Kvalita života a psychiatrická intervence v onkologii

Výsledky průzkumu, jehož cílem bylo ověřit si, že psychiatrická intervence u indikovaných onkologických pacientů vede opravdu ke zlepšení kvality jejich života.

TIP: Pro lepší zážitek zvolte režim "Celá obrazovka" (ikonka vpravo dole na liště)

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Vážené dámy a pánové, můžu mluvit také takto bez mikrofonu? Je mě slyšet? Moje téma je Kvalita života a psychiatrická intervence v onkologii. Tady k tématu jsem si přizvala paní doktorku z psychiatrie, paní doktorku Janákovou, tak jako před dvěma lety. Ona vám ve druhé části toho sdělení na kazuistikách ukáže současné trendy práce s pacienty v psychiatrii. (Nechceš si jít sednout? Budeš tady takto stát? Jestli to nevadí.) Já pracuji několik let na onkologii a během těchto let přemlouvám vždycky určitou část pacientů, aby spolupracovali také s psychiatrem. Na základě toho jsem se letos rozhodla, že si udělám takový drobný průzkum toho, jak vlastně ta přítomnost psychiatra na onkologické pacienty působí a jestli jim opravdu zvýší kvalitu života. Udělala jsem to tak, že jak mluvím s pacienty, vypsala jsem si obtíže psychické, o kterých mluví, udělala jsem takový seznam, který jsem potom převedla do formy dotazníku, ve kterém pacienti zaškrtávali ty obtíže a jejich intenzitu od jedničky do trojky a tady ten dotazník jsem předkládala některým onkologickým pacientům a to těm, u kterých jsem diagnostikovala psychickou poruchu, což byly většinou poruchy přizpůsobení, to je akutní stresová reakce, posttraumatická stresová porucha nebo některá depresivní porucha nebo úzkostná porucha. A pacientům jsem ho předkládala před psychiatrickou léčbou a potom aspoň měsíc po užívání psychofarmak, to je v době, kdy už tedy efekt byl dobrý. Zpracování těch dotazníků jsem nezvládla udělat statisticky, kvalitativně jsem porovnávala jednotlivé položky a tak dál, protože si dovedete představit, že jsem těch dotazníčků nesebrala stovky, protože často prostě bylo důležitější s pacientem mluvit o jeho problémech než mu představovat nějaký dotazník, ale sebrala jsem jich dost na to, aby z toho jakoby vznikly zajímavé výsledky, s kterými bych vás chtěla seznámit. Nejsou nějaké šokující a úžasné a já myslím, že dobře ilustrují to, jaké potíže prostě má onkologický pacient, jaké psychické potíže a jak se s tím na nakládat a jak funguje psychiatrická léčba. Mohly by například nějakému pacientovi pomoct a zmotivovat se k tomu, aby k psychiatrovi šel. Tak ten seznam obtíží, které pacienti udávají, vidíte, že jsou to obtíže, které si dovedete většinou představit. Psychologové mezi námi vidí, že ten seznam se hodně podobá metodám, kterými zjišťujeme obtíže v psychiatrii u neurotických pacientů (např. N5C). Tady je ten seznam veškerých potížích, které jsem takto vypsala, seřadila a na dalším obrázku jsem červeně zatrhla obtíže, které většina pacientů onkologických udává v silné míře. Ta shoda byla velká. Je tam únava a vyčerpání, o kterém jsme už mluvili, potom tyto obtíže úzkostně depresivní, to je špatná nálada, negativní myšlení, pesimismus, lítostivost, plačtivost, strach, úzkost bez určitého důvodu a potom tady tyto obtíže, které se týkají kognitivního výkonu, to jsou problémy se soustředěním s pamětí, pocit "nemyslí mi ti to" a potom ještě nechuť žít.S Tady jsem zatrhla obtíže, které nejlépe reagovaly na psychiatrickou léčbu, to znamená, že byl největší rozdíl mezi silnou intenzitou před léčbou a slabou intenzitou po léčbě, a to byly bolesti hlavy, problémy s nočním spaním, potom zase tady ty úzkostně depresivní - špatná nálada, negativní myšlení, pesimismus, lítostivost a úzkost a potom to byla nechuť žít a sebevražedné myšlenky. A nakonec tady v tom posledním seznamu jsou obtíže, které reagovaly špatně, to znamená, když na začátku byly velice silné, tak po tom měsíci léčby se výrazně neupravily - a to je ta únava a vyčerpání a s tím související, si myslím, problémy se soustředěním, s pamětí a "nemyslí mi to", to znamená kognitivní výkon. Tady z těch seznamů jsem udělala následující závěry. První z nich je, že tak jako u pacientů, kteří jsou traumatizovaní z jiného důvodu, jsou jinak nemocní nebo u lidí, kteří jsou účastni nějaké katastrofy a tak dál, vždycky reaguje traumaticky jen určitá část z nich, tak je to taky tak onkologických pacientů. Část z nich reaguje na onkologické onemocnění určitým traumatem a symptomatologie, kterou vykazují, je podobná osobám, které jsou traumatizované z jiných příčin a vzniká u nich psychická porucha, u které, jak jsme viděli, převažují depresivní a úzkostné symptomy a tito pacienti by se potom měli léčit úplně stejně jako se léčí pacienti, kterým není dobře z jiných příčin, to znamená psychiatrický léčbou antidepresivní s přídavkem nějaké anxiolytické léčby, třeba psychoterapií. Ten druhý závěr je, že onkologický pacient, jak jsme viděli, má z farmakologické léčby depresivních a úzkostných symptomů stejný profit jako ostatní pacienti léčení psychiatrem. A za třetí, že si musíme být vědomi toho, že léčba psychofarmaky nezabírá úplně dobře na tu únavu a vyčerpání, na které si pacienti onkologičtí nejvíce stěžují a ty potíže, které s ní souvisí, to je ty poruchy soustředění, paměti a pokles kognitivního výkonu. Tady je asi potřeba delší doby, po kterou se organismus vzpamatuje a delšího působení psychofarmak. A ještě jsem si dovolila tady udělat takové dodatky. První z nich je, že si myslím, že onkologičtí pacienti moc dobře reagují na kontakt s psychiatrem a je samozřejmě potíž je přemluvit, takže k psychiatrovi nechtějí nebo nemají sílu jít k dalšímu lékaři a nechtějí vypadat jako blázni v uvozovkách, tak jako ostatní pacienti, ale když jdou k psychiatrovi, tak s ním většinu potom spolupracují dlouhodobě a jsou z té spolupráce spokojeni. Já si myslím, že je to proto, že onkologická léčba je do velké míry odlidštěná, zaměřená na tělo, na chemii, přístroje a tak dál a prohlubuje se taková propast mezi zdravotníkem a pacientem. A psychiatr je po psychologovi další lékař, který se pacientovi věnuje, povídá s ním o jeho potížích a je s ním na jedné vlně. A pak také jsem přemýšlela o tom, že tak jako každý z vás, kdo pracuje s lidmi, má za ty roky práce jako takové určité množství pacientů, s kterými je v užším, takovém osobním kontaktu, že třeba si napíšeme e-mail nebo smsku o tom, jak se mají, pošlou mi přání k Vánocům a tak dál, tak tato skupina pacientů, které takto mám, tak jsem si uvědomila, že to jsou všechno osoby, které během své léčby někdy přišly do kontaktu s psychiatrem a absolvovaly psychiatrickou léčbu a opakovaně slyším od nich a od dalších pacientů projev vděku za to, že jsem včas rozpoznala, že je u nich přítomna nějaká psychická porucha a zajistila tu léčbu, že jim to prostě pomohlo zvládnout jak léčbu, tak ty všechny ostatní věci, které s ní souvisí. A poslední dodatek je, že když si čtete výzkumy, které se dělají na porovnání efektu psychologických metod, tak jsou vždycky hrozně nejednoznačné, ale všechny se shodují v tom, že nejlepší efekt má vždycky v sobě medikace a psychoterapie. Takže to, o čem jsem celou dobu mluvila, platí i naopak, při jednom. Vždycky je potřeba myslet na druhé. Děkuji vám za pozornost a předávám slovo paní doktorce Janákové.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Podívejte se i na další přednášky webcastu 3. psychoonkologické sympózium - webcast.

Související články

Přednáška na skupině kazuistik dokládá účinnost psychiatrické péče na kvalitu života u pacientů, u kterých jsou diagnostikovány psychiatrické symptomy.

Přednášky s problematikou psychiatrické péče o onkologické pacienty přednesly na 1. Psychoonkologickém sympóziu v žáří 2010 v Brně PhDr. Hana Čápová, klinická psycholožka z Radioterapeutické onkologické kliniky FN Motol a MUDr. Lila Janáková, odborná lékařka z Psychiatrické léčebny Kosmonosy.

Přednášející úvodem představuje činnost Nadačního fondu dětské onkologie Krtek a detailně představuje jeden z jeho projektů, zaměřeného na péči o děti v terminálním stádiu onkologického onemocnění v domácím prostředí.