Léčba pacientek s karcinomem prsu v Ústeckém kraji

Přednáška, která zazněla v rámci semináře občanského sdružení Kapka97, se věnuje praktické organizaci péče o ženy s karcinomem prsu v Ústeckém kraji.  

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

S většinou z Vás se znám, protože sice teď pracuji více v Ústí než v Chomutově, ale jsem ráda, že zase většinu z Vás vidím. Jsou tu pacienty, které jsem dlouho neviděla. Takže jsem ráda, že se setkáváme a že se Vám všem daří dobře. Aspoň tak to na mě působí. A mým úkolem dnes bylo nějak shrnout vše to, co bylo řečeno, jak se to aplikuje v Ústeckém kraji. Předpokladem úspěšnosti léčby karcinomu prsu je, jak už bylo opakovaně řečeno, takzvaný multidisciplinární tým, ve kterém se schází několik představitelů z těch 4 základních oborů. A to je aplikováno jak v Chomutově, tak v Ústí nad Labem. Karcinom prsu postihuje zhruba 20 procent žen. A v Ústeckém kraji bylo v roce 2012, kdy máme nejnovější čísla, diagnostikováno nejméně 530 žen s karcinomem prsu. Je pravda, že sice incidence se hodně zvyšuje, ale mortalita klesá. A když se zvyšuje incidence, tak se to týká hlavně nižších stádií, která jsou lépe léčitelná a je to díky screeningovým programům mamografického screeningu. Došlo k určitým změnám v organizaci onkologické péče v Ústeckém kraji, protože jak je ten známý fakt, tak několik let v podstatě všechny ty větší nemocnice jsou sdruženy v Krajské zdravotní. A v loňském roce došlo ke sloučení chomutovského a ústeckého onkologického pracoviště pod jeden primariát, takže celá ta léčba probíhá ne pod mojí taktovkou, ale pod jedním vedením. Takže je to všechno podobné. Základem tedy je, aby to rozhodnutí bylo multidisciplinární, aby se tam dostala každá pacientka, která je odeslaná z mamografického screeningu s pozitivním nálezem, cestou mamologické ambulance. Potom se dostaví na onkologii. Tyto mamární týmy fungují v Chomutově každý pátek od jedné hodiny odpoledne a v Ústí od dvou hodin v pondělí odpoledne. Schází se tam rentgenolog, klinický onkolog, popřípadě radiační onkolog a chirurg neboli mamolog. A máme k dispozici samozřejmě histologický nález z biopsie, který je základem správného rozhodnutí. Protože onkologická léčba je rovněž multimodální a ne vždycky se začíná operací. Jak jsme tady slyšeli, právě to vychází ze všech těch histologických nálezů. A u velkého procenta pacientek se dává takzvaná neoadjuvantní léčba. Ve většině případů je to neoadjuvantní chemoterapie. U starších pacientek, hormonálně závislých se může dát samozřejmě i neoadjuvantní hormonální léčba. Tam je spíš trošku problém v tom, že to hodnocení může proběhnout minimálně po 3 měsících, kdy lze očekávat nějaký léčebný efekt té hormonální terapie. U mladších pacientek, celkově zdravých pacientek není žádná kontraindikace podání chemoterapie. Většinou ten počet cyklů jsou 4. Kdy po 4 cyklech se udělá celkové přešetření mamografické. A podle toho, jaká je odezva, se potom indikuje operace. Rozsah operace, většinou se snažíme o zachovávající konzervativní postup, který v případě mladších pacientek je docela důležitý. Ale setkáváme se v poslední době i s větším množstvím pacientek, které raději volí radikální postup, protože mají spíše osobní důvody, takový ten strach nebo fobii z toho, že raději absolvují radikální výkon a potom plastickou rekonstrukční operaci. Celkově těch pacientek každý týden v mamární komisi je zhruba kolem 5. Všem pacientkám se nabídne určitý léčebný postup, který je takzvaně šitý na míru pro tu danou pacientku, protože skutečně neexistují 2 stejné pacientky i se stejným typem nádoru, které by měly stejný léčebný postup a stejně na něj reagovaly. Takže ta pacientka je s tímto postupem seznámená. A sama se rozhodne, jestli tu léčbu kompletně chce absolvovat na našem pracovišti nebo na kterémkoliv jiném pracovišti. A samozřejmě je i daná možnost toho takzvaného druhého čtení nebo nezávislé konzultace, aby se mohla sama rozhodnout (a měla na to dostatek času), co a kde chce podstoupit. Většina pacientek zůstává nakonec na těch původních pracovištích, kde byl nádor diagnostikován. Je to nějak dáno, málokdo už potom odchází. Je to možná tím, že je tam ten přístup ze všech stran, že vidí opravdu, že se snažíme všechni vyjít maximálně vstříc a všechno podrobně vysvětlit. Takže tam vzniká taková určitá důvěra mezi námi. A ta pacientka se potom vrací na to naše pracoviště. Je pravda, že i těch pár pacientek, které se chtějí nechat odoperovat například na nějaké pražské klinice, tak potom na tu onkologickou léčbu jsou vráceny zpět na spádové pracoviště. Kromě ústeckého a chomutovského pracoviště jsou ještě onkologické ambulance v Teplicích a v Mostě. Teplická ambulance je de facto součástí ústecké ambulance, protože s ní spolupracuje. Mostecká ambulance má spíš tah na Chomutov. Protože jsou 2 akreditovaná pracoviště na mamografický screening, a to je v Chomutově a v Ústí nad Labem. Základem je nejenom, aby byla udělaná mamografie, ultrazvuk, popřípadě i magnetická rezonance, když ten nález je sporný. Ale musí být udělané ještě takzvané stagingové vyšetření. To znamená, že musí být udělaný rentgen plic, ultrazvuk jater, scintigrafie skeletu, vyloučení vzdálených metastáz, protože od toho se také odvíjí ta léčebná strategie. V případě, že se prokáže generalizace, tak je všechno potom trošku jinak. A pak je to spíš záležitost takzvané systémové léčby. Tam je priorita v onkologické léčbě a ten chirurgický výkon je v tomto případě v pozadí, protože tam se musí dosáhnout léčebné odpovědi systémovou léčbou. V Ústeckém kraji jsou momentálně dostupné všechny léčebné modality. Jak už jsem říkala, chirurgie a další... bez problémů. Operuje se na všech onkochirurgických pracovištích. Je pravda ale, že se to snažíme koncentrovat spíš na pracoviště do Chomutova nebo do Ústí, protože tam se na oddělení nukleární medicíny provádí detekce sentinelové uzliny, která je, jak už tady bylo opakovaně řečeno, hodně důležitá pro pacientky. A dělá se den před operací, označení sentinelové uzliny. To je základ. Potom co se týká hormonální terapie a chemoterapie, ta se provádí ve všech ambulancích, ozařování je pouze v případě ústeckého a chomutovského pracoviště. A rovněž biologická (cílená) léčba je pořád pouze na ústecké onkologii, protože sice rozhodnutím pana ministra se chomutovská onkologie stala rovněž součástí nebo spolupracujícím pracovištěm ústeckého pracoviště, ale zatím nejsou dořešené smluvní vztahy s pojišťovnou a dodatkové smlouvy, což je trošku problém. Protože samozřejmě spousta pacientů, kteří museli v roce 2012 přejít do Ústí (bylo to s různými výjimkami) tak by se rádi vrátili, protože dojezd je pro ně komplikovaný. V původních proklamacích je, že to bude v průběhu září. Počítáme, že na 100 procent to bude od 1. ledna. Ale snad už někdy v průběhu konce října, začátku listopadu by se mohli pacienti a pacientky začít převádět. Co se týká vlastní onkologické léčby, tak se rozděluje na neoadjuvantní, adjuvantní a paliativní. Neoadjuvantní léčba je léčba předoperační, o té už jsem hovořila. Ve většině případů je to léčba cytostatická. Adjuvantní, to je pooperační léčba, je to léčba zajišťovací, která by měla likvidovat takzvanou zbytkovou nemoc, která není v dané chvíli žádnou vyšetřovací metodou zachytitelná. Vychází se samozřejmě z různých prognostických znaků, jak už tady bylo řečeno. Závislost hormonální je pro nás poměrně důležitá, pro onkologii, i takzvný grading. A mitotická aktivita nádoru, od které se potom odvíjí chemoterapie. Protože v případě, že je nádor hormonálně závislý, má nízkou mitotickou aktivitou a negativní HER2 čili průkaz na biologickou léčbu je negativní, tak je to nádor s nízkým rizikem a tam většinou stačí léčba hormonální. Pokud jsou to triple negativní karcinomy anebo i hormonálně závislé, ale s vysokým mitotickým indexem, tak tam je vždycky na prvním místě léčba cytostatická čili chemoterapie. Počet cyklů se také odvíjí od rizikových faktorů. Standardní počet je mezi 4 a 8 cykly. 4 cykly jsou standardem u těch méně rizikových pacientek, 8 cyklů je potom u těch triple negativních. Adjuvantní hormonální léčba většinou probíhá po dobu 5, někdy 10 let, zase podle rizikových faktorů. Ozařování vždycky následuje až po chemoterapii. Protože nádor prsu už je vlastně systémové onemocnění. Není to jenom záležitost lokální, jak se dřív předpokládalo. Dříve se to řešilo pouze operací, eventuálně ozářením. Dnes už základem je ta léčba systémová. Všechny pacientky, které jsou u nás odléčené, tak dispenzarizujeme leta letoucí. Dochází k nám v pravidelných intervalech. Potom po 5 letech, potom jednou ročně. A u všech pacientek děláme kompletní vyšetření. Jednak podle doporučených protokolů, u rizikových pacientek nebo v případě podezření na generalizaci samozřejmě častěji, než nám to předepisují pravidla. Myslím si, že to, co se týká praktických věcí, jsem snad řekla všechno. Takže to spíš nechám na Vás, jestli budete mít konkrétní otázky, co by Vás zajímalo, co se týká provozu onkologických pracovišť, léčby. Všichni jste se s tím v podstatě seznámili, většina z Vás našima rukama prošla, víte, co to obnáší. Děkuji.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Podívejte se i na další přednášky, které zazněly 25. září 2014 v Chomutově během sympózia Moderní přístupy v léčbě rakoviny prsu.

Mapu všech zdravotnických zařízení, poskytujících onkologickopu péči v Ústeckém kraji najdete na stránkách Národního onkologického programu www.onconet.cz 
Klíčová slova: organizace léčby

Související články

Moderní přístupy v léčbě rakoviny prsu

25. září uspořádalo občanské sdružení Kapka 97 seminář o léčbě zhoubných nádorů prsu. Pacientky se dozvěděly, že karcinom prsu není jen jedna nemoc a proč je důležitá přesná klasifikace a histologické vyšetření nádoru, jaké jsou chirurgické metody léčby a proč je multidisciplinární přístup k léčbě zhoubných nádorů prsu nezbytnou podmínkou úspěšné léčby. 

Předsedkyně sdružení představuje občanské sdružení Kapka97, sdružení onkologických pacientů a přátel. Přednáška podává přehled činnosti a služeb,  které Kapka97 nabízí pacientům a jejich blízkým, ale i zdravým lidem v oblasti prevence.   

Na semináři občanského sdružení Kapka97 jsme vyzpovídali Soňu Erdélyiovou, vedoucí poradenského centra o.s. Kapka97.