Komunikace s onkologickým pacientem v krizi

Úvodní přednáška 4. Psychoonkologického sympózia na téma komunikace s onkologickým pacientem v krizi z pohledu klinických psychologů, sester a sociálních pracovníků. 

TIP: Pro lepší zážitek zvolte režim "Celá obrazovka" (ikonka vpravo dole na liště)

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Komunikace u lůžka onkologického pacienta z pohledu především klinických psychologů. Ti se Vám tady budou prezentovat. Budou se Vám tady ovšem prezentovat také sestřičky a bude se Vám tady také prezentovat zástupce sociálních pracovníků. Komunikace je komunikace. Je to cesta k pacientovi. Ale pro nás psychology je nejdůležitější vědět, že tak jak lékař léčí léky, sestra dává obklady a tiší bolesti infuzemi a tak dále, tak pro nás je komunikace to nejdůležitější slovo. Takže komunikaci bych spíše přirovnala k nikdy nekončícímu rozhovoru psychologa s pacientem u lůžka a kdekoliv na klinice, na oddělení. K promluvě, k nějakému povídání, což je pro nás to nejdůležitější slovo. Jistě ve výhodě jsou ti, kteří jsou empatičtí, kteří mají úctu k člověku. Ti, kteří jsou zdravotníky ve své naprosté podstatě, kteří se rozdávají, dávají a jsou vždycky k dispozici. V každém případě ovšem ne každý zdravotník je nadán tímto darem. A proto nemůžeme paušalizovat. I když vím, že právě na onkologiích vzhledem k tomu, jak vypadá složení pacientů, tak automaticky sestry, hlavně sestry, jsou těmi, kteří jsou světluškami pro naše nemocné pacienty. My víme, že se budeme zabývat komunikací. Komunikace je slovní a mimoslovní, víte to dobře. Určitě jste absolvovali neskutečné množství nějakých kurzů, výcviků a tak dále. Ale jelikož se používá více méně co nejvíc v tom rozhovoru pacienta se zdravotníkem slovní komunikace - tak je to řízený výběr slov, bezesporu, nadá se nic dělat, je to profesionální. Pacienti se dozví nejvíc o svých starostech. A v každém případě slovní komunikace prominuje v tom celém komunikačním procesu pacient - zdravotník. Mimoslovní komunikace ovšem funguje neuvěřitelně. A kdybyste měli hlubší znalosti neverbální komunikace, věděli byste, že je naprosto neovlivnitelná. Takže pacient velice dobře pozná, co si myslíte, co děláte právě na té emoční úrovni. Na emoční úrovni nemusí slyšet ani slova. Ale vnímá Vaše tělo, všechno, co se děje v takovém "mostu" mezi ním a Vámi. A Vy vydáváte takové signály, které jsou jednoznačně definovatelné pro pacienta, který jistě pozná, že nemáte zájem o pacienta, že jste v odporu, že ta sestra nebo lékař má před ním vytáčky, takovou tu milosrdnou lež. Bezpodmínečně pozná. Ale také zainteresovanost, soucit a ty pozitivní emoce. Určitě. Vnímejte jednu důležitou věc. Nemůžeme pacientům říkat něco, co si sami nemyslíme. Protože oni poznají, že jim neříkáme pravdu. Protože opravdu 90 až 95 procent v té emoční vazbě toho rozhovoru pacient - lékař je neverbální. A jenom zanedbatelných 5 procent jsou slova. 5 nebo 10 procent, někde tak, někde tak. Odpovědnost za pacienta v plném rozsahu ve zdravotnickém zařízení má lékař. Víme to dobře. Odpovědnost za bezchybnou ošetřovatelskou péči o pacienta má jednoznačně sestra. A co pak má klinický psycholog, pokud je na onkologickém pracovišti? Mám spoluzodpovědnost. Hlavně za psychiku, za chování, prožívání pacienta. Úplně nejlepší je, když máme psychologa v týmu, který chodí na vizity, zná pacienty. Ví kde, kdo, co a jak prožívá, co se s ním děje, v jaké fázi prožívání zrovna je. Pokud nemáme pacienta přímo na klinice jako takové nebo dochází, tak je to trošku složitější. Ale my, kteří v tom celém systému zdravotnické péče jsme zainteresovaní dovnitř do toho týmu, určitě víme, že je to bezpečnější pro pacienta. Mít nějakou pomoc psychologa přímo při ruce a teď, hned, když je potřeba. Povaha náplně profese psychologa znamená, že dokážeme rozklíčovat ty psychické stavy, které ten pacient má. My se to učíme, my to máme jako svojí životní náplň. Známe bezpečné, účinné obrany, pomoci. Při krizových intervencích víme, co máme dělat, s kým se máme spojit, jak máme interpretovat to, co ten pacient vlastně prožívá, a kam bychom měli směrovat sanaci. Takže my jsme celé to naše společné bytí dali dohromady s Kübler-Rossovou. Elisabeth Kübler-Rossová je guru a základ veškerého psychického prožívání onkologických nebo vůbec pacientů, kteří jsou v krizi. A budete slyšet hlavně kazuistiky, budete slyšet ukázky práce psychologa, sestry i sociálního pracovníka s pacientem a jeho blízkými. A to je všechno.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Podívejte se i na další přednášky webcastu 4. psychoonkologické sympózium - webcast.

Související články

Přednášející úvodem představuje činnost Nadačního fondu dětské onkologie Krtek a detailně představuje jeden z jeho projektů, zaměřeného na péči o děti v terminálním stádiu onkologického onemocnění v domácím prostředí.

Přednáška pomocí kazuistiky ukazuje, co může sociální pracovník nabídnout pacientovi a jeho rodině, kteří se vlivem nepříznivého zdravotního stavu dostávají do krize a v této situaci se neorientují. 

Přednáška zazněla na 2. Psychoonkologickém sympóziu v září 2011 ve FN Motol a věnuje se účelu a postupu separace krvetvorných buněk u dětských pacientů. Popisuje přípravu dítěte na separaci, její průběh, komplikace a specifika separace velmi malých dětí a přístupu k dětskému pacientovi.