Cukrovka (diabetes mellitus)

Charakteristika nemoci

Diabetes mellitus (DM) je chronické metabolické onemocnění charakterizované zvýšením glukózy v krvi v důsledku absolutního či relativního nedostatku inzulínu. Počet nemocných s DM v České republice je cca 7–8 % populace. Odhaduje se však, že další 2 % nemocných zůstávají nediagnostikována.

Dle příčiny zvýšené glukózy rozlišujeme DM 1. a 2. typu. 

DM 1. typu je způsoben absolutním nedostatkem inzulínu. K tomu může dojít úbytkem beta buněk slinivky břišní, které inzulín produkují, nejčastěji v důsledku autoimunního zánětu. Onemocnění se obvykle projeví již u dětí a mladých dospělých.

DM 2. typu je zpočátku způsoben relativním nedostatkem inzulínu. Slinivka obvykle produkuje inzulínu dostatek či dokonce nadbytek, ale tělesné buňky nejsou v důsledku rezistence schopny inzulín využít a zpracovávat tak glukózu. V pokročilé fázi choroby sekrece inzulínu postupně klesá, neboť beta buněk ubývá a nejsou schopny reagovat na glukózový signál. DM 2. typu se vyskytuje především u starších a obézních osob. Bývá obvykle spojen i s dalšími nemocemi např. zvýšeným krevním tlakem a cholesterolem.

Klinický průběh

V počátečním stádiu probíhá DM obvykle bez příznaků a bývá zjištěn náhodně z laboratorních vyšetření.

Někdy na možnost onemocnění DM upozorní častější výskyt infekce močových cest, hnisavé kožní záněty nebo kvasinkové záněty sliznic. V rozvinutém stádiu neléčeného onemocnění se DM projevuje vystupňovanou únavou, žízní, častým pitím a močením, dehydratací. Tento stav může vyústit až v tzv. hyperosmolární hyperglykemické kóma, tedy život ohrožující komplikaci s poruchou vědomí a rozvratem vnitřního prostředí.

Při delším trvání DM se objevují příznaky vyplývající z postižení jednotlivých orgánů. Nemocný může mít poruchy zraku při postižení sítnice, ochrnutí okohybných nervů, předčasný šedý zákal. Postižení nervového systému vede k brnění a bolestem dolních končetin, špatné funkci zažívacího systému (průjmu, zácpě či inkontinenci stolice). Dlouhodobě zvýšená glukóza urychluje rozvoj aterosklerózy a vede k vyššímu riziku centrální mozkové příhody (mrtvice), srdečnímu infarktu, zhoršení ischemické choroby srdeční (bolesti na hrudi, srdeční selhávání), postižení tepen dolních končetin (křečovité bolesti v lýtkách při chůzi), u mužů k poruše erekce.

Diagnostika

Diagnóza DM je stanovena na základě zjištěné vyšší hodnoty glukózy v krevní plazmě, tzv. hyperglykémie, odběrem z žilní krve. 

Jako diagnostické kritérium se uvádí náhodný nález glykémie 11,1 mmol/l a více a typické příznaky DM, nebo lačná glykémie opakovaně vyšší než 6,9 mmol/l, nebo pozitivní glukózový zátěžový test (oGTT), kdy ve 120. minutě je glykémie vyšší než 11,0 mmol/l.

K odlišení DM 1. a 2. typu slouží stanovení C-peptidu. C-peptid je součástí molekuly proinzulínu a jeho hladina v krvi odpovídá hladině vlastního inzulínu. Nízké hodnoty svědčí pro DM 1. typu.

Během léčby DM se sleduje kromě glykémie také glykovaný hemoglobin. Jeho hodnota odráží průměrnou glykémii za cca 4-6 týdnů. Dále se monitorují základní hematologické a biochemické ukazatele včetně lipidového spektra.

Terapie

Lehčí případy DM 2. typu léčí obvykle všeobecný praktický lékař. DM 1. typu nebo DM 2. typu s komplikacemi léčí a sleduje diabetolog nebo internista.

Základem léčby DM jsou režimová opatření. Dieta (omezení příjmu jednoduchých sacharidů, živočišných tuků, soli, alkoholu, dostatek vlákniny), dostatek vhodného pohybu a redukce hmotnosti. Doporučuje se odstranění dalších rizikových faktorů, které mohou vést k orgánovým komplikacím DM (úprava krevního tlaku, snížení hladiny cholesterolu, přestat kouřit...). V případě nedostatečného efektu je nutné přistoupit k léčbě medikametózní.

DM 2. typu je léčen tzv. perorálními antidiabetiky (PAD). Jsou to léky, které snižují vstřebávání glukózy ze střeva, zabraňují novotvorbě glukózy v játrech, zlepšují její vstup do buňky a zvyšují sekreci vlastního inzulínu. V případě nedostatečné kompenzace DM PAD je podáván inzulín.

DM 1. typu se léčí inzulínem vždy. Inzulín se aplikuje podkožně, v intenzifikovaném režimu, podle typu přípravku a průběhu onemocnění 3–4 × denně. Obvykle se podává dlouhodobě působící inzulín a k jídlu krátkodobě působící inzulín. Někdy má pacient zavedenou inzulínovou pumpu, která přivádí inzulín do těla kontinuálně. Intenzifikovaný léčebný režim vyžaduje tzv. selfmonitoring, tedy kontrolu glykémií během dne glukometrem z kapilární krve. 

Prevence

Primární prevence DM 1. typu (tedy omezení vzniku onemocnění) není v současné době známá. Je však předmětem mnoha vědeckých výzkumů, které zkoumají především možnost zabránění rozvoje autoimunního zánětu slinivky a následného úbytku beta buněk. 

Primární prevence DM 2. typu spočívá v režimových opatřeních, zejména v dostatečné fyzické aktivitě, přiměřeném příjmu potravy a kontrole tělesné hmotnosti, které vedou ke snížení inzulínové rezistence a oddálení či úplnému zabránění rozvoje DM i u geneticky predisponovaných jedinců. 

  • Týká se částí těla: Břicho, Pokožka