Psychika onkologického pacienta během léčby

Přednáška, uvádějící do psychoonkologické problematiky, je určena pro pacienty, jejich blízké, ale i pro onkology a sestry starající se o onkologického pacienta.

Přednáška Mgr. Libuše Kalvodové, předsedkyně Psychoonkologické sekce České onkologické společnosti ČLS JEP a klinické psycholožky FN Brno, přináší informace o psychice pacienta, kterému byla diagnostikována onkologická diagnóza. Představuje roli psychologa v péči o pacienta, jeho úkoly a jeho možnosti a odpovídá na otázky:

  • Na co myslí člověk, který vstupuje do nemoci?
  • Jak se takový člověk cítí a jaké otázky si klade?
  • Jak se psychika vyrovnává s nemocí ?
  • Co si pacient přeje?
  • Čeho se pacient bojí?

Budete-li znát, co se v děje s psychikou diagnostikovaného pacienta, budete mu lépe schopni pomoci.

Video

Textový přepis

Tip: Kliknutím na místo v textu, přetočíte přehrávané video.

Dobrý den. Dovolte, abych Vás pozvala do sekce psychoonkologie. Toto zvláštní slovní spojení nám říká, že v týmu, který se stará o onkologického pacienta, je samozřejmě lékař onkolog, specializovaná onkologická sestra a k tomu ještě psycholog, který je klinickým psychologem a který se ve své práci zaměřuje na psychiku a zvládání psychických problémů onkologických pacientů. Často slýcháme názory pacientů, že nepotřebují žádného psychologa, ani psychiatra, protože už to, že mají rakovinu, to už úplně stačí k tomu, aby byli nešťastní. Člověk, který vstupuje do nemoci, myslí hlavně na své fyzické potíže. Myslí hlavně také na léčbu, na délku léčby, na to, jak dopadne a jaké budou její následky. Myslí také na sociální situaci. Na to, že ztratil práci nebo že jeho onemocněním bude trpět celá rodina. Ale především pacient, který se dostane na onkologické pracoviště, je plný strachu. Trpí úzkostí. Má pocity bezmoci, beznaděje. V jeho bezesných nocích se vynořují myšlenky na smrt. Je nesoustředěný a trpí velkým smutkem hlavně z toho důvodu, že si neustále uvědomuje, že je to on a proč je to on, který dostal toto onemocnění. Kvalita jeho života jde hluboce dolů. Nemá o nic zájem, o přátele, o své koníčky. Toto všechno je psychické prožívání, kterým trpí pacient, který je upoután na lůžko na onkologickém oddělení na onkologické klinice. To, aby psychika pacienta se zlepšovala v průběhu léčby, aby pacient zvládl všechna úskalí, která mu nemoc připravila, to je také úloha psychologa, který pracuje v týmu onkologického oddělení. A je velmi důležité, aby psychika pacienta byla vyrovnaná a aby úspěšně zvládl celou léčbu. Psycholog velmi rychle rozpozná krizi. Dokáže zvládnout krizi s spolu s pacientem v takzvané krizové intervenci. Dokáže promluvit s člověkem ve velmi intimním rozhovoru. Dokáže mu nabídnout relaxační metody, arteterapii, ergoterapii. Dokáže velmi rychle diagnostikovat psychopatologický stav, který se u pacienta může zjevit, objevit. V neposlední řadě umí podat podpůrnou péči blízkým pacienta a pokud aktivní léčba se mění v léčbu paliativní, dokáže také podpořit pacienta v této době, v této paliativní péči. Co si pacient přeje. Hlavně si přeje rychlé uzdravení. Neméně důležité pro pacienta je, aby měl stabilní tým, svého pana doktora, svého lékaře a svou sestřičku. Velmi si přeje mít moderní léčbu, kterou dokážou poskytnout moderní pracoviště. Jeho přáním je také, aby se s ním vlídně zacházelo po celou dobu jeho léčení. A také, vzhledem k tomu, že každý z nás chce vědět, jak to s jeho tělem vypadá, si přeje, v rámci svých možností, aby mu lékař a všichni ostatní vysvětlovali, co se s jeho tělem děje. Aby mu byly podávány patřičně strukturované informace. Čeho se pacient bojí. Bojí se hlavně bolesti. Bojí se zohavení těla. Bojí se umírání a smrti. Bojí se také prázdnoty a samoty. Čeho se velmi bojí, je odcizení partnera, odcizení dětí. Co je velmi zvláštní, je že na jednom z čelných míst říkají pacienti, že se bojí toho, že je sousedi a spolupracovníci přestanou zdravit, budou mluvit o něm špatně - takzvané sociální vydělenosti, toho se bojí. A v neposlední řadě finančních problémů, které mohou nastat s tím, jak je pacient vyřazen z pracovního poměru. Všechno toto dokáže psychog s pacientem probrat, rozebrat, pomoci mu. A proto je velmi důležité, aby si každý uvědomil, že pokud na onkologickém pracovišti na klinice je psycholog, není třeba se bát rozhovoru s ním, protože ve velmi intimním prostředí může pacient říct víc než své vlastní rodině, než dokonce svému lékaři.

Podcast

Přehrajte si zvukovou stopu videa:

Související články

Přednáška, která zazněla na 2. Psychoonkologickém sympóziu v září 2011 ve FN Motol, přináší informace o 12 leté činnosti nadačního fondu Krtek, jež spolupracuje s Klinikou dětské onkologie FN Brno a svou činností na poli osvěty, vzdělávání, výzkumu a konkrétní podpory pomáhá onkologicky nemocným dětským pacientům a jejich rodinám.

Je prožívání kvality života pacientů mužů odlišné od pacientek?

Muži a ženy jsou dva odlišné „světy", mající v určitých ohledech rozdílné vnímání ale zejména rozdílné potřeby.

Přednáška zazněla na 2. Psychoonkologickém sympóziu v září 2011 a zabývá se vývojovými zvláštnostmi onkologických pacientů v pubertě, jež výrazně ovlivňuje prožívání vážné nemoci, která postihuje pacienta nejen fyzicky, ale i na úrovni psychické, psychosociální a ekonomické.