Jak jsem se stal děkanem

prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA vypráví, jak se stal děkanem 1. Lékařské fakulty UK a jak po sedmi letech funkci opouštěl. 

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Bylo to určité období diskusí. Vedl jsem ústav, byl jsem v akademickém senátu naší fakulty už několikáté období a byla samozřejmě vždycky diskuse, když se chýlilo období pana profesora Svačiny, předchozího děkana, ke konci - kdo a jak bude. A byli jsme dva kandidáti, profesor Kitnar a já. A byly to takové diskuse, jestli by měl v čele fakulty stát teoretik nebo klinik nebo někdo, kdo zná od každého něco. Ty diskuse samozřejmě probíhaly, senát je z poloviny složen ze studentů. Ty diskuse byly i formou prezentace výsledků, vizí, dostal jsem důvěru akademického senátu. A samozřejmě s tím i zodpovědnost, protože je to instituce, kde je pět tisíc studentů. V současné době rozpočet kolem jedné miliardy a asi tisíc čtyři sta zaměstnanců. Takže to není jaksi mála instituce. Sedm nebo osm objektů, které musí spravovat. Sedmdesát ústavů a klinik. Takže samozřejmě člověk jde s nějakými představami a vizemi. Díky práci v senátu jsem měl nějakou představu o tom, jak ta fakulta funguje, což mi pomohlo. A pak tady byly výzvy, třeba rekonstrukce Kateřinské 32, což bylo připravováno. Dotáhnout, realizovat. Rozvoj distančních forem vzdělávání, WikiSkripta, projekt MEFANET, to je elektronické vzdělávání napříč fakultami České a Slovenské republiky. Byla tady řada věcí, které člověk mohl dělat. Měl jsem výborný tým spolupracovníků ve vedení fakulty, kteří mi pomáhali, protože to není one man show. A když se mě všichni ptali, když už jsem pak to druhé období končil, tak jsem říkal, že si vyklízím pracovnu, už se tak chystám na to předávání, a oni se mě ptali, jestli mi to bude chybět. A já jsem říkal, že některé věci vám samozřejmě chybí, ale mám aktivity na ústavu také, takže jsem s tímto jaksi neměl pocit nějakého traumatu. Když člověk ví, kdy jeho období končí, a může se ohlédnout za sebou. Samozřejmě také každý v nějaké věci chybuje. A pak se mě ptali, co na tom je dobrého. A já jsem říkal: "Toho prvního září ze mě spadla ta věc, která člověka, pokud je zodpovědný, trošku svírá, a to je ta zodpovědnost." Najednou nemusíte zodpovídat za osudy, problémy, chyby, které vznikají. A zažili jsme období univerzitní nemocnice, akciové společnosti. Otázka Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí, vysokoškolská reforma z pera ministra Dobeše. Takže byly tady i dramatické okamžiky. Ale už za to nezodpovídám, už jsem jenom proděkan s určitou zodpovědností, zastupuji pana děkana, pokud není přítomen, ale už nejste ten, kdo za to musí zodpovídat. A když vedete nějakou instituci, tak vy jste ten poslední, který musí rozhodnout a který za to samozřejmě musí nést veškeré ne jen ty radosti, ale i tu odpovědnost. A právě když jsem se loučil v Karolinu při inauguraci nového děkana, tak jsem říkal, že jaksi prosím o shovívavost, protože každý koná někdy chyby.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Související články

Jací byli studenti roku 1989 a jací jsou studenti roku 2013? Zamýšlí se prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, který byl sedm let děkanem 1. Lékařské fakulty a od února 2014 nastoupí na funkci rektora.   

Divy světa biochemika pana profesora MUDr. Tomáše Zimy, DrSc., MBA  se netočí jen kolem lidského těla a myšlení a jeho chemických reakcí.  

Vaření a aplikovaná chemie, co mají v kuchyni pana profesora Zimy, bývalého děkana 1. Lékařské fakulty a budoucího rektora Univerzity Karlovy, společného?