Možnosti plicní rehabilitace při onemocnění idiopatickou plicní fibrózou
21. 8. 2015
Mgr. Kateřina Neumannová, Ph. D., Fakulta tělesné kultury University Palackého, Katedra fyzioterapie
Přehrajte si článek jako podcast
Mezi nejčastější příznaky u idiopatické plicní fibrózy (IPF) patří námahová dušnost a kašel. Oba tyto příznaky lze ovlivnit včasným zahájením komplexní léčby, která by měla zahrnovat i plicní rehabilitaci. Plicní rehabilitace je zaměřena na edukaci nemocného s IPF, během které se dozví vše o svém onemocnění, jaká je dostupná léčba, jak má pacient monitorovat a co nejlépe zvládat příznaky svého onemocnění. Základním nosným pilířem plicní rehabilitace je pohybová léčba a techniky respirační fyzioterapie.
Cílem pohybové léčby je postupná adaptace na zátěž, aby byly pohybové aktivity nemocného s IPF co nejméně ovlivněné dušností, která by jejich vykonávání mohla výrazně omezovat. Je důležité si uvědomit, že nedostatečná denní úroveň pohybových aktivit povede ke snížení kondice, snížení svalové síly a bude mít vliv na častější výskyt dechových obtíží. Proto je nezbytné, aby byla zachována co největší možná úroveň pohybových aktivit. Pacienti s IPF mají pohybovou léčbu vedenou fyzioterapeutem, který ji individuálně přizpůsobí aktuálnímu zdravotnímu stavu. Pohybová léčba zahrnuje vytrvalostní a silový trénink. Pacienti s IPF se postupně naučí, jak mají své svaly posilovat a jak mají vykonávat vytrvalostní trénink. Vytrvalostní trénink je nejčastěji prováděný formou chůze, severské chůze, jízdou na rotopedu a na krosovém trenažéru či jízdou na kole. Vytrvalostní a silový trénink je důležité vykonávat i u nemocných s dlouhodobou domácí oxygenoterapií. Fyzioterapeut po vstupním zhodnocení zdatnosti nemocného s IPF předepíše vhodný silový a vytrvalostní trénink, určí jeho intenzitu, frekvenci, počet opakování a délku provádění. Během rehabilitační léčby je vhodné si vést diář, do kterého pacient zaznamenává, jaké pohybové aktivity vykonával, zda prováděl vytrvalostní a silový trénink. Do diáře je možné zaznamenávat i počet kroků za den, které lze monitorovat s využitím krokoměru.
Respirační fyzioterapie je zaměřena na správný dechový vzor a kontrolu kašle. Je nezbytné, aby se hrudník během nádechu i výdechu správně pohyboval. Pokud není dechový pohyb dostatečný a správný, může to způsobit vznik dechových obtíží i bolestí v oblasti hrudního koše a hrudní páteře. U nemocných s IPF je také zhodnocena síla dýchacích svalů. Pokud je snížená síla nádechových nebo výdechových svalů, tak je do terapie zařazeno jejich cílené posilování s využitím dechových trenažérů. Techniky hygieny dýchacích cest jsou zaměřené na snadné odkašlávání, bývají doplněné technikami, které usnadňují kontrolu kašle. Kontrola kašle je důležitá pro eliminaci záchvatovitého a dráždivého kašle. Rehabilitační léčbu nemocným s IPF může indikovat ošetřující lékař. Nejčastěji se jedná o ambulantní rehabilitační programy. Rehabilitační léčbu lze absolvovat i v rámci hospitalizace, během lázeňské léčby a během léčby v odborných léčebných ústavech.