Onkolog a pacient

Zamyšlení prof. MUDr. Jitky Abrahámové, DrSc. nad vztahem lékaře a pacienta.  

Poslechněte si, jak odpovídá, když se pacienti ptají, proč jsou to zrovna oni, kdo onemocněli rakovinou a kolik jim ještě zbývá a co všechno si pacienti pamatují ze dne, kdy jim byla sdělena diagnóza.

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

A to se právě musí pacient naučit přijmout tu svoji chorobu za svou. O tom bylo napsáno mnoho knih, že to má několik fází a tak. A fakt je, že musíme být připraveni na to, že pacient si jako první říká: Jak já k tomu přijdu a proč zrovna já? Proč zrovna já? Na to je jediná odpověď: A proč zrovna ne? Proč by to místo vás měl bý někdo jiný? Proč? Čili nemoc přichází nevolána a prostě je tady. Neumíme ještě přesně říct, proč zrovna on nebo ten který. To ještě neumíme. Ale prostě choroba je zde a je třeba s ní pracovat, a musí s ní pracovat ten pacient stejně jako lékař. A to je potřeba, aby ten pacient jaksi pochopil. Já mám pro sebe takový určitý systém, takže i po dvaceti letech sice nevím, co jsem přesně pacientovi řekla a jakým způsobem, ale vím velice přesně, co jsem neřekla a ani nikdy říct nemohla. Tak když mi pacient řekne, že já jsem mu řekla, že mu zbývá tolik a tolik života, tak ten pacient lže, poněvadž jsem to nikdy v životě nikomu neřekla. A pokud někdo ví, kolik pacientovi zbývá, tak je to lhář, poněvadž to neví nikdo. A ten člověk, který tohle vysloví, nemá vůči přírodě žádnou pokoru. Tohleto já považuju za klamání toho pacienta, poněvadž ten lékař to neví. A pacientovi musí vždycky nechat naději. Ať už by měla být hodinová nebo týdenní nebo roční, ale musí mít naději. A jestliže mu nějakým způsobem život ohraničíte, tak mu tu naději berete. Takže mám několik takových bodů, o kterých vím, že jsem je neřekla. A je to někdy takové komické, protože třeba ti pacienti si mě pamatují léta a oni si vzpomenou, jak jsem třeba byla učesaná, když jsem jim řekla to a ono. Já už si třeba nepamatuju, jak jsem nosila kdysi ohon a tady že jsem měla kus vlasů nahoru, to já už si tak moc nepamatuju. A pak když jsem si vzala staré fotografie, tak měli pravdu. Takže oni si to, co jim člověk řekne, spojí s tou osobou a pamatují si třeba i co jsem měla na sobě někteří. Že jsem nosila takové a makové triko. Já vždycky říkám těm mladým, že musí být při tom prvním kontaktu velice ostražití, poněvadž, jak už jsem řekla, pro toho pacienta je to naprosto jedinečný zážitek.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Související články

Rozhovor paní profesorky Abrahámové s akademickým malířem a grafikem Jiřím Anderle o umění a medicíně.

Co se událo v onkologii, hematoonkologii, transplantační medicíně, nefrologii a revmatologii v roce 2011? Jaké jsou úspěchy a co by se mělo změnit?

Pan profesor Ryška vysvětluje, co to patologie je a v čem spočívá její krása.