Chřipka (influenza)

Charakteristika nemoci

Chřipka je vysoce nakažlivé, infekční onemocnění způsobené virem influenzy, nejčastěji typem A a B. V chladných měsících způsobuje epidemie, případně pandemie. Nejčastěji postihuje děti a mladé lidi.

Vyvolavatel:

Virus chřipky je obalený RNA virus ze skupiny Orthomyxoviridae. Typ A a B patří do rodu Influenza virus, typ C je uváděn samostatně. Virus je citlivý vůči teplu, UV záření, kyselému pH a tukovým rozpouštědlům.

Typ A způsobuje pandemie a epidemie, typ B pouze místní epidemie a vyvolává onemocnění s lehkým až středně závažným průběhem. Typ C má stabilní antigeny H a N, vyskytuje se méně často a způsobuje onemocnění s pouze lehkými příznaky.

Na povrchu viru se nacházejí dva významné glykoproteinové antigeny. Hemaglutinin (typ H 1–16) umožňuje viru přichycení na napadenou buňku. Neuraminidáza (typ N 1–9) napomáhá uvolnění zralých virových částic z buňky. Změny v těchto povrchových antigenech mají významné epidemiologické důsledky.

Každoročně dochází k drobné změně, bodové mutaci v antigenu neuraminidázy či hemaglutininu. Tato změna se nazývá antigenní posun neboli drift. Virus je jen mírně odlišný od předchozího typu. Drift obvykle způsobí pouze malé epidemie postihující cca 10 % populace.

V případě změny typu hemaglutinu nebo neuraminidázy nebo obou antigenů viru chřipky A dochází k tzv. antigennímu zlomu neboli shiftu. Virus je antigenně odlišný, v populaci proto nejsou proti tomuto typu protilátky. Shift tak způsobuje rozsáhlé epidemie či pandemie. Jako mechanizmus vzniku shiftu je nejčastěji uváděna výměna antigenů zvířecích a lidských virů chřipky při onemocnění prasete současně lidským a ptačím virem. K tomu dochází nečastěji v asijských zemích, kde je vzájemný úzký kontakt mezi ptactvem, prasetem a člověkem.

Dosud největší zdokumentovaná pandemie, tzv. španělská chřipka (H1N1), proběhla v letech 1914 až 1920 a způsobila 20 až 50 milionů úmrtí. V roce 1957 následovala rozsahem mírnější epidemie asijské chřipky (H2N2) a v roce 1968 chřipka z Hongkongu (H3N2). Poslední velikou epidemií byla "mexická, prasečí chřipka" (H1N1). Této chřipce podlehlo více než 18 000 lidí. Onemocnění mělo fatální následky především pro gravidní ženy a obézní osoby. Třetina zemřelých však byli mladí, zdraví jedinci. Od roku 2002 se vyskytuje v jihovýchodní Asii "ptačí chřipka" (H5N1). Postihuje zejména velkochovy drůbeže, z nichž se však infekce šíří dále mezi divoké ptactvo. K nákaze dochází u osob s úzkým kontaktem s ptáky. Mezilidský přenos je ojedinělý.

V současné době v populaci cirkuluje virus H1N1 a H3N2.

Přenos a inkubační doba:

K přenosu chřipky dochází kapénkovou cestou sekrety dýchacích cest při kašlání, kýchání, kontaminovanými předměty (kapesník, telefon, držadla v hromadné dopravě...). Zdrojem onemocnění je nemocný od konce inkubační doby a v průběhu onemocnění.

Inkubační doba je 1–3 dny.

Klinické příznaky:

Chřipka začíná náhle, z plného zdraví, vysokými horečkami (38–40 °C) se zimnicí a třesavkou. Horečky trvají obvykle 3–4 dny. Onemocnění provází bolesti svalů (zejména dolních končetin a zad), bolesti kloubů, těžká únava až vyčerpání. Pacienti si stěžují na otok v nose, obvykle ale bez rýmy, zánět spojivek, bolesti hlavy a bolestivé pohyby očních bulbů. Mají kašel, zpočátku suchý, dráždivý, po několika dnech vlhký, s vykašláváním hlenů. Objevuje se nechutenství, pocity na zvracení, ojediněle až zvracení, někdy průjem.

Chřipka trvá obvykle 7 až 10 dní. Výrazná únava typicky přetrvává dále, někdy až měsíc.

Komplikace:

Primární komplikace jsou způsobeny přímo virem chřipky. Nejčastěji se jedná o zánět hrtanu a průdušnice. Mezi nejzávažnější patří intersticiální pneumonie (zápal plic) se selháním plicním funkcí. Chřipka může vyvolat též zánět svalů vč. srdečního a zánět mozku. 

Druhotné komplikace (zánět vedlejších dutin nosních, zánět středouší, zápal plic...) jsou vyvolány nasedající bakteriální infekcí. Mezi nejčastější patogeny patří Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae, Staphylococcus aureus a Klebsiella pneumoniae. Obvykle se projeví novým vzestupem teplot, vykašláváním hnisavého sputa a vzestupem laboratorních zánětlivých parametrů.

Diagnóza

Diagnóza chřipky je obvykle stanovena na základě klinických příznaků v období probíhající epidemie. Při nejasnostech či kvůli epidemiologickým údajům lze virus chřipky prokázat pomocí stanovení antigenu z výtěru či výplachu nosohltanu (eventuelně průdušek) metodou EIA či ELISA. Také lze vyšetřovat přítomnost protilátek v párovém séru pomocí metody KFR či ELISA. Přímý průkaz viru kultivací na kuřecích embryích či vyšetření elektronovým mikroskopem se provádí spíše experimentálně. 

Onemocnění chřipkou je často zaměňováno za jiné virové záněty dýchacích cest, způsobené nejčastěji adenoviry, enteroviry či virem parainfluenzy atd. Tyto infekce mají obvykle pozvolnější nástup, nižší teploty, bývají přítomny katarální příznaky jako rýma, bolesti v krku. Onemocnění probíhá podstatně mírněji.

Terapie

Nekomplikovaný průběh chřipky se léčí pouze symptomaticky, tedy léčí se jednotlivé příznaky. Je vhodné zachovávat klid na lůžku, užívat léky ke snížení horečky, proti bolesti (paracetamol, ibuprofen). U dětí do 16 let je kontraindikováno podávání kyseliny acetylsalicylové. Ta může vyvolat život ohrožující onemocnění (tzv. Reyův syndrom) s postižením jater a mozku. Na kašel se užívají antitusika, mukolytika. Podávají se vitamíny, vhodný je dostatečný přísun tekutin.

U rizikových pacientů či pacientů s primárně virovými komplikacemi se užívají antivirotika jako amantadin, rimantadin. V současné době se ale používají spíše novější preparáty oseltamivit a zanamivir. V případě bakteriálních komplikací se podávají cíleně antibiotika. U závažného průběhu je nutná hospitalizace, u pacientů se selháním plicních funkcí je nutný pobyt na jednotce intenzivní péče, podávání kyslíku a případně umělá plicní ventilace.

Prevence

Za nejúčinnější prevenci je v současné době považováno očkování. Nemá sice 100% účinnost, ale významně snižuje výskyt komplikací. Vzhledem k těžkému průběhu u gravidních se nově doporučuje očkování i v těhotenství.

Vakcíny podávané v naší republice jsou neživé, štěpené nebo subjednotkové. Štěpené jsou vyráběny rozštípáním inaktivovaných virů, subjednotkové jsou tvořeny pouze antigeny H a N. Aplikace je doporučena každoročně, vakcíny jsou každý rok upravovány dle aktuální antigenní situace.

  • Týká se částí těla: Břicho, Hlava, Hrudní koš, Klouby, Krk, Nos