Nová naděje pro pacientky s HER2 pozitivním karcinomem prsu

Přehrajte si článek jako podcast

Původně prognosticky nepříznivý subtyp HER2 pozitivního karcinomu prsu se za posledních 15 let stal jedním z nejlépe prozkoumaných a komplexně léčených. Pokrok v analýze HER receptorů a možnosti jejich zablokování ukázaly, jak důležité je v biologické léčbě správně stanovit cíl léčby a podle toho ušít léčbu na míru pro každého nemocného.

Úvod

Mezi důležité milníky v cílené terapii karcinomu prsu po zavedení hormonální léčby patří prokázání benefitu v léčbě HER pozitivního metastatického karcinomu prsu po podání první cílené biologické léčby trastuzumabem (Herceptin) v roce 1998. Od té doby začíná 15letá impozantní cesta terapie do té doby prognosticky nepříznivého HER pozitivního karcinomu prsu. Tato cílená léčba prokázala prodloužení jak celkového bezpříznakového přežití (disease free survival, DFS), tak celkového přežití (overall survival, OS) u pacientek s HER2 pozitivním karcinomem prsu se středním a vysokým rizikem recidivy onemocnění, když byla podána s antracykliny a taxany obsahující chemoterapií. Nedávno zveřejněná Cochrane metaanalýza randomizovaných studií (NSABP B31, NCCTG N9831, BCRG006, HERA FinHer, PACS-08, Buzdar a NOAH), která shromáždila data až do konce února 2010, prokázala snížení mortality o jednu třetinu(1) (tabulka 1).

Po dobu 15 let používání trastuzumabu pokračujeme v kontinuálním zkoumání HER2 molekuly s cílem, jak nejlépe negativně ovlivnit její aktivitu v biologickém chování primárního tumoru a jeho metastáz. Přehled o současných způsobech cílené léčby u HER pozitivních pacientů jak u nepokročilého karcinomu prsu v adjuvantní a neoadjuvantní léčbě, tak u metastatického karcinomu prsu, zahrnuje protilátky proti zevním doménám molekuly HER2 (trastuzumab, pertuzumab), malou molekulu tyrosinkinázového inhibitoru (lapatinib), která ovlivňuje intracelulární část receptoru HER2 a konjugáty protilátky trastuzumabu a toxické molekuly tubulínového jedu emtansinu DM 1 (T-DM1).

Adjuvantní léčba

Overeexprese HER2 se nachází u 15-20 % časných karcinomů prsu(2), nadměrná amplifikace nebo eximování je spojeno s agresivním chováním onemocnění. Trastuzumab, protilátka blokující HER2, se společně s chemoterapií stal základem adjuvantní chemoterapie u pacientek s HER2 pozitivním tumorem. Přidání Herceptinu k paklitaxelu po adjuvantní AC chemoterapii bylo u pacientek s HER2 pozitivním časným karcinomem prsu (early breast cancer, EBC) při mediánu sledování 8,4 let spojeno s výrazným zlepšením OS, snížilo riziko úmrtí o 37 % (poměr rizika 0,63). Tyto výsledky vycházejí ze studií North Central Cancer Treatment Group (NCCTG) N9831 a National Surgical Adjuvant Breast and Bowel Project (NSABP) B-31, které srovnávaly účinnost a bezpečnost adjuvantní chemoterapie podávané souběžně s Herceptinem, nebo bez něj, ženám s HER2 pozitivním EBC. Podobný návrh obou studií umožnil využít dat obou studií ke společné analýze.

Celá řada randomizovaných studií prokázala přínos u pacientek s pozitivním HER2, ale nebylo jednoznačně řečeno, jak dlouhá má být adjuvantní léčba a zda je vhodné léčit malé tumory HER pozitivní menší než 1cm.

Na první z otázek se pokusily odpovědět studie HERA a Phare. Studie HERA(3) představuje rozsáhlou randomizovanou studii fáze III (5 102 pacientek), hodnotící trastuzumab v adjuvantní léčbě pacientek s karcinomem prsu s pozitivními receptory pro lidský epidermální růstový faktor 2 (HER2). Právě poslední uveřejněná analýza studie HERA porovnávala 1leté a 2leté podávání trastuzumabu v adjuvantní léčbě. Medián sledování pacientek již dosáhl 8 let a jeho výsledky prezentované v San Antoniu MJ. Piccartem(3) potvrdily, že prodloužení adjuvantní léčby na 2 roky nepřináší žádné prodloužení DFS a OS. Současně bezpečnostní profil u pacientek s 1letým a 2letým podáváním trastuzumabu prokázal, že symptomatické kongestivní srdeční selhání bylo obdobné, ale u 2letého podávání se ukázal vyšší výskyt asymptomatického kardiálního selhání – 7,2 % oproti 4,1 % u 1letého podání. Studie PHARE(4) vycházela z poznatků studie FinHer, kde 9týdenní podávání trastuzumabu dosáhlo obdobné výsledky jako jeho roční podání v jiných studiích. Do studie bylo zařazeno od 5/2006 do 7/2010 celkem 3 382 pacientek randomizovaných do 2 skupin s 6 a 12měsíčním podáváním trastuzumabu. Studie ale nedosáhla jednoznačného potvrzení, že 6měsíční podávání trastuzumabu má stejnou léčebnou účinnost jako 12timěsíční. Na základě posledních poznatků můžeme konstatovat, že trastuzumab v adjuvantní léčbě bude standardně podáván 1 rok u žen s pozitivním HER2 karcinomem prsu. Bohužel i zde zůstala nezodpovězená část otázky týkající se karcinomů pod 1 cm velikosti s negativním uzlinovým nálezem (N0). U většiny studií byly vybírány pacientky s tumorem větším než 1cm. Pouze do studie FinHer byly zařazeny pacientky s malými tumory, ale nestandardní režimy chemoterapie a krátkodobé podávání trastuzumabu způsobují, že nelze tyto výsledky brát jako jednoznačné ve prospěch pacientek s malým tumorem. Na druhé straně lze využít určitých výsledků studií HERA a BCIRG006(5), do nichž byly zařazeny pacientky s T1c a N0. Ukázalo se, že HR pro DFS ve studii HERA u těchto pacientek bylo 0,53 a v celkové populaci bylo 0,54. Tyto údaje silně podporují tezi, že princip léčebného účinku podání trastuzumabu je nezávislý na velikosti tumoru a stavu uzliny a riziko relapsu je stejné jak u malých, tak u velkých nádorů. Současné poznatky ukazují, že biologie nádoru, proliferace a grade jsou oním prediktorem míry rizika u malých HER2 pozitivních nádorů a ukazují jeho agresivitu chování.(6) Z dosud známých výsledků je nutné považovat malé HER pozitivní nádory za stejně rizikové jako ostatní, vyžadující individuální léčebný přístup. Konsenzus v St. Gallen 2013 doporučil podávat adjuvantní léčbu trastuzumabem u karcinomů velikosti od 5 mm. Pro hlasovalo celkem 75,1 % panelistů.

Neoadjuvantní léčba

Od roku 2005 byl trastuzumab zařazen do adjuvantní a neoadjuvantní léčby HER pozitivních pacientek s karcinomem prsu. Jeho přiřazení k chemoterapii vedlo k výraznému prodloužení DFS a k prodloužení OS. V současné době si klademe otázku, jak zlepšit tyto výsledky. Cestou je správné pochopení mechanismů účinku nyní známých látek, které ovlivňují EGFR receptory na nádorové buňce karcinomu prsu. Kromě trastuzumabu k nim dále patří pertuzumab a lapatinib. Preklinická data ukázala, že cílená léčba kombinací těchto inhibitorů je mnohem efektivnější než monoterapie. Dosažení patologické kompletní remise (pathologic complete remission, PCR) není vždy spojeno s celkovým prodloužením DFS nebo OS. Není dosud ani jasné, zda by neadjuvantní kombinovaná léčba byla pro nemocné dlouhodobě přínosná. Přesto tři studie, které porovnávaly efektivitu všech tří anti-HER preparátů (tabulka 2), přinesly výsledky hledání nových postupů.

Studie GeparQUINTO fáze III(7) porovnávala kombinaci standardní chemoterapie epirubicin + cyclophosfamid s následujícím docetaxelem. Zařazeno bylo 597 HER pozitivních pacientek. Standardní léčba obsahovala CHT EC 4x + D 4x (600/90 a 100) + trastuzumab 8 mg a následně 6 mg/kg nebo lapatinib 1 000-1 250 mg p.o./denně. Primárním cílem byl počet PCR. V rameni s trastuzumabem jich bylo dosaženo 31,3 % a s lapatinibem 21,7 % (p<0,05). Výsledek byl také ovlivněn toxicitou lapatinibu, především průjmem G3/4 u 7 % pacientek, přerušení léčby či snížení dávky bylo nutné u 34,5 % pacientek s lapatinibem.

Studie Neosphere fáze II(8) porovnávala léčbu ve 4 ramenech: docetaxel + trastuzumab, docetaxel + trastuzumab + pertuzumab, trastuzumab + pertuzumab a docetaxel + pertuzumab. PCR bylo dosaženo ve 4 ramenech takto: 29,0 %, 45,8 % 16,8 % a 24,0 %. Jednoznačně nejlepší výsledky přinesla kombinace docetaxel + trastuzumab + pertuzumab. Oproti kombinaci docetaxel + trastzuzumab (p = 0,014) a kombinaci trastuzumab + pertuzumab (p = 0,019) dosáhla trojkombinace statisticky významného rozdílu. Přidání pertuzumabu nezvýšilo kardiotoxicitu léčby a ani v dalších sledovaných parametrech nedošlo ke zvýšení toxicity. Randomizovaná studie NeoALLTO fáze III(9) porovnávala neoadjuvantní léčbu trastuzumabem a lapatinibem v kombinaci s paklitaxelem u HER pozitivních pacientek. Přidání lapatinibu k trastuzumabu vedlo ke zvýšení počtu patologických CR oproti kombinaci trastuzumab + paklitaxel (51,3% vs. 29,5% p = 0,0001). 1/3 pacientek s lapatinibem nedokončila léčbu pro průjem G3 a pouze 8 % pacientek s trastuzumabem nedokončilo léčbu pro toxicitu.

Ve všech třech neoadjuvantních studiích se ukázalo, že kombinovaná biologická léčba je přínosem k navození vyššího počtu PCR. Ukazuje se, že kombinovaná léčba podávaná souběžně je více efektivní. Bohužel je zde určitá překážka v současném podávání antracyklinů a biologické léčby. Pro pacientky s HER pozitivním karcinomem prsu je léčba antracykliny přínosnější než u HER2 negativních. Již v minulosti byl prokázán synergický účinek trastuzumabu a antracyklinů, ale současně se objevila nepřijatelná míra kardiotoxicity, u 16 % pacientek došlo k rozvoji kardiální dysfunkce III. a IV. stupně. To je nutné mít stále na zřeteli, i když nás může krátkodobé podávání antracyklinů s anti-HER protilátkami svádět k opomíjení tohoto faktu.

Léčba HER2 pozitivního metastatického karcinomu prsu

Léčba chemoterapeutickým režimem a trastuzumabem je v současné době standardem péče o nemocné s metastatickým HER2 pozitivním karcinomem prsu. U většiny pacientek však stále dochází k progresi nemoci.

Pertuzumab je nová humanizovaná monoklonální protilátka a inhibitor dimerizace HER2, která se váže na jiný epitop HER2 než trastuzumab. Váže se na extracelulární heregulin indukující HER2- -HER3 dimerizaci, což blokuje jejich aktivaci směrem dovnitř buňky. Tato aktivace má 3násobně vyšší stimulační účinek na proliferaci nádoré buňky než aktivace ostatních členů EGFR receptorů (HER1, HER2, HER3 a HER4 a jejich vzájemné dimery).

Studie fáze II zahrnující nemocné s HER2 pozitivním karcinomem prsu ukázaly lepší účinnost a dobrý profil režimů s pertuzumabem + trastuzumabem. Studie fáze III CLEOPATRA(10) hodnotila účinnost a bezpečnost režimu s pertuzumabem a trastuzumabem v první linii léčby nemocných s metastatickým HER2 pozitivním karcinomem prsu. Hlavním cílem studie bylo prokázat prodloužení PFS. U pacientek léčených kombinací pertuzumab + trastuzumab + docetaxel byl medián PFS 18,5 měsíců oproti 12,4 měsíců u pacientek léčených trastuzumabem a docetaxelem. Rozdíl je 6,1 měsíců a je statisticky významný (HR 0,62 a p < 0,0001). Kombinace pertuzumabu s trastuzumabem a docetaxelem vedla při srovnání s placebem s trastuzumabem a docetaxelem k významnému prodloužení přežití bez progrese při užití v první linii léčby nemocných s metastatickým HER2 pozitivním karcinomem prsu, a to bez zvýšení kardiálních toxických účinků.

Cho HS, et al. Nature 2003;421:756–760; Fendly BM, et al. Cancer Cell 2004; 5:317–328; Franklin MC, et al. Cancer Cell 2004; 5:317–328; Nahta R, et al. Cancer Res 2004; 64:2343–2346; Scheuer W, et al. Cancer Res 2009; 69:9330–9336; Agus DB, et al. Cancer Cell 2002; 2:127–137; Fields C, et al. AACR 2010. Abstract 5607.

Také trastuzumab v monoterapii byl porovnáván s lapatinibem v první linii léčby metastatického HER2 pozitivního karcinomu prsu(11) v kombinaci s taxany. Lapatinib byl podáván v úvodní dávce 1 250 mg na den v průběhu léčby taxany (podáván paklitaxel/docetaxel 1x za 3 týdny po dobu 24 týdnů) a následně 1 500 mg na den do progrese, trastuzumab byl podáván v dávce 2 mg/kg 1x týdně nebo 6 mg/kg 1x za 3 týdny a v průběhu léčby s taxany a dále 6 mg/kg 1x za 3 týdny do progrese. Bylo dosaženo PFS u trastuzumabu 11,4 měsíců oproti lapatinibu 8,8 měsíců (HR 1,33; 95% CI: 1,06-1,67; p = 0,01). Při pečlivém vyšetření HER2 pozitivity v centrální laboratoři byly získány lepší výsledky – PFS 13,7 měsíců versus 9,0 měsíců u lapatinibu (HR 1,48; 95% CI: 1,15-1,92; p = 0,003). Nebyl prokázán rozdíl v celkovém přežití. Léčba lapatinibem se vyznačovala jednoznačně vyšší toxicitou. Selhání lapatinibu je nejspíše vyvoláno rychlejším nástupem rezistence. Tento negativní dopad lze odstranit duální blokádou obou domén v kombinaci s trastuzumabem, jak ukazují studie s neoadjuvantním podáním.

Dalším velkým přínosem v léčbě metastatického karcinomu prsu je konjugát trastuzumabu a emtansinu, vysoce toxického inhibitoru mikrotubulární polymerizace intraracelulárních tubulinů. Trastuzumab + emtansin (T-DM1)(12) působí tak, že blokuje signalizaci receptoru HER a současně vnáší cytostatický lék DM1 do nitra buňky HER pozitivních nádorových buněk. Je tak zajištěna přesná a jednoznačně cílená léčba, která přímo cílí na populaci HER pozitivních buněk a účinek je intenzivní a přesný, s mnohem nižší toxicitou než u běžných cytostatik. Jak trastuzumab sám, tak konjugovaný T-DM1 aktivují buněčný imunitní systém. Randomizovaná studie fáze III EMILIA(13) porovnávala trastuzumab + emtansin s kombinovanou léčbou kapecitabinem a lapatinibem u pacientek po selhání předchozí léčby s trastuzumabem a taxany. Výsledky celkového přežití předčily očekávání. Medián celkového přežití dosáhl u skupiny pacientek léčených T-DM1 30,9 měsíců oproti 25,1 měsíců u nemocných léčených lapatinibem a kapecitabinem. Rozdíl téměř 6 měsíců byl statisticky významný (HR 0,68; p = 0,001). T-DM1 také prokázal vyšší účinnost než kapecitabin + lapatinib ve výrazném zlepšení PFS – 9,6 měsíců oproti 6,4 měsíců (HR=0,650; p<0,0001).

Na podkladu takto získaných výsledků lze říci, že je zde nabídka zcela nového algoritmu léčby pacientek s HER2 pozitivním metastatickým karcinomem prsu. V první linii léčby kombinací trastuzumab + pertuzumab s chemoterapií a ve druhé linii léčby po selhání trastuzumabu a pertuzumabu pokračovat v léčbě T-DM1. Takto kombinovanou léčbou by bylo možné dosáhnout prodloužení PFS téměř 1 rok.

Léčba starších žen s HER 2 pozitivním karcinomem prsu

Amplifikace a overexprese HER2 je přítomna u 10- -15 % případů karcinomu prsu u populace starších žen.(14) Je spojena s vyšší agresivitou onemocnění a s horší prognózou přežití. Adjuvantní léčba s trastuzumabem má podle výsledků mnoha studii fáze III lepší výsledky než pouhá chemoterapie. Celkové přežití i bezpříznakové období nemoci bylo významně prodlouženo u pacientek léčených trastuzumabem. Riziko kardiotoxicity bylo hodnoceno podle NYHA (New York Heart Association class III nebo IV) a pohybovalo se u trastuzumabu od 0 do 3,9 % a bez něho od 0 do 1,3 %.(15) Tyto výsledky byly získány z celé populace žen bez ohledu na věk nemocných. Ve všech významných studiích nebyla léčba trastumabem omezena věkem. Nebylo prokázáno ani kratší PFS, ani OS u pacientek nad 65 let. Na podkladu absence kontraindikace léčby trastuzumabem u HER2 pozitivních pacientek je v současné době doporučena adjuvantní léčba trastuzumabem u pacientek s HER pozitivním karcinomem prsu bez omezení věkem. Samozřejmostí je, že pokud je možnost výběru, volíme režimy chemoterapie neobsahující antracykliny, které potencují kardiotonický účinek léčby. Současná doporučení pro systémovou adjuvantní léčbu HER2 pozitivního karcinomu prsu u starších pacientek nabízejí chemoterapii a trastuzumab. U žen HER pozitivních potom pokračování v hormonální léčbě trastuzumabem. U tumorů menších než 1 cm není zatím jednoznačná odpověď, a je proto nutno individuálně posoudit každý případ podle dalších rizikových faktorů. V léčbě metastatického HER2 pozitivního karcinomu prsu byla účinnost trastuzumabu, pertuzumabu a lapatinibu u mladších i starších žen obdobná. Dosud známé výsledky ohledně trastuzumabu jsou omezené, přesto retrospektivní analýzy ukazují, že efektivita anti-HER terapie je stejná jako u ostatní populace, bez zvýšeného rizika toxicity i u pacientek nad 70 let.(16) U starších pacientek s metastatickým onemocněním, kterým nelze podat chemoterapii, by bylo možné podat trastuzumab v monoterapii. Pro ni však nemáme konkrétní data o bezpečnosti léčby. Monoterapie trastuzumabem v první linii přinesla 40% klinický benefit.(17) Nabízí se i možnost kombinace trastuzumabu a hormonální léčby s inhibitory aromatáz u žen s HER pozitivním karcinomem prsu. Studie s trastuzumabem + anastrozolem(18) a lapatinibem + letrozolem(19) prokázaly prodloužení PFS, ale na úkor nárůstu toxicity, která však nebyla limitujícím faktorem léčby. Terapie metastatického karcinomu prsu s pertuzumabem a trastuzumabem ve studii fáze III Cleopatra byla hodnocena u starších pacientek nad 65 let. U této skupiny bylo PFS srovnatelné s mladší věkovou skupinou do 65 let a v porovnání s placebem byl výsledek obdobný – 10,4 měsíců oproti 21,6 měsíců [HR 0,52 (0,31-0,86); p = 0,0098]. Toxicita se týkala chemoterapie s docetaxelem s redukcí počtu cyklů z 8 na 6 u ramene s pertuzumabem a eventuálním snížením dávky docetaxelu, medián intenzity dávek docetaxelu ale nebyl ovlivněn. Léčba s pertuzumabem vedla ke zlepšení výsledku PFS oproti placebu, a to nezávisle na věku pacientek.

Závěr

Původně prognosticky nepříznivý subtyp HER2 pozitivního karcinomu prsu se za posledních 15 let stal jedním z nejlépe prozkoumaných a komplexně léčených. Pokrok v analýze HER receptorů a možnosti jejich zablokování ukázaly, jak důležité je v biologické léčbě správně stanovit cíl léčby a podle toho ušít léčbu na míru pro každého nemocného. Molekuly jako trastuzumab, pertuzumab, lapatinib a T-DM1 a jejich kombinace přinesly pokrok v léčbě pokročilého a metastazujícího HER2 pozitivního karcinomu prsu. Tyto molekuly jsou nyní zkoumány v adjuvantní léčbě a očekávají se výsledky studií v adjuvantním podání trastuzumubu s pertuzumabem a T-DM1.

Klíčové problémy

  • Ve své 15leté historii podávání trastuzumab jako jediná biologická léčba jednoznačně prokázal svoje postavení v terapii HER2 pozitivního karcinomu prsu.
  • V adjuvantní léčbě HER2 pozitivního karcinomu prsu vedl trastuzumab ke snížení rizika umrtí o 37 %.
  • Jako nejvhodnější délka adjuvantní léčby trastuzumabem je doporučen 1 rok jeho podávání.
  • Stále není dořešena otázka léčby trastuzumabem u HER2 pozitivních malých tumorů pod 1cm velikosti, ale poslední nepřímé důkazy svědčí o její prospěšnosti u tumorů velikosti od 6 mm a více.
  • V léčbě HER2 pozitivního metastatického karcinomu prsu je v první linii léčby nejefektivnější kombinace pertuzumab + trastuzumab a ve druhé linii léčba trastuzumab + emtansin.
  • Trastuzumab je efektivnější v první linii léčby metastatického HER2 pozitivního karcinomu prsu než lapatinib.
  • U starších pacientek s HER2 pozitivním karcinomem prsu je léčba trastuzumabem bezpečná jak v léčbě adjuvantní, tak v léčbě metastatického karcinomu prsu a tato možnost léčby by proto neměla být odepírána z důvodů možné kardiotoxicity. Nejsou pro ni žádné důkazy.

Literatura

  1. Piccart M, Pinto A, et al. Patients with Her positive cancer: delivery, duration and combination therapies. The Breast 2013;22(SP9.04):16-17.
  2. Lohrisch C, Piccart M. An overview of HER2. Semin Oncol 2001; Dec 28(6 Suppl 18):3-11. Review.
  3. Goldhirsch A Piccart MJ, Procter M, et al. HERA Trial: 2 years versus 1 year of trastuzumab after adjuvant chemotherapy in women with HER2-positive early breast cancer et 8 years of median follow up. Cancer Res 2012;72:abstr S5-2,103-104.
  4. Pivot X, Romieu G, et al. PFARE Trial results of subset analysis comparing 6 to 12 months trastuzumab in adjuvant early breast cancer. Cancer Res 2012;72:abstr. S5-3,104-105.
  5. Slamon D, EirmannW, Robert N, et al. Adjuvant trastuzumab in HER2-positive breast cancer. N Eng J Med 2011;365:1273-1283.
  6. Untch M, Gelber RD, Jackisch C, et al. Estimating the magnitude of trastuzumab effects within patient subgroubs in the HERA trial. Ann Oncol 2008;19:1090-1096.
  7. Untch M, Liobl S, Bischoff J, et al. Lapatinib vs Trastuzumab in combination with neoadjuvant antracykline-taxane-based chemoteherapy: Primary efficacy endpoint analysis of the GEPARQUINTO study (GBG 44). Cancer Res 2010;70 (24 Suppl):abstr. S3-1,81s.
  8. Gianni L, Pienkowski T, Im Y-H, et al.Neoadjuvant pertuzumab (P) and trastuzumab (H): Antitumor and safety analysis of a randomized phase II study (NeoSphere).Cancer Res 2010;70(24 Suppl): abstr. S3-2,82s.
  9. Baselga J, Bradbury I, Eidmann H, et al. First reusults of the NeoALLTO trial (Big 01-06/EGF 106903): A phase III, randomized open label, neoadjuvant study of Lapatinib, Trastuzumab, and their combination plus paclitaxel in women with HER-positive primary breast cancer. Cancer Res 2010;70(24 Suppl):abstr. S3-3,86s.
  10. Baselga J, Cortez J, Im SA, et al. Biomarkers analyses in Cleopatra: A phase III placebo controlled study of pretuzumab in HER2-positive, first-line metastic breast cancer. Cancer Res 2012;72(24 Suppl):abstr. S5-1,103s.
  11. Gelmon KA, et al. Open-label phase III randomised controlled trial comparing taxane-based chemotherapy (tax) with lapatinib (L) or trastuzumab (T) as first line therapy for women with HER2+ metastatic breast cancer: Interim analysis of NCIC CTG MA.31/GSK EGF 108919. Proc Am Soc Clin Oncol 2012;30:abstr LBA671.
  12. Verma, et al. Trastuzumab Emtansine for HER2-positive advanced breast cancer. N Engl J Med 2012;367:1783-1791.
  13. Blackwell K, Miles D, Gianni L, et al. Primary results from EMILIA, a phase III study of trastuzumab emtasine (T-DM1) versus capecitabine (X) and lapatinib (L) in HER2-positive locally advacend and metastic breast cancer (MBC) previously treated with trastuzumab (T) and a taxane. Proc Am Soc Clin Oncol 2012;30:abstr LBA1.
  14. Diab SG, Elledge RM, Clark GM. Tumor charakteristics and clinical outcome of elderly women with breats cancer. J Natl Cancer Inst 2000;92:550-556.
  15. Ewer SM, Ewer MS, Cardiotoxicity profile of trastuzumab. Drug Saf 2008;378:1707-17016.
  16. Brunello A, Monfardini S, Crivellari D, et al. Multicentre analysis of activity and safety of trastuzumab plus chemotherapy in advanced breast cancer in elderly women (>70 years). Proc Am Soc Clin Oncol 2008;26:abstr 1096.
  17. Vogel CL, Cobleigh MA, Tripathy D, et al. First-line Herceptin monotherapy in metastatic breast cancer. Oncology 2001;62:37-42.
  18. Kaufman B, Mackey JR, Clemens MR, el al.Trastuzumab plus anastrozol versus anastrozol alone for the treatment of postmenopausal women with human epidermal growth factor receptor 2 positive, hormone receptor-positive metastatic breast cancer: results from the randomized phase III TAnDEM study. J Clin Oncol 2009;27:5529-37.
  19. Johnston S, Pippen J Jr, Pivot X, et al. Lapatinib combined with letrozol versus letrozole and placebo as first line therapy for postmenopausal hormone receptor-positive metastatic breast cancer. J Clin Oncol 2009;27:5538-46.
  20. DeVita TJ Jr,Lawrence TS, Rosenberg SA, et al. Priciples and Practice of Oncolgy 9th edition 2011;Chapter 106, Malignant Tumor of the Breast. 1401-1446.

Zdroj: KUBALA, EUGEN. Nová naděje pro pacientky s HER2 pozitivním karcinomem prsu. Breast Cancer News : časopis pro odborníky ve zdravotnictví. Květen 2013, 3, 1, s. 26-31. Obsah čísla


Stáhněte si článek ve formátu PDF

Související články

Breast Cancer News - květen 2013 (roč. 3, č. 1)

U příležitosti Brněnských onkologických dnů vyšlo i v tomto roce nové číslo časopisu pro odborníky, který se věnuje novinkám v incidenci, prevalenci, léčbě a prevenci karcinomu prsu.

S neinvazivní formou karcinomu prsu (DCIS) a malými invazivními karcinomy (KP) se v klinické mamologické praxi setkáváme stále častěji. Jde o významný a dlouhodobý důsledek fungujícího mamárního screeningu. Tyto nádory jsou zpravidla diagnostikovány ještě před svojí klinickou prezentací.

Komentář k přednášce profesora Guntera von Minckwitze - 2. díl.