prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA

Přednosta Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. Lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, bývalý děkan 1. Lékařské fakulty a od února 2014 rektor Univerzity Karlovy.  

Od dětství ho zajímaly přírodní vědy a v 35 letech byl jmenován profesorem pro obor lékařská chemie a biochemie. "Vztah mezi lékařem a pacientem by měl být velmi otevřený a přátelský". I to říká pan profesor v dalším díle dokumentárního cyklu GALEOS.

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Tak tyto schody pro mě znamenají místo, kdy v prvním ročníku jsme měli patnáct minut na přesun mezi Purkyněho ústavem, ústavem histologie a anatomickým ústavem, který je u nemocnice, takže toto místo je jaksi se studiem spojeno hodně. Přírodní vědy mě zaujaly od dětství. Spíše mě zajímala více ta zoologie. V jedné z prvních prací na základní škole jsem se věnoval režimu dne koně Przewalského a také jsem se zůčastnil biologických olympiád. Když jsem přišel na Gymnázium Botičská, tak paní profesorka Dlouhá měla spolupráci s lékařskou fakultou, se III. interní klinikou, kde byla cytogenetická laboratoř. A začal jsem chodit do cytogenetické laboratoře k panu primáři Chrzovi. Když jsem tak zvažoval, jestli jít na přírodovědu nebo na medicínu, tak vyhrála medicína. A začal jsem chodit na ústav, který v současné době vědu, kdy po zkoušce ve druhém ročníku mi pan profesor Štípek, tendejší přednosta ústavu, nabídl, jestli bych nechtěl chodit do laboratoře. Pan profesor jako student přišel do laboratoře s tím, že by rád zkusil, jestli by ho bavila věda. A tak jak s řadou jiných studentů jsme začali spolupracovat a pan profesor na rozdíl od jiných začátečníků najednou začal chodit se svými nápady a co do té laboratoře základního výzkumu vnesl nového, bylo že on byl také velice aktivní na klinikách, takže si přinášel náměty, které byly takové aplikované na ten výzkum. Moje představa byla toxikologie, poškození jater, intoxikace alkoholem... spíše ke gastroenterologii. Ale pan přednosta mě zařadil na oddělení E, které vedl asistent Žabka s kolegou Tesařem, což bylo oddělení nefrologie a dialýzy. A tam jsem vlastně zůstal, tomu oddělení věrný ještě řadu řadu let a sloužit na dialýze po atestaci jsem skončil asi až v roce dva tisíce šest. V té medicíně pro mě je fascinující ta otázka uchování a přepisu té genetické informace, kdy zatím už ten genom lidský byl nasekvenován, víme o něm, ale já to přirovnávám k tomu, jako když dítě umí abecedu. Teď umíme kousky té abecedy, ale ještě z toho skládat slova, to ještě v některých těch úsecích lidského genomu umíme, ale ne tvořit z toho podmiňovací, rozkazovací věty... Protože jsou tam obrovské vazby mezi jednotlivými lokusy a podobně. Nejde, když něco přenesete z jednoho genu na druhý. Nebo se pracuje s laboratorními zvířaty nebo na modelech, tak to je fascinující věc. Fascinující je třeba krásná hudba, která zní, a tvorba těch tónů, které se dají vykouzlit a vytvořit, ať je to z houslí, z violy, a nebo z jiného hudebního nástroje, tak to je určitě taky fascinující a zázračné, co čtyři klapky na trubce dovedou. Já se rozhlížím. Tak určitě tady jsou nějaké anglické učebnice, tady bychom našli nějakou klasickou učebnici, i když to je spíše v těch knihovnách příručních. Ta bible klinické biochemie to je Tietzova. Tietz Clinical Chemistry, ta je takto tlustá, formátu A4. Toto je taková polovina až třetina. A z té biochemie, to jsou také silné. To je Albert, Harper, ten je takový docela čtivý. Koho ještě kromě toho Alberta... Jsem spoluautorem dvou knížek, radikály a o metabolismu a alkoholu. Nejvíce jsem hrdý na tu Laboratorní diagnostiku. A dělá se druhá korektura třetího rozšířeného vydání, kde je celkem sto spoluautorů a kapitol, ještě jsme rozšířili to druhé vydání o tři kapitoly. Já jsem si dal takové předsevzetí, že bych rád, kdyby ta knížka vycházela zhruba po pěti letech, což se mi zatím daří. A každá ta kapitola je autorským kolektivem aktualizovaná, některé nové kapitoly vznikly, takže na podzim by mělo vyjít třetí doplněné, aktualizované a rozšířené vydání. Tady jsme v laboratoři praktických cvičení, kde studenty seznamujeme za základy práce v laboratoři. Provádí se zde vyšetřování třeba DNA testy, klasická biochemie, molekulární genetika, studenti také navštíví rutinní laboratoř, aby viděli, jak ty chemické reakce probíhají. Na začátku musí mít nějaké hlavní téma. Snahou je vždycky naučit studenty to podstatné, to co by si měli zapamatovat a na co by měli ty vědomosti stavět jako pyramidu, protože to, že tady se naučí ty biochemické procesy, na fyziologii funkci a posléze na patologii ten patologický obraz, tak to je padesát procent té klinické medicíny. A na to už se začnou učit farmakologii, základy léků a pak zase spojí i s tím, jak to léčit. Takže je to taková pyramida, která by se měla stavět od solidních základů těch teoretických oborů a pak jít v tom oboru, který si ten student posléze vybere. Jedná se o to, že učíme studenty a zkoumáme ty základní procesy v buňce, jak vzniká třeba energie v lidském těle. Ještě pro zajímavost, v lidském těle vznikne ATP, což je molekula, ze které se uvolní energie zhruba tolik, kolik ten člověk váží. Takže si představte, že ve Vašem těle vznikne sedmdesát - devadesát kilogramů jedné látky denně, která se stále rozkládá a skládá. Jako vědci mně zahrádka moc neříká, já se v bylinkách nebo v kytičkách moc nevyznám. Spíš co mám rád, jsou ty bylinky do toho vaření. Bazalka, nějaké druhy tymiánu. Já to beru jako aplikovanou chemii, protože tam probíhá řada věcí. Když někam jedu do ciziny, tak vždycky se snažím jíst tu kuchyni té země, kde právě jsem. A někdy se tím inspiruji a zkoumám, co tam může v té zemí být. Tady toto je takové lehké italské jídlo k večeři nebo k obědu. Jenom to zdravé. Rajčata, žampiony, olivy, bylinky, cibule, bílá bageta, bílé víno. Laboratorní diagnostika, klinická biochemie to je obor, který se věnuje zkoumání změn v lidském těle. A to jak na úrovni vyhledávání nemocí, na úrovni vyšetřování změněných laboratorních parametrů. Říkáme, že až sedmdesát procent rozhodnutí lékaře právě závisí na té laboratorní diagnostice. Jak rozpoznáme cukrovku, epidemii jednadvacátého století? Podle toho, že laboratoř zjistí v krvi zvýšený krevní cukr nebo glykovaný hemoglobin. Jak někdo rozpozná, že má riziko aterosklerózy, vysoký cholesterol? No právě podle laboratorního vyšetření. A i třeba taková diagnostika infarktu myokardu kromě změn na EKG křivce závisí na uvolnění srdečních markerů, proteinů troponinu, myoglobinu, samozřejmě to závisí na čase. Vstávám, mezi půl sedmou a sedmou odjíždím do práce na ústav do nemocnice, kde vyřídím noční porci e-mailů, sednu s paní primářkou, vrchní laborantkou, provozní věci rozřešíme, pak nějaké úkoly paní sekretářce a pak ten den se odvíjí. Někdy výuka, někdy nějaká jednání v rámci ústavu, fakulty, univerzity, nemocnice, výbor společnosti a tak ten den většinou rychle ubíhá. A pak odpoledne, když se to zklidní po té páté hodině, tak má člověk chvíli čas si sednout na nějakou administrativu, na nějaké články... Letos je to vlastně dvacet let od svatby a asi dvacet dva let se se ženou známe. A jde to a je to samozřejmě o toleranci, pochopení pro práci a organizaci toho času. Samozřejmě mám výčitky svědomí zejména vůči dětem, že na ně nemá tolik člověk času, ale zase se snažíme, třeba děláme takové akce - tatínkové a děti, jezdíme už asi dvanáct let, vždycky na týden s dětmi, abychom si je doopravdy užili. A samozřejmě výlety, některé sportovní aktivity, kultura. Já bych řekl, že každá profese má něco svého. Profese lékaře samozřejmě je hodnocena v různých řebříčcích ve vztahu k pacientovi a vztahu k lékaři. V málokteré profesi je to tak, ten vztah mezi tím člověkem. A já mám takový nepříjemný pocit v posledních letech, že trošku média se snaží dělat z těch lékařů nepřítele těch pacientů a že se snaží ten vztah pacienta a lékaře narušovat, protože to by měl být velmi otevřený a přátelský vztah. Až budu ke stáru, tak bych si chtěl doplnit znalosti z dějin umění v této oblasti, co mám rád, a chybí mi k tomu ty teoretické základy, tak na to se možná chystám, na univerzitu třetího věku za dvacet pětadvacet let.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc.

  • přednosta Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. Lékařské fakulty UK a VFN
  • 7 let byl děkanem 1. Lékařské fakulty UK 
  • člen výborů mezinárodních a národních odborných společností
  • 25. října byl zvolen rektorem Univerzity Karlovy, do funkce nastoupí v únoru 2014 

Líbil se vám tento díl? Podívejte se ještě na bonusové materiály.


Jak jsem se stal děkanem


Nejmladší profesor


Studenti nové generace


Moje divy světa


V kuchyni