Chronická obstrukční plicní nemoc

Charakteristika nemoci

Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) je onemocnění charakterizované neúplně vratnou obstrukcí (zúžením) průdušek vzniklou v důsledku chronického zánětu plicní tkáně a dýchacích cest. Jedná se o vystupňovanou dlouhodobou zánětlivou reakci na inhalaci škodlivých látek u geneticky disponovaného jedince.

Typické patologické změny jsou plicní rozedma, tzv. emfyzém v důsledku poškození sklípků, obstrukce průdušek a zvýšení tlaku v plicních cévách, tzv. plicní hypertenze.

Za největší rizikový faktor rozvoje CHOPN se považuje aktivní kouření cigaret, které výrazně zhoršuje průběh onemocnění, četnost hospitalizací a úmrtnost. Méně často se uplatňují škodliviny ze životního a pracovního prostředí. Ojediněle vzniká CHOPN při geneticky podmíněném onemocnění při deficitu proteinu alfa1 antitrypsinu.

Klinický průběh

CHOPN se projevuje pocitem dušnosti. Ta je v počátečních fázích onemocnění námahová, později se vyskytuje i v klidu. Typickým příznakem je také kašel s produkcí hlenu, někdy hnisavého či s příměsí krve. CHOPN doprovází únava a časté infekce dýchacích cest. Někdy dochází k akutnímu zhoršení stavu – tzv. exacerbaci, obvykle v rámci infektu. Onemocnění má v průběhu času zhoršující se charakter a vede k pozvolnému rozvoji dechové nedostatečnosti, vzestupu tlaku v plicích a následnému pravostrannému srdečnímu selhání s otoky nohou, vodnatelností břišní (tzv. ascitem), nechutenstvím.

Podle četnosti exacerbací a přítomnosti klinických obtíží se astma dělí do 4 kategorií (I až IV).

CHOPN často doprovázejí další onemocnění jako např. zhoubný nádor plic, plicní embolie, zápal plic, ischemická choroba srdeční, osteoporóza a žaludeční vředy.

Diagnostika

Ke stanovení diagnózy je důležitá anamnéza, fyzikální nález a doplňující funkční a zobrazovací vyšetření.

V anamnéze jsou typické stesky pacienta na chronický pocit dušnosti, produktivní kašel, údaje o kouření nebo jiných rizikových faktorech.

Ve fyzikálním nálezu dominují poslechově na plicích pískoty, vrzoty, prodloužený výdech, zvučnější poklep. Někdy se objevují jiné vedlejší dýchací fenomény ze zahlenění, které po odkašlání obvykle mizí. Při exacerbaci může mít nemocný zvýšenou teplotu, zvýšenou dechovou frekvenci. V pokročilé fázi onemocnění se mohou objevit překrvené spojivky a rty, promodralé sliznice a kůže ve tváři, rozšířené žilky v obličeji, soudkovité postavení hrudníku, snížené okysličení krve, úbytek hmotnosti a svalové hmoty.

Z funkčních vyšetření má zásadní roli spirometrie. Vyhodnocením rychlosti vydechovaného objemu vzduchu a poměru dechových objemů zjišťujeme obstrukci průdušek. Provádějí se zátěžové testy – např. šestiminutový test chůzí, zátěžová spirometrie (při jízdě na kole či chůzi), hodnocení krevních plynů. 

Ze zobrazovacích metod jsou nejpřínosnější RTG a případně CT plic. Pomáhají vyloučit jinou příčinu obtíží, hodnotí přítomnost emfyzému a změny plicní tkáně.

Laboratorním vyšetření krve se zjišťují změny v krevním obraze, případná chudokrevnost, zvýšené parametry zánětu a množství alfa1 antitrypsinu.

Terapie

Léčbu a sledování může v případě lehkého průběhu vést praktický lékař. Při závažnější formě onemocnění je nutné sledování plicním specialistou.

Zásadní pro léčbu je eliminace vyvolávajících rizik, tedy zejména kouření. Farmakologická léčba spočívá v podávání inhalačních preparátů k rozšíření průdušek. Tyto látky mají za úkol ulevit od pocitu dušnosti a zlepšit toleranci zátěže. Obvykle také snižují frekvenci exacerbací CHOPN. Někdy se podávají celkově léky, které rozšiřující průdušky a působí protizánětlivě (např. teofyliny a antileukotrieny). Při deficitu se dodává alfa1 antitrypsin nitrožilně. V případě exacerbací nemocní užívají antibiotika a léky na podporu vykašlání hlenu. V konečném stadiu onemocnění či závažné exacerbaci je nutné podání kyslíku. Možná je i neinvazivní umělá ventilační podpora.

Chirurgická léčba se volí u anatomických anomálií (např. bul) či závažné rozedmě plic. U některých typů CHOPN se provádí transplantace plic

Součástí nefarmakologické léčby je plicní rehabilitace, pravidelná aerobní pohybová aktivita, patřičná výživa a udržení normální hmotnosti nemocného.

Prevence

Z preventivních opatření je důležitá vakcinace proti chřipce a pneumokokovi.

  • Týká se částí těla: Hlava, Hrudní koš, Oči