Infekční průjmové onemocnění

Charakteristika nemoci

Infekční průjmová onemocnění patří celosvětově mezi nejčastější infekční choroby. Jsou vyvolána zejména bakteriemi a viry, vzácněji parazity a houbami. Z bakteriálních původců převažuje infekce Salmonella enteritidis a Campylobacter jejuni. V zemích s nízkým hygienickým standardem je časté onemocnění úplavicí vyvolané bakterií Shigella či cholerou způsobené bakterií Vibrio cholerae. Za cestovatelské průjmy jsou nejčastěji zodpovědné patogenní kmeny Escherichia coli. Z virových infekcí je pro dětský věk typické onemocnění rotaviry a adenoviry. Mezi parazitární původce průjmů patří např. prvoci Giardia lamblia a Entamoeba histolytica. Z plísní se nejvíce uplatňuje kvasinka Candida albicans. K jejímu pomnožení obvykle dochází při poruše střevní mikroflóry v důsledku předchozího podávání širokospektrých antibiotik.

Přenos infekce je nejčastější orofekální, tj. nastane pozřením mikrobů vyloučených stolicí. V případě virových infekcí, např. rotavirové, stačí jen malá infekční dávka a k přenosu dochází i vzdušnou cestou. Inkubační doba onemocnění závisí na původci a velikosti požité infekční dávky. Obvykle trvá 1 až 4 dny.

Klinický průběh

Onemocnění obvykle začíná náhle z plného zdraví. Projevuje se průjmem, tj. 3 a více stolicemi řídké konzistence. Průjem často doprovázejí bolesti břicha, které mohou mít charakter křečí, obvykle lokalizovaných do oblasti pupku či levého podbřišku. Nemocný má typicky zvýšenou teplotu či horečku. Při postižení horní části zažívacího traktu, tzv. gastroenteritidě, má nemocný častý pocit na zvracení nebo zvrací. Při převažujícím postižení dolní časti zažívacího traktu, tzv. enterokolitidě, může být ve stolici přítomen hlen či krev. U infekčních průjmů může také docházet k bolestem svalů, kloubů a nadměrné únavě.

Mezi komplikace průjmového onemocnění patří dehydratace, kdy dojde k nadměrným ztrátám vody a iontů z vnitřního prostředí těla a narušení vnitřní rovnováhy organismu. Projevuje se žízní, oschlými sliznicemi, únavou až apatií, sníženou tvorbou moči, slz, slin a potu. K dehydrataci jsou více náchylné děti.

Diagnostika

Diagnóza infekčního průjmového onemocnění je stanovena na základě obtíží a klinického stavu nemocného. Ke zjištění příčiny je nutné znát epidemiologické údaje, např. kontakt s infekcí, požití rizikové potraviny (nejčastěji nedostatečně tepelně upravených pokrmů z masa a vajec), cestování, pobyt v nemocnici nebo předchozí užívání antibiotik.

Při fyzikálním vyšetření je důležité zejména posoudit stav hydratace nemocného a případně vyloučit náhlé příchody břišní.

V krevních testech mohou být zjištěny známky dehydratace, ztráty důležitých minerálů (zejména sodíku a draslíku), zhoršené ledvinné parametry a v případě bakteriálního původu onemocnění či komplikacích vysoké parametry zánětu (CRP, počet bílých krvinek a sedimentace červených krvinek).

K objasnění původu onemocnění se provádí kultivační, virologické a parazitologické vyšetření stolice. Virologické vyšetření je zaměřené zejména na průkaz rotavirů a adenovirů. Možné je i vyšetření stolice elektronovým mikroskopem, které se ale v běžné klinické praxi neprovádí. 

Zobrazovací vyšetření břicha, tj. ultrasonografie, nativní RTG snímek či CT, mají za úkol vyloučit komplikaci onemocnění či jinou závažnější příčinu průjmu.

Terapie

Základem léčby všech průjmových onemocnění je udržení patřičného množství vody a iontů ve vnitřním prostředí těla, tzv. rehydratace. Při lehčím a nekomplikovaném průběhu stačí podávání tekutin a minerálů formou nápojů. Vhodné jsou nesycené minerální vody a speciální iontové roztoky. V případě těžšího postižení, kdy nemocný není např. z důvodu zvracení nebo poruchy vědomí schopen přijímat tekutiny ústy, je nutné podání roztoků nitrožilními infúzemi. Výpočet potřebného množství tekutin vychází z běžné tělesné spotřeby doplněné o ztráty průjmy, zvracením a horečkou.

Jako doplňková léčba se užívají tzv. adsorbencia, střevní antiseptika, antimotilika, probiotika a antibiotika. Adsorbencia, např. aktivní uhlí, pomohou vázat požité či ve střevě bakteriemi vytvořené toxiny. Střevní antiseptika jsou chemoterapeutika, která působí pouze ve střevě a jejich užití je vhodné při podezření na bakteriální příčinu průjmu. Antimotilika zpomalují střevní peristaltiku a tak snižují počet stolic. Jejich podání je možné krátkodobě, např. k překonání cesty k lékaři či návratu z dovolené. U infekcí způsobených invazivními bakteriemi jsou však kvůli riziku břišních komplikací nevhodné. Probiotika mohou pomoci obnovit střevní mikroflóru a jsou vhodná zejména u průjmů vzniklých v souvislosti s podáváním antibiotik.

Antibiotika se běžně u infekčních průjmových onemocnění nepodávají. Indikována jsou při mimostřevních komplikacích, u některých vybraných infekcí (např. břišního tyfu), infekci klostridiemi, úplavici, choleře a u imunitně oslabených jedinců.

Dieta je obvykle individuální. Obecně se doporučuje v úvodu onemocnění šetřící, snadno stravitelná a bezezbytková strava. Zažívací trakt je potřeba zatěžovat postupně. U kojených dětí se nedoporučuje kojení přerušovat. Pokud je dítě živeno uměle, mělo by dostávat stejný preparát jako před vznikem průjmu a v plné koncentraci.

Prevence

Proti některým původcům průjmových onemocnění je možné očkování. U dětí je doporučována vakcína proti rotavirům, u cestovatelů do některých oblastí s probíhající epidemií vakcína proti choleře a břišnímu tyfu.

  • Týká se částí těla: Břicho