Je prožívání kvality života pacientů mužů odlišné od pacientek?

Je prožívání kvality života pacientů mužů odlišné od pacientek?

Muži a ženy jsou dva odlišné „světy", mající v určitých ohledech rozdílné vnímání ale zejména rozdílné potřeby.

Rozdílnosti mužů a žen ovlivňují všechny situace, vztahy i systémy a tedy i kvalitu života a její prožívání.  Pokud o rozdílnostech obou světů nevíme, vzniká riziko konfliktů a nedorozumění, které vyplývají nejčastěji z toho, že se opačná pohlaví chovají k sobě podle toho, co by potřebovali oni sami.

Přednáška zazněla na 3. psychoonkologickém sympóziu, které se věnovalo kvalitě života onkologicky nemocných a podává přehled rozdílností v přístupu k nemoci a ke kvalitě života pacientů a pacientek, jejichž úplná akceptace pečujícími osobami by přinesla velmi pozitivní kvalitu života a umožnila by nemocným cítit se být sami sebou.

Přednáška je určena především zdravotnickým odborníkům, ale lze ji doporučit i blízkým nemocného, stejně jako zdravým, kteří se pokouší komunikovat s bytostmi  opačného pohlaví. Pomůže vám uvědomit si rozdílnosti mezi muži a ženami v potřebách, v hodnotovém žebříčku, v uspokojení, v komunikaci, v motivaci, v přístupu k problémům a k duševní hygieně a v neposlední řadě ve vnímání nemoci a kvality života v případě vážného onemocnění.   

TIP: Pro lepší zážitek zvolte režim "Celá obrazovka" (ikonka vpravo dole na liště)

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Já bych s Vaším dovolením navázal na paní doktorku Kalvodovou s tím, že budeme teď více projednávat takové to senzitivnější psychologické hledisko. Je prožívání kvality života pacientů mužů odlišné od pacientek? Je. Je a velmi mnoho. A dokonce více z daného aspektu, který teď budete ode mě slyšet, než si myslíme. Jak nám tady přednesla paní kolegyně. Je třeba zdůraznit, že muži a ženy jsou naprosto dva odlišné "světy", odlišně vychovatelné, mající v určitých ohledech rozdílné vnímání a rozdílné potřeby. Také chápou odlišně kvalitu života a jeho prožívání. To prosím opakuji ještě jednou: Také chápou odlišně kvalitu života a její prožívání. To je pro nás jako pro pracovníky pomáhajících profesí velmi důležité vědět. Téma velmi široké, které je možné prohlížet z mnoha různých úhlů pohledu. Já bych si tady vybral jeden jediný, a sice právě ty rozdílnosti, které ovlivňují všechny situace, všechny vztahy, všechny systémy, kde se opačná pohlaví setkávají. V nemocnici nejvíce. Ať už jsou to příbuzenské vztahy, kamarádské, pracovní. A v našem případě samozřejmě i kvalitu života a její prožívání. Pokud o rozdílnostech obou světů nevíme, máme daleko větší riziko vzniku konfliktů a nedorozumění, jak u pacientů, tak u příbuzných, dokonce také v klasických mezilidských vztazích. Ty vyplývají nejčastěji z toho, že opačná pohlaví se chovají k sobě podle toho, co by potřebovali oni sami. Abychom nedorozuměním, o kterých jsem hovořil, mohli předcházet, potřebujeme o druhém "světě" některé věci znát a naučit se. A zejména naučit se s nimi zacházet. Je to obtížné, vyžaduje to velkou dávku trpělivosti. Svým způsobem to vyžaduje i určitý trénink, ale nechá se. Jak jsem uvedl, velmi důležité jsou potřeby, a právě ty jsou velmi odlišné u obou "světů". A právě tyto potřeby mají obrovský vliv na prožívání dané kvality života. Nyní bude následovat několik srovnání muže a ženy a s tím související rozdíl v prožívání a chápání kvality života. První je rozdílnost v potřebách. Všimněme si prosím, co je důležité v daném případě pro muže a co je důležité pro ženy. Pokud už to nejsou kontraproduktivní postuláty, tak to má společného velmi pramálo. Zatímco u muže je to stálé dosahování výsledků, touha po nezávislosti a být schopen zvládat vše sám - a takto k tomu pacientovi muži musíme přistupovat. U žen je to zcela odlišné. Žena bude preferovat dobré vztahy, naopak závislost, to znamená ta chce být v dané chvíli s někým, v našem případě tedy pokud možno s partnerem. A chce být schopna zvládat vše společně. Pokud bychom to přehodili a nebo zevšeobecnili a používali na obě dvě pohlaví stejně, opět dojde ke konfliktu, a tím bychom to prožívání kvality života u těch pacientů velmi narušili. Druhá oblast jsou rozdílnosti v hodnotovém žebříčku. U může být stále při síle, podávat výborný výkon, prokázat vlastní schopnosti, muž je velmi závislý na úspěchu, na svém vlastním a potřebujete neustále periodicky dosahovat své cíle. Pokud mu toto neumožníme, tak kvalita života bude téměř žádná, byť kvalita léčby bude výborná. Když to srovnáme se ženou, pro ni v hodnotovém žebříčku jsou důležité kladné emoce a láska, ta se u muže vůbec nevyskytuje, mít dobré vztahy, to muž ve své podstatě také neřeší, prohlubovat vzájemnost, prožívat soucítění, to už je oblast vědecko-fantastická pro muže, a samozřejmě spolupracovat a komunikovat. Opět velmi velké rozdíly. Třetí oblastí jsou rozdíly v uspokojení. U muže dosažení vytyčeného cíle, vítězství, jakékoliv, ale hlavně toho muže. A vyřešení jakéhokoliv problému, řekněme technického. U ženy jsme někde úplně jinde. Pěstovat harmonické vztahy, muž obvykle neví, co to je. Touha po sdíleném času, povětšinou s partnerem. U muže touha po sdíleném času je sám se sebou. A umění porozumět druhému. Muž takové věci neřeší. Jsou výjimky, samozřejmě, výjimka potvrzuje pravidlo. Ty výjimky být musí, ale musíme respektovat základní zákonitosti muže a ženy, proto o té rozdílnosti tady hovořím. A ta je ve své podstatě již přírodně daná. Rozdílnosti v komunikaci, tady je to vidět asi nejvíce. Muž vyjadřuje hlavně fakta, bývá velmi strohý, stejně jako neverbální jazyk, co si budeme povídat, a velmi strohé oblékání. Klade důraz na přesnost svých sdělení, až rigorózní, častěji mlčí a jeho komunikace je spíše vyžadující. Naproti tomu u ženy, která vyjadřuje hlavně emoce, nikoli fakta, je velmi pestrá, slovně i neverbálně a i ve svém oblékání. V její komunikaci na rozdíl od muže jde hlavně o emoce, o přesnost vůbec. A všimněme si, že ženy používají častěji taková ta slova jako "vždy" a "nikdy". Známe to asi všichni. A komunikace zase na druhou stranu je více akceptující, chcete-li podpůrná, chcete-li ještě přijatelnější. U muže ne. Opět si toto musíme zapamatovat, pokud chceme to prožívání té kvality života u těch pacientů, ale i u kohokoliv jiného, dát do pozitivní úrovně. Rozdílnosti v problémech. Muž řeší vše sám a chce vše řešit sám. A pokud řekne, že to nevyřeší sám, tak ve své podstatě upadá do hluboké úzkosti a deprese. O problému mluví, pokud z něj druhé obviňuje, jinak ne. Nebo když žádá o pomoc, pokud na to sám nestačí, to se stává velmi málokdy. Je to kvůli takovém stavu, kterému říkáme mužská ješitnost. A tento aspekt je opět velmi důležitý, byť usměvavý, ale velmi důležitý. Na druhé straně u ženy, ta preferuje povídání si s druhým o problému. Vyžaduje utěšování, konejšení a vše je zaměřeno na emoce. A dokonce to sama i poskytuje, ovšem zkuste toto poskytnout muži - úzkostnému, budiž, všude jinde ne. Rozdílnosti v duševní hygieně. Též velmi důležitá oblast. Zatímco muž touží odpočívat ve své řekněme jeskyni a v daný okamžik zúží svou pozornost maximálně na jeden cíl, nejčastěji noviny, počítač, televizi a hlavně na sebe, jinak si neodpočine. Je pro něj obtížné cokoliv jiného vnímat, než zregeneruje síly. A všimněme si, že u žen je to přesně naopak. Ta si naopak potřebuje povídat o tom, co se momentálně děje a při tom je schopná si ještě třídit myšlenky. To jsou dva postuláty, které jedou ve své podstatě v jeden čas. Pokud toto budete chtít po muži, nepochopí, co se po něm chce. Dále žena touží po zájmu, po pozornosti, po empatii vůči svým pocitům. Pokud toto ženě dopřejeme, opět kvalita života, respektive její prožívání, bude velmi pozitivní. Rozdílnost v motivaci. Muž musí být ve vztahu potřebný. Pokud není potřebný, jeho vztah k čemukoliv a zejména k partnerce pro něj nedává smysl. Musí mít možnost předvést, co dokáže. Pokud nemá, zase to pro něj nedává smysl. Když neumožníme pacientovi předvést, co dokáže, jeho léčba a jeho kvalita života bude doslova minusová. Musí mu žena důvěřovat a on pro to zase na druhou stranu bude dělat všechno. Musí ho žena oceňovat, zejména oceňovat jeho úsilí, třeba v našem případě v léčbě. A nesmí se po něm chtít více věcí najednou. To je také usměvavé, ale velmi platné. Naopak u ženy má být empaticky nasloucháno, což žena velmi oceňuje a motivuje jí to k to dalšímu postupu dejme tomu v té léčbě. Je o ni pečováno a musí se cítit být milována. V tomto případě zajistíme prožívání kvality života kterékoliv pacientky nebo kterékoliv ženy opět velmi pozitivně. Rozdílnost v přístupu k nemoci, a to je asi teď nejdůležitější. Všimněme si, muži - a možná to znáte - více kňourají, nechtějí si povídat, chtějí být vidět a slyšet, vyžadují neustálou pozornost. Mají více síly, což je přírodně dané, na druhou stranu ale hůře reagují na bolest. Obvykle mají svůj vlastní plán léčby, který se ale v žádném případě neshoduje s lékařským. Pokud mají úspěch, všichni to musí vidět, protože je to jejich vítězství. Dopřejme jim to, oni takoví opravdu jsou. Pokud mají neúspěch, svalují to na jiné. To musíme očekávat. Jakým způsobem přistupuje žena k nemoci? Kňourá daleko méně, o nemoci ve své podstatě nemluví, nepovažuje to za nutné. Jsou ale daleko statečnější, jsou daleko bojovnější. V léčbě se velmi často spoléhají na odborníky, muž ne, ten se spoléhá na sebe a maximálně si nechá poradit. Jestli to podle toho už udělá, to je druhá stránka věci. A ženy často nemoc skrývají, a pokud mají úspěch, tak se tím nechlubí. I to je velmi důležitý aspekt v posuzování kvality života mezi mužem a ženou. Tedy po tomto shrnutí závěrem mi dovolte říci, že s ohledem na rozdílnosti, které jsme zde viděli, v přístupu ke kvalitě života se pacienti i pacientky díky svým rozdílům vždy budou zdát jiní, a tak k nim musíme přistupovat. Odlišní a někdy dokonce i trochu divní, protože oni ty světy se také malinko prolínají. Jsou muži, kteří mají více třeba i ten ženský styl. A jsou ženy, které mají více mužský styl. Proto říkám, že by mohli být trochu "divní", ale to je na našich citech, abychom toto poznali, a podle toho s tím pacientem tak jednali. A úplným závěrem mi dovolte - pokud všechny rozdíly tímto způsobem budeme akceptovat, bude kvalita života našich pacientů velmi pozitivní, a jedině tak se budou cítit být sami sebou. Děkuji za pozornost.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Podívejte se i na další přednášky webcastu 3. psychoonkologické sympózium - webcast.

Související články

Přednáška, která zazněla na 2. Psychoonkologickém sympóziu v září 2011 ve FN Motol, přináší informace o 12 leté činnosti nadačního fondu Krtek, jež spolupracuje s Klinikou dětské onkologie FN Brno a svou činností na poli osvěty, vzdělávání, výzkumu a konkrétní podpory pomáhá onkologicky nemocným dětským pacientům a jejich rodinám.

Přednáška zazněla na 2. Psychoonkologickém sympóziu v září 2011 a zabývá se vývojovými zvláštnostmi onkologických pacientů v pubertě, jež výrazně ovlivňuje prožívání vážné nemoci, která postihuje pacienta nejen fyzicky, ale i na úrovni psychické, psychosociální a ekonomické.

Přednáška zazněla na 2. Psychoonkologickém sympóziu v září 2011 a podává přehled dětské vývojové psychologie, jejíž znalost může pomoci při péči o dětského onkologického pacienta v nemocničním prostředí.