Psychológ v Onkologickom ústave sv. Alžbety v Bratislave (+ ďalšie aktivity)

Přednáška představuje systém psychoonkologické péče na Slovensku, činnost  Onkologického ústavu sv. Alžbety v Bratislavě, spolupráci s Ligou proti rakovině a  aktivity Klubu detskej NÁDEJE. 

TIP: Pro lepší zážitek zvolte režim "Celá obrazovka" (ikonka vpravo dole na liště)

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Dobrý den, mé jméno je Lucia Alakšová, jak přede mnou kolegyně říkala. Chtěla bych velmi poděkovat za to, že tu dnes můžu být a chci také poděkovat za to, co tu už dnes zaznělo nebo bylo řečeno, protože jsou to pro mě velmi podnětná sdělení a těším se i na ty přednášky, které přijdou. Já jsem si pro vás tedy připravila takovou trošku informativnější přednášku a charakterizovala bych ji jako představení toho, co funguje u nás na Slovensku. Já pracuji na Onkologickém svaté Alžběty v Bratislavě a mimo tuto práci vykonávám také různé dílčí aktivity, takže jsem si tuto prezentaci rozdělila na takové 4 části, první tři jsou takové vysloveně informační, charakterizují Onkologický ústav svaté Alžběty, Ligu proti rakovině bych též velmi ráda připomenula a trošku mluvila o její historii. a jednou z mých činností je i spolupráce s Klubem Dětské Naděje, který je u nás na Slovensku dobrovolnická organizace, která pracuje vlastně s dobrovolníky, kteří navštěvují děti na různých oddělení. Co se týká tedy mého hlavního zaměstnavatele, tedy Onkologického ústavu svaté Alžběty v Bratislavě, předtím, než se z toho stal Onkologický ústav, to byla Nemocnice svaté Alžběty, kterou zřídily v polovině 18. století v Bratislavě sestry Řehole svaté Alžběty. V první polovině 20. století bylo zřízené pracoviště, které se začalo věnovat diagnostice a léčbě onkologických onemocnění. A z něho po skončení 2. světové války se stal Ústav pro výzkum a léčbu rakoviny. V roce 1950 byla nemocnice zestátněna a v jejích prostorách potom následně začal fungoval Ústav experimentální onkologie, Slovenská akademie věd a Ústav klinické onkologie. Začátkem 90.let byla nemocnice tedy vrácena Řeholi svaté Alžběty, která potom nakonec v lednu 1996 zřídila v prostorách již zmiňovaní Onkologický ústav svaté Alžběty, který je v současnosti nestátním zdravotnickým zařízením a poskytuje vlastně zdravotní péči pro pacienty z celého území Slovenska a smluvní vztahy tedy máme se všemi pojišťovnami, které působí na Slovensku. Co se týče struktury Onkologického ústavu, máme 7 lůžkových oddělení s kapacitou 203 lůžek, jak můžete vidět, máme oddělení chirurgické, onkogynekologické, maxilofaciální chirurgie, intenzivní medicíny, interní oddělení, radioterapeutické a také oddělení nukleární medicíny. Poté mám 25 bezlůžkových oddělení a 74 odborných ambulancí a také Lékárnu svaté Alžběty a najdou se mezi nimi i 2, díky bohu už konečně, psychologické ambulance, předtím tomu tak nebylo. Jak už jsem zmiňovala na začátku, spolupracujeme tedy s Ligou proti rakovině, je tam rozběhnuto více projektů. Vím, že i tady v Čechách máte Ligu, dočetla jsem se dokonce, že jedna je v Brně a druhá v Praze. Na Slovensku to vlastně zastřešuje Liga proti rakovině Slovensko a máme tedy pobočky, jak bych to nazvala, v Bratislavě, Martině a Košicích. Liga u nás byla založena v lednu 1990, je členem Evropské asociace Lig proti rakovině, členem Mezinárodní unie proti rakovině a stejně tak se přidala i k programu Evropa proti rakovině. Je iniciátorem různých národních a mezinárodních aktivit v oblasti onkologie a teda spolupracuje se 40 organizacemi z 28 států Evropy. Co se týká Ligy proti rakovině, já bych se tedy hlavně chtěla zaměřit na to, co poskytujeme my na Slovensku pacientům. Liga má tedy rozběhnuté různé projekty, jako můžete vidět na slidu, je to Den narcisů, velmi dobře funguje onkologické výchova na školách, tábory pro děti jsou organizované, Fórum pacientů, Liga poskytuje a zabezpečuje tedy i po finanční stránce ubytovací zařízení pro rodiče dětských onkologických pacientů. Funguje u nás Týden proti rakovině, kdy potom se vlastně realizují různé aktivity a programy pro pacienty a rodinných příslušníků. Velmi oblíbený a úspěšně jsou rekondiční pobyty a relaxační pobyty pro onkologické pacienty, sama jsem měla možnost se zúčastnit 3 takových týdnů jejich, jak my to lidově u nás nazýváme. Je to vždy takový týdenní výlet pro onkologické pacienty, zpravidla nějakých 50,60 pacientů se vždy za rok nasbírá, těch týdnů bývá, tuším, 5 nebo 6 s tím, že pro pacienty je v podstatě poskytnutý full-service, tak bych to nazvala, od odvozu, přes ubytování a zaměstnanci Ligy proti rakovině tam s pacienty tráví čas v podstatě v roli animátorů a já jsem se tam také zúčastnila těchto týdnů, ne jako psycholožka, ale jako animátorka, sice jsem už tedy pracovala na Onkologickém ústavu, ale rozhodli jsme se, že to pojmeme takovou hravou formou a pro pacienty je tam připravený velmi bohatý program přes různé ruční práce, sportovní aktivity, výlety po různých hradech a zámcích, mají tam pravidelné masáže a různé takovéto relaxační aktivity. Důležitým projektem, který funguje na Slovensku a týká se tedy i našeho setkání, je psychosociální pomoc pro onkologické pacienty a pro rodinné příslušníky. Je to vlastně síť psychologů na Slovensku, kteří poskytují psychologickou péči. A mezi další aktivity Ligy proti rakovině patří tedy vydávání pravidelného magazínu La Speranza a v říjnu bude Liga poprvé organizovat v rámci Týdne proti rakovině OnkOlympiádu, která se tedy bude konat na jihu Slovenska a bude to vlastně víkendový sportovní podnik pro onkologické pacienty, opět takovou hravou formou, bude to nultý ročník, tak jsem i já sama zvědavá, jak to dopadne a zda se to ujme. Ráda bych se ještě vrátila k tomu projektu psychosociální pomoci. Už jsem říkala, co to je, v rámci tohoto projektu funguje linka pomoci. V Lize proti rakovině, kde tedy mají službu různí odborníci, lékaři, dietologové, samozřejmě sociální sestra a i psycholog. Na tuto linku mohou pacienti volat bezplatně a je jim tam poskytnuto tedy psychologické poradenství. Jak jsem zmiňovala, v současnosti máme na Slovensku 3 pobočky, v podstatě jsou to centra pomocí Ligy proti rakovině v Martině, Bratislavě a Košicích, bohužel v současnosti máme psychologa jen v Martině a v Bratislavě, protože z Košic se psycholožka přesunula do Bratislavy, tak Košice jsou momentálně zatím ochuzené, ale doufám, že se to brzy zlepší. Hlavní myšlenka tohoto projektu je tedy poskytovat pomoc celoplošně, po celém Slovensku, i když víme, že finanční ohodnocení pracovních příležitostí, aspoň u nás na Slovensku, je menší, tak Liga se rozhodla toto zastřešovat a ve 13 nemocnicích na Slovensku jsou psychologové, kteří v rámci své pracovní času mají vyhrazenou jistou část, tedy maximálně 6 hodin týdně, kdy poskytují své poradenství onkologickým pacientům. Jak můžete vidět, je to Banská Bystrica, Bratislava, Lučenec, Michalovce, Nitra, Nové Zámky, Prievidza, Prešov, Trebišov, Trenčín, Žilina. Takže vlastně napříč celým Slovenskem se nachází psychologové, kteří pracují v nemocnicích, potom jsou psychologové, kteří pracují v poradnách anebo v ambulancích a to je tedy v Bystrici, Liptovském Mikuláši, opět Lučenec, Martin, Piešťany, Prešov a Skalica. Takto naše centra pomoci vypadají, doufám, že je to dobře vidět. Tam napravo máte zahrádku, která je v Lize proti rakovině v centru pomoci u nás v Bratislavě a pod tím altánkem, pod kterým chybějí stoličky, se většinou na jaře, v létě a během teplého podzimu realizují různé aktivity pro pacienty, tedy ruční práce, jazykové kurzy a tak dále. A opět na těchto obrázcích můžete vidět, co ta centra Ligy proti rakovině pro pacienty poskytují, ruční práce, korálkování, malování na sklo, různé takovéto aktivity, je jich tam asi 10, velmi mnoho, vždy jsou tematicky zaměřené. To můžete vidět i na tom obrázku vpravo, je to výroba nějakých věnců nebo něčeho podobného, vždy je to tedy tematické - Velikonoce, Mikuláš, Vánoce, přicházející jaro, léto a tak dále. Ty naše kolegyně si na tom dávají záležet, můžete tam vidět i dole pilates, pacientky cvičí i jógu a myslím tedy, že 99% návštěvníků jsou ženy. A takto vypadá tedy jedna z ukázek našeho časopisu La Speranza. A dovolila jsem si stáhnout aktuální program centra pomoci Ligy proti rakovině v Bratislavě pro vás, abyste měli takový konkrétní příklad toho, jak to tedy vypadá. V září tedy mají pacienti možnost pravidelně se zúčastňovat jógy, pilates, nordic walkingu, plavání, ruční práce - již tolikrát zmiňované, Čaj s Luckou, Odpoledne krásy s Mary Kay. Liga se snaží pro pacientky zprostředkovat takováto setkání, předtím to byl Avon, nyní to je Mary Kay. V říjnu se bude organizovat výlet do Polska, to znamená, že pacienti se nahrnou, asi 50 lidí, a pojedou tedy v doprovodu pracovníků Ligy proti rakovině po stopách historie Polska, Osvětim, solné jeskyně a důl Vělička. Pravidelně funguje po dobu školního roku, klasický semestrální tedy režim, doučování angličtiny a němčiny, pacienti mají k dispozici knihovnu a zmiňovala jsem tedy i tu novou akci OnkOlympiáda. Nejnovější kampaň, která se tedy na Slovensku děje a prostřednictvím Facebooku celkem dobře šíří, je kampaň Vystrihaj sa Slovensko, nevím, jestli jste o ní slyšeli, tipuji, že asi ne. Je to akce, která je zaměřená na to, aby se pacientkám zjednodušil přístup k parukám, protože paruky jsou velmi drahé, mnozí pacienti mají i tak dost co dělat s finančními záležitostmi při léčbě, tak tato kampaň je zaměřená na to, že se jacíkoliv lidé, kteří mají aspoň trochu dlouhé vlasy, nechají ostříhat a z těchto vlasů jsou potom následně vyráběné paruky. Měla jsem pro vás připravené i takové video, kde je tato kampaň prezentovaná, bohužel se nám to nepodařilo zprovoznit, takže na Facebooku, když si zadáte Vystrihaj sa Slovensko, určitě to najdete. A ještě tu mám zvýrazněný nebo červeně napsaný Čaj s Luckou. To je též jedna z nových aktivit, která funguje asi nějaké 3 měsíce a je to čaj se mnou, protože se mi bohužel na Onkologickém ústavu svaté Alžběty nepodařilo vytvořit skupin pacientů, se kterými bych mohla spolupracovat a tedy poskytovat i takovéto služby, tak jsme se rozhodli tuto spolupráci vytvořit s Ligou. A šla jsem na to tak velmi sofistikovaně, velmi moudře a strašně podle mě inteligentně, že když jsme to zavedli a napsali poprvé do programu, tak jsme tam napsali "skupinová psychoterapie s psycholožkou" a tak dále, celé moje jméno, přihlásila se mi jedna paní. Takže ze skupinového sezení nebylo nic. Tak jsme přemýšlely potom s kolegyněmi, jak to udělat, aby tam ti pacienti chodili, protože jsem měla informace od pacientů, že by byli velmi rádi, kdyby něco takového existovalo nebo kdyby se něco takového dělalo. Ti, co ke mně chodili ambulantně, že by měli zájem o relaxaci, trochu odbourání stresu a tak dále. Tak jsme se nakonec s děvčaty z Ligy dopracovaly k názvu Čaj s Luckou. A protože tam nebylo napsáno nic psychologického, tak přišlo 10 lidí, což je podle mě dost dobré číslo. Takže opět jsme se potýkali s tím, co možná řešíte vy v práci nebo ve svém životě, jsou to takové předsudky vůči psychologům a tomu, že "já přece nejsem blázen, tak se nepůjdu setkávat s psychologem". A díky tomu, že Čaj s Luckou existuje, v rámci léta se to přejmenovalo na Limonádu s Luckou, tak vlastně skupiny fungují a lidé chodí, z čehož mám velkou radost. Další aktivita, které se věnuji nebo organizace, se kterou spolupracuji, je Klub Dětské Naděje. Jak jsem říkala na začátku, je to dobrovolnická organizace, sdružení, které pojí všechny, kteří chtějí přispět ke zkvalitnění, zpříjemnění a ulehčení života dlouhodobě hospitalizovaných nebo zvýhodněných dětí. Cobrovolníci, kteří patří do KDN, jak tomu říkáme, navštěvují děti v Dětské fakultní nemocnici na Kramároch u nás v Bratislavě na různých odděleních, na kardiologickém, na transplantačním, I. a II. dětské neurologii a samozřejmě na Kliniky dětské hematologie a onkologie. Opět nás pracovní familiární název Onkoška, Onkoška malá a velká, protože se pacienti tedy rozdělují věkově na naše malé a velké. Jak to u nás funguje v KDN, v první řadě je zájem člověka, že se chce stát dobrovolníkem, kontaktuje tedy nějakým způsobem Klub Dětské Naděje, který mně následně potom posílá mailem informaci, že máme tolik a tolik zájemců, kteří by se chtěli tedy stát dobrovolníky. A protože jsme měli v minulosti, tedy KDN mělo, proto se rozvinula spolupráce se mnou, dost takových negativních zkušeností, že dobrovolníci to buď nezvládali, nebo tam nechodili, popřípadě nebyli na to úplně stavění, tak se tím, že je to celé spojeně ještě s Ligou proti rakovině tento Klub Dětské Naděje, tak se to dostalo ke mně a začala jsem se KDN spolupracovat. Sloužím jako takový prvotní filtr pro ty dobrovolníky anebo pro to KDN, protože dobrovolník, když projeví zájem, vyplní dotazník o své motivaci, o tom proč to chce dělat, pár informací udává i o sobě a následně potom se dostaví na rozhovor se psychologem, takže přijde ke mně do ambulance a o tom, co vyplnil v dotazníku se bavíme osobně. Následně, když se shodneme s KDN a i s tím dobrovolníkem na tom, že tedy by na to oddělení chtěl a mohl chodit, na tu onkologii, tak je přidělený na oddělení buď na tu malou, nebo velkou onkologii. A v rámci dalších aktivit, které tedy KDN poskytuje svým dobrovolníkům, je pravidelné Supervízko, což je takové supervizní setkání, které se děje 1x do měsíce díky Lize proti rakovině, protože se to odehrává v centru pomoci v Bratislavě a je to v podstatě aktivita anebo setkání, aby se ti dobrovolníci vzájemně poznali, protože jich je 40, chodí na oddělení po dvou nebo po třech a nemají šanci v podstatě se v rámci týdne nějak potkat, takže je to hlavně o tom, aby se vzájemně poznali, aby měli kde sdílet to, co na tom oddělení zažili, jaké to pro ně bylo, jestli měli nějaké problémy nebo jestli zažili i něco pozitivního, těch pozitivních zážitků je díky bohu mnohem více než těch negativních a v podstatě takovými herními aktivitami anebo takovou formou sociálně-psychologického výcviku se chceme dostat k tomu, aby ten dobrovolník poznal trošku víc sám sebe, řešil trošku i to svoje přežívání, pokud nastane krizová situace na oddělení, aby to bylo pod nějakým odborný vedením, někdy řešíme klasické organizační záležitosti, které se v KDN nějak ztratily v prostorech anebo komunikační šum zaúřadoval. Takže Supervízka jsou také z mého pohledu celkem oblíbené a z mého pohledu mají smysl v tom, že dobrovolnicí mají prostor, kde, to co, se děje na odděleních, mohou sdílet a kde to hlavně můžou řešit. Závěrem bych se tedy chtěla ještě věnovat psychologické ambulanci v Onkologickém ústavu svaté Alžběty. Jak jsem říkala na začátku, máme momentálně ambulance dvě a pracujeme obě dvě na plný úvazek, za co jsem opravdu velmi ráda, protože to tak kdysi nebylo. Jak můžete vidět, cesta k tomuto stavu byla velmi opravdu dlouhá a klikatá a náročná. Protože první psycholožka, moje kolegyně přišla na Onkologický ústav v roce 2009, začala pracovat na poloviční úvazek, později se tento zvýšil a v roce 2011 jsem přišla na Onkologický ústav i já a byly jsme tam dvě, začala jsem pracovat na úvazek 0,4. Takže jsme dopracovaly k tomu, že 2 psycholožky na plný úvazek, opravdu to chtělo hodně sil a pevných nervů, ale naštěstí to teď už funguje dobře. Moje kolegyně se zaměřuje hlavně na práci na lůžkových odděleních, já jsem spíše takový ten ambulantní typ, takže pracuji hlavně v ambulanci, když je požadavek ze strany lékaře nebo pacienta na nějaké konsilium nebo cokoliv, tak samozřejmě na to oddělení jdu, ale lépe se osobně cítím v té ambulanci. Co se týče mé práce - poskytuji individuální psychoterapii onkologickým pacientům, kteří jsou buď v léčbě, v remisi, anebo v recidivě. Stejně tak poskytuji poradenství pro rodinné příslušníky onkologického pacienta, popřípadě smutkové poradenství. Párkrát za mojí, dovolím si říct, že krátkou kariéru jsem byla už i účastná doprovázení umírajícího pacienta, kdy jstem tedy pacienta navštěvovala doma a věnuji se tedy i párovému poradenství pro rodiče onkologicky nemocného dítěte. Já i má kolegyně se kromě všech těchto aktivit, co se týká pacientů, věnujeme i psychologickým vyšetřením uchazečům o zaměstnání u nás na Onkologickém ústavu, zájemci tedy přijdou k nám na psychologické vyšetření, následně je tedy zpracované a posunuté dále. Vypracovala jsem i projekt skupinové psychoterapie na Onkologickém ústavu pro pacienty, ten je bohužel zatím neúspěšný, proto jsem se tedy rozhodla řešit to v Lize. Funguje celkem fajn u nás na Onkoústavu i projekt psychohygieny a prevence Burn-outu pro naše zaměstnance, zatím je to na bázi dobrovolnosti, když tedy odděleních chce, tak se to tam realizuje, ale zatím to tedy není jako náplň práce. V současnosti tento projekt je realizovaný na ARU, v preventivním centru a na organizačně-metodologickém oddělení. A věnuji se trošku i publikační činnosti, přispívám občas do La Speranzy, Ligy proti rakovině, do VIP onkologie, to nevím, jestli znáte, je to náš slovenský časopis pro všeobecné lékaře a Onkologie knížka. Tak tolik z mé strany, děkuji velmi za pozornost a těším se na další přednášky.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Podívejte se i na další přednášky webcastu Není hanba říci si o pomoc! 6. psychoonkologické sympózium - webcast.

Související články

Přednášející úvodem představuje činnost Nadačního fondu dětské onkologie Krtek a detailně představuje jeden z jeho projektů, zaměřeného na péči o děti v terminálním stádiu onkologického onemocnění v domácím prostředí.

Přednáška pomocí kazuistiky ukazuje, co může sociální pracovník nabídnout pacientovi a jeho rodině, kteří se vlivem nepříznivého zdravotního stavu dostávají do krize a v této situaci se neorientují. 

Přednáška zazněla na 2. Psychoonkologickém sympóziu v září 2011 ve FN Motol a věnuje se účelu a postupu separace krvetvorných buněk u dětských pacientů. Popisuje přípravu dítěte na separaci, její průběh, komplikace a specifika separace velmi malých dětí a přístupu k dětskému pacientovi.