Virová hepatitida E

Virová hepatitida E je druh žloutenky, známý teprve od 80. let. Původně byl označován jako epidemická hepatitida non-A-non-B. Virus byl objeven ruským virologem Balayanem roku 1983, který se touto hepatitidou experimentálně nakazil a následně prokázal virus ve vlastní stolici. 1991 byl virus označen jako virus hepatitidy E.

Výskyt

Onemocnění se vyskytuje celosvětově. Nejvíce však, stejně jako ostatní hepatitidy, v některých endemických oblastech s nízkým hygienickým standardem, kde způsobuje velké vodní epidemie. Jedná se o střední a jihovýchodní Asii, oblasti kolem Středozemního moře, Mexiko a Latinskou Ameriku. Výskyt v České republice je nízký. Do nedávné doby zde byly pozorovány pouze importované nákazy. V posledních 10 letech výskyt VHE ale výrazně stoupá. V roce 2003 bylo hlášeno 21 případů, v roce 2012 již 258. Kromě importovaných infekcí se zvažuje přenos kontaminovaným vepřovým masem.

Vyvolavatel

Virus hepatitidy E (HEV) je neobalený RNA virus. Ve srovnání s ostatními VHA relativně labilní vůči zevnímu prostředí. Nesnáší prostředí s vysokou koncentrací soli a podléhá zmražení. Vyskytuje se ve 4 genotypech, s různým geografickým výskytem, z nichž 1 a 2 jsou lidské, 3 a 4 lidské a prasečí. 

Přenos a inkubační doba

Přenos onemocnění je stejný jako u hepatitidy A, tedy orofekální cestou. Zdrojem infekce je nemocný jedinec, který vylučuje viriony stolicí. K nákaze dochází především požitím kontaminované vody. Přímý mezilidský přenos je méně častý. V poslední době se zvažuje možnost přenosu xenotransplantací, tady transplantací orgánů a tkání prasat (prasečí kůže u popáleninových poranění).

Inkubační doba VHE je 15 až 60 dní.

Klinika 

Onemocnění má podobný průběh jako ostatní hepatitidy. U dětí často probíhá lehce či bez příznaků. V předchorobí, v prodromálním stádiu, se vyskytují bolesti svalů, kloubů, zažívací obtíže, zvýšené teploty. Následuje vlastní onemocnění s ikterem kůže, sklér, bolestí břicha, někdy zvracením, nadýmáním. Pacienti mají tmavou moč a světlou stolici. Průběh infekce je ale oproti VHA těžší a delší. Onemocnění někdy trvá i několik měsíců. Častěji dochází k fulminantnímu průběhu se selháním jater. Vysoce závažné je onemocnění VHE u těhotných, kdy letalita (úmrtnost na onemocnění) je až 20 %.

Diagnóza

Na onemocnění se obvykle pomýšlí v případě akutní hepatitidy, kdy je sérologicky vyloučena hepatitida A, B a C.  Diagnóza se stanovuje na základě průkazu protilátek anti-HEV IgM metodou ELISA či WB. Během onemocnění se postupně objevují protilátky anti-HEV IgG. Po proběhlém VHE rychle klesají. Dále lze vyšetřit pomocí PCR přítomnost virové RNA v krvi, případně ve stolici.

Terapie a prevence

U VHE neexistuje specifická antivirotická léčba a ani očkovací látka. Léčba probíhá jako u ostatních hepatitid. Podávají se léky ke zmírnění nepříjených doprovodných příznaků (léky na bolesti, proti zvracení, nadýmání...), hepatoprotektiva, choleretika. Vyvážená dieta s vyloučením alkoholu a hepatotoxických látek a léků.

Jako prevence při cestování do endemických oblastí se doporučuje důsledné dbaní na osobní hygienu, požívání důkladně tepelně zpracované potravy, pití balené vody.

Klíčová slova: hepatitida E

Související články

Virová hepatitida A, hepatitis virosa A (VHA) je infekční zánět jater.

Virová hepatitida B je infekční zánět jater vyvolaný virem hepatitidy B.

Virová hepatitida C

Virová hepatitida C (VHC) je známa teprve od konce 80. let 20. století. V elektronovém mikroskopu byl virus spatřen až v roce 1994. Onemocnění se vyskytuje celosvětově cca u 3 % populace. Vyšší výskyt je v Jižní Americe a jihovýchodní Asii, kde dosahuje 10 až 20 %. V České republice má protilátky proti VHC cca 0,2 % populace.