Moje cesta za kardiologií

Jaká byla cesta pana profesora právě ke kardiologii, jací lidé a jaké události ovlivnili jeho rozhodnutí. 

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Lékařskou fakultu, když jsem dokončil, tak mým učitelem Interního lékařství, protože tenkrát byla kardiologie součástí jednoho z oborů Vnitřního lékařství, byl pan profesor Semrád, který mě v podstatě to Interní lékařství učil od třetího do šestého ročníku a musím říct, že ten obor velice zatraktivnil, ale já původně jsem chtěl jít na anestezii a restucitaci a protože nebylo místo v této nemocnici a já jsem se staral o nemocného dědečka, s kterým jsem nemohl jít někam dál na okres, musel jsem zůstat tady, tak mi bylo nabídnuto místo na Interní klinice, kde pan profesor Semrád, tehdy asistent, pracoval. A já, když jsem sem nastoupil, a byla to Všeobecná interní klinika a chtěl jsem, myslel jsem si, že bych se mohl naučit celou internu, bláhově, tak jsem tady začal pracovat a další člověk, který mě k té kardiologii, kromě profesora Semráda, jaksi připoutal byl pan docent Chaloupka, můj kamarád, přítel, který byl vedoucím koronární jednotky a já jsem tam strávil plno času mimo pracovní dobu, protože jsem se v pracovní době staral o klasické interní pacienty a pak jsem chodil tam a pak jsem tam samozřejmě i pracoval chvíli, a musím říct, že docent Chaloupka byl dalším tím kamínkem, který mě k tékardiologii jaksi připoutal a potom, když jsem přešel na II. Interní kliniku, to se stalo tak, že pan profesor Klabusa, který přišel v Ostravě a stal se přednostou II. Interní kliniky, kde pracoval i profesor Vorlíček a tam já jsem se s ním vlastně spřátelil, tak mi nabídl místo klinického farmakologa. Pracoval jsem tam ale pod vedením pana profesora Štejfy, což je význačný český kardiolog, jeden z předních českých kardiologů. Ten asi byl ten poslední moment nebo předposlední moment mé lásky ke kardiologii. A ten poslední jsou manželé Špinarovi, pan profesor Špinar a paní profesorka Špinarová, tedy v podstatě s kterými tu kardiologii dělám od svých 45 let a myslím si, že v podstatě k tomu oboru ve většině případů právě přispějí učitelé a přátelé a já myslím, že musím jmenovat od profesora Semráda, docenta Chaloupky, profesora Štejfy, to byli mí učitelé. Ještě bych zmínil profesora Braveného, který pracoval na II. Interní klinice. Tak to byli lidé, kteří mě k té kardiologii jako připoutali a pan profesor Klabusa, který mě tam nechal i v rámci té Klinické farmakologie tu kardiologii dělat. A nakonec v rámci II. Interní kliniky jsem odhabilitoval, stal se profesorem Vnitřního lékařství se zaměřením na kardiologii, takže ta II. Interní klinika mě takhle jaksi připravila na tu funkci kardiologa a přednosty Kardiologické kliniky.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Související články

Jak si pan profesor Vítovec poradil se zkouškou z anatomie, která v 60. letech obvykle zredukovala počet studentů v ročníku o třetinu?  

Proč dal pan profesor přednost interní medicíně před chirurgií a psychiatrií, s nimž se seznámil během prázdninových stáží na lékařské fakultě?  

Proč je kardiologie vítězný obor, v čem jsme lepší, než v Americe a co je úkolem pana profesora pro další léta?