Doba do první progrese nádoru jako prediktor účinnosti setrvalé léčby trastuzumabem po progresi metastazujícího karcinomu prsu s expresí receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor

  • , Department of Breast and Endocrine Surgery, Faculty of Life Sciences, Kumamoto University Graduate
  • , Department of Breast and Endocrine Surgery, Faculty of Life Sciences, Kumamoto University Graduate
  • , Department of Breast and Endocrine Surgery, Faculty of Life Sciences, Kumamoto University Graduate
  • , Department of Breast and Endocrine Surgery, Faculty of Life Sciences, Kumamoto University Graduate
  • , Department of Breast and Endocrine Surgery, Faculty of Life Sciences, Kumamoto University Graduate
  • , Department of Breast and Endocrine Surgery, Faculty of Life Sciences, Kumamoto University Graduate
  • , Department of Breast and Endocrine Surgery, Faculty of Life Sciences, Kumamoto University Graduate

1st TTP je u pacientů s následnou terapií založenou na podávání trastuzumabu významným prognostickým faktorem.

Zdroj: Doba do první progrese nádoru jako prediktor účinnosti setrvalé léčby trastuzumabem po progresi metastazujícího karcinomu prsu s expresí receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor. Breast Cancer News : časopis pro odborníky ve zdravotnictví. Srpen 2011, 1, 2, s. 24. Obsah čísla (Článek sepsán podle: Hayashi M, et al. Int J Clin Oncol. 11. května 2011)

Základní informace

Bylo prokázáno, že podávání trastuzumabu u HER2 pozitivního metastazujícího karcinomu prsu (metastatic breast cancer – MBC) zajišťuje významný klinický přínos, a recentní klinické studie naznačují, že trastuzumab by měl být v kombinaci s další chemoterapií podáván i po progresi onemocnění. Je třeba rychle zjistit, zda by pacientům mohlo pokračování v léčbě založené na podávání trastuzumabu podstatně prospívat.

Metodika

Zpracovali jsme údaje o 91 pacientech s HER2 pozitivním MBC léčených trastuzumabem a zkoumali jsme korelace mezi přežitím, klinickou odpovědí na první léčbu založenou na podávání trastuzumabu a biologickými markery, dobou do první progrese onemocnění (time to first tumor progression – 1st TTP), četností odpovědí (response rate – RR), expresí estrogenových receptorů (ER), Ki-67 a nadměrnou expresí p53.

Výsledky

Při mediánu doby sledování v hodnotě 33 měsíců celkem 76 pacientů absolvovalo nejméně dvě linie po sobě jdoucí léčby založené na podávání trastuzumabu. Medián 1st TTP činil 8,6 měsíce; pacienti, kteří podstoupili chemoterapii s podáváním trastuzumabu, dosahovali delší 1st TTP a lepší RR než pacienti bez chemoterapie. Pokud jde o přežití po první progresi, nemocní s delší 1st TTP (≥ 8,6 měsíce) vykazovali významně lepší přežití než nemocní s kratší 1st TTP (24,3 měsíce oproti 15,4 měsíce; P = 0,024), přičemž víceproměnnou analýzou bylo odhaleno, že 1st TTP představuje významný prognostický faktor (HR: 0,44; 95% CI: 0,23 – 0,82; P = 0,01). Nebyly zaznamenány žádné korelace mezi přežitím a expresí ER nebo Ki-67; vyskytla se ovšem korelace s nadměrnou expresí p53 (HR: 1,92; 95% CI: 1,01 – 3,64; P = 0,045).

Závěry

1st TTP je u pacientů s následnou terapií založenou na podávání trastuzumabu významným prognostickým faktorem. Právě uvedené by mělo být zohledňováno při rozhodování, zda bude po progresi onemocnění účinnější pokračovat v podávání trastuzumabu, nebo zda má být pacient převeden na jinou anti-HER2 terapii.

Související články

Breast Cancer News - srpen 2011 (roč. 1, č. 2)

Druhé číslo nového časopisu pro odborníky ve zdravotnictví.

Studie RIBBON-1 (Regimens in Bevacizumab for Breast Oncology) je randomizovaná, dvojitě slepá, placebem kontrolovaná klinická studie fáze III, porovnávající chemoterapeutické režimy s bevacizumabem nebo bez něj v 1. linii léčby lokálně pokročilého nebo metastatického karcinomu prsu bez exprese HER2.

Statistika z roku 2007 říká, že do věku 24 let onemocní v ČR maximálně jedna žena, do 29let je to asi 30 mladých žen, do 34 let téměř 100 žen a do věku 44 let bezmála 500 žen. Po 45. roce onemocní zbytek žen do celkového čísla nad 6 000. Křivka nových onemocnění narůstá do 45 let věku strměji než u postmenopauzálních žen.