Celiakie

Charakteristika nemoci

Celiakie neboli celiakální sprue je dědičné autoimunní onemocnění, které postihuje sliznici tenkého střeva a je způsobené nesnášenlivostí lepku (glutenu). Celiakie se vyskytuje u dětí i dospělých. Počet nemocných v České republice se odhaduje na 40 000 až 50 000.

Gluten je bílkovina, která se nachází v obilném zrnu. Gluten se působením trávicích enzymů ve střevě štěpí na další látky, z nichž pro rozvoj celiakie je nejvýznamnější gliadin. Vstřebávání gliadinu pomocí enzymu transglutamázy vyvolává u geneticky disponovaných osob tvorbu protilátek proti buňkám střevní sliznice. V důsledku působení těchto autoprotilátek a dalších imunitních pochodů dochází k zánětlivému postižení střevní sliznice.

Při konzumaci potravin obsahujících gluten a jeho kontaktu se sliznicí střeva tedy vzniká u nemocných s celiakií zánět tenkého střeva. Potrava není dostatečně strávena a vstřebána a odchází ve formě průjmovité stolice. Porucha vstřebávání živin vede k projevům tzv. malabsorpčního syndromu.

Celiakie se často vyskytuje spolu s dalšími autoimunními chorobami jako např. s diebetem mellitem 1. typu, zánětem štítné žlázy, autoimunní hepatitidou, systémovým lupusem erytematodem nebo Sjögrenovým syndromem. Častěji postihuje také nemocné s Downovým a Turnerovým syndromem. Neléčená celiakie zvyšuje riziko nádorového onemocnění střeva. 

Klinický průběh

Celiakie se v rozvinuté fázi onemocnění projevuje průjmy, tj. 3 a více řídkými stolicemi denně. Nemocné děti bývají mrzuté, mohou mít vypouklé bříško, špatně prospívají a často mají opožděný psychomotorický vývoj. Celiakii provází chudokrevnost, únava, u dospělých deprese a poruchy chování. U žen bývá porucha menstruačního cyklu a porucha plodnosti. Typicky se objevuje ekzém se svědivými puchýřky, tzv. dermatitis herpetiformis Duhring. Někdy mají nemocní zánětlivé postižení kloubů, jater a epilepsii.

V dospělém věku se rozvíjí komplikace jako například předčasná osteoporóza, postižení periferních nervů, svalů a někdy lymfomy.

Intenzita projevů při celiakii je odlišná. Kolísá od lehkých příznaků u nemocných, u kterých byla diagnóza zjištěna v rámci screeningového vyšetření rodiny, až po plně rozvinuté výše zmíněné příznaky.

Diagnostika

Diagnóza celiakie se stanoví na základě sérologického vyšetření krve. V současné době se jako nejcitlivější a nejpřesnější ukazatel doporučuje vyšetření protilátek proti tkáňové transglutamáze. V případě pozitivního nálezu se následně provádějí další krevní testy a bioptické vyšetření tkáně z horní části tenkého střeva pomocí klasické či kapslové endoskopie

Terapie

Zatím jediná účinná léčba celiakie je doživotní dieta s vyloučením potravin obsahujících lepek. Nemocný nesmí jíst obiloviny jako např. ječmen, pšenici či žito. Kromě pečiva by měl být opatrný i u potravin, do kterých se často mouka přidává, jako jsou např. uzeniny, zmrzliny či hořčice. 

Prevence

Jako preventivní opatření vzniku celiakie u dětí se uvádí kojení a zavedení lepku do stravy v patřičném věku kojence. Doba, kdy je vhodné přidání lepku, je celosvětově předmětem diskuzí. Rizikové může být jak předčasné, tak ale i opoždění podání. Jako nejvhodnější je udáván interval od 4 do 6 měsíců věku. 

  • Týká se částí těla: Břicho, Pokožka