Historie Kliniky dětské hematologie a onkologie FN Motol

Pražské pracoviště dětské onkologie dalo vznik novému, do té doby v republice neexistujícímu oboru a během jeho čtyřicetiletého působení doznalo výsledků, které je možné srovnat s výsledky předních pracovišť na světě.

TIP: Pro lepší zážitek zvolte režim "Celá obrazovka" (ikonka vpravo dole na liště)

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Dobrý den, já se jmenuji Věra Reichlová a chtěla bych Vás tady provést historií Kliniky dětské hematologie a onkologie v Motole. Ona ta historie je samozřejmě dlouhá, objevilo se tam spoustu významných profesorů. Ale ještě na úvod bych chtěla říci, abyste měli představu, v naší republice zhruba za rok onemocní 400 dětí s nádorem. Z toho velká skupina dětí je s leukémií, zhruba 100 dětí. A zbývajících 300 dětí je s nádorem, což jsou různé nádory. Některé nádory jsou třeba 3 za rok, některých je 20, některých je 30 za rok. Čili těch 400 dětí je velké množství, ale jednotlivé nádory jsou zastoupeny různě. Také bych Vám chtěla říci, že v minulosti se zvlášť rozvíjela léčba dětí s leukemií, to bylo na Pediatrické klinice, a zvlášť léčba dětí na onkologii, které se léčily Klinice dětské chirurgie. Já jsem si tady pro Vás udělala takový přehled historie. Jednak, po druhé světové válce byl velký rozvoj pediatrie. A je tu spoustu významných profesorů, kteří se podíleli i na rozvoji té hematologie. Jednak to byl profesor Brdlík, profesor Netoušek, který napsal Nauku o krvi. Dále byl významný profesor Heřmanský a profesor Jedlička měl zásadní práci v oblasti srážení krve, to bylo v roce 1954. Velký posun byl v léčbě klinické hematologie a útlumu kostní dřeně se věnoval a první učebnici napsal profesor Donner. A hlavně pro léčbu leukémií a vůbec hematologii byl velice významný profesor Hrodek. Také profesoři Janele a Mitera, díky nimž vznikly krevní banky a vznikly dětské hematologie. Profesor Hrodek byl nejdříve v rámci pediatrie. A v rámci pediatrie v Motole vzniklo pak hematologické oddělení, bylo to v rámci II. dětské kliniky. Profesor Hrodek se stal zakladatelem české moderní dětské hematologie. A jeho velký význam byl hlavně v oblasti výzkumu krevního obrazu u novorozenců. Dále se zaměřil hlavně na léčbu leukémií a aplastických anémií a také hemofilie. Velký význam u profesora Hrodka neslo založení Pracovní skupiny dětských hematologů v České republice, protože i on chtěl, aby se ty děti léčily co nejblíže k domovu, aby se dítě z Prahy léčilo v Praze a mělo tu zkrácenou cestu do Motola. A velká část léčby mohla probíhat i doma. Samozřejmě děti z Brna aby se léčily v Brně, v Ostravě. Ta Pracovní skupina dětských hematologů obsahuje 7 center, což je Ostrava, Olomouc, Brno, Hradec, České Budějovice, Plzeň, Ústí nad Labem a Praha. To byl veliký posun, protože na celém území České republiky se děti začaly léčit podle stejného systému. Čili se stejnou dobrou úspěšností. Nicméně profesor Hrodek doporučil léčbu podle německých protokolů BFM, které se u nás začaly léčit v roce 1984. A před rokem 1984 byla 5procentní úspěšnost. V roce 1988 už to stouplo na 40procentní úspěšnost. A v dnešní době při léčbě akutních lymfatických leukémií je to už 90procentní úspěšnost, což je od toho roku 1984 ohromný úspěch, ze který hodně vděčíme panu profesorovi Hrodkovi. A jeho dalším následníkům. Chtěla bych ještě dále říci, že velký rozvoj hematologie je v posledních letech, kdy vznikla velká spolupráce jednak s ÚHKT, Ústavem hematologie a krevní transfuze, dále ve spolupráci s Masarykovou univerzitou v Brně a také velká spolupráce byla s Bratislavou, s panem profesorem Čápem. Abych na Slovensko nezapomněla. Díky dobrému rozvoji laboratorní části bylo možno zahájit transplantace kostní dřeně, kterou už dělal pan profesor Starý. A první den transplantace byl 23. 11. 1989. Ale začala vlastně už 19. 11. přípravou toho pacienta čili celotělovým ozářením. Ještě bych dále chtěla říci, že zase na úspěšné léčbě leukémie se podílí hlavně ta spolupráce mezi jednotlivými centry a laboratořemi, ať už je to mezi odděleními krevních transfúzí, Ústavem imunologie, ať už je to průtoková cytometrie. Veliký posun v té léčbě znamenal vznik molekulárně genetické laboratoře, kterou založil a vede profesor Trka. Z celé republiky při prvních odběrech z kostní dřeně jsou vzorky posílány panu profesoru Trkovi, kde zkoumají u každého dítěte tu konkrétní leukemickou buňku, její vnitřek, chromozomy, jak dalece jsou tam přestavby, zlomy. A na základě toho se určují i další protokoly léčby. Některé zlomy, přestavby jsou pozitivní, některé negativní. A právě díky této laboratoři se hodně posunul ten výzkum a vůbec ta úspěšnost dětí, které jsou vyléčené. O spolupráci ÚHKT jsem se zmiňovala. Také velkým posunem byla spolupráce s panem doktorem Kobylkou, kryokonzervace. On založil banku pupečníkové krve. Cytogenetika v Ústavu hematologie, paní doktorka Michalová, tu taky nelze opomenout. A v současné době vede transplantační jednotku pan profesor Sedláček, který založil transplantační centrum v rámci naší kliniky. Díky velké spolupráci s Klinikou dětské onkologie, s profesorem Kouteckým, v lednu v roce 2004 vyústila ta spolupráce tak, že pan profesor Koutecký v rámci dobré spolupráce pověřil pana profesora Starého dalším vedením kliniky. A spojila se II. dětská klinika, hematologické oddělení, s Klinikou dětské onkologie. A v roce 2004 tak vznikla Klinika dětské hematologie a onkologie, kterou vede pan profesor Starý. Pan profesor Starý jednak založil i transplantace, jednak velice podporuje nejen spolupráci s laboratořemi a centry v naší republice, ale i mezinárodními centry. My jsme zpočátku byli jenom pozorovatelé, ale v současné době jsme už členy mezinárodních skupin, které se zabývají léčbou leukémií. Teď bych přešla na historii té dětské onkologie. Dětskou onkologii, jak všichni víme, založil pan profesor Koutecký, který pracoval nejdříve na Klinice dětské chirurgie, kde ta úspěšnost v minulosti byla pouze 5procentní. Vzhledem k tomu, že ve světě léčba byla daleko dál i úspěšnost byla dál, tak se panu profesorovi Kouteckému podařilo začít spolupracovat s mezinárodními společnostmi, jako je třeba SIOP, a začít tu onkologii rozvíjet i v České republice. Pan profesor Koutecký byl v roce 1971 jmenovaný prvním onkologickým ordinářem vůbec v celé České republice. 1972 byl už přijat za člena SIOPu. A v roce 1974 se mu podařilo vybudovat v rámci Kliniky dětské chirurgie první takové oddělení, Stanici dětské onkologie a laboratoř při této klinice. V roce 1977 byl jeho tým posílen o pana doktora Šmelhause, který se stal později i primářem. Pan doktor Šmelhaus i v dnešní době pracuje na Klinice dětské hematologie a onkologie jako primář přes onkologii. Po přestěhování Kliniky dětské chirurgie do Fakultní nemocnici v Motole, tehdejší paní ředitelka Kazimourová pověřila profesora Kouteckého založením oddělení dětské onkologie, což byl velký posun. A pan profesor Koutecký se stal primářem. Pečoval o děti z celé republiky s výjimkou těch akutních leukémií, které se léčily na té dětské klinice pod profesorem Hrodkem. A bylo to první centrum v republice, kde se děti léčily na onkologické onemocnění. Už v první polovině 80. let stoupla úspěšnost na 50 procent. V rámci toho, že těch leukémií je velké zastoupení, byla i snaha, aby se léčily co nejvíce v Motole, protože je to byla velká skupina 100 dětí. S těmi nádory to bylo trošku problematičtější, takže původně byly centralizované v Motole, protože původně bylo potřeba různých nádorů, když některé nádory byly třeba za rok 2 nebo 3. Ale v pozdějších letech vznikla i Klinika dětské onkologie v Brně, o tom nám poreferuje kolegyně, protože bylo dobře, aby na Moravě vzniklo centrum, aby to měly i děti z Moravy blíže domů. Jako pražské děti, které se léčily v Praze nebo ve Středočeském kraji v Čechách. Vždycky je snaha, aby se ty děti léčily blíž domovům. V roce 1984 byla ustanovena Klinika dětské onkologie ve Fakultní nemocnici v Motole. A současně se stala i součástí Lékařské fakulty. Přednostou kliniky se stal profesor Koutecký. Kliniku řídil do 12. ledna 2004, kdy jí předal panu profesorovi Starému. V roce 1992 zahájil pan profesor Koutecký alogenní transplantace kostní dřeně. Bylo to tenkrát i na území II. dětské kliniky. A později zbudoval sám v rámci kliniky svojí transplantační jednotku. Velký význam mělo i zřízení průtokové cytometrie, tu vede pan docent Hrušák. To bylo v roce 1993. Protože u konkrétních dětí se zkoumá povrch těch nádorových buněk i různé imunoglobuliny, který jsou na těch nádorových buňkách. Ty opět představují informace pozitivní a negativní a podle toho se odvíjí i další léčba. V roce 1996 byl nově vybudován pavilon Dětské onkologie, kde v současné době je velké radioterapeutické pracoviště a je tam ta velké laboratorní zázemí, kde mimo jiné sídlí i ta molekulárně genetická laboratoř. Současně tam sídlí třeba i banka pupečníkové krve. V onkologii v roce 1996 ž 2000 přežívalo 74 procent, což zase v dnešních dnech daleko více stouplo. O tom Vás bude více informovat tady moje kolegyně Kristínka. V dnešní době léčba (ať už je to leukémií nebo nádorů) je srovnatelná s nejšpičkovějšími centry na světě. A řekla bych, že tu onkologii a hematologii v té historii měli velký význam 3 muži a pak i další a další následníci. Profesor Koutecký, který založil léčbu onkologických pacientů, profesor Hrodek, který založil léčbu hematologických pacientů a profesor Starý, který pokračuje jak v díle pana profesora Hrodka, tak pana profesora Kouteckého. V dnešní době jsou další nástupci, ať už je to v Brně pan doktor Štěrba, ale o tom poreferuje kolegyně. Tím bych Vám chtěla poděkovat, že jste vyslechli moji přednášku. A děkuji Vám za pozornost.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Podívejte se i na další přednášky webcastu 5. psychoonkologické sympózium - webcast.

Související články

Přednášející úvodem představuje činnost Nadačního fondu dětské onkologie Krtek a detailně představuje jeden z jeho projektů, zaměřeného na péči o děti v terminálním stádiu onkologického onemocnění v domácím prostředí.

Přednáška pomocí kazuistiky ukazuje, co může sociální pracovník nabídnout pacientovi a jeho rodině, kteří se vlivem nepříznivého zdravotního stavu dostávají do krize a v této situaci se neorientují. 

Přednáška zazněla na 2. Psychoonkologickém sympóziu v září 2011 ve FN Motol a věnuje se účelu a postupu separace krvetvorných buněk u dětských pacientů. Popisuje přípravu dítěte na separaci, její průběh, komplikace a specifika separace velmi malých dětí a přístupu k dětskému pacientovi.