie se třemi odděleními, tak jak říkala už paní magistra přede mnou, standardní s osmnácti lůžky, dvě jednotky intenzivní péče, z nichž jedna je transplantační, a máme čtyři ambulance s denním stacionářem. Systém ošetřovatelské péče dříve byl systémem funkčním, to znamená, všichni víme, jedna sestřička ředila léky, jedna sestřička se starala o hygienu, jedna sestřička rozdávala všem pacientům stravu. Dnes je systém péče realizován v té skupinové formě, to znamená, že sestra má na starosti skupinu pacientů, někdy třeba jenom jednoho, u nás záleží na klinickém stavu pacienta - od jednoho do sedmi. A u této skupiny pacientů provádí veškeré ošetřovatelské činnosti. Základní činností je sesterská dokumentace. Dříve se sesterská dokumentace, když já jsem začínala, skládala z dekurzu pacienta, kam ale sestřičky téměř nic nezapisovaly, v podstatě jenom odškrtaly ordinované léky a zapsaly funkce. Kniha hlášení sester, zákrokový sešit, příjmová kniha a hlášení počtu nemocných a objednala stravu. Byla hotová, byla vysmátá a věnovala se dětem. V dnešní době se na nás valí dokumentace. Já chápu, že co je psáno, to je dáno, nicméně, tak jak to můžu srovnávat, dříve jsme věnovaly dokumentaci, bych řekla, tak třicet procent veškerého času v práci a dnes tak možná šedesát až sedmdesát, někdy i více. A ztrácíme vlastně čas věnovat se dětem. Tady vidíte, že dříve už se sestřička věnovala pacientům, hráli jsme si. V dnešní době pořád zapisujeme a zapisujeme a zapisujeme. I když i v dnešní době se snažíme najít čas na děti. Vidíte, že tak jak říkali, upoutání na lůžko se týká i malých pacientů a berou každou příležitost pro to se z toho lůžka dostat. Tady mám svoji malou tříletou pomocnici při vyskládávání zdravotnického materiálu. Každé ráno se mě ptala, kdy už přijde zboží, aby mohla jít pomáhat. A domlouvala si s ošetřující sestřičkou, kdy jí odpojí od infuze, aby to nepromeškala a neuklidila jsem to za ní. Je úžasná. Také se nám změnily podstatně kompetence. Práce sester dříve byla hlavně ta ošetřovatelská péče, asistence u invazivních výkonů a taková ta základní podávání léků per os, per rectum, měření vitálních funkcí, podávání kyslíku, stravy a hlavní důraz byl kladený na výchovné zaměstnání dětí. I ve škole nás na to připravovali. Měli jsme to, kdo jste ročníky, které dělaly školu ještě před revolucí, jedním z hlavních předmětů bylo výchovné zaměstnání dětí. V dnešní době samozřejmě ta základní péče zůstává, ale kompetence sester se rozšířily, myslím si, že je to dobře. Dnes je hlavní to, že sestřičky už nepotřebují ke každé aplikaci i. v. léku lékaře. Už si v tomto vypomůžou samy. Mohou zavádět močový katetr, žaludeční sondu a také v jejich kompetencích je edukace pacientů a jejich doprovodu. K doprovodu se trošičku vrátím nebo bych k němu chtěl promluvit, protože si myslím, že oproti předchozím letům je to velká změna. Zatímco dříve hospitalizace rodiče byla zcela nemyslitelná, celodenní doprovod rodiče byl nemyslitelný, návštěvy, všichni si pamatujeme, nebo většina - středa, neděle, patnáct až sedmnáct hodin. Děti do deseti let na návštěvu vůbec nesměly. Hrozné služby středa, neděle noční a čtvrtek, pondělí denní - děti plakaly, byly rozhozené návštěvou, dva dny jsme je dávali dohromady a šup, už tady byla zase neděle a další návštěvy. Bylo to hrozné. V dnešní době devadesát osm procent dětí je hospitalizováno s rodičem, a nebo rodič má celodenní přítomnost u lůžka. Návštěvní doba na naší klinice v podstatě neexistuje, je povolena po celý den, tak jak vyhovuje klinickému stavu toho pacienta. A naopak se snažíme podporovat a motivovat i širší rodinu k návštěvám a jediným kriteriem pro ty návštěvy je v podstatě zdravotní stav toho navštěvujícího, aby byl zdravý a aby toho pacienta neohrozil. Shrnutí. Samozřejmě všechno vyplývá ze způsobů léčby nádorových onemocnění, vyvíjí se v čase, čili ta léčba je mnohem intenzivnější, jsou jiné a přesnější vyšetřovací a diagnostické metody, také se někam pohnuly ošetřovatelské a léčebné metody a postupy. Pracujeme s novými léky, s novými materiály a také personální obsazení a vzdělání sester se podstatně změnilo. K té hospitalizaci doprovodu bych se chtěla vrátit. Některé dětské kliniky a oddělení se tomu brání a i ve Fakultní nemocnici v Brně na pracovišti dětské medicíny je ještě stále spoustu pracovišť, kde mají návštěvní dobu opravdu sice denně, ale třeba od těch tří do pěti nebo od dvou do pěti. A dříve tam ty rodiče, pokud nejsou hospitalizováni s dětmi, nebo návštěvu nepustí. Na naší klinice je doprovod pacienta žádoucí a je to podporováno. Rodiče bereme jako partnera v ošetřovatelské péči, jediným trošku komplikujícím faktorem jsou zdravotní pojišťovny. To už tady bylo také řečeno. Samozřejmě všechno má svoje pro a proti. Mezi základní klady hospitalizace rodiče bereme podílení se na ošetřovatelské péči o nemocné dítě, včlenění celé rodiny do problematiky léčby, rodiče se aktivněji zajímají o chorobu a její léčbu se všemi důsledky a také tím, že s nimi komunikujeme celý den, jsou lépe informování o všech důsledcích a následcích léčby. Předcházíme tím také spoustě nedorozumění. Mnohdy se jednodušeji řeší vzniklé problémy a také nedochází k narušení běžných zvyklostí dítěte, protože vlastně ten rodič se snaží co nejvíce dodržovat jeho režim, který byl, ještě než dítě onemocnělo. A naše klinika v tom rodiče podporuje. Takže například lékař nevylítne na pokoj v devět hodin ráno, když to dítě spí, klidně si ho jde prohlédnout až v jedenáct. Zvláště adolescenti jsou schopni spát do oběda a odchází ke spánku ve dvě hodiny v noci. Snažíme se to respektovat, aspoň nějakým únosný způsobem a snažíme se přizpůsobit tomu dítěti a ne, aby se dítě přizpůsobovalo nám, což vede také k lepší spolupráci. Samozřejmě má to i svoje proti. Sestra je dvacet čtyři hodin pod drobnohledem. Je velmi podrobně sledována, jak pracuje, jak provádí jednotlivé úkony, jednotlivé sestry jsou rodiči porovnávány. A také se můžeme setkat s preferencí některých sester. Také dlouhodobá hospitalizace dítěte vede k tomu, že nemocnice se stává druhým domovem, což má, jak už tady bylo několikrát řečeno, nepříjemné důsledky pro ostatní členy rodiny, pro sourozence. Samozřejmě je to náročné i pro nás jako pro personál, protože se věnujeme nejenom dítěti, ale většinou známe i problematiku celé rodiny, takže s rodiči hovoříme i o problémech, které se třeba ani toho nemocného dítěte netýkají. Řešíme s nimi jejich osobní problémy, problémy v práci a podobně, takže je to velmi náročné pro sestry, dostává je to do stresu a také dochází k větší fixaci na určité osoby. Jak se strany sester na pacienty, tak také pacienti a jejich doprovod na sestry. Paradoxně někdy přítomnost rodiče vede ke složitější domluvě s dětmi, záleží jaký je mezi nimi vztah. Protože každý rodič má tendenci to děťátko chránit před vším nepříjemným, co jim naše léčba přináší, takže se také někdy stává, že vykážeme rodiče, samozřejmě slušnou formou a většinou po dohodě, z pokoje a pak se s tím děťátkem dá třeba domluvit podstatně lépe, než když ta maminka tam je přítomna. Závěrem bych chtěla zhrnout, že role sestry při péči o dětského onkologického pacienta je náročná a nezastupitelná. Jedná se o rychle, ne-li nejrychleji se rozvíjející obor lékařství, čili to klade velké nároky na odborné znalosti a soustavné vzdělávání v oboru. Je to také fyzicky náročná práce. A co považuji já za hodně stresující a zatěžující, je schopnost sestry komunikovat se všemi věkovými kategoriemi, nejenom s pacienty, ale také s rodiči i s prarodiči. A vytváří to tlak na sestru k individualizaci přístupu k pacientovi, při zachování profesionálního jednání. Děkuji za pozornost.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Podívejte se i na další přednášky webcastu Přednášky z 1. psychoonkologického sympózia - webcast.

Související články

Přednášející úvodem představuje činnost Nadačního fondu dětské onkologie Krtek a detailně představuje jeden z jeho projektů, zaměřeného na péči o děti v terminálním stádiu onkologického onemocnění v domácím prostředí.

Přednáška pomocí kazuistiky ukazuje, co může sociální pracovník nabídnout pacientovi a jeho rodině, kteří se vlivem nepříznivého zdravotního stavu dostávají do krize a v této situaci se neorientují. 

Přednáška zazněla na 2. Psychoonkologickém sympóziu v září 2011 ve FN Motol a věnuje se účelu a postupu separace krvetvorných buněk u dětských pacientů. Popisuje přípravu dítěte na separaci, její průběh, komplikace a specifika separace velmi malých dětí a přístupu k dětskému pacientovi.