Onkochirurgie a situace v ČR

Současná léčba rakoviny je multioborová! Jak probíhá spolupráce chirurga, onkologa, radioterapeuta a dalších odborníků pečujících o onkologického pacienta? Jaké je postavení onkochirurgie v České republice? Jak dostat pacienta do odborného centra včas, dokud je nádor dobře léčitelný a co se děje s pacientem potom?

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Česká republika má smutná prvenství v onkologických onemocněních. Jsme na předním místě ve výskytu kolorektálního karcinomu na světě. Jsme na předním místě ve výskytu karcinomu slinivky a takto by se dalo pokračovat. A je potřeba říct, že současná léčba onkologického pacienta je multioborová a samozřejmě nejefektivnější je radikálně ten nádor odstranit, chirurgicky. Samozřejmé je, že dnes už nemluvíme o tom, že to je vše, co můžeme pro pacienta udělat. Stejně tak jako onkologové, myslím tím onkologové, kteří podávají chemoterapii, cílenou léčbu nebo třeba radioterapeuti, ti ozařují oblast nádoru, tak nedá se hovořit, že jeden z těchto oborů je natolik dobrý, že by v podstatě stačil. Nemůže to vést nikdy k cíli, pokud se tyto obory spolupracující nespojí a pokud ten pacient nemá určitý léčebný plán. Ten léčebný plán se většinou zakládá na nutných vyšetřeních zobrazovacími metodami, laboratorními metodami a na základě výsledků se sejde multioborový tým a ten rozhodne o nejlepším postupu. Chirurgická resekce neboli odstranění toho nádoru je velmi efektivní a dá se říct vlastně nejlacinější z těch metod. Tím samozřejmě vůbec nechci hovořit o malém dosahu chemoterapie, o malém dosahu radioterapie. Ale věc je ta, že primárně bychom měli se snažit, aby ten nádor skutečně byl odstraněn. Bohužel se to daří jenom u části pacientů a v České republice tudíž hovoříme o určité epidemii zhoubných onemocnění a samozřejmě pokud bychom mluvili v číslech, tak tito nemocní by vytvořili velmi veliké město. Je nás deset a půl milionu zhruba, pokud bychom hovořili o těch, co nádor v tom roce mají nově zjištěný nebo už jsou v léčbě a nebo jsou po léčbě sledováni, tak bychom se dostali někde k číslu, které se bude pohybovat někde kolem tří set padesát - čtyř set tisíc lidí. No a to když srovnáme třeba s Brnem, tak se dostáváme na úroveň takového města, jako je Brno. Chirurgové dlouho si mysleli, že vlastně nádor odstraní, samozřejmě co nejlépe, co nejradikálněji, a tím pro ně práce končí. Nám se podařilo v posledních letech s řadou kolegů v České republice zaprvé založit tedy kurz vzdělávací nebo respektive vzdělávací program na onkochirurgii, kde má každý chirurg možnost se do tohoto vzdělávacího programu přihlásit na akreditovaném pracovišti a vzdělat se v tom tak, aby složil zkoušku a byl kvalifikovaný onkochirurg. A za druhé myslím, že se nám podařilo i velmi dobře začít komunikovat s onkologickou veřejností a s těmi obory, které se na léčbě takového pacienta podílejí. Dneska nehovoříme o ničem jiném než o personalisovaném způsobu léčby, o personalizovaném přístupu ke každému pacientovi. Těch možností, jak docílit co nejptimálnějšího výsledku léčby, bývá několik. Nebývá třeba jenom jeden ten postup. A to je právě to místo a ten čas dobrý, kdy se ten tým má nad tím pacientem sejít a probrat ho a udělat tomu určitý plán. A ten plán se potom kontroluje, ten plán se samozřejmě dodržuje. A ten pacient když tedy absolvuje tuto léčbu, tak to pro něho nekončí, pro nás také ne. A je takzvaně dispenzarizován, to znamená dlouhodobě sledován v pravidelných intervalech, které když se neobjeví recidiva nebo neobjeví se problém vzdálených metastáz nebo nějaký jiný zdravotní problém, tak se samozřejmě ty intervaly prodlužují, ale on má pořád pocit, že je někde sledován, že někdo někde je, kdo se o něho je sto kdykoliv postarat, kdy to potřebuje. A z našeho hlediska zase my víme, že ten pacient potom nepřijde za tři roky a my už mu nebudeme moci třeba pomoct. Příklad uvedu. A to je mnohdy u nás citovaný (i mediálně) kolorektální karcinom, nádory tlustého střeva a konečníku, které metastazují většinou do jater. Dřív tato situace byla považována za naprosto neřešitelnou, ten pacient v podstatě se nechal dožít, dala se mu paliativně chemoterapie, a tím byly veškeré možnosti vyčerpány. Dnes je situace taková, že u nás tady uvidíte - a nejen u nás, ale v těch centrech, která v České republice a všude ve světě se touto problematikou zabývají - spoustu lidí, kteří měli metastázy v játrech, byli léčeni, byli léčeni úspěšně, pracují a dlouhodobě chodí do toho dispenzáře. A když se někde něco objeví, tak opět jsme tady připraveni tomu pacientovi pomoct a udělat všechno proto, abychom tu chorobu zmírnili, ztlumili, pokusili se ji dokonce zastavit a v těch časných stádiích, jak všichni víme, u toho kolorektální karcinomu toho pacienta vyléčit. Bohužel nehledě na velmi sofistikované screeningové programy se pořád nedaří zásadním způsobem ovlivnit ta stádia onemocnění ve prospěch časných. Pacienti k nám chodí většinou s pokročilými stádii, je to problém nejen jak jim pomoct, ale samozřejmě i otázka socioekonomická. Pacienta ta léčba velmi zatěžuje a samozřejmě není vůbec levná. A taková zpráva vlastně, dá se říct, pro každého z nás v České republice při vědomí té vysoké incidence, toho vysokého výskytu těchto onemocnění je skutečně nečekat na nic, dodržovat ty screeningové programy, pokud jsou dnes nastaveny. A při těch obtížích, které mohou vzniknout, tak to nenechat dojít daleko a snažit se, aby se zjistilo skutečně, o co běží. A aby ta část těch pacientů v časném stádiu se skutečně dostala do zdravotnického zařízení, opět mohu tedy zdůraznit specializovaného, co nejdříve. Druhá zpráva je, že skutečně není jedna léčba. Těch postupů je celá řada, ale většinou jde o kombinované postupy, kde ta onkochirurgie hraje samozřejmě velmi důležitou roli ve smyslu odstranění a možnosti odstranění toho nádoru. Pokud se podaří ten nádor odstranit radikálně, tak samo o sobě toto je vlastně nejúspěšnější fází té léčby. Někdy je nutné před tím výkonem, aby pacient dostával takzvanou neoadjuvantní léčbu. Adjuvance je vlastně jakoby podpůrná léčba, doplňková léčba a mnohdy velmi účinná. Tak aby dostal tu léčbu ještě před tou operací, abychom mohli omezit šíření toho nádoru do okolí a nebo zamezit tomu, aby se ten nádor prostě nedal odstranit. Mnohdy už jenom podání té takzvané neoadjuvantní, to znamená před tou operací, terapie vede k tomu, že původně neresekabilní, neodstranitelný chirurgicky nádor se stal odstranitelným. A samozřejmě po tom operačním výkonu a zhojení pacienta pokračuje léčba, ať už se jedná o adjuvanci, nebo ať se jedná o další metody léčby. Stejný postup je s předzářením pacienta nebo s dozářením. Někdy se to kombinuje. Někdy tam je chemoradioterapie, jako tomu třeba bývá u rakoviny konečníku s velmi dobrým efektem a někdy tak dobrým efektem, že ten nádor vymizí. Ale on vymizí v podstatě jenom na zobrazovacích vyšetřeních, on nevymizí fakticky a je hrubou chybou, pokud skutečně k tomu radikálnímu odstranění nedojde a řekne se - no tak on nám ten nádor vyzmizel, tak počkejme. Tak tam můžeme skutečně čekat potom veliké problémy. Takže je skutečně dnes věcí jak občanů, tak i samozřejmě zdravotnických týmů, aby se v České republice tento nepříznivý vývoj významně zastavil a abychom tedy mohli v další generaci už říkat ano, nám se povedlo ten vývoj nepříznivý přece jenom výrazně zpomalit a dostáváme se do pásem výskytu, které už jsou třeba pro nás ve srovnání s ostatními státy přijatelnější.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Související články

Současná chirurgie je podmíněna velmi kvalitními zobrazovacími metodami. Znamená to, že není-li pomocí zobrazovacích metod nalezena metastáza, nemohou ji chirurgové při operaci objevit?  

Pan profesor Ryska vysvětluje pacientům, co to je onkochirurgie.

Léčba rakoviny tlustého střeva očima chirurga - video

Prof. MUDr. Miroslav Ryska, CSc. seznamuje širokou laickou veřejnost s možnostmi, které má dnešní medicína v léčbě rakoviny tlustého střeva a konečníku.