Příprava a podávání cytostatik

Jednou ze základních onkologických léčebných možností je podávání chemoterapie. Cílem protinádorové léčby je likvidace zhoubného nádoru a zhoubných buněk. Chemoterapie je název pro léčbu zhoubného onemocnění pomocí léků. Léky používané pro protinádorovou léčbu se nazývají cytostatika. Jsou to léky, které ničí nádorové buňky. Cytostatika však neničí jen nádorové buňky, poškozují některé zdravé buňky - proto je chemoterapie doprovázena některými nežádoucími účinky, které se liší podle typu cytostatik.

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Jednou ze základních onkologických léčebných možností je podávání chemoterapie. Cílem protinádorové léčby je likvidace zhoubného nádoru a zhoubných buněk. Chemoterapie je název pro léčbu zhoubného onemocnění pomocí léků. Léky používané pro protinádorovou léčbu se nazývají cytostatika. Jsou to léky, které ničí nádorové buňky. Cytostatika však neničí jen nádorové buňky, poškozují některé zdravé buňky - proto je chemoterapie doprovázena některými nežádoucími účinky, které se liší podle typu cytostatik. Nacházíme se na půdě Masarykova onkologického ústavu v Brně, který je jedním ze 13 komplexních onkologických center v naší zemi. Přednostou Kliniky komplexní onkologické péče Masarykova onkologického ústavu v Brně je profesoror Rostislav Vyzula. Nádor jako takový, nebo rakovina, nebo maligní bujení, nebo zhoubné bujení je nekontrolované dělení, které vzniká genetickou poruchou, genetickou změnou. Ta genetická změna na úrovni DNA, to je ta základní informace v buňce, nějakým způsobem vznikne. Ať je to vrozené třeba, anebo nebo potom ve větší míře v průběhu života. V současné době se každá látka, každé cytostatikum, ať specifické nebo nespecifické, vždy se zkouší od základního výzkumu, řekněme úplně v těch miskách na laboratorním stole, potom na preklinický výzkum, to znamená na výzkum u laboratorních zvířat, a potom přechází ten výzkum v testování na lidech, což má zase čtyři fáze, klinická fáze jedna, dvě, tři, čtyři, a má to přesná specifika. Už v té první a druhé fázi klinického zkoušení se určí, u kterého nádorového onemocnění, u které rakoviny, by tato látka mohla být efektivní. Takže dopředu se ani neví vlastně, jestli to bude účinné na lymfom, nebo na leukémii, nebo na karcinom prsu, nebo na karcinom střeva. Ale protože se to zkouší na celém panelu nádorových onemocnění, tak pak se vytypují přesně oblasti diagnostické, které jsou zajímavé pro tuto látku, a tím dochází k dalšímu a dalšímu výzkumu v oblasti klinických studií, fáze tři hlavně. Příprava cytostatik probíhá, jak vidíte, ve speciální laboratoři, ve speciálních přístrojích, které jsou podtlakové a jsou umístěné v prostředí, které je aseptické. A vlastní přípravu provádějí osoby s farmaceutickým vzděláním, které mohou dle zákona o léčivu přípravu provádět. Takže jsou to buďto lékárníci, nebo farmaceutičtí asistenti. Tak je to z toto důvodu, že jsou to léčiva, která mohou být potenciálně nebezpečná, takže pracovníci jsou jednak tedy chráněni tím přístrojem, ve kterém pracují, a druhak je potřeba chránit také to vlastní léčivo, které se připravuje. To musí být připraveno v absolutně čistém prostředí. Nejlépe by bylo, kdybychom mohli podávat chemoterapii v domácím prostředí. Pacienti si to nejvíce vyžadují, protože samotná psychika spojená s nádorovým onemocněním, samotný pobyt ve zdravotnickém zařízení, bývá někdy velmi psychicky náročný, stresující. A je řada pacientů, kteří například na Žlutý kopec v Brně se dívají tak jako prostě: Jít na Žlutý kopec, no to je konec! To je úplnej konec! Jsem před lety dostal ale hezký dopis, při myslím novoročním přání, kde mi pacient napsal, že tuto větu slyšel, a odpověděl mi: Žlutý kopec, to není konec. To není můj konec. To je rakoviny konec. A takto bych to i bral. Prostě, je to zařízení, které se stará specificky o nádorová onemocnění, a tedy má ty nejlepší předpoklady, aby s tím právě pracovníci takového zařízení uměli nejlépe bojovat. Takže, pacienti by rádi měli nejlépe doma, to znamená perorální podávání v podobě tablet. Tak, tato léčba teď se stává velmi populární, a máme těch přípravků u některých onemocnění i několik, například u karcinomu ledvin. Ale i jinde, u karcinomu střeva, nebo u karcinomu prsu, i když tam do teprve začíná. Nicméně, v současné době je apriori nejdůležitější cesta podávání intravenózně. To je naprosto zásadní. Řekl bych, 90 % všech léčivých přípravků z oblasti cytostatik se v současné době podává intravenózně. Takže, je to vázáno na nemocnici, a to buď pacient musí být hospitalizovaný anebo nemusí být. - Jak se cítíte? - Skvěle. - Opravdu? I při tom, když dostáváte... - Teď mě to chvilku štíplo, sestřičky to vyřešily, už mě to neštípe. Už to jako to jede bezbolestně, bez štípání. - Kolikátý máte cyklus chemoterapie? - Teď mám třetí a budu mít čtyři. Pak budu mít ještě teda ozařování a ještě... - Doprovází Vás někdo, když jezdíte do nemocnice? - Když jedu ráno, tak je mi úplně dobře, tak jezdím vlakem, a když jedu zpátky, tak mě vozí můj nový zeď. My bychom pochopitelně rádi, z toho psychologického, psychického hlediska, aby pacient byl ambulantně ošetřený. Aby přišel ráno, byl vyšetřen laboratorně, byla mu předepsána léčba, aplikována léčba u nás v celkem přijatelných podmínkách, a aby potom mohl odejít domů. A není to vždycky možné, protože řada té chemoterapie se podává v dlouhodobých infúzích. To trvá třeba den nebo dva, a pak je nutno pacienta hospitalizovat. - Takže, máte již určité zkušenosti. Jak snášíte léčbu? - Dobře... prostě, tak to mělo být, vůbec si nad tím nezoufám. Jeden cyklus je, vždycky cyklus podání cytostatika tak, aby... nebo kombinace cytostatik tak, aby to mělo svůj efekt. To znamená, aby to fungovalo na té úrovni té buněčné inhibice, k potlačení toho buněčného dělení. A pochopitelně, pak je to vázáno na tom, na farmakokinetice toho léku, to znamená, v podstatě, jak se v čase naplní hladina tak dostatečná, aby byla dostatečná efektivita. A to pak závisí od toho to, že to buď se ten lék podává jeden den - a to je celý cyklus, a další cyklus je za tři týdny - a nebo se léky podávají dva dny nebo třeba i pět dní, a to celé je dohromady jeden cyklus. Pak musí následovat nějaká přestávka. Organismus dostane poměrně dost zabrat. Cytostatika, ta standardní, ta specifická, to jsou v podstatě jedy, které působí na organismus, a ty nadělají celou řadu vedlejších účinků. A když budete pořád to cytostatikum podávat pořád v té efektivní dávce, tak toho člověka zahubíte. Zahubíte i rakovinu, ale hlavně toho člověka, že. Tak o to nám nejde. Proto je tam ten interval - obvykle řekněme tří týdnů - a nastupuje další cyklus. A potom další cyklus. Velmi častá otázka všech pacientů je, kdy skončíme. A to je velice složité a hodně individuální, i když máme určité zásady, mám jakási přesná schémata, jak podávat a v kolika cyklech tady tyto léky. Ale u někoho... já mám pacienty, kteří dva, tři roky dostávají stále cytostatickou léčbu, a přitom to onemocnění je stále pod kontrolou. Součástí každého vyšetření před začátkem chemoterapie je takzvaná farmakologická anamnéza, kdy zjistíme, jaké léky pacient ještě užívá. Protože většina těchto léků se metabolizuje kde? V játrech! A játra mají očišťovací schopnost velkou, a mají několik enzymatických systémů, dalo by se říct, které se na tom očišťování toho metabolismu podílejí, ale řada těch systémů je stejná pro různé léky, takže není tolik těch enzymatických systémů, kolik je léků, že by na každý lék byl jeden enzym, to ne. Prostě některé ty enzymy jsou spojené a mají společnou funkci, takže když ho zaměstnáte jedním lékem, už ho nemůžete zaměstnat takzvaně jiným lékem, protože on to nestačí. Takže tyto interakce je potřeba hlídat, jednoznačně, je vhodné, aby pacienti si připravili léky, které užívají, aby přišli s jasným seznamem léků, a aby nám je řekli, protože je to důležité. To všechno může zvyšovat toxicitu toho daného léku, toho přípravku cytostatického, a je to škoda, protože třeba pak musíme od tohoto léku ustoupit. A to by mohlo být i zásadní pro prognózu pacienta. Já víceméně říkám každému, a taky je to častá otázka, oni se mě ptají, zda mohou chodit do práce nebo ne, tak jim říkám: naprosto zásadní je, abyste se cítili v psychické pohodě. Pokud se budete cítit v psychické pohodě v práci, tak prosím Vás, pracujte. Jenom v podstatě z počátku ty první dva cykly je lepší, když se to absolvuje celé jaksi v takovém poklidu, ne v tom pracovním shonu, a je to teda spíš jako za pracovní neschopnosti, ale potom, jestliže mají tu potřebu a cítí se mnohem lépe, v práci jak doma, tak je to určitě lepší, protože proč? Většinou se lidé zabývají myšlenkami, proč to právě přišlo na mě? Co jsem já udělal špatného? Co jsem kde, jako co se kde mohlo stát? A v tomto se pak točí a točí, takzvaný circulus vitiosus, že, a nedostanou se z toho vůbec. Proto je dobré, když se zaměstnají nějakou jinou prací. Nebo činností. Nebo zábavou, jako, to je jedno. V podstatě se dá říci, jako obecně, a říkám to i medikům, že nic neuděláte špatně, když řeknete dva vedlejší účinky u všech cytostatik. A to je porucha krvetvorby, to znamená krvinek, hlavně teda leukocytů, tedy bílých krvinek, a neutrofilů, ale i trombocytů, i v podstatě všech, ale tady ty leukocyty jsou prioritní. A potom jsou to zažívací problémy, které vyplývají víceméně z poruchy proliferace, tedy bujení sliznice zažívacího traktu. Jsou to dvě tkáně, řekněme ta krvetvorná, a tady ta slizniční, které se velmi často dělí. Takže, jestliže krvinky mají poločas rozpadu něco kolem několika málo hodin, tak můžeme očekávat, že se může jít do několika hodin... může dojít k nápravě. My ale víme, že ten útlum na krvinky bývá několikadenní, takže, řekněme, u krvinek, pokud máme sedmi až desetidenní interval, kdy dochází k útlumu, tak je to zcela normální. Když je to déle jak deset dní, tak pak už něco s tím budeme muset zřejmě dělat, a pokud, a ten útlum přetrvávává i ty tři týdny, tak pak s tím definitivně něco musíme dělat před další... nebo v průběhu té další chemoterapie. Takže, to je, to jsou krvinky. A pokud se týká sliznice zažívacího traktu, tak tam dochází k obnově přibližně taky za sedm až deset dnů, takže určitě můžeme očekávat, že sice ne celou tu dobu, ale většinou tak první tři dny, je těm pacientům tak nějak trošku nevolno, a cítí taky ty první dny zvýšenou únavu. Určitě doporučuji každému pacientovi to, aby především, pokud možno, protože to není tak úplně jednoduché, aby pokud možno přijímal dostatek tekutin a zase je vydával formou pocení a nějaké tedy aktivity fyzické. Tak to musíme samozřejmě brát ohled na to, v jakém fázi onemocnění pacient je. Jestliže se jedná o pacienta, kterému jsme odoperovali onemocnění, dáváme mu zajišťovací léčbu, tu adjuvantní léčbu, tak pokud se týká jídla a sexu, tam nejsou většinou žádné problémy. Kromě toho, že jsou ty psychické problémy. A ty psychické problémy mohou mít vliv pochopitelně na příjem stravy i na sex samotný. Ale z našeho hlediska tam žádné kontraindikace nebo problémy nemusí být. Jiná věc je, když je pacient v pokročilejším stavu, kdy na sex nemá vůbec ani pomyšlení. A kdy my tedy i chceme, aby pacient byl ve vyváženém metabolickém a nutričním stavu. A to je problém, jako jo... Protože tady musí nastoupit odborníci, kteří určí přesnou dávku pro daného pacienta, kalorickou dávku, určí jí individuální takovou přípravu pro... stravy, která je zrovna pro toho pacienta vhodná, a vlastně ušijí na míru jídelníček. Chemoterapie se často podává v cyklech, které zahrnují většinou třítýdenní přestávku, během níž má organismus možnost se zotavit a vytvářet v orgánech a tkáních nové, normální, zdravé buňky. Ve většině případů trvá léčba nejméně tři měsíce. Jestliže byla chemoterapie zahájena, je velmi důležité dodržovat doporučené schéma léčby a časové intervaly mezi aplikacemi. Dodržení doporučených časových intervalů je podstatné pro úspěch léčby. Užívání některých léků v průběhu chemoterapie není vhodné. V každém případě musí být lékař informován o všech lécích, které pacient pravidelně bere, a také s ním musí být konzultováno nasazení jakýchkoliv nových léků v průběhu cytostatické léčby. Cytostatika nedokáží rozpoznat nádorovou buňku od normální a poškozují tedy i rychle rostoucí buňky našeho těla. Důsledkem jsou pak nežádoucí účinky protinádorové chemoterapie. Nejčastějšími nežádoucími účinky chemoterapie jsou nevolnost a zvracení, vypadávání vlasů a únava. Stejně jako se většina normálních buněk obnoví rychle po skončení chemoterapie, odezní rychle i většina obtíží způsobených cytostatiky. Výživa v průběhu chemoterapie je velmi důležitá. Nemocní, kteří dokáží dobře jíst, lépe snáší nežádoucí účinky chemoterapie a lépe bojují s případnou infekcí. Na zahraničních pracovištích je zcela běžné, že pacienti se závažným onemocněním vcházejí do ambulance k lékaři v doprovodu svých blízkých. U nás to tak běžné není. A přeci by si každý pacient měl uvědomit, že má právo nechat se kamkoli doprovázet člověkem, ve kterého má hlubokou důvěru a u kterého bude hledat trvalou podporu. Je povinností zdravotníků v tomto případě plně vyhovět. Pamatujte na to, že o své zdraví se musíte sami aktivně starat. Nikdo jiný to za Vás neudělá. Informace jsou důležité, protože pouze dobře informovaný pacient se může lékaře správně ptát a žádat nejlepší dostupnou zdravotní péči a léčbu. Mějte se hezky a příště na viděnou.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa: