Editorial: Proč?

Přehrajte si článek jako podcast

V loňském roce se podle výzkumu 1. LF UK nenašel žádný absolvent, který by se chtěl věnovat klinické onkologii.

Když mi to můj syn, studující čtvrtý ročník medicíny, sděloval, podivovala jsem se a poukazovala na to, jaký je onkologie zajímavý obor. Můj syn, o kterém jsem si do té doby myslela, že je spíš idealista až romantik, mi pragmaticky odvětil:
„Máš zodpovědnost jako pilot transoceánského letu a plat jako nosič kufrů na letišti v Dillí, nemáš žádný volný čas, protože, když už se dostaneš po všech svých přesčasech a službách domů, stejně něco píšeš a nebo alespoň něco odborného čteš. Pracuješ s nasazením předáka brigády socialistické práce v ostravských dolech, nemáš ale žádnou pozitivní stimulaci, brodíš se po krk v lidském neštěstí. Tvoje úsilí nikdo neocení, čím víc pracuješ, tím víc tě zaměstnavatel i nadřízení tepou za náklady spojené s léčbou. Pacienti tě nepovažují za dobrého doktora, protože jich tolik neumíš úplně vyléčit. Nedostáváš žádné odměny, naopak čas od času tě nechají něco zaplatit místo pojišťovny v rámci hmotné zodpovědnosti, kterou jsi musela podepsat. Kvalita tvého života je dlouhodobě v hluboce minusových číslech, maminko. Proč by tohle někdo dobrovolně dělal?“

Nikdy jsem si neuvědomila, že jsem na tom tak špatně, musela jsem se posadit, pravidelně dýchat a pak jsem začala hledat důvody, proč takovouhle práci vykonávat. Uvědomila jsem si, že když se ke všem objektivním faktům, které tak pregnantně shrnul můj syn, přidá ještě nevlídná atmosféra na vlastním pracovišti, opravdu toho mnoho nezbývá. Myslím ale, že hlavním důvodem, proč jako onkologové přeci jen přežíváme, je fakt, že nás ta problematická práce většinou prostě pořád baví. Některé medicínské obory jsou lukrativní, jiné jednoduché. Náš obor je těžký a ani trochu lukrativní, ale léčba onkologických diagnóz je velká výzva, protože rakovina je mocný nepřítel. Když můžeme navštěvovat onkologické konference a vidíme, jak rychle se mění léčebné možnosti, modlíme se, abychom se dožili doby, kdy je budeme moci sami pacientům ordinovat. Jen u karcinomu prsu s hormonální dependencí je tu kombinovaná léčba překonávající hormonální rezistenci (exemestan + afinitor), u HER2 pozitivních nádorů nová anti-HER2 terapie, zásadně měnící osud paliativně léčených pacientek, která je už snad téměř přede dveřmi našich ordinací (pertuzumab získal doporučení EMEA 5. 3. 2013 pro léčbu 1. linie HER2 metastatického karcinomu prsu v kombinaci s trastuzumabem a docetaxelem, použití T-DM1 má zatím doporučení FDA v USA), nová cytostatika (eribulin, vinfluin), možnosti antiandrogenní léčby u triple negativních nádorů a možná i PARP inhibitory. Proto má smysl setkávat se s kolegy v rámci multidisciplinárních konferencí, jakou je třeba PragueONCO, kde se shromažďováním informací připravujeme na dobu, kdy je budeme moci prakticky využít.

Právě jsem se vrátila z konference v St. Gallen, týkající se časného karcinomu prsu, a viděla obrovské množství kolegů z celého světa, kteří, podobně jako já, seděli celé dny v nevlídném, přeplněném a zadýchaném přednáškovém sále, aby se o těch novinkách dozvěděli úplně všechno. Věřím, že nás je a do budoucna stále i bude dost, které onkologie skutečně baví. To je dobrá zpráva. Myslím ale, že především pro naše pacienty.


Zdroj: TESAŘOVÁ, PETRA. Editorial. Breast Cancer News : časopis pro odborníky ve zdravotnictví. Květen 2013, 3, 1, s. 3. Obsah čísla


Stáhněte si článek ve formátu PDF

Související články

Pokroky v léčbě HER2 pozitivního karcinomu prsu představil na letošním PragueONCO pan profesor Gunter von Minckwitz. Poslechněte si přednášku i následnou diskusi s českými odborníky. Video je opatřeno titulky! 


Gunter von Minckwitz je výkonný ředitel největšího German Breast Group Research Institute (GBG) v Německu, jež se zabývá plánováním, organizací a prováděním tuzemských a mezinárodních klinických studií na poli karcinomu prsu. GBC splolupracuje s přibližně 530 centry a ročně do prospektivních klinických studií nabírá kolem 4 250 pacientek s karcinomem prsu. 

Breast Cancer News - květen 2013 (roč. 3, č. 1)

U příležitosti Brněnských onkologických dnů vyšlo i v tomto roce nové číslo časopisu pro odborníky, který se věnuje novinkám v incidenci, prevalenci, léčbě a prevenci karcinomu prsu.

S neinvazivní formou karcinomu prsu (DCIS) a malými invazivními karcinomy (KP) se v klinické mamologické praxi setkáváme stále častěji. Jde o významný a dlouhodobý důsledek fungujícího mamárního screeningu. Tyto nádory jsou zpravidla diagnostikovány ještě před svojí klinickou prezentací.