Základní škola a Mateřská škola při FN Motol

Přednáška, která zazněla na 2. Psychoonkologickém sympóziu v září 2011 ve FN Motol, ukazuje na konkrétních projektech možnosti e-learningu ve vzdělávání dlouhodobě nemocných onkologických dětských pacientů a zabývá se i specifiky práce speciálního pedagoga u dětí v nemocnici.

TIP: Pro lepší zážitek zvolte režim "Celá obrazovka" (ikonka vpravo dole na liště)

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Dobrý den. Mé jméno je Jaroslava Volfová, jsem speciální pedagog a učím zde na Základní škole při Fakultní nemocnici v Motole. Určitě jste si všimli změny jména v programu. Já bych tímto chtěla omluvit paní ředitelku Vlastu Průchovou, která se z osobních důvodů nemohla dostavit. A já doufám, že se mi podaří ji na tomto místě zastoupit. Můj příspěvek by se měl týkat současných možností ve vzdělávání dlouhodobě nemocných dětí. A já bych se na tomto místě chtěla věnovat hlavně využití informačních a komunikačních technologií. Protože si myslím, že vstup nových technologií a rychlý rozvoj těchto technologií velmi výrazně ovlivňuje celý vzdělávací proces. A do jisté míry mění i úlohu učitele. Úvodem bych se tedy chtěla věnovat tomu, že hlavně budu mluvit ze svých vlastních zkušeností na projektech s těmito žáky. Dovolte mi z historie škol při nemocnici promluvit pár slov. První pokus o založení školy při nemocnici byl v roce 1948. A bylo to tak, že školský vzdělávací zákon umožnil legislativně vzdělávání všem dětem, a to i těm, které se nemohly z důvodu nemoci nebo nějakého postižení dále vzdělávat ve svých kmenových školách, neboli ve školách pro zdravou mládež. První škola vznikla v roce 1950 při I. dětské klinice v Praze 2 (v současné době Ke Karlovu) za spolupráce profesora doktora Josefa Švejcara. Současná tvář naší školy při nemocnici je taková, že se skládá ze základní školy, mateřské školy, školní družiny a školního klubu. Dohromady tady pracuje 25 pedagogů. Školní klub a školní družina se hlavně věnuje zájmové činnosti. Škola pracuje na všech specializovaných klinikách. Třídní vyučování je potom při Klinice dětské psychiatrie. A žáci jsou vyučování podle učebních plánů ze svých kmenových škol. Hlavním cílem je zajistit kontinuitu vzdělávacího procesu a psychologickým působením napomáhat k úspěšnému procesu léčby. Dále bych se chtěla věnovat ještě specifikám práce speciálního pedagoga. My jednak zastáváme tu pedagogickou funkci. Samozřejmě, že zajišťujeme tu kontinuitu vzdělávání. Ale snažíme se i o zajištění dalších funkcí. A to je funkce léčebná, to znamená, že odvádíme pozornost od nemoci, a tím pozitivně ovlivňujeme celkový zdravotní stav toho dítěte. Snažíme se tedy fušovat trošku i do psychologie. Ta funkce psychologická tady usnadňuje adaptaci ve zdravotnickém zařízení. My se snažíme těm žákům pomoct v kontaktu s okolním světem. Samozřejmě s využitím těch komunikačních informačních technologií. Vytváříme tedy zázemí v novém prostředí. A o regulaci citové lability tady již byla pronesena slova od psycholožek. V neposlední řadě je to tedy sociální funkce. To znamená získání uceleného vzdělání, čímž utváříme lepší uplatnění nebo předpoklady pro lepší uplatnění v životě každého žáka. K těm dalším specifikám práce speciálního pedagoga bych určitě chtěla zmínit tu poradenskou činnost. To znamená, že my tady pracujeme nebo spolupracujeme s rodiči. Tam je strašně důležité to, že rodiče musí dát souhlas s výukou. My se snažíme a vlastně základní pro nás je to, aby lékař nám dal dostatek informací o tom pacientovi, to znamená o prognóze jeho onemocnění. A podle toho se snažíme nějakým způsobem tu práci individualizovat a snažíme se o to, abychom ke každému tomu žákovi přistupovali podle aktuálního zdravotního stavu a abychom mu nabídli takové metody a formy práce, které by pro něj byly přijatelné. To znamená, pracujeme samozřejmě i s ostatním zdravotnickým personálem. Ten zdravotnický personál, hlavně tedy pro nás zdravotní sestry, ergoterapeuti, fyzioterapeuti a tak dále. Ta diagnostická činnost pedagoga spočívá hlavně v tom, aby dokázal nějakým způsobem upravovat ten výchovně-vzdělávací plán. To dítě přichází k nám a má individuální plán, mnohdy ze své kmenové školy. Pokud ho nemá, učíme podle školního vzdělávacího plánu "Nemo". Škola se snaží také plnit úkol v prevenci projevů hospitalismu. To znamená, že působí terapeuticky s využitím reedukačních a kompenzačních metod. V současné době je ale takový trend, že se snaží všechna zdravotnická zařízení nějakým způsobem snižovat dobu pobytu, léčby na lůžkových odděleních. My se samozřejmě snažíme zabezpečit tu výchovně-vzdělávací péči pro děti i doma. A snažíme se o to, aby se vzdělávaly, když jsou v domácí léčbě nebo i v ambulanční léčbě. Proto jsme přemýšleli o tom, jakým způsobem tu výuku nějak dál realizovat. Vymezení pojmu e-learning. Znamená česky elektronické učení. Ty začátky toho e-learningu u nás byly takové, že jsme si vytvořili takzvanou virtuální třídu. Ta škola nefungovala jako fyzické místo, ale fungovala v prostoru a čase. A bylo to pro ty děti přínosné v tom, že mohly kdykoliv, pokud měly kvalitní připojení na internet, spolupracovat s námi, s učiteli. My potom jsme pro ně připravovali individuálně nějaké úkoly a zadání. Tuto metodu hlavně využívají žáci po transplantaci kostní dřeně a z Hematologicko-onkologické kliniky. A docházíme několikrát týdně na dialyzační středisko nebo na dialyzační jednotku, kde tyto děti tráví poměrně dlouhý čas, takže nemohou navštěvovat svou kmenovou školu v tyto dny. Já bych chtěla tady zmínit o té virtuální škole to, že jsme viděli už kolem toho roku 1999, kdy jsme začínali na různých projektech Děti jako my, že ty děti jsou motivovány tím, že pokud učitel dochází s počítačem na to oddělení, tak je přijímán dalece pozitivněji, než když přijde jenom s učebnicemi. Samozřejmě další věc je e-learning a jeho výhody a nevýhody. My jsme zjistili, že ten e-learning se dá použít jen jako distanční forma vzdělávání. A nás to těší, že samozřejmě nenahrazuje tu výuku prezenční. My jsme potom dělali takové dotazníkové šetření, kde jsme zjistili, že i žáci kvitují tedy s povděkem přítomnost toho učitele. My víme, že ta distanční forma znamená, že jde tedy jenom o podpůrný prostředek při zajišťování kontinuity vzdělávání žáků a studentů při jejich dlouhodobé hospitalizaci. Děti nám říkaly velice často o tom, že když jsou doma v domácím ošetřování, tak je velice vhodné pro ně to, že kdykoliv si mohou sednout k tomu počítači a nějakým způsobem vypracovat ty domácí úkoly. Důležité je pro ně vlastní studijní tempo, protože ten úkol mohou vypracovávat neomezeně dlouhou dobu. Samozřejmě existují i zadání, kde ta práce je časově omezená, ale zatím jsme nechávali volné to pracovní tempo žákům. Samozřejmě, že pracují z domácího prostředí, což je velice důležité. Že se mohou poradit s těmi rodiči. Bereme to stále jako doplnění té prezenční formy výuky, protože si myslíme, že ta prezenční forma výuky neboli výuka tváří v tvář je tedy nezastupitelná. Nevýhodou toho e-learningu je, že my, když jsme vybavovali technicky tu školu, tak jsme samozřejmě na to vynaložili velké finanční náklady. Potom ze začátku jsme vybírali vhodné zdroje. Samozřejmě, jak jsem zmínila, absence motivujícího živého prostředí, to znamená absence sociálního kontaktu tváří v tvář. Sebedokonalejší technika nedokáže nahradit rozvoj komunikačních dovedností a motivaci při přímé práci pedagoga s žákem. Já už jsem zmínila ten projekt Děti jako my. Ten byl v roce 1999 a nebyl primárně vzdělávací, protože my jsme se tam snažili, aby děti z klinik měly kontakt se zdravými dětmi. A nechali jsme to jenom na formu chatu, komunikace. Ten projekt eDDIHO v roce 2003 už byl dalece bych řekla sofistikovanější, protože jsme navázali kontakt s Pedagogickou fakultou. A tam už byly pro děti připravovány jednotlivé úkoly, které ty děti plnily. V současné době navazuje na projekt Zůstat v kontaktu projekt Srovnat startovní čáru. To znamená, že my v současné době vlastně každé dítě, které je hospitalizované na jakémkoliv oddělení, zařazujeme do tohoto projektu. Je to tedy podpora dětí se zdravotním oslabením a postižením na nemocničních školách při pražských nemocnicích. Účastní se jí čtyři nemocnice. To znamená Bulovka, Královské Vinohrady, Ke Karlovu a Motol. Je financován z Evropského sociálního fondu, ze státního rozpočtu a od Hlavního města Prahy. A my se snažíme zvýšit kvalitu výuky ve školách při nemocnicích a podpořit bezproblémový návrat do škol kmenových. Hlavní aktivity projektu. Nejvíce se rodičům určitě líbila výuka jazyků s rodilým mluvčím. Tam to bylo velmi dobře přijato. Samozřejmě ta podpora žáků v domácím prostředí. Že ten učitel si vypracuje svoje vlastní práce, pošle prostřednictvím toho projektu dítěti a zadá mu dobu, dokdy musí být úkoly zpracovány. Prázdninová škola se nám také velmi osvědčila. Bylo to o to, že některé děti mají odklad klasifikace, pokud nemohou být vzděláváni v průběhu školního roku, pokud jim to nedovolí úraz nebo nějaké vážnější operace. A potom je odklad té klasifikace až do 15. září. Takže i přes ty prázdniny se někdy tady vzdělávaly. Samozřejmě to bylo hlavně na tu zájmovou aktivitu zaměřeno. Spolupráce s kmenovými školami je pro nás velice důležitá. My v průběhu léčby vyučujeme pacienty a po skončení té léčby tedy my píšeme, komunikujeme s kmenovými školami o tom, jakým způsobem tady probíhala ta výuka a samozřejmě ty žáky hodnotíme. V průběhu toho projektu také byli všichni pedagogičtí pracovníci proškoleni pro práci s počítačem. Ten vzdělávací portál Škola za školou obsahuje databázi připravených výukových materiálů. Obsahuje učitelský modul a žákovský modul. Tam jsou tedy různé druhy procvičování. Jsou tam testy, pořadí událostí, diktáty, slovíčka. Samozřejmě vše je tam namluveno těmi rodilými mluvčími. A ty děti si mohou dobře odposlouchat výslovnost. Je tam důležitá možnost zpětné vazby. Znamená to, že okamžitě po vypracování úkolu to dítě si může vyhodnotit ten test, takže vidí, na kolik procent je úspěšné. Je dostupný registrovaným uživatelům. My máme svoje heslo. Pokud zalogujeme to dítě, tak má své uživatelské jméno a heslo, tak může 2 roky zdarma používat tento projekt. A samozřejmě 24 hodin denně, kdykoliv je přístupný. Graficky je velmi vhodně zpracovaný, protože obsahuje spoustu motivačních prvků. Sbírají body a tak dále. My jsme si udělali dotazníkové šetření a byli jsme velmi potěšeni, protože ze 100 respondentů se nám vrátilo 70 dotazníků. A pokládali jsme otázky. Asi ty nejdůležitější pro nás byly ty, jestli ti žáci opravdu spolupracují s projektem Škola za školou. To nám odpovědělo 59, že ano. Jestli jim to ulehčilo domácí přípravu, jestli komunikují prostřednictvím Školy za školou s vyučujícím v Motole. Tam občas 20, ano 40, takže valná většina těch dětí toho využívá. Učíš se raději sám nebo s učitelkou? Tady právě jsme mluvila o tom osobním kontaktu, o tom sociálním kontaktu, o rozvoji komunikace. O tom, že ten učitel, pokud naváže ten vztah s tím dítětem, tak je samozřejmě v té výuce stále nezastupitelný. Takže s učitelkou raději komunikuje 55 dětí, raději samo se učí 15. Tam jsme byli také překvapeni, velice pozitivně, protože spousta rodičů nám řeklo, že neuměli, do té doby než jsme jim poskytli, a škola zapůjčuje i notebooky dětem, každá paní učitelka má svůj vlastní notebook, takže se naučili pracovat na počítači až při práci třeba na tomto projektu s dětmi. Ty výsledky toho šetření prokázaly, že dovednost ovládat počítač je v současné době pro děti a vůbec pro život dětí nepostradatelná. Užití informačních technologií nám přináší vyšší stupeň diferenciace a individualizace výuky. To znamená, že každá učitelka může individuálně připravit na to které dítě, a tím pádem akceptovat jeho zdravotní stav. A může nějakým způsobem tedy diferencovat tu výuku a dosažený stupeň vzdělání. E-learning podporuje a motivuje žáky ke školní práci. Ten vzdělávací portál Škola za školou znamená, že výběr vhodných učebnic pro toho žáka je také dobrý, protože se snažíme, abychom ho učili podle učebnic té kmenové školy. Domácí prostředí, konzultace úkolů s rodiči jsou důležité, protože ti rodiče přesně ví, co dítě probírá. A můžou ho nějakým způsobem kontrolovat. A zde bych znovu chtěla zmínit tu nezastupitelnou úlohu učitele v podmínkách nemocnice, protože učitel vychází z vývojových zvláštností žáka, zachovává pravidla psychologického a psychoterapeutického přístupu. Dále respektuje zdravotní stav a etapový plán léčby, stanoví pedagogickou diagnózu. Nám se hodně často stává, že v průběhu léčby, hlavně na Dětské psychiatrické klinice, přeřazujeme dítě buď do praktické, nebo do speciální školy. A samozřejmě chtějí od nás nějakým způsobem tedy vyjádření, jestli je to nutné, či nikoliv. Učitel je členem zdravotnického týmu, podílí se na procesu uzdravování. Závěrem bych chtěla říct, že samozřejmě pro učitele, pokud pracuje s touto formou vzdělávání, je velice důležité se neustále vzdělávat. Pracuje s chybami. To znamená, že naučit žáka práci s chybou je také užitečné. Dává prostor opakování. Vzdělávání pomocí e-learningu tedy vyžaduje osobní motivaci a zodpovědnost. A úplně na závěr bych chtěla říct, že cílem pedagoga je ukázat žákům také cíle celoživotní. To znamená, aby se nevzdávali, nikdy se ne nepřestávali vzdělávat a každým krokem se přibližovali ke svým snům. Děkuji za pozornost.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Podívejte se i na další přednášky webcastu 2. psychoonkologické sympózium - webcast.

Související články

Přednáška, která zazněla na 2. Psychoonkologickém sympóziu v září 2011 ve FN Motol, se zaměřuje na to, k jakým sociálním změnám dochází v rodině po stanovení onkologické diagnózy u dítěte a jak mohou sociální pracovníci rodině pomoci.

Netradiční přednáška o syndromu vyhoření zazněla na 3. psychoonkologickém sympóziu v Hradci Králové.

Přednáška Mgr. Vlčkové, klinické psycholožky Kliniky dětské onkologie FN a LF MU Brno zazněla na 1. Psychoonkologickém sympóziu v září 2010 v Brně a obsahuje závažná témata týkající se komunikace s nemocnými dětmi a jejich rodiči včetně sdělování závažných skutečností, vysvětluje jak a proč informovat rodiče a jak a proč děti, věnuje se i sourozencům nemocných dětí a podrobně analyzuje vývojové změny v dětském vnímání a porozumění nemoci. Prezentace obsahuje i praktické strategie sdělování závažných skutečností a komunikace s dětmi. Přednáška je určena pro zdravotnické odborníky, užitečné informace o vnímání nemoci dítětem se zde dozví i rodiče.