Postavení české patologie v rámci Evropy

Z pohledu evropské patologie se v České republice rozhodně nemáme za co stydět. Pan profesor Ryška srovnáná různé aspekty naší a světové patologie. 

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Obecně platí, že my Češi jsme možná tak trošku flagelanti, že máme pořád pocit, že všechno je špatně, ale když se podívám na českou patologii v kontextu patologie evropské, tak se určitě nemáme za co stydět. Možná máme poněkud malé sebevědomí a nedokážeme to, co se u nás dělá, a dělá se to u nás naprosto špičkovým způsobem, tak to nedokážeme prodat. Jsme málo otevření vůči kolegům ze zahraničí, málo navazujeme spolupráci. To si myslím, že je naše velká chyba. Ale jinak evropská patologie není o mnoho lepší než česká, v čem je její obrovská výhoda, jsou úplně jiné finance, které do toho oboru tečou. Ono je to asi obecně se zdravotnictvím, že zdravotní péče na západě je jistě lépe financovaná než u nás, ale u toho našeho oboru je to zřetelně znát, kdy my vlastně produkujeme stejné diagnózy, stejné výsledky s menším počtem lidí a s dejme tomu polovičním nebo možná třetinovým rozpočtem. To znamená, že my vlastně pracujeme strašně levně. Je to samozřejmě zejména na úkor ohodnocení těch lidí, protože kity, které kupujeme, protilátky, které kupujeme, barvičky, které kupujeme, tak ty mají evropské ceny ať se kupují nás nebo v Německu. Takže ta úspora jde nutně na úkor personálního obsazení a to nemluvím jenom o platech lékařů nebo laborantek, které jsou naprosto dramaticky jiné, ale i o tom, že patologie na západě si může dovolit celou řadu různých administrativních pomocných pracovníků, kteří snímají část toho údělu z lékařů a vlastně pomáhají jim v té administrativní práci. To byla jedna z věcí, která v Hradci je úplně unikátní, protože já už když jsem tady nastupoval jako pomocná vědecká síla, tak tehdy se diktovaly všechny výsledky na magnetofonové pásky, normálně takové ty kotoučky s magnetofonovým páskem, pak se přešlo na kazety, teď diktujeme všechno na digitální diktafony, ale vlastně je to tak, že patolog sám si nemusí u nás na ústavu nic psát, všechno diktuje. Ten diktát se potom protáhne softwarem, který je speciálně napsán pro patology a dokáže tu mluvenou řeč převést na psané písmo, sekretářky to potom opraví, zanesou do počítače a já už vlastně potom ráno vždy přijdu a jen kontroluji, jestli ten přepis je v pořádku, jestli někde není nějaký úklep, protože si dokážeme všichni představit k čemu by došlo, kdyby třeba já jsem nadiktoval: nádorové metastázy nebyly zastiženy a ten software, protože jsem to zadrmolil, by mohl napsat: nádorové metastázy byly zastiženy. Tak drobnost jaksi 2 písmenek může mít naprosto zásadní osud potom pro pacienta. Takže toto kontrolují jednak sekretářky, jednak potom ještě každý lékař, ale ty technologie nám neuvěřitelným způsobem usnadňují život. Na tom západě je to ještě o něco lepší, protože tam těch lidí mohou mít více, nejsou tolik přetížení, patologové tam určitě mohou pracovat méně intenzivněji než u nás. Tím jsem si zcela jistý, protože jsem navštívil celou řadu zahraničních pracovišť a vidím, kolik práce oni mají na jednoho člověka. Na druhou stranu zatím se to daří, ale nevím, jak dlouho to bude udržitelné.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Související články

Pan profesor Ryška vysvětluje, co to patologie je a v čem spočívá její krása. 

Co se událo v onkologii, hematoonkologii, transplantační medicíně, nefrologii a revmatologii v roce 2011? Jaké jsou úspěchy a co by se mělo změnit?

Vaření a aplikovaná chemie, co mají v kuchyni pana profesora Zimy, bývalého děkana 1. Lékařské fakulty a budoucího rektora Univerzity Karlovy, společného?