Motivace

Přednosta Kliniky nefrologie 1. LF Univerzity Karlovy prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., MBA, FASN hovoří o tom, co bylo a je motivací pro jeho práci.  

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Já myslím, že především je to velmi všecko zajímavé. Ale druhá věc je, že možná je to právě i to srovnání toho, jak ty věci byly složité a nešly v těch osmdesátých letech a jak jsou snadné dnes. Já někdy pozoruji u té mladší generace, že oni k tomu přistupují jako velmi samozřejmě a že se někdy nad tím tváří trošku otráveně a znuděně. To, že se dělá nějaký výzkum, kde se utratí dvě stě, tři sta, čtyři sta tisíc korun, jim připadá, že to je nějaká samozřejmost, že to nic není. A my, kteří jsme začínali s naprostým minimem, věděli jsme, že prostě získat na nějaké studium jeden diagnostiký kit, který by dnes stál patnáct tisíc, byl často těžko řešitelný problém, tak si toho víc vážíme, že to dnes jde tak snadno. Ale co mě obrovským způsobem fascinuje a co se nám daří využívat, ale řekl bych, že řada kolegů v jiných oborech to třeba zdaleka tak využít nedokáže, jsou ty obrovské možnosti těch mezinárodních kontaktů a spolupráce. A to třeba v našem oboru bylo docela obtížné, protože tam došlo k určité generační obměně a na jedné straně my když jsme tam v těch osmdesátých devadesátých letech začínali, tak jsme jakoby měli výhodu, že jsme se velice rychle mohli stát představitely toho oboru v České republice. Ale na druhé straně, my jsme vůbec nemohli navázat na žádnou existující mezinárodní spolupráci. Čili my jsme se všude objevovali, jezdit někam bylo snadné, ale objevovali jsme se jako úplně neznámí lidé, se kterými nikdo nikdy na ničem nespolupracoval, trošku takoví asi nedůvěryhodní, protože přece jenom ta vizitka té východní Evropy nebyla zrovna úplně nějaká moc pozitivní. Ale myslím si, že jeden z úspěchů, kterého jsme dosáhli, bylo, že se nám to podařilo překonat a že jsme byli akceptovaní a že dnes v podstatě v kterékoli oblasti, ve které my se chceme angažovat, tak se v ní angažovat můžeme. A to zapojení do těch mezinárodních projektů je opravdu neuvěřitelné velké a to je to nejzajímavější. Protože zatímco dělat něco tady je vždycky dobré a důležité, ale přece jenom je nutné si uvědomit, že my tady určitě žádné zásadní přelomové věci na Nobelovu cenu nevyzkoumáme. To prostě není možné s tím backgroundem, který máme. Ale ty kontakty nám umožňují, abychom se na těch projektech, které téměř na tu Nobelovu cenu jsou, abychom se na nich podíleli. A to je hrozně krásné, být u toho, vědět, že mezi těmi věcmi, které se vyšetřovaly, byly také vzorky našich pacientů, že v těch velkých klinických studiích byli také naši pacienti a že my jsme nějakým způsobem v poslední době i intelektuálně mohli přispět k tomu, aby se ty věci podařily. No a když se to pak dotáhne do nějakých opravdu špičkových výstupů, my jsme do této chvíle měli například podíl na čtyřech publikacích v časopise New England Journal of Medicine, což vůbec nejvyšší časopis, který v medicíně existuje, nejvíce oceňovaný, tak to je velká radost.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Vložit komentář

Autor komentáře
Text komentáře
Akce

Související články

V roce 1955 přivítali ve Všeobecné fakultní nemocnici vůbec první pacientku, která byla v Československu léčena dialýzou, tehdy jsme byli, po Švédsku, Německu a Anglii, čtvrtou zemí v Evropě, kde bylo možné léčit dialýzou.  

Pan profesor Tesař, přednosta Kliniky nefrologie 1. LF Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze pohlíží na svět s optimismem a elánem. Je ale něco co mu přineslo v pracovní oblasti zklamání?