Idiopatické střevní záněty

Charakteristika nemoci

Idiopatické střevní záněty (IBD) jsou chronické zánětlivé nemoci střeva nejasného původu. Patří mezi ně ulcerózní kolitida (UC) a Crohnova nemoc (CN). Počet nemocných s UC se udává 45 na 100 000 obyvatel a u CN 27–45 na 100 000 obyvatel. IBD častěji onemocní ženy. Nástup choroby bývá v mladém věku, nejčastěji ve 20–40 letech.

IBD jsou pravděpodobně vyvolány působením patogenních střevních bakterií u geneticky predisponovaných jedinců. Dochází k rozvoji autoimunitního zánětu, který u UC postihuje pouze tlusté střevo, u CN celý zažívací trakt. Odlišit UC a CN je v případě postižení konečné části tlustého střeva velice obtížné. Na sliznici střeva se tvoří vředy, často drobné abscesy (ohraničená ložiska hnisavého zánětu), někdy granulomatózní povlaky. Kromě sliznice může být u CN postižena celá stěna střeva. Vznikají píštěle, které mohou střevní stěnou proniknout do okolních střevních kliček či sousedících břišních orgánů, např. močového měchýře nebo pochvy. Při hojení zánětu může dojít k zajizvení, zúžení nebo úplné neprůchodnosti zažívací trubice. 

Rizikové faktory IBD jsou kromě dědičné dispozice stres, špatné stravovací návyky, kouření a hormonální antikoncepce u CN.

IBD probíhají dlouhodobě, vlekle, nástup nemoci bývá plíživý. Obvykle se střídají klidové fáze s ataky zhoršení stavu a vzplanutím zánětu. 

Klinický průběh

Onemocnění se projevuje dlouhodobými průjmy často s příměsí hlenu a krve, které doprovázejí křečovité bolesti břicha a nutkavé pocity na stolici (tzv. tenesmy). Nemocní mohou mít svědění a bolestivé pocity v okolí konečníku, pocity na zvracení nebo zvracet. Trpí nechutenstvím, nadýmáním, únavou a hubnou. Někdy mají zvýšenou teplotu. Kromě střevních obtíží se mnohdy objevují záněty kloubů, duhovky, žlučových cest, afty v ústech a kožní změny – typicky hnisavé kožní záněty a erythema nodosum, tj. tuhá bolestivá červená ložiska zejména v oblasti podkolení.

Mezi komplikace IBD patří krvácení ze střeva, jeho protržení či nadměrné rozšíření se zástavou peristaltiky (tzv. toxické megakolon). V oblasti konečníku bývají někdy píštěle a jizevnaté změny, v břišní dutině se může vytvořit absces. Nemocní s IBD mají významně vyšší riziko vzniku karcinomu tlustého střeva.

Diagnostika

Zásadní vyšetřovací metodou u IBD je endoskopie zažívacího traktu pomocí kolonoskopie, rektoskopie či kapslové endoskopie. Umožňují prohlédnout sliznici střeva a odebrat vzorky na histologické vyšetření tkáně.

V krvi je možné stanovovat autoprotilátky ANCA u AC, ASCA u CN. Nemocní bývají chudokrevní, mají vyšší parametry zánětu (tj. sedimentaci červených krvinek) a CRP. Kvůli posouzení stavu výživy a vnitřního prostředí je přínosné vyšetření základních iontů, celkové bílkoviny, albuminu a vitamínu B12.

Kultivační a parazitologické vyšetření se provádí k vyloučení infekční příčiny zánětu střeva.

Ultrasonografie břicha má spíše pomocný význam a umožňuje orientační zhodnocení břišních orgánů. CT a MR břicha poskytují přesnější zobrazení a pomáhají odhalit případné komplikace (např. absces a píštěle). Irigografie je RTG tlustého střeva po naplnění kontrastní látkou. Zobrazuje reliéf a průsvit střeva, případně píštěle a zúžení. 

Terapie

Nemocný s IBD je sledován a léčen gastroenterologem.

Farmakologická léčba spočívá v podání protizánětlivých léků. Používají se aminosalicyláty (např. sulfasalazin, mesalazin) a v závažnějších případech kortikosteroidy, imunosupresiva, případně biologická léčba

Jako pomocné léky se podávají probiotika, léky proti průjmu, křečím a bolesti. Při infekčních komplikacích antibiotika.

Dieta je individuální dle snášenlivosti nemocného. Obecně se doporučuje nedráždivá, dostatečně energeticky výživná strava obsahující velké množství bílkovin. V akutním stádiu nemoci je vhodná bezezbytková strava.

V případě komplikací (např. toxickém megakolon, krvácení či protržení střeva) je nezbytné urgentní chirurgické řešení. Chirurgické léčba je také nutná, pokud konzervativní postup selže, nebo při závažných slizničních změnách a karcinomu.

Alternativně se zkouší léčba střevními parazity. Úspěšně probíhají studie s kontrolovanou infekcí červem tenkohlavcem prasečím.

Prevence

Účinná prevence není známa. Ke snížení rizikových faktorů je však vhodné nekouřit a upravit stravovací návyky. V potravě omezit příjem živočišných tuků a cukru, navýšit objem vlákniny.

  • Týká se částí těla: Břicho, Oči, Pokožka