Psychologické aspekty v péči o pacienty na transplantační jednotce

Přednáška Bc. Janišové, zdravotní sestry na Hematoonkologické klinice FN a LF UP Olomouc, zazněla na 1. Psychoonkologickém sympóziu v září 2010 v Brně a soustřeďuje se na psychologické aspekty péče o pacienty na transplantační jednotce, kde jsou nejčastěji léčeni pacienti s akutní myeloidní leukémií, akutní lymfoblastickou leukémií, mnohočetným myelomem a lymfomy.

TIP: Pro lepší zážitek zvolte režim "Celá obrazovka" (ikonka vpravo dole na liště)

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Jmenuji se Monika Janišová a pracuji ve Fakultní nemocnici v Olomouci na Hematoonkologické klinice na transplantační jednotce. V úvodu bych Vám chtěla představit naší kliniku, která se skládá z ambulance, standardního oddělení, jednotky intenzivní péče takzvaného otevřeného typu a transplantační jednotky. Zde můžete vidět na tomto snímku pohled na naší Hematoonkologickou kliniku. Náš tým transplantační jednotky tvoří samozřejmě vedoucí lékař transplantační jednotky, dále druhý lékař transplantační jednotky, staniční sestra, devět zdravotních sester, většina z nás má nějakou specializaci, ať je to ARO, JIP, nebo jsou to diplomované specialistky, bakalářky, ale i magistry, a samozřejmě i sanitárky. Chtěla bych také podotknout, že nedílnou součástí naší Hematoonkologické kliniky je také klinický psycholog, který je pro nás k dispozici. Na naší klinice, přímo na naší transplantační jednotce provádíme transplantace jak autologní, tak i alogenní. Obecně, autologní transplantace jsou ty, kdy je si vlastně dárcem sám pacient. Většinou jsou to transplantace, které pacienti psychicky lépe snášejí, už z toho důvodu, že nedostávají něco cizího. Naopak ty alogenní transplantace jsou pro ně trošku více psychicky náročnější, byť mohou být příbuzenské a nepříbuzenské, ale většinou jsou tam složité komplikace a ta léčba je dlouhodobější. Pobyt našich pacientů na naší transplantační jednotce je většinou čtyři až šest týdnů. Samozřejmě to záleží na jejich celkovém stavu, na jejich komplikacích a vůbec, jak se celkový stav vyvíjí. Dále bych Vám chtěla představit nejčastější diagnózy, které se u nás vyskytují na transplantační jednotce. Jedná se o akutní myeloidní leukémii, o akutní lymfoblastickou leukemii, mnohočetný myelom, lymfom. Samozřejmě těch diagnóz je mnohem víc, ale tyto jsou takové nejčastější, co u nás bývají. Jen tak pro zajímavost bych chtěla uvést počet transplantací na naší Hematoonkologické klinice ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Od roku 1997 jich bylo celkem sedm set čtyřicet osm. Z toho bylo pět set šedesát jedna autologních a sto osmdesát sedm alogenních. A za tento rok, za rok 2010 jich bylo celkem čtyřicet sedm - mám to datované po současnost, asi po minulý týden. Z toho bylo dvacet šest autologních, devět alogenních příbuzenských a dvanáct alogenních nepříbuzenských. Takže můžete vidět že ty počty, ta čísla jsou poměrně vysoká. Zde bych Vám chtěla představit naší samostatnou transplantační jednotku, která se skládá z takových dvou částí. Naše jednotka se skládá z takzvané sterilní části a polosterilní části. Naše sterilní část obsahuje čtyři sterilní boxy. Ty můžete vidět za sebou na tom prvním snímku. Tyto boxy jsou plně vybaveny a před každým tím boxem nebo před vstupem na ten box je takzvaná předsíňka, která je součástí toho boxu, která slouží zejména pro nás před vstupem na ten box, kde máme různé pomůcky. Jsou to roušky, rukavice, dezinfekce, sterilní krytí a jiný obvazový materiál a samozřejmě různé zdravotnické pomůcky. Zde máme vyfocený na snímku samotný ten box u nás na transplantační jednotce v Olomouci. Jak můžete vidět, je samozřejmě vybavený obyvatelným polohovatelným lůžkem, pojízdným jídelním stolkem, stojanem. Takovou dobrou věcí, nebo nějak tak bych to nazvala, je rotoped, který slouží spíš ze začátku pro ty naše pacienty, kdy ještě se cítí relativně dobře, tak někteří z nich ho využívají. Dále tam mají televizor, malou ledničku, stabilní jídelní stolek, křesílko. Můžete zde vidět i vlastní pohled na ochoz. To je za tím oknem. Ten ochoz slouží pro takové početnější návštěvy našich pacientů. Samozřejmě návštěvy přímo na box jsou povoleny, ale jedná se většinou jen o jednu osobu, která se samozřejmě musí převléct do našeho zdravotnického mundůru, musí si řádně odezinfikovat ruce, musí si nasadit roušku a většinou je povolena jedna osoba na box. A pokud je ta rodina větší, a samozřejmě za těmi pacienty dochází více příbuzných, tak většinou jsou právě na tom ochoze, kde s tím pacientem komunikují pomocí sluchátka. Někdy se stává, že i když přijde víc té návštěvy, tak se u toho pacienta prostřídají a je to takové lepší. Druhá část naší transplantační jednotky je vlastně taková polosterilní část, která obsahuje dva pokoje. Na každém tom pokoji jsou dvě lůžka. Tato polosterilní části je pro pacienty psychicky více snesitelná, protože na těchto polosterilních pokojích leží pacienti s autologní transplantací, čili mohou na pokoji ležet dva, protože ta rizika u nich nejsou až tak vysoká jako u těch pacientů po těch alogenních transplantacích, kteří musí být na těch boxech sami. To vybavení toho pokoje je zase obdobné jako na tom boxu, akorát se liší tím, že mohou být na tom pokoji dva. Ještě součástí každého toho pokoje i toho boxu je samozřejmě sprcha, vodovod s umyvadlem, toaleta. A takovými specifiky režimu na naší transplantační jednotce je zejména sterilní prostředí, izolace, podávání sterilní stravy a velice důležitý zvýšený hygienický režim. Pro ty naše pacienty je velmi psychicky náročné to, že jsou onkologicky nemocní. I když se dlouhodobě přípravují na tu transplantaci, získávají spoustu poznatků, dostávají i brožurku, která celý průběh té hospitalizace a vůbec té transplantace a toho pobytu na té naší transplantační jednotce popisuje, i tak většinou se toho pobytu (i protože je dlouhodobý) u nás bojí. Proto my se snažíme v těchto chvílích být jakýmisi edukátorkami a seznamovat ty pacienty stále dokola s potřebou dodržovat ten režim té naší transplantační jednotky. To sterilní prostředí je hlavně na těch sterilních boxech, kde jsou pacienti uzavření pouze na těch boxech a od fáze, od toho dne transplantace mají zákaz úplný vycházení z těch boxů. Ta izolace, o té už jsme mluvili, že je povolena jedna osoba za nimi na ten box. Zbytek návštěv, pokud jich je víc, musí být na tom ochoze. I to je vlastně pro ty pacienty hodně psychicky náročné, protože i takový ten blízký kontakt s tou rodinou postrádají. Sterilní strava. Někdo by si řekl, že na tom přece nic není, ale setkali jsme se i s tím názorem - protože naší stravu nám úpravují speciálně v kuchyni, strava nám chodí ve speciálních nádobách, sterilní a my ji speciálně na naší jednotce připravujeme a podáváme pacientům ve sterilních nerezových nádobách - setkali jsme se i s tím názorem našich pacientů, že tuto stravu odmítají, nedokážou si zvyknout na to, že musí jíst z nějakého nerezového nádobí. Ale samozřejmě my se vždycky snažíme našim pacientům nějak vyhovět. A zvýšený hygienický režim, zde Vám chci znázornit jenom - na prvním snímku vidíte umyvadlo, na druhém sprchu. Vodovod a sprcha jsou opatřeny speciálními filtry, kterými prochází voda a pacient přichází do styku se sterilní vodou. Což si myslím, že na každé jednotce není. Náročnost práce sestry na transplantační jednotce. Každá práce sestry je velmi náročná. Ať je to na jakémkoliv oddělení. Samozřejmě i u nás je ta práce jak fyzicky náročná, tak i psychicky. Je psychicky náročná i z toho důvodu, že ti pacienti u nás leží poměrně dlouhou dobu a my si k nim vytvoříme nějaký vztah. Často se snažíme od toho prvopočátku si s tím pacientem vytvořit nějakým způsobem přátelský vztah, aby jednak on tu hospitalizaci, a vůbec průběh té nemoci zvládal lépe. Nutná je také komunikace s tím pacientem, což je pravda, že v dnešní době, kdy neustále spěcháme a té práce je čím dál víc, tak máme velmi málo času k tomu, abychom se těm pacientům mohly věnovat, tak jak bychom chtěly. Ale myslím si, že každá z nás i na naší jednotce se snažíme vždycky během toho dne, během té naší služby, ať je to denní služba, nebo noční služba, si ten malý čas na toho pacienta najít a aspoň chviličku si s ním pohovořit. Ať už je to o jeho různých problémech, jenom o tom, jak se má, jak vůbec ten den prožil nebo jak se cítí. Samozřejmě naši pacienti, pokud nějak tu hospitalizaci už těžce zvládají, samozřejmě máme tam klinického psychologa, kterých v pravidelných intervalech dochází k našim pacientům. A pokud pacient je na tom hodně psychicky špatně, tak se někdy stane, že on si i sám vyžádá toho našeho psychologa. Takže ten je k dispozici vlastně každý den a jsou i případy, zejména pokud se jedná například o mladého člověka, zejména o umírajícího, tak většinou naše psycholožka umožňuje i kontakt, že ten pacient, pokud bude chtít, se s ní může telefonicky spojit prakticky kdykoliv. Což si myslím, že je hodně důležité pro ty pacienty, vědět, že mají ještě někoho, komu se můžou svěřit. Vztah sestra - klient, jak jsem říkala, každý na tom oddělení si vytváří nějaký vztah s tím pacientem. My aspoň se snažíme ten vztah mít co nejlepší, protože chápeme, že ti pacienti jsou dlouhodobě odloučeni jak od rodiny, tak od přátel. Mají strach z léčby, velmi často, i když mají k dispozici stále lékaře, tak mají nějaký ostych nebo strach se toho lékaře zeptat, jak ta léčba bude probíhat, jaké budou komplikace... Takže většinou se ptají nás a chtějí slyšet nějakou formou, že to bude dobré, že se prostě vyléčí. I když my nemáme právo na to, abychom jim to řekly, ale snažíme se v rámci možností s nimi o tom komunikovat. Ty obavy z komplikací bývají na místě, protože většina těch našich pacientů mívá jak různé mukozitidy, které jsou v souvislosti s tou léčbou, nebo mohou být různé potransplantační komplikace, jako jsou různé GvHD kůže, gastrointestinálního traktu a jiné. A v neposlední řadě také každý z našich pacientů má strach ze smrti. A to by tak bylo asi všechno. Já Vám děkuji za pozornost.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Podívejte se i na další přednášky webcastu Přednášky z 1. psychoonkologického sympózia - webcast.

Související články

Přednášející úvodem představuje činnost Nadačního fondu dětské onkologie Krtek a detailně představuje jeden z jeho projektů, zaměřeného na péči o děti v terminálním stádiu onkologického onemocnění v domácím prostředí.

Přednáška pomocí kazuistiky ukazuje, co může sociální pracovník nabídnout pacientovi a jeho rodině, kteří se vlivem nepříznivého zdravotního stavu dostávají do krize a v této situaci se neorientují. 

Přednáška zazněla na 2. Psychoonkologickém sympóziu v září 2011 ve FN Motol a věnuje se účelu a postupu separace krvetvorných buněk u dětských pacientů. Popisuje přípravu dítěte na separaci, její průběh, komplikace a specifika separace velmi malých dětí a přístupu k dětskému pacientovi.