Léčebná rehabilitace

Léčebná rehabilitace je komplex medicínských preventivních diagnostických a léčebných úkonů vedoucích k obnovení maximální funkční zdatnosti jedince postiženého na zdraví. Léčebná rehabilitace je realizována týmovou spoluprácí rehabilitačních lékařů, fyzioterapeutů, ergoterapeutů a dalších odborníků. Rehabilitace výrazně přispívá ke snížení celkových nákladů na léčbu a návratem pacientů do produktivní sféry i k podstatnému snížení sociální zátěže státu.

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Léčebná rehabilitace je komplex medicínských preventivních, diagnostických a léčebných úkonů, vedoucích k obnovení maximální funkční zdatnosti jedince postiženého na zdraví. Léčebná rehabilitace je realizována týmovou spoluprácí rehabilitačních lékařů, fyzioterapeutů, ergoterapeutů a dalších odborníků. Rehabilitace výrazně přispívá ke snížení celkových nákladů na léčbu a návratem pacientů do produktivní sféry i k podstatnému snížení zátěže sociálního systému státu. Nacházíme se v Masarykově onkologickém ústavu v Brně. Vedoucí lékařkou Oddělení rehabilitace a fyzikální medicíny je Aranka Korvasová. Rehabilitace je soubor určitých postupů a metod, které mají sloužit a mají za cíl navrátit člověka postiženého úrazem, nemocí, operací, vrozenou vadou zpět do normálního života. Fyzikální medicína je vlastně jedna část oboru rehabilitace a znamená to působení většinou elektro-proudů, magnetoterapie, mechanoterapie, to znamená v podstatě i manuální ošetření pacienta fyzioterapeutem, to vlastně je také fyzikální medicína, působení vody, ať už pozitivní, nebo negativní, termoterapie. Těch metod v našem oboru je velmi mnoho, protože rehabilitace je taková určitá nadstavba nad řadou medicínských oborů. Vychází z ortopedie, z neurologie, revmatologie, z interního lékařství - takže těch metodik a postupů, které používáme, je opravdu mnoho. A záleží samozřejmě na té diagnóze, protože ty diagnózy, které na rehabilitaci přicházejí, jsou velmi různorodé. Jsou to většinou, dá se říct nejčastější v současné době jsou poruchy nebo strukturální postižení pohybového aparátu člověka. Rehabilitace by měla být oborem medicíny, který právě chápe člověka jako celkový organismus a nikdy se nezaměřuje jenom na určitou část. Již naši předchůdci vždycky razili heslo, že pokud rehabilitační lékař zasahuje v místě bolesti a v místě toho, co pacient udává, že ho nejvíce trápí, tak je ztracen. Takže vždycky je potřeba ten organizmus, a myslím si, že rehabilitace je jeden z mála oborů, který doufám, že to dělá, vždycky ho chápeme jako celek. To znamená pacienta třeba bolí, já nevím, hlava, ale příčina může být v tom, že má nějakou nerovnováhu v oblasti pánve. Samozřejmě do toho vpadají i psychosomatické poruchy, kdy vlastně každá ta, ať už strukturální, nebo funkční porucha třeba na pohybovém aparátu, se odráží v psychice člověka. Vodoléčba je určitě nejoblíbenější součástí všech rehabilitačních procedur. My tady máme vodoléčbu klasickou jenom, to znamená běžný bazén, který je vytápěn na teplotu třicet pět stupňů, je opatřen masážními tryskami v rozích a probíhají v něm jednotky léčebné tělesné výchovy. Pacienti samozřejmě mohou i plavat. A nemáme bohužel přísadové koupele nebo nějaké ty plynové koupele, které se používají více v lázních. Teď se nacházíme v prostorách takzvané malé vodoléčby, jejíž součástí jsou jednak dvě velké vířivé vany pro aplikaci vířivé koupele a podvodní masáže určené pro více pacientů s teplotou vody kolem třiceti sedmi až třiceti osmi stupňů. Určitě to je psychorelaxační metoda, která pomáhá celkovému uvolnění. Jednak ty trysky masírují pod vodou stažené svalové skupiny nejčastěji podél páteře, takže dochází k myorelaxaci, k uvolnění svalových spasmů. Zase dochází k lepšímu prokrvení celkově celého těla, dochází k poklesu trošku krevního tlaku následkem roztažení cév v periferním systému a mají i účinek analgetický. Dále součástí tady té malé vodoléčby je prostor pro aplikaci takzvaných šlapacích koupelí. Je to procedura, kterou využíváme u pacientů, kteří mají třeba nějaké poruchy prokrvení dolních končetin, nejčastěji u pacientů s cukrovkou, kteří velmi často trpí postižením periferních nervů v dolních končetinách. Využíváme jí po úrazech, snahou je, abychom zlepšili metabolismus ve tkáni, abychom zlepšili prokrvení v dolních končetinách. Podstatou procedury je, že pacient střídá a mění vlastně dvě vaničky, které jsou naplněné jedna studenou vodou a jedna teplou vodou. Tudíž aktivuje jednak svalovou pumpu na dolních končetinách, a jednak aktivuje cévy, aby se stahovaly a zase roztahovaly podle toho, jaká teplota vody právě působí. Teď se nacházíme v místnosti elektroléčby, nebo fyzikální terapie přesněji řečeno, kde máme základní přístroje, které používáme k aplikaci různé energie na lidský organizmus. Je to spíše v dnešní době už taková doplňková, nikoli dominantní metoda používaná v rehabilitaci. A máme tady klasická zařízení na generaci různých druhů proudů, to znamená středněfrekvenčních, nízkofrekvenčních, magnetoterepií, za mnou se nachází takzvaná motodlaha na horní končetinu, kterou používáme velmi často, a tady se nachází laser, což je přístroj, který má letitou tradici použití v medicíně. Samozřejmě různé obory medicínské používají různé laserové paprsky. My v rehabilitaci používáme poměrně jednoduchý přístroj s kontaktní sondou, a nebo s rastrem, s takovým skenerem. Je to světelný paprsek monochromatického světla, je to bílé světlo a má velice dobrý účinek hojivý zejména, biostimulační - to znamená dochází k hojení tkání. Druhý přístroj používáme v léčbě poměrně časté a velmi nepříjemné komplikace, kterou trpí dost velká část obyvatelstva zvláště vyššího věku, a sice inkontinence moče nebo i stolice. V případě inkontinence moče je používána u žen vaginální a mužů rektální sonda, kterou nasazujeme tady na konec této hadičky, zavádíme tedy u žen do vagíny, u mužů do rekta, do konečníku a potom je pacient instruován, jakým způsobem má dělat kontrakce, stahy svalstva pánevního dna. A na tom displeji vidí odpověď toho přístroje, zda-li to dělá dostatečně, zda-li to dělá dobře. Pomocí přístroje můžeme také stimulovat to svalstvo pánevního dna pasivní cestou. Řada lidí si pod pojmem rehabilitace představuje masáž zad nebo celého těla a strašně neradi do toho vnášejí tu aktivní složku, tu spolupráci. Ale myslím si, že opravdu úplně právě tou nejdůležitější částí celé té rehabilitace je aktivní přístup, to znamená aktivní cvičení. Protože jak masér, tak nakonec ty všechny přístroje, které jsme viděli, vyma těch, které se věnují ošetření lymfatických otoků, ty jenom řeší a odstraňují jakousi špičku ledovce, ale neřeší nikdy příčinu. To znamená, že ta léčebná tělesná výchova je naprosto nezastupitelná a je úplně tou nejdůležitější součástí léčebné rehabilitace, kdy my se snažíme odstranit skutečně tu příčinu, korigovat třeba svalové dysbalance, svalovou nerovnováhu kolem páteře, kolem kloubů, špatné stereotypy pohybové, korigovat špatný sed, protože v sedu strávíme většinu dne. Vždycky se snažíme začínat právě od toho centra, to znamená od osového orgánu, kterým je páteř. A snažíme se posílit a aktivovat takzvaný hluboký stabilizační systém. To jsou svaly, které jsou uložené hluboko kolem páteře, které jsou těžko ovlivnitelné nebo aktivovatelné běžnými cviky. K tomu využíváme nejrůznějších technik, například cvičení na balanční plošině nebo senzomotorických cvičení atd. Teprve později, až po vytvoření optimálního svalového korzetu, to znamená zádového a břišního svalstva, teprve tehdy je čas věnovat se posilování fázických svalů, budování svalstva, třeba na horních končetinách bicepsů a tak dál. Ergoterapie klade důraz a ergoterapeuti, kteří studují samostatně už dnes svůj obor, mají za úkol s pacientem většinou s těžším nějakým hendikepem fyzickým, ale může být i psychický, s ním mají za úkol opravdu detailně a podrobně projít veškerý harmonogram jeho dne. To znamená, aby ten pacient věděl, že když ráno vstane, musí si umět vyčistit zuby, je-li sám, musí si umět ohřát jídlo. Toto všechno ergoterapeut v ergoterapeutické dílně s ním nacvičuje. Ty ergoterapeutické dílny jsou třeba vybaveny kuchyňskou linkou. A skutečně názorně s tím pacientem projde všechno, co potřebuje ke svému životu, aby pokud možno byl soběstačný. Myoskeletální medicína je jednou ze součástí rehabilitace. Většinou myoskeletální medicínu praktikují lékaři, vyškolení ve specielní kurzech. Některé její techniky aplikují také fyzioterapeuti. Lékař, který ovládá myoskeletální medicínu, tak si vyšetří pacienta ve smyslu, nejedná-li se u něho o kloubní blokádu - většinou buď na páteři, nebo i na periferních kloubech. A specielní, jasnou, danou technikou se tuto blokádu s pomocí působení jemných sil snaží odstranit. Lymfatický otok je velmi častou komplikací po onkologických operacích, protože ve většině případů těm pacientům bývají odebírány regionální mízní uzliny, nejčastěji v třísle nebo v podpažní jamce. A tím pádem míza, která z postižené končetiny má odtékat, tak má jakýsi stop, je blokována a těm pacientům se postupně, dříve či později rozvíjí větší či menší takzvaný lymfedém neboli lymfatický otok. Lymfatický otok může být samozřejmě i jiné etiologie neboli jiné příčiny. Například po úraze, když má někdo těžký výron třeba kotníku, i tam se místně v té oblasti tvoří lymfatický otok. Ta léčba tedy většinou bývá doživotní. Vyžaduje velkou spolupráci a trpělivost pacienta. Sestává z několika takových základních kamenů, mezi které patří technika, kterou zde vidíme - to znamená manuální mízní drenáž, kdy lymfoterapeut pracuje s povrchovým mízním systémem. Musí být vyškolen, musí projít specielními kurzy. Ta technika není jednoduchá, těch hmatů je spousta, jejich sled je jasný, je dán. Nelze je nijak modifikovat nebo měnit. Druhou velmi důležitou a pacienty méně oblíbenou součástí je takzvaná vícevrstevná bandáž, kdy aplikujeme nejdříve tubulární bavlněný obvaz k ochraně pokožky. Pak dochází k bandáži jednotlivých prstů. Pak začínáme omotáním ke zvýšení právě té komprese, toho přítlaku takovým specielním vatovým nepružným obinadlem, které zase aplikujeme až nahoru, v případě paže po podpažní jamku. A teprve poté končíme se specielními takzvanými dlouhotažnými obinadly. Jsme u přístroje, který se nazývá lymfoven a slouží jako jedna součást z komplexu procedur, které používáme u pacientů s lymfatickým otokem. Dalo by se říct, že svým způsobem simuluje manuální ruční práci lymfoterapeuta a doplňuje ji. Na přístroji si můžeme navolit tlak, čas, délku procedury, tedy postupné zapínání a sled zapínání jednotlivých komor, protože tady ten pažní návlek sestává ze systému překrývajících se komor. A pak dochází vlastně imitaci, k simulaci ruční masáže. Je důležité, aby si pacient vždycky před aplikací tohoto přístroje buď sám uvolnil mízní uzliny, nebo aby mu je uvolnil lymfoterapeut. Mízní uzliny se uvolňují sestavou cviků, která trvá tak kolem pěti minut, a je velmi důležitá v tomto případě edukace pacienta. Všichni pacienti musí být edukováni, aby si uměli uzliny uvolnit, protože řada z nich, kteří projdou určitým procesem, pak splňují kritéria pro to, aby tento přístroj jim v trošičku jednodušší podobě byl zapůjčen po schválení revizním lékařem domů pro celoživotní domácí péči. V lymfologii je metoda lymfo - typingu nejnovější a nejkratší dobu používanou metodou a slouží nám zase k tomu, abychom stimulovali a povzbudili k akci mízní systém u pacienta postiženého mízním otokem. Páska má specielní strukturu, má zvláštní tažnost. Není stejná jako třeba běžná izolepa nebo leukoplast, kterou si lepíme na nějaké drobné poranění. A dochází ke kontaktu a k interakci mezi tou páskou a podkožím. V podkoží právě se nachází takzvaný povrchový mízní systém, který my všemi těmito procedurami, o kterých mluvíme, se snažíme ovlivnit, stimulovat a zlepšit. V našem bazénu proběhlo cvičení pro pacientky s lymfatickým otokem, o kterém jsme mluvili. Je to velmi důležitá součást péče o lymfedém, protože hydroterapie je velkým přínosem u těchto pacientů. Cvičení se provádí všechna nikoli švihem, jenom tahem, pohyby všechy jsou plynulé a pomalé. A velmi důležitou součástí u této diagnózy je dechová gymnastika a dechová gymnastika byla právě prováděna i u cvičení v bazénu. Já jsem v úvodu zmínila, že cílem rehabilitace jakožto oboru medicínského je návrat pokud možno do normálního života, do pokud možno původních aktivit a do zaměstnání. Ale samozřejmě ne vždycky se nám toto daří, takže potom právě hledáme takzvané substituční mechanismy. To znamená nemůže-li dělat to, pokoušíme se najít cestu, bude dělat něco jiného. Využíváme substitučních kompenzačních mechanismů. Samozřejmě úkolem rehabilitace a rehabilitačních lékařů je také, aby psali pacientům a informovali je o možnostech nejrůznějších kompenzačních pomůcek, které jim pomohou ať už v práci, nebo i doma, v běžném životě, aby byli co nejvíce soběstační. Protože vždycky je cílem, aby pacient byl co nejvíce soběstačný, aby na sebe takzvaně nevázal třetí pečující osobu. V případě, že pacient je dejme tomu po nějaké operaci, tak naprosto optimální je, aby ho fyzioterapeut nejméně, lépe i rehabilitační lékař, pokud je to možné, viděl ještě před samotným chirurgickým zákrokem. Jednak je to pro pacienta výhodné po té psychické stránce, protože už dopředu může být informován o tom, jaká omezení stran například pohybového aparátu jej po operaci čekají. Ten lékař nebo ten fyzioterapeut naváže s pacientem kontakt a vyšetří si pacienta ve smyslu, jestli už jsou přítomny třeba nějaké limity pohybové. Po té operaci bezprostředně se stanoví krátkodobý rehabilitační plán, což je v takové akutní a subakutní fázi té péče, kdy je samozřejmě pacient spíše pasivním účastníkem toho rehabilitačního procesu. A poté, když dojde k obnově nebo k nejvyšší možné obnově dané funkce, ať už horní končetiny v případě, který jsem zmínila, nebo jakékoliv jiné operace (náhrada kyčelního kloubu, náhrada kolenního kloubu), tak potom ten pacient může, ale nemusí přejít do jakési fáze chronické péče, kdy se jedná už o dlouhodobý rehabilitační plán. Vstupuje právě do toho ta sociální složka, o které jsme mluvili. Pokud tam hraje věk roli, jako třeba u náhrad právě těch nosných kloubů, jsou to většinou pacienti starší, tak je potřeba vybavit je kompenzačními pomůckami, vybavit je pomůckami, které jim usnadní život doma v domácím prostředí. Ať jsou to nástavec na toaletu, různá madla do koupelny, sedací lavičky do vany, případně se dá i částečně řešit nutnost přestavby celého toho zařízení koupelny na bezbariérové. Obecně krátkodobý a dlouhodobý rehabilitační plán by měl být vytvořen samozřejmě někde v rehabilitační ordinaci nebo v nemocnici, v rehabilitačním centru. Musí mít určitou písemnou podobu, musí splňovat určité náležitosti a participuje v něm více lidí, většinou. Lékař, v optimálním případě rehabilitační lékař, dále fyzioterapeut, někdy sociální pracovnice, je-li to v nemocnici, může se účastnit nebo vstupovat do toho psycholog, obvodní lékař, částečně i rodina. Léčebná tělesná rehabilitace se zaměřuje na úpravu poruch, které jsou u onkologicky nemocných časté. Vhodnou doporučenou rehabilitací odborníkem je možné některým komplikacím po léčbě nádorového onemocnění předcházet. Rehabilitace onkologických pacientů zahrnuje cvičení, fyzikální terapii, ale také vycházky a plavání. K fyzickému cvičení je nutné přistupovat individuálně. Vždy je nutné poradit se s lékařem a začít cvičit pod vedením zkušeného fyzioterapeuta. Psychická rehabilitace je pro nemocného také velmi důležitá. Je důležité, aby se nemocný nebál o svých pocitech o starostech, které vyplývají z jeho onemocnění, hovořit se svými blízkými nebo se obrátit se svými problémy na psychologa. Sociální rehabilitace má usnadnit návrat nemocného ke společenským aktivitám, které byly jeho součástí před onemocněním. Začlenění nemocného zpět do pracovního procesu, ať už do původního zaměstnání, nebo do zaměstnání náhradního, je základním předpokladem opětovného sebeprosazení se a realizace v plnohodnotném aktivním životě. Pamatujte na to, že o své zdraví se musíte sami aktivně starat. Nikdo jiný to za Vás neudělá. Informace jsou důležité, protože pouze dobře informovaný pacient se může lékaře správně ptát a žádat nejlepší dostupnou zdravotní péči a léčbu. Mějte se hezky a příště na viděnou.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa: