Průduškové astma

Charakteristika nemoci

Astma bronchiale neboli průduškové astma je charakterizované jako chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest spojené se zvýšenou reaktivitou průdušek, která vede k jejich zúžení (obstrukci). Obstrukce je obvykle vratná, odeznívá spontánně či po léčbě. Výskyt je častý a v posledních letech narůstá. V ČR se odhaduje 8 %, u dětí dokonce až 10 % populace.

Na vzniku onemocnění se podílejí vnitřní a vnější faktory. Zásadní roli hraje dědičná dispozice a částečně se uplatňuje pohlaví (v dětství častěji onemocní chlapci, v dospělosti ženy). Z vnějších faktorů ovlivňuje rozvoj astmatu expozice různým alergenům (pyly, roztoče, plísně, domácí zvířata...) a dráždivým chemickým látkám (kouření, znečištěné životní prostředí, profesní alergeny).

U disponovaných jedinců se při expozici alergenům a dráždivým chemickým látkám rozvíjí imunologická přecitlivělost, při které se uplatňují buňky imunitního systému a jejich působky (histamin, prostaglandiny, leukotrieny). Tyto imunopatologické reakce vedou k rozvoji a udržování chronického zánětu v průduškách.

Stejné faktory, které vedou k senzibilizaci (přecitlivělosti) mohou následně způsobovat exacerbaci astmatu, tzv. astmatický záchvat. Exacerbaci však může vyvolat i změna počasí, infekce, fyzická a psychická zátěž, u žen menstruace. Na rozvoji exacerbace se mohou podílet i další chorobné stavy jako chronický zánět vedlejších dutin nosních, rýma, nosní polypy či gastroezofageální reflux.  

Klinické příznaky

K rozvoji astma bronchiale může dojít kdykoliv během života. Obtíže mívají sezónní charakter a kolísají během dne. Nejčastěji postihují nemocné v nočních či časných ranních hodinách. Závažnost astmatu může kolísat od lehkých občasných obtíží po těžké projevy s denními záchvaty a nutností trvalé farmakologické léčby. Nemocní bývají v klidovém stavu bez příznaků. Při exacerbaci se objevuje pocit dušnosti, svíravé tlaky na hrudi, dráždivý kašel, hvízdavý dech. Společně s astma bronchiale se často vyskytuje atopický ekzém či alergická rýma.

Exacerbace astmatu může někdy vyústit až v život ohrožující stav, tzv. status asthmaticus. Jedná se o astmatický záchvat trvající několik hodin, který nereaguje na léčbu. Projevuje se dechovou tísní, vyčerpaností, nemocný obvykle zaujímá polohu vsedě a předklonu, zapíná pomocné dýchací svaly, není schopen řeči, je neklidný až zmatený, má zrychlený či naopak zpomalený pulz, hlasitě píská nebo dech není vůbec slyšitelný.

Diagnostika

Při exacerbaci astmatu je během fyzikálního vyšetření poslechově patrný prodloužený výdech, pískoty a projevy dušnosti. V klidovém stavu bývá fyzikální nález normální.

K základním vyšetřovacím metodám patří spirometrie. Hodnotí rychlost vydechovaného objemu vzduchu a poměr dechových objemů. Zjišťuje tak míru zúžení průdušek. Dále se provádí bronchodilatační test, tj. spirometrie po inhalačním podání léku, který rozšiřuje průdušky. Stanovuje se množství NO ve vydechovaném vzduchu. Součástí vyšetření je standardně také RTG plic. Někdy se provádí endoskopické vyšetření průdušek tzv. bronchoskopie, bronchoaleveolární laváž a vyšetření indukovaného sputa (vykašlaného hlenu). 

Při podezření na astma bronchiale je vhodné alergologické vyšetření. V krevním vyšetření se hodnotí krevní obraz, kde mohou být zvýšené eozinofily, IgE, ECP (eozinofilní kationický protein) a provádí se kožní prick testy.

Při podobných příznacích jako u astma bronchiale je nutno také vyloučit jiné plicní onemocnění, např. plicní nádory, plicní embolii, chronickou obstrukční plicní nemoc či kardiální astma.

Terapie

Cílem léčby AB je minimalizovat výskyt příznaků a udržení normálních plicních funkcí. Druh zvolené farmakologické léčby se odvíjí od tíže astmatu (intermitentní, lehké perzistující, středně těžké nebo těžké perzistující).

Při akutních obtížích (astmatickém záchvatu) se podávají rychle působící úlevové léky. Volí se inhalační preparáty rozšiřující průdušky, nejčastěji tzv. beta2mimetika či anticholinergika. Někdy je nutné užití systémově působících kortikosteroidů.

U perzistujících forem astmatu (tj. exacerbace třikrát týdně a častěji) je doporučená dlouhodobá preventivní léčba. Základem této léčby jsou inhalační kortikosteroidy, často ve formě kombinovaných preparátů s betaagonisty. Dále se podávají léky potlačující alergickou reakci, tzv. antihistaminika. Teofyliny s prodlouženým účinkem rozšiřují průdušky. Antileukotrieny jsou preparáty s protialergickým a protizánětlivým efektem. V současné době existuje pro závažné formy astmatu tzv. biologická léčba, kdy se snižuje množství IgE u nemocného podáním anti-IgE protilátky. Tato léčba je dostupná zatím pouze ve specializovaných centrech.

V závažných případech exacerbace astmatu je někdy nutná hospitalizace, sledování stavu, podání kyslíku a nitrožilních preparátů.

Součástí léčby AB jsou také režimová opatření. Je vhodné odstranit vyvolávající příčiny, provádět dechovou rehabilitaci, pohybovou aktivitu ke zvýšení celkové fyzické kondice a odolnosti organismu, psychoterapii. Prospěšná bývá lázeňská léčba.

Prevence

Primární prevence, tj. předcházení vzniku onemocnění, zatím není známa. Někdy zmiňovaná prenatální režimová, dietní a případně léková opatření, která mají snížit riziko senzibilizace dítěte, jsou kontroverzní a jejich přínos prokázán nebyl.

Sekundární prevence má zabránit rozvoji astmatu u dětí, které jsou již senzibilizované a mají atopickou dermatitidu nebo alergickou sezónní rýmu. Omezuje se expozice spouštěčům alergické reakce, podávají se antihistaminika a provádí se desenzibilizační léčba.

Jako terciární prevence se označuje snaha o zabránění exacerbace již vzniklého astmatu. Omezuje se expozice spouštěčům, které k exacerbaci vedou, užívá se chronická preventivní léčba a doporučuje očkování proti chřipce, případně pneumokokovi.

  • Týká se částí těla: Hrudní koš